ECLI:CZ:US:2022:1.US.632.22.1
sp. zn. I. ÚS 632/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Vladimíra Sládečka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky 1) L. P., 2) nezletilé M. K., 3) nezletilého J. K., zastoupených Mgr. Pavlou Smetankovou, advokátkou, sídlem Lidická 262, Jinočany, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. listopadu 2021 č. j. 36 Co 86/2020-217 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. února 2020 č. j. 0 P 193/2019-132, 8 P a Nc 309/2019, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a M. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejich práva na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu rodičovství, rodičovské péče a zvláštní ochrany dětí dle čl. 32 Listiny a na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Zároveň mělo být zasaženo do práv nezletilých stěžovatelů garantovaných čl. 3, čl. 12 a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatelka české státní příslušnosti a vedlejší účastník řízení turecké státní příslušnosti spolu v roce 2009 uzavřeli v Turecku manželství. V letech X a XY se jim narodili nezletilá stěžovatelka 2) a nezletilý stěžovatel 3). V roce 2018 byla soudem schválena dohoda rodičů o tom, že nezletilí budou do i po rozvodu rodičů svěřeni do péče stěžovatelky a vedlejší účastník řízení bude přispívat na jejich výživu. Manželství rodičů bylo rozvedeno s právní mocí k 1. 1. 2019. V roce 2020 se rodiče domluvili na úpravě styku s nezletilými. Stěžovatelka žije od roku 2017 s českým přítelem a uvažují o sňatku.
3. Koncem roku 2019 podala stěžovatelka návrh na udělení souhlasu k podání žádosti za vedlejšího účastníka o změnu příjmení nezletilých stěžovatelů. Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem návrh zamítl. Předeslal, že je návrh podán předčasně s ohledem na její tvrzení o plánování nového sňatku. Nezletilé děti by pak nesly rodné příjmení stěžovatelky, které by se paradoxně neshodovalo se jménem žádného rodiče. Přání nezletilé stěžovatelky považoval vzhledem k její rozumové a emocionální vyspělosti za víceméně ovlivněné přáním stěžovatelky, nezletilý stěžovatel ještě nebyl schopen na věc reagovat. Rozdílná příjmení sourozenců by byla proti jejich zájmu. Nezletilí se dobře začlenili do své vrstevnické skupiny a nemají s příjmením problémy. Vedlejší účastník řízení si plní vyživovací povinnosti, má zájem podílet se na výchově svých dětí, začal řešit jazykovou bariéru výukou češtiny, zatímco stěžovatelka dětem komunikaci s otcem neusnadňuje ani výukou základních slovíček tureckého jazyka. Nejlepším zájmem nezletilých stěžovatelů je zachování jejich současného příjmení, jeho změna by vnesla ještě větší chaos do jejich myšlení v případě nového sňatku stěžovatelky.
4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu. Jeho skutková zjištění považoval za správná, dokazování dále doplnil. Uzavřel, že nezletilá dcera projevila zájem nést příjmení jako stěžovatelka, nezletilý syn nebyl v pohovoru schopen rozlišit jméno a příjmení. Krajský soud připomenul, že jakkoli je přání dítěte významným vodítkem pro rozhodování, není dle judikatury Ústavního soudu kritériem jediným. Vedlejší účastník své povinnosti vůči nezletilým v zásadě plnil a plní, zájem o ně neztratil a má k nim citový vztah. Sounáležitost s jeho dětmi by neměla být nyní oslabována změnou příjmení nezletilých, když i stěžovatelka připustila, že po případném uzavření manželství by nesla dvě příjmení.
5. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka vysvětlila, že vznáší námitky i za nezletilé stěžovatele, protože je přesvědčena, že není ve střetu zájmu. Je aktivně legitimována udělit za ně plnou moc k zastupování před Ústavním soudem a zároveň podat ústavní stížnost, protože neoprávněným zásahem do práv jejích dětí došlo i k zásahu do jejích práv. Trvá na tom, že odmítnutím změny příjmení bude nezletilým stěžovatelům způsobeno neodčinitelné trauma. Rekapituluje vlažný zájem vedlejšího účastníka o nezletilé, což se projevuje jeho sporadickými návštěvami a neznalostí českého jazyka. Jako neoprávněný zásah do svého soukromého života a práva na výchovu dětí vnímá požadavek soudů, aby je učila základy turečtiny. Do soukromého života jí soudy zasahují také tím, že ji fakticky nutí do nového sňatku k umožnění změny příjmení nezletilých.
6. Vedle substantivních námitek stěžovatelka vyjmenovává rovněž porušení procesních práv svých i svých dětí. Obecné soudy nedostály požadavkům na náležitou participaci nezletilých - krajský soud je vyslechl v rámci nařízeného ústního jednání ve věku 6 a 7 let nevhodným a necitlivým způsobem, jejich vyjádření pak v odůvodnění rozhodnutí vytrhnul z kontextu. Závěry o sounáležitosti s vedlejším účastníkem, který jako otec zcela selhal, jsou nepřezkoumatelné. Navíc krajský soud bez odůvodnění ignoroval názor ustanoveného kolizního opatrovníka, který změnu příjmení doporučil.
7. Před vlastním přezkoumáním obsahu ústavní stížnosti se musí Ústavní soud nejdříve vypořádat s otázkou, nakolik jsou splněny formální předpoklady pro její podání. Projednávanou ústavní stížnost podala stěžovatelka nejen za sebe, nýbrž i za své nezletilé děti. V této souvislosti uvedla, že obdobně jako v usnesení sp. zn. II. ÚS 3256/16 ze dne 10. 8. 2017 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) nedochází ke střetu zájmů mezi podateli, proto je aktivně legitimována udělit za nezletilé plnou moc k zastupování před Ústavním soudem. Stěžovatelka nicméně přehlíží, že v daném usnesení šlo o změnu jména nezletilého stěžovatele, zatímco v projednávané věci se jedná o změnu příjmení. Stěžovatelka usiluje o změnu příjmení dětí z otcova příjmení na své vlastní příjmení za svobodna. Navíc v kontextu dlouhodobých sporů mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem řízení. Za těchto okolností lze spatřovat možný konflikt zájmu jejího a zájmu nezletilých, kteří se dostali bez vlastního zavinění do střetu mezi spory svých rodičů.
8. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, rodič (zákonný zástupce) je oprávněn jednat za nezletilé dítě před Ústavním soudem pouze tehdy, nehrozí-li mezi nimi střet zájmů. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není rodič oprávněn jednat za své dítě před Ústavním soudem a ústavní stížnost takto podanou je třeba odmítnout jako podanou někým k tomu zjevně neoprávněným (nález sp. zn. I. ÚS 3046/14 ze dne 27. 2. 2015 či usnesení sp. zn. II. ÚS 455/19 ze dne 13. 9. 2019) podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu). Za nezletilého může za těchto okolností podat ústavní stížnost opatrovník z předchozího řízení (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 60/20 ze dne 22. 7. 2020 či sp. zn. III. ÚS 1039/21 ze dne 18. 5. 2021). Ústavní soud je rovněž oprávněn sám jmenovat nezletilému stěžovateli opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2866/17 ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. III. ÚS 3431/20 ze dne 16. 3. 2021 či sp. zn. IV. ÚS 2746/20 ze dne 18. 11. 2020). Tento postup však není pravidlem, zejména je-li zjevné, že ústavní stížnost je třeba odmítnout. Za takových okolností Ústavní soud nepovažuje za potřebné jmenovat nezletilému stěžovateli opatrovníka, neboť jeho jmenování by nebylo nijak způsobilé zvrátit závěr o daném důvodu odmítnutí ústavní stížnosti; jeho povolání pro řízení před Ústavním soudem by pak bylo pouhým formalismem (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2855/18 ze dne 11. 12. 2018 či sp. zn. I. ÚS 2900/16 ze dne 5. 10. 2016). To je i případ projednávané ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud se tedy bude ústavní stížností zabývat v rozsahu podání stěžovatelky, namítajícího porušení jejích ústavně zaručených práv, což se do jisté míry prolíná i s tvrzenými zásahy do práv nezletilých, neboť stěžovatelka byla účastnicí řízení ústících v napadená rozhodnutí dle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V tomto rozsahu tedy Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V části namítající porušení práv dítěte dle Listiny a Úmluvy o právech dítěte odmítl Ústavní soud stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť nositelem těchto práv nemůže být rodič dítěte jako jediný oprávněný stěžovatel.
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkum ústavnosti soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takové vady Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal.
11. Pokud se jedná o tvrzené porušení práva na rodinný či soukromý život stěžovatelky a jejího práva na ochranu rodičovství, Ústavní soud připomíná, že tato práva nejsou absolutní. Nijak rodiči negarantují možnost změny příjmení dítěte po jeho narození. Obecné soudy rozhodovaly o návrhu na vydání souhlasu za otce k podání žádosti o změně příjmení nezletilých na zákonném základě, tedy dle pravidel stanovených v §877 občanského zákoníku. Vážily přitom zájmy matky, otce i nejlepší zájem dětí dle příslušné judikatury. Soudy se racionálně logickým způsobem vypořádaly s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení a neshledaly závažné důvody pro vyhovění návrhu směřujícího k takto významnému zásahu do identity člověka (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 3208/13 ze dne 30. 10. 2013). Za porušení práva na soukromý život nelze označit ani úvahy obecných soudů o dopadech případného nového sňatku stěžovatelky na rozhodovanou věc či zohlednění jejího přístupu ke komunikaci dětí s jejich otcem ve formě výuky tureckého jazyka.
12. Co se týče zachování procesních práv, Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti klade důraz na zajištění práva dítěte vyjádřit svůj názor v řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech (čl. 12 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte). Konečné hodnocení zájmů nezletilého však vždy přísluší opatrovnickému soudu, který také musí korigovat případné představy a názory dítěte o tom, co je pro něj v konkrétní věci vhodné a co nikoli, musí přihlížet úměrně k jeho věku, rozumové a citové vyspělosti a i k povaze věci, o niž se jedná, jakož i dalším okolnostem (usnesení sp. zn. II. ÚS 1818/07 ze dne 1. 11. 2007 či sp. zn. III. ÚS 2150/07 ze dne 28. 5. 2008). Tímto způsobem postupovaly obecné soudy v projednávané věci, když zjišťovaly přání nezletilých více způsoby, zároveň k nim nepřistupovaly nekriticky a přihlédly k věku dětí (6 a 7 let). Oba soudy zjišťovaly stanovisko kolizního opatrovníka, krajský soud se od něho odchýlil, což explicitně nevysvětlil. Z odůvodnění je patrné, že krajský soud kladl ve svém rozhodování větší důraz na stabilitu současného uspořádání, vztah vedlejšího účastníka ke svým dětem a jejich sounáležitost. V kontextu odůvodnění ve svém celku nepředstavuje absence výslovné reakce na vyjádření opatrovníka porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Jak navíc naznačil okresní soud, při významné změně poměrů neznamená tento výsledek řízení překážku res iudicata, ale může být ve věci iniciováno řízení nové.
13. S ohledem na uvedené neshledal Ústavní soud v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše vymezených hledisek chápáno jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by mělo vést k jejich kasaci.
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítaná porušení základních práv stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2022
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu