ECLI:CZ:US:2023:1.US.783.23.1
sp. zn. I. ÚS 783/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. Hanou Vodolánovou Vopálenskou, advokátkou se sídlem v Chebu, Obrněné brigády 20/20, proti výrokům I. a III. rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 238/2022-266 ze dne 5. 1. 2023 a výroku VII. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 26 Nc 7459/2021-202 ze dne 5. 9. 2022, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a K. V. a nezletilého R. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho práva zaručená v čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právy nezletilého vedlejšího účastníka [„nezletilý“] podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Okresní soud v Karlových Varech („nalézací soud“) ústavní stížností napadeným rozsudkem svěřil (nyní tříletého) nezletilého do péče matky (vedlejší účastnice) (výrok I.), otci uložil povinnost platit výživné 4 500 Kč měsíčně (výrok II.), upravil styk otce s nezletilým (výroky III. – VI.) a určil místo výkonu předškolního vzdělávání nezletilého v mateřské škole v Ch. (VII.).
3. Krajský soud v Plzni („odvolací soud“) výrokem I. ústavní stížností napadeného rozsudku změnil prvostupňové rozhodnutí a svěřil nezletilého do střídavé péče obou rodičů standardně realizované ve dvoutýdenních cyklech (v sudém týdnu je nezletilý od úterý od 16:00 hod. do čtvrtka do 8:00 hod. a od pátku od 16:00 hod. do následujícího pondělí do 8:00 hod. v péči otce a jinak v péči matky; v lichém týdnu je od úterý od 16:00 hod. do čtvrtka do 8:00 hod. v péči otce a jinak v péči matky). O letních prázdninách má být nezletilý první týden v červenci v péči otce a první týden v srpnu v péči matky; vánoční svátky se střídají po roce u každého z rodičů. Odvolací soud dále určil, že v době docházky do mateřské školy bude k předávání nezletilého docházet v mateřské škole a mimo tuto dobu si otec na počátku své péče převezme nezletilého ve svém bydlišti a na jejím konci jej matce předá v jejím bydlišti. Výrokem II. odvolací soud změnil stanovené výživné tak, že otec je povinen platit 4 000 Kč měsíčně a matka 500 Kč měsíčně. Odvolací soud konečně výrokem III. potvrdil výrok VII. prvostupňového rozsudku, podle kterého má nezletilý navštěvovat školku v Ch.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud dostatečně neodůvodnil zvolený model tzv. asymetrické střídavé péče oproti navrhovanému rovnocennému střídání v ucelených týdenních cyklech. Nesouměrnost je podle stěžovatele nespravedlivá, protože fakticky znamená pět ucelených dnů péče pro matku a maximálně dva ucelené dny péče pro otce; většina času péče otce je přitom realizována přes noc, což nelze považovat za rovnocennou úroveň styku. Stěžovatel namítá, že materiálně odvolací soud rozhodl o péči matky s rozšířeným stykem otce, nikoliv o péči střídavé, což jej omezuje v jakýchkoliv smysluplných vícedenních aktivitách. Odůvodnil-li odvolací soud asymetrické rozložení péče tím, že matka má stále ve výchově nezletilého důležitou roli a období jednoho týdne je pro děti nízkého věku příliš dlouhé, nelze uvedené argumenty považovat za přezkoumatelné a dostatečně prokázané. Odvolací soud se nezabýval návrhem otce, aby byla rovnocenná týdenní péče „přerušena“ u každého z rodičů.
5. Dále stěžovatel nesouhlasí s určením mateřské školy v Ch. Uvedenou volbou bylo zcela vyhověno matce, která na rozdíl od otce nepracuje, a jemu bylo „zakázáno“ využívat předškolní zařízení v místě jeho bydliště a zaměstnání. Využívání školy v Ch není pro otce myslitelné ve dnech, kdy má mít syna celý den v péči, a to s ohledem na časovou náročnost dopravního spojení mezi městy O. a Ch., která se podle stránky IDOS pohybuje od 2 do 3 hodin jedné cesty. Nezletilému bylo bez souhlasu a proti vůli otce změněno bydliště k rodičům matky do města Ch., byť správné je určit školku do města O., kde syn prožil většinu svého života. Stěžovatel v tomto ohledu rozporuje závěr odvolacího soudu, že možnost navštěvování dvou školek v místech obou rodičů není pro nezletilého vhodná. Odvolací soud podle stěžovatele dostatečně nevysvětluje, v čem je režim pouze jedné školky a tomu přizpůsobený režim asymetrické střídavé péče pro nezletilého přínosnější, než režim jím navrhovaný, případně režim dvou školek. Konečně otec rozporuje i úpravu styku během prázdnin, protože první týden v červenci je nedostatečný, vylučuje jakékoliv smysluplné letní prázdniny se synem, a to zejména s ohledem na to, že stěžovatel jako učitel musí v tomto období pracovat.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)]. Ústavní stížnost je včasná (§72 odst. 3 téhož zákona) a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 téhož zákona).
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit „přijatelnost“ návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to totiž právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti rozporuje zejména rozsah tzv. asymetrické střídavé péče, čímž se snaží přimět Ústavní soud k nepřípustnému instančnímu přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud — na rozdíl od stěžovatele — považuje stručné rozhodnutí ohledně nerovnoměrného rozsahu střídavé péče za ústavně konformní. Odůvodnil-li odvolací soud asymetričnost rozsahu péče tím, že byť dominance matky v péči o nezletilého postupně ustupuje (bod 12 napadeného rozsudku), „má matka ve výchově nezletilého důležitou roli“ (bod 14 tamtéž), nelze takový závěr považovat za ústavně extrémní ve výši uvedeném smyslu, a to zejména s ohledem na dosavadní širší rozsah péče matky o nyní tříletého syna a na to, že rozsah péče otce byl napadeným rozhodnutím rozšířen o 14 hodin oproti předchozí úpravě (bod 14 tamtéž). Namítá-li stěžovatel, že jde pouze o rozšíření péče „přes noc“, kterou nelze srovnávat s péčí přes den, pak pomíjí, že díky předmětné úpravě bude moci s nezletilým trávit o jedno „produktivní“ nedělní odpoledne a večer více. Není přitom vyloučeno, že v budoucnu dojde k dalšímu zrovnoměrnění rozsahu péče, jak stěžovatel žádá.
10. K nesouhlasu stěžovatele s určením jedné mateřské školy v Ch. lze pouze uvést, že odvolací soud výběr jediné školky ústavně konformně odůvodnil tím, že nezletilý bude v pracovních dnech více v péči matky než otce (bod 16 napadeného rozsudku). Z judikatury Ústavního soudu týkající se školní docházky vyplývá, že v případech určení dvou školských zařízení musí být prokázáno, že začlenění dítěte do dvou školních kolektivů je v jeho nejlepším zájmu, čemuž odpovídá povinnost obecných soudů zohledňovat především psychickou odolnost konkrétního nezletilého dítěte (viz nález sp. zn. III. ÚS 928/22 ze dne 24. 5. 2022, bod 22). Stěžovatel v jeho ústavní stížnosti blíže netvrdí, proč by mělo být navštěvování dvou školek v nejlepším zájmu jeho dítěte, nýbrž pouze poukazuje na — pro otce neúnosnou — časovou náročnost dopravního spojení mezi městy O. a Ch. Ústavní soud takový argument nepovažuje za přesvědčivý, a to zejména s ohledem na to, že vzdálenost mezi bydlišti rodičů (cca 50 km) je autem, které stěžovatel vlastní, překonatelná za zhruba půl hodiny (viz bod 12 napadeného rozsudku).
11. Porušení základních práv stěžovatele nelze konečně spatřovat ani v závěru odvolacího soudu ohledně prázdninového režimu péče. Tvrdí-li stěžovatel, že taková úprava je nevhodná, protože má jako učitel první týden v červenci pracovní povinnosti a že mu neumožňuje strávit „smysluplné“ prázdniny se synem, nelze uvedené námitky považovat za argumentaci dosahující ústavněprávního standardu. Nehledě na to, že se otec může uvedený režim pokusit upravit domluvou s matkou, v kompetenci Ústavního soudu není přezkoumávat alternativy, které by stěžovateli „více“ vyhovovaly. Z ústavní perspektivy je klíčové, že je péče během prázdnin mezi oba rodiče rovnoměrně rozložena a že stěžovatel má možnost o svého syna běžně pečovat i během prázdnin.
12. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu