ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1388.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1388/2015-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016 dovolání, která podali obvinění N. D. N. , L. V. H. , T. H. H. , N. V. T. , a obviněný vystupující pod jménem N. V. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 12 To 108/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 4/2014 a rozhodl takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných N. D. N. , T. H. H. a N. V. T. o d m í t a j í .
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. H. a obviněného vystupujícího pod jménem N. V. H. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 7 T 4/2014, byli obvinění N. D. N. , L. V. H. , T. H. H. , N. V. T. a obviněný vystupující pod jménem N. V. H. (dále jen „obviněný N. V. H. “) uznáni vinnými pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněný N. D. N. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný L. V. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Obvinění T. H. H. a N. V. T. byli shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný N. V. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších spoluobviněných a o zproštění obžaloby některých obviněných pro v rozsudku popsané skutky.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a někteří spoluobvinění odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2014 (pozn.: spis byl Nejvyššímu soudu předložen 4. 11. 2015), sp. zn. 12 To 108/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k dovolatelům zrušil rozsudek v odsuzující části a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatele uznal vinnými přípravou k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 k §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Odvolacím soudem byl obviněný N. D. N. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný L. V. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný T. H. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu deseti let. Obviněný N. V. T. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný N. V. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších spoluobviněných.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že přestože konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako psychotropní látka do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách v platném znění,
1. obvinění N. D. N. , L. V. H. , T. H. H. , N. V. T. a obviněný vystupující pod jménem N. V. H. společně a ve vzájemné součinnosti s dalšími dosud neustanovenými osobami v přesně nezjištěné době, nejméně od května roku 2012 do zadržení dne 24. ledna 2013, v obci J. D. , okres M. B. , v objektu průmyslové haly č. .... stojící na parcele č. ...., za účelem vypěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu tak, aby z vypěstovaných rostlin bylo po jejich sklizení možné následným neoprávněným zpracováním získat rostlinnou drť způsobilou již ke spotřebě (marihuanu), bez řádného povolení zřídili a provozovali účelně vybavenou pěstírnu konopí setého, jejíž provoz zajišťovali obvinění N. D. N. , L. V. H. , T. H. H. a N. V. T. zejména zajištěním pronájmu prostor, úpravou prostor, instalováním podružného rozvodu elektřiny a elektrického zařízení pro přísun vody a živin k jednotlivým rostlinám, rozmístěním zdrojů tepla a světla, sazenic rostlin a dalších komponentů a následným zásobováním, a obviněný vystupující pod jménem N. V. H. pravidelně rostliny konopí ošetřoval, a podařilo se jim tak vypěstovat celkem 4 749 kusů rostlin konopí v různém stádiu růstu o celkové váze 142,1 kg, obsahujících 12,5 kg delta-9-tetrahydrocannabinolu, a pouze zásahem Policie České republiky se obviněným nepodařilo rostliny dopěstovat, usušit a distribuovat dalším osobám,
2. obvinění N. D. N. , H. X. H. , N. V. D. a P. M. N. společně a ve vzájemné součinnosti s dalšími dosud neustanovenými osobami nejméně od října 2012 do zadržení dne 24. ledna 2013 v Č. T. v okrese K. , v ulici H. tř. , za účelem vypěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu tak, aby z vypěstovaných rostlin bylo po jejich sklizení možné následným neoprávněným zpracováním získat rostlinnou drť způsobilou již ke spotřebě (marihuanu), bez řádného povolení zřídili a provozovali účelně vybavenou pěstírnu konopí setého, jejíž provoz zajišťovali obvinění N. D. N. , H. X. H. a N. V. D. zejména zajištěním pronájmu a úpravou prostor, spočívající v instalování podružného rozvodu elektřiny a rozmístění ventilátorů, zdrojů tepla a světla, nákupem sazenic rostlin a dalších komponentů a následným zásobováním, a obviněný P. N. M. zejména rostliny konopí ošetřoval, a podařilo se jim tak vypěstovat celkem nejméně 1 620 ks rostlin konopí v různém stádiu růstu o váze 14 921 g rostlinného materiálu, který obsahoval 1 304 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, a pouze zásahem Policie České republiky se obviněným nepodařilo rostliny dopěstovat, usušit a distribuovat dalším osobám,
3. obvinění N. D. N. , L. V. H. a P. S. T. společně a ve vzájemné součinnosti s dalšími dosud neustanovenými osobami v přesně nezjištěné době, nejméně od května 2012 do zadržení dne 24. ledna 2013 v obci R. , okres Ch. , v budově ev. č. ...., za účelem vypěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu tak, aby z vypěstovaných rostlin bylo po jejich sklizení možné následným neoprávněným zpracováním získat rostlinnou drť způsobilou již ke spotřebě (marihuanu), bez řádného povolení zřídili a provozovali účelně vybavenou pěstírnu konopí setého, jejíž chod zajišťovali obvinění N. D. N. a L. V. H. zejména zajištěním pronájmu prostor, jejich úpravou, spočívající ve vytváření příznivých podmínek pro růst rostlin instalováním podružného rozvodu elektřiny s napojením plně automatizované vzduchotechniky, rozmístěním zdrojů světla a vody s vyživovacími roztoky ke každé rostlině, obviněný P. S. T. rostliny konopí ošetřoval a zabezpečoval provoz celého zařízení, a tím se obviněným podařilo vypěstovat celkem 834 ks rostlin konopí v různém stádiu růstu o váze 61 208,8 g rostlinného materiálu obsahujícího minimálně 6 232,1 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, a pouze zásahem Policie České republiky se obviněným nepodařilo rostliny dopěstovat, usušit a distribuovat dalším osobám,
4. obvinění N. D. N. , L. V. H. , R. R. c a N. T. D. společně a ve vzájemné součinnosti s dalšími dosud neustanovenými osobami od přesně nezjištěné doby, nejméně od listopadu roku 2012 do zadržení dne 24. 1. 2013, v obci H. v okrese K. , v ulici H. , v prostorách přízemí domu, za účelem vypěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu tak, aby z vypěstovaných rostlin bylo po jejich sklizení možné následným neoprávněným zpracováním získat rostlinnou drť způsobilou již ke spotřebě (marihuanu), bez řádného povolení zřídili a provozovali účelně vybavenou pěstírnu konopí setého, jejíž chod zajišťovali pronájmem prostor a jejich úpravou spočívající v instalování podružného rozvodu elektřiny s připojením plně automatizované vzduchotechniky, rozmístěním světel a zdrojů tepla, květníků s rostlinami s upravenou zeminou tak, aby ke každé rostlině byla distribuována voda s vyživovacími roztoky a podařilo se jim vypěstovat celkem nejméně 289 ks rostlin konopí v různém stádiu růstu o celkové hmotnosti rostlinného materiálu 84,48 g obsahující 1,794 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, a pouze zásahem Policie České republiky se obviněným nepodařilo tyto rostliny již dopěstovat, usušit a distribuovat dalším osobám.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný N. D. N. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Radko Resche, obviněný L. V. H. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Milana Janouška, obvinění T. H. H. a N. V. T. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Václavka a obviněný N. V. H. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Michaely Bartošové.
Obviněný N. D. N. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Konkrétně pak uvedl, že z popisu skutku ve výrokové části rozsudků soudů obou stupňů není ani náznakem zřejmé, čeho se právě on měl dopustit. Popis skutku je natolik neurčitý, že by jej bylo možno použít univerzálně, tedy i v jiných trestních věcech. Odvolací soud se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami týkajícími se shromážděných důkazů a jejich provedení soudem. Podíly jednotlivých členů organizované skupiny nemají podle obviněného stejnou hodnotu, činnost jednotlivých členů přispívá různou měrou k dosažení cíle. Nelze proto dávat naroveň zásobování potravinami a přepravu věcí (což jediné bylo obviněnému prokázáno) vlastní výrobě a distribuci drogy. Podle obviněného se změna právní kvalifikace v posouzení stádia trestné činnosti učiněná odvolacím soudem nepromítla do výroku o trestu. Za toto promítnutí nepovažuje snížení trestu odnětí svobody o jeden rok. Obviněnému byl uložen trest ve výši obvykle ukládané v případech výroby či jiného nakládání s pervitinem, marihuana je však nepoměrně méně společensky nebezpečná. V daném případě tak podle jeho názoru převážila snaha po generální prevenci, a proto mu byl uložen extrémně přísný trest. Odvolací soud přitom nepřihlédl ani k tomu, že obviněný toho, co doznal, upřímně lituje. Navrhuje proto, aby Nejvyšší zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 12 To 108/2014, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 7 T 4/2014, a aby Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci sám.
Obviněný L. V. H. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, v důsledku čehož zároveň došlo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. K tomu obviněný odkázal rovněž na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale patrně měl na mysli písmeno h) tohoto ustanovení. V textu svého dovolání obviněný uvedl, že doznal svou účast na trestné činnosti, o jejímž rozsahu však neměl dostatečné povědomí. Jeho úloha nebyla natolik zásadní, jak soudy obou stupňů předestřely, zajišťoval pouze chod pěstíren, kde vykonával především pomocné práce. V počáteční fázi neměl vůbec povědomí o tom, že se dopouští trestné činnosti, s pěstováním konopí neměl žádné zkušenosti a pěstované rostliny neznal. Soudy nijak neobjasnily jeho subjektivní stránku ve vztahu k uplatněné kvalifikované skutkové podstatě. Tato podle obviněného nebyla dána ani ve formě nedbalosti. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 12 To 108/2014, zrušil a sám ve věci rozhodl nebo aby vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obvinění T. H. H. a N. V. T. podali prostřednictvím společného obhájce obsahově z velké části totožná dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázali na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítli, že došlo k nesprávné realizaci důkazního řízení v takové míře, že tím bylo zasaženo do jejich základních práv a svobod. Popis skutku ve výroku rozsudku odvolacího soudu je nekonkrétní a ani v jeho odůvodnění není tento nedostatek napraven. Pokud z výroku vyplývá, že měli s dalšími osobami zřídit a provozovat pěstírnu konopí, zajišťovat její chod a zásobovat ji, pak museli participovat na každé z uvedených činností, což však rozhodnutí odvolacího soudu nijak neodůvodňuje, pouze odkazuje na strany rozhodnutí soudu prvního stupně. Z toho pak oba obvinění poukazují na konkrétní strany, kde jsou zmíněni. Obviněný T. H. H. mimo jiné uvádí, že zde chybí zásadní část výpovědi spolupracujícího obviněného, který na přímý dotaz uvedl, že jej zná z prostředí tržnice, s pěstírnou neměl nic společného. Obdobně u N. V. T. spolupracující obviněný uvedl, že si jej pamatuje z doby, kdy jezdil na tržnici SAPA, v souvislosti s pěstírnou ne. Tento obviněný dále nesouhlasí se zjištěním, že dne 1. 1. 2013 vjel do areálu v J. D. a zaparkoval u haly č. .... v 16:48 hodin, z areálu vyjíždí v 17:05. Toto zjištění podle něj nemá ve spisovém materiálu žádnou oporu. Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný N. V. H. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal na to, že byl zadržen na místě činu, ke svému jednání se doznal, a soud prvního stupně měl postupovat podle §58 odst. 5 tr. zákoníku a snížit mu ukládaný trest odnětí svobody výrazně pod dolní hranici trestní sazby, a to s přihlédnutím k délce doby, kterou v pěstírně strávil, a jeho postavení a samém konci hierarchie organizované skupiny. Ani trest uložený odvolacím soudem neodpovídá podle obviněného zákonným ustanovením a zásadám pro ukládání trestu. Odvolací soud na jednu stranu vytkl soud prvního stupně nezohlednění skutečnosti, že obvinění nemají v rejstříku trestů žádný záznam, sám však žádnou polehčující okolnost u obviněného neshledal. I odvolacím soudem uložený trest je tak nepřiměřeně přísný. Dále pak obviněný nesouhlasí se závěry soudů ohledně subjektivní stránky ve vztahu ke znaku velkého rozsahu. O rostliny pečoval způsobem, který mu byl přikázán. Neví, co je delta-9-THC, nelze proto dovodit, že směřoval k vypěstování rostlin s psychotropní látkou v tak velkém množství. Počet pěstovaných rostlin nemohl nijak ovlivnit. Závěr, že obviněný byl vyškoleným zahradníkem a musel vědět, jakou práci bude provádět, považuje za ničím nepodloženou dedukci. Obviněný pak trvá na tom, že jméno, které uvedl během hlavního líčení, je pravé, nemůže mu být k tíži, že jeho totožnost nebyly orgány činné v trestním řízení schopny ověřit. Ve Vietnamu je chaotický systém evidence obyvatel, takové situace jsou proto časté. Dále obviněný poukazuje na fakt, že byl v objektu pěstírny uzamčen, nemohl jej svévolně opustit. Pokud by byl rovnocenným členem organizované skupiny, nebyl by na místo dovezen v zavazadlovém prostoru vozidla. Uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný také ve vztahu k trestům uloženým hlavním pachatelům této trestné činnosti. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám ve věci rozhodl a uložil obviněnému přiměřený trest.
K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu podaných dovolání uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky, jimiž se obvinění domáhají přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak, soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
Dovolání obviněného N. D. N. považuje státní zástupce z větší části za polemiku s odůvodněním napadeného rozhodnutí, z jejíhož obsahu lze obtížně dovozovat konkrétní námitky. K tomu připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nelze považovat za přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.). Za jistý náznak hmotněprávně relevantní argumentace lze snad podle státního zástupce považovat pouze úvahu obviněného o znaku „člen organizované skupiny“, který dle jeho názoru není ve výroku rozsudku náležitě vyjádřen. S tímto závěrem se však státní zástupce neztotožňuje. Přisouzená trestná činnost vyžadovala koordinaci více osob, jejichž činnost spočívala v zajištění konkrétního nebytového prostoru, jeho vybavení relativně sofistikovanou pěstební technologií a dalších prostředků pro prosperitu rostlin, opatření samotných rostlin, zajištění osob způsobilých k péči o rostliny. Jedná se tak o souhrn více dílčích činností, jejichž koordinace vyžadovala dělbu konkrétních úloh v takové podobě, kterou lze jednoznačně považovat za činnost organizované skupiny, neboť právě souhra dílčích činností měla zabezpečit úspěšné provedení činu. Pokud tedy soudy považovaly jednání obviněného za spáchané členem organizované skupiny, dle názoru státního zástupce nepochybily.
Pokud obviněný namítá, že trestná činnost mu nebyla prokázána, jde podle státního zástupce pouze o polemiku se skutkovými zjištěními soudů, tedy o argumentaci obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídající. K tomu státní zástupce odkazuje na sice stručné, ale přiléhavé odůvodnění soudu prvého stupně na str. 29-30 jeho rozsudku. V rozsahu vymezeném dovolatelem pak státní zástupce považuje za správné i právní posouzení jeho jednání. Nicméně nad rámec uplatněných námitek uvádí, že právní posouzení stadia trestné činnosti odvolacím soudem jako přípravy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy již nelze v současnosti s ohledem na závěry vyplývající ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014 považovat za zcela správné. Odpovídající bylo naopak posouzení užité soudem prvého stupně, tj. že obvinění svým jednáním naplnili znaky pokusu žalovaného zločinu, nikoli jeho přípravy. S ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius je to však pouze akademická úvaha.
Zákonným dovolacím důvodům pak podle státního zástupce neodpovídají ani námitky obviněného týkající se výroku o trestu. Obviněný výslovně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak ten je dán tehdy, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod tak nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Není přitom pravda, že by odvolací soud nepřihlédl ke změně právního posouzení jednání obviněného oproti rozsudku soudu prvého stupně, když proti původně uloženému trestu jeho výměru zkrátil o jeden rok. Uložený trest je tak vyměřen zcela v rámci rozhodné trestní sazby podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, přičemž zároveň se jedná o přípustné druhy trestu.
S dovoláním obviněného L. V. H. se lze podle státního zástupce ztotožnit potud, pokud upozorňuje, že ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby postačuje zavinění z nedbalosti. Ze skutkových zjištění soudů však vyplývá, že obviněný se přímo podílel na provozu celkem tří ze zjištěných pěstíren, přičemž v těchto pěstírnách bylo pěstováno celkem 5 872 kusů rostliny konopí. Pakliže se obviněný podílel na provozu pěstíren o takové kapacitě, je zcela zřejmé, že si byl vědom skutečného rozsahu páchané trestné činnosti. Pro zachování subjektivní stránky pachatele pak není potřebné, aby měl přesnou znalost obsahu kanabinoidních látek, stejně tak ani nemusí mít konkrétní právní znalost hranice velkého rozsahu pěstování konopí, neboť postačí, že si byl vědom celkového objemu výroby omamné a psychotropní látky, k níž jeho jednání směřovalo. Tvrzení, že nevěděl, o jaké rostliny se jedná, pak státní zástupce považuje za zcela účelové za situace, kdy některé rostliny konopí již byly evidentně vzrostlé. Specifický vzhled a zápach rostlin konopí pak lze považovat do té míry za obecně známou skutečnost, že nelze soudům vytýkat, pokud tvrzení obviněného o jeho neznalosti v tomto směru neuvěřily. Dle názoru státního zástupce tak lze ve vztahu k tomuto obviněnému uzavřít, že subjektivní stránka jemu přisouzené trestné činnosti byla zjevně naplněna.
Obdobně koncipovaná dovolání obviněných T. H. H. a N. V. T. rovněž obsahují námitky balancující na hraně polemiky s odůvodněním soudních rozhodnutí. Za hmotněprávně relevantní považuje státní zástupce uvedená dovolání pouze v rozsahu, v jakém tvrdí, že popis skutku nevyjadřuje znaky přisouzené přípravy zločinu. S tím se však státní zástupce neztotožňuje, neboť tento závěr obvinění činí na základě citace pouze dílčích fragmentů skutkové věty. Skutková zjištění soudů je však třeba posuzovat v jejich komplexu, tj. včetně zjištění, jakým konkrétním způsobem daná pěstírna fungovala např. technologicky. Za zajišťování provozu tak lze považovat takové jednání, spočívající v péči o náležité prostředí pro prosperitu rostlin, o jejich růst, a to po stránce technologické (instalace, údržba a opravy pěstebního zařízení), resp. po stránce logistické (zajištění obsluhy, její poučení, zabezpečení hnojiv, samotných rostlin a materiální zabezpečení obsluhy apod.). Na překážku užitého právního posouzení pak dle názoru státního zástupce není, pokud nebyl ještě blíže konkretizován a strukturován popis jednotlivých dílčích činností v popsaném směru, neboť z celkového kontextu lze naplnění znaků přípravy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dovodit bez zřejmých obtíží. Na újmu trestní odpovědnosti obviněných pak dle názoru státního zástupce není ani to, že se provedeným dokazováním nepodařilo ještě blíže rozlišit podíl jednotlivých obviněných na každé z dílčích činností zabezpečujících chod uvedených pěstíren, pokud jinak je zřejmé, že obvinění vzájemně spolupracovali. Jestliže pak obvinění rekapitulují provedené důkazy a dospívají k závěru, že o jejich trestné činnosti nesvědčí, nelze než opětovně odkázat na vymezení obviněnými uplatněného dovolacího důvodu.
Dovolání obviněného N. V. H. se podle státního zástupce v drtivé většině svých námitek rovněž míjí s jím uplatněným dovolacím důvodem, z jeho obsahu je totiž patrné, že je zaměřeno téměř výhradně proti výroku o trestu. Jeho výhrady zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídají, obviněný namítá pouze nesprávnou aplikaci obecných zásad pro určení druhu trestu a jeho výměry. Proti výroku o trestu lze přitom zásadně brojit pouze na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný neuplatnil, nehledě na skutečnost, že jím vznesené námitky ani tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Zde státní zástupce odkazuje na výše uvedené vyjádření k dovolání obviněného N. D. N. . Obviněnému byl sice uložen trest mimo rámec zákonné trestní sazby, avšak výrazně v jeho prospěch. Prostřednictvím žádného ze zákonem předvídaných dovolacích důvodů se přitom nelze domáhat toho, aby takto mimořádně snížený trest byl ještě více snížen. Pokud přitom obviněný namítá, že soudy nevyhodnotily existenci polehčujících okolností, bylo by možno tuto výtku akceptovat ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku soudu prvého stupně. Odvolací soud však toto pochybení sám napravil a v tomto směru se tak podle státního zástupce s námitkami obviněného vypořádal.
Pouze s jistou mírou benevolence lze podle státního zástupce za hmotněprávně relevantní považovat výhradu obviněného k posouzení subjektivní stránky jeho trestné činnosti. Zde pak lze přiměřeně odkázat na výše uvedené vyjádření k dovolání obviněného L. V. H. I v případě obviněného N. V. H. lze na jeho straně dovodit zavinění nejméně v úmyslu nepřímém. Paradoxně zde lze odkázat i na skutečnost, na niž poukazuje sám obviněný, totiž jeho uzamčení v místě pěstírny. Měl-li by totiž obviněný v pěstírně provozovat legální činnost, nebyl by důvod obviněného v takovém prostoru zamykat. Vzhledem k počtu obviněným pěstovaných rostlin (4 749 kusů) lze podle státního zástupce u něj dovodit i zavinění ve vztahu k rozsahu zamýšlené trestné činnosti. Uvedené námitky tak lze považovat za zjevně neopodstatněné.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z naznačeného výkladu je patrné, že většina obviněnými prezentovaných námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, případně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení.
Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03)“. Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“.
Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Nad rámec dovolacího řízení může Nejvyšší soud k námitkám všech obviněných směřujícím proti hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Konkrétně obviněný N. D. N. v této souvislosti tvrdí, že trestnou činnost neorganizoval, pouze do jedné z pěstíren dovážel potraviny a přepravoval na požádání věci do míst dalších pěstíren. Celková úroveň organizace a konspirace byla v daném případě podle něj velmi primitivní. Nic z toho však nekoresponduje se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, podle kterých měl obviněný na trestné činnosti nejvýznamnější podíl, vysoká míra organizovanosti skupiny je pak patrná již z výroku rozhodnutí soudů obou stupňů. Obviněný ve svém dovolání cituje popis skutkových okolností, který považuje za neurčitý. Má za to, že se odvolací soud nevypořádal dostatečně s jeho odvolacími námitkami, taková argumentace však směřuje k aplikaci procesních norem a neodpovídá proto uplatněnému dovolacímu důvodu.
Za odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou dávkou tolerance (vzhledem k tomu, že stojí de facto na odlišné verzi skutkového děje, než byla v řízení zjištěna) považovat námitku, kterou obviněný vztáhl ke znaku organizované skupiny, avšak ve skutečnosti směřuje k otázce spolupachatelství. Podle obviněného skutkovou podstatu nenaplňuje organizovaná skupina jako celek, ale její členové naplněním konkrétních znaků trestné činnosti uvedené v konkrétní skutkové podstatě. Podíly jednotlivých členů pak podle obviněného nemají stejnou hodnotu. Činnost jednotlivých členů přispívá různou měrou k dosažení cíle. Nelze proto podle něj dávat naroveň zásobování potravinami a přepravu jiných věcí vlastní výrobě a distribuci drogy. Skutková podstata pak postihuje výrobu a jiné kvalifikované nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, nikoli činnosti, které sice s pácháním trestné činnosti souvisí, ale nejsou její hlavní složkou. Tato argumentace v sobě spojuje několik mylných úvah. Jednak je spojena obviněným prosazovanou verzí skutkového děje spočívající v tom, že pouze dovážel potraviny a převážel věci do míst pěstíren na pokyn jiné osoby. Při skutkové verzi zjištěné soudem prvního stupně by daná argumentace obviněnému nijak neprospívala. Nicméně s jeho argumentací nelze souhlasit v žádném případě. V jejím duchu by totiž například nebyla trestně odpovědná osoba, která přiveze zloděje na místo činu a po krádeži jej i s odcizenými věcmi opět odveze.
Ačkoli pojem „organizovaná skupina“ svým charakterem představuje určitou vyšší formu trestné součinnosti, nenahrazuje zároveň instituty spolupachatelství nebo jiné formy účastenství. Proto v rámci právní kvalifikace dané trestné činnosti stojí vedle závěru o naplnění znaku organizované skupiny rovněž závěr o spáchání konkrétních skutků ve spolupachatelství, ve formě pomoci apod. V případě spolupachatelství (což je právě případ obviněného) je pak rozhodující, že jednání všech spolupachatelů ve svém souhrnu naplnilo danou skutkovou podstatu. Přitom každý ze spolupachatelů odpovídá, jako by čin spáchal sám (§23 tr. zákoníku). Jednotlivé konkrétní způsoby, jakými každý ze spolupachatelů k činu přispěl, jsou pak významné v rámci výroku o trestu [§39 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku]. Pokud by soudy akceptovaly obviněným tvrzenou verzi skutkového děje, pak by trestný čin spáchal nejspíše jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (srov. č. 22/2011-I Sb. rozh. tr.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z toho je zřejmé, že obviněným uplatněné námitky týkající se výroku o trestu naznačenému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Stejné dovolací důvody uplatnil obviněný L. V. H. , jeho námitky však neodpovídají ani jednomu z nich. Obviněný zpochybnil své povědomí o rozsahu páchané trestné činnosti, což však neodpovídá ve věci učiněným skutkovým zjištěním a je to vyloučeno již samotným faktem, že byl činný ve třech ze čtyř pěstíren konopí. V podrobnostech je pak možno odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Obvinění T. H. H. a N. V. T. podobně jako obviněný N. D. N. poukázali na údajnou nekonkrétnost popisu skutkových okolností ve výroku, která podle nich nebyla napravena ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dovolatelé mají za to, že pokud je ve výroku souhrnně popsáno, že se několik osob podílelo na zřízení a provozu pěstírny, zajišťování jejího chodu a zásobování, musela se každá z nich podílet na každé z těchto činností, což však z odůvodnění nevyplývá. K tomu lze odkázat na to, co bylo výše uvedeno k dovolání obviněného N. D. N. ohledně spolupachatelství. Dále pak obvinění uvádějí námitky skutkového charakteru, které uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Obviněný vystupující pod jménem N. V. H. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho dovolání však směřuje téměř výhradně do výroku o trestu. K nápravě vad výroku o trestu je však určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který byl již výše vysvětlen, a z obviněným předestřených námitek je patrné, že ani tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněnému byl sice uložen trest mimo hranice trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, avšak stalo se tak na základě ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku ve prospěch obviněného. Ještě výraznějšího snížení trestu na základě hodnocení polehčujících okolností apod. se v dovolacím řízení domáhat nelze. Nad rámec dovolacího řízení lze podotknout, že se obviněný například domáhá přiznání polehčující okolnosti spočívající v tom, že nemá záznam v rejstříku trestů, přitom však takové zjištění nemohlo být v jeho případě učiněno, pokud orgánům činným v trestním řízení nesdělil svou pravou totožnost.
Ostatní obviněným předestřené námitky opět směřují do skutkových zjištění. To se týká i subjektivní stránky trestného činu, neboť tuto námitku obviněný zakládá na tvrzení, že neví, co je delta-9-tetrahydrocannabinol, o rostliny pečoval přikázaným způsobem, byl v pěstírně uzamčen, přivezen byl do ní v zavazadlovém prostoru vozidla atd. Posledně jmenované okolnosti však naopak svědčí o tom, že obviněný si musel být nelegálnosti svého počínání dobře vědom. Ve vztahu ke znaku kvalifikované skutkové podstaty velkého rozsahu postačuje zavinění z nedbalosti, obviněný však měl povědomí o množství pěstovaných rostlin, které v případě skutku uvedeného pod bodem 1 činilo 4 749 kusů, a celková hmotnost těchto rostlin několikanásobně překročila hranici vyžadovanou pro naplnění tohoto znaku, což zcela postačuje pro závěr o srozumění s daným rozsahem páchání trestné činnosti.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných N. D. N. , T. H. H. a N. V. T. proto pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Obvinění L. V. H. a obviněný vystupující pod jménem N. V. H. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. března 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu