ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.30.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 30/2022-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovolání obviněného M. V. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2021, č. j. 4 To 386/2021-359, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 60/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 4. 2021, č. j. 5 T 60/2020-328, byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 4 tr. zákoníku (pod bodem I. rozsudku), jednak přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku účinného do 31. 5. 2020 (zjevně písařským pochybením, jak na to upozornil posléze odvolací soud, zde soud prvního stupně uvádí účinnost do 30. 9. 2020) [pod bodem II. a) rozsudku], a dále přečinu týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku účinného do 31. 5. 2020 [pod bodem II. b) rozsudku]. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
I.
od přesně nezjištěné doby, do 3. 5. 2019, ve sklepním prostoru pod samostatnou garáží, stojící na stavební parcele číslo XY v k. ú. obce XY u domu čp. XY v ulici XY, vše v jeho vlastnictví, měl v držení:
1) celkem 28,35 gramu granulí přípravku FURADAN, obsahujícího nejméně 1,403325 gramu karbofuranu, který je látkou vysoce toxickou, dráždivou a nebezpečnou pro životní prostředí, způsobilou vážně ohrozit život a zdraví lidí a je zařazen mezi jedy v Nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů,
2) celkem 0,66497 kilogramu kapaliny, obsahující 168,9 gramu endrinu, který je látkou vysoce toxickou (při požití a styku s pokožkou), poškozující imunitu a reprodukci, nebezpečnou pro životní prostředí a také perzistentní (těžko odstranitelnou ze životního prostředí), a je zařazen mezi jedy v Nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů,
přičemž uvedená množství jsou společně více než stonásobkem množství většího než malého,
II.
v přesně nezjištěné době, s největší pravděpodobností od 1. 1. 2019 do 13. 3. 2019, nastražil v bezprostředním okolí rybníků XY, XY a XY, v katastrálním území obce XY, okres Strakonice, blíže neurčené návnady, obsahující letální dávky jednak karbamátového pesticidu Karbofuran a jednak pesticidu Endrin, za účelem zahubení živočichů škodících chovu ryb provozovaným obžalovaným v tamních rybnících,
a v době od 9. 3. 2019 do 19. 3. 2019 došlo
a) po požití návnady s karbofuranem k otravě a úhynu dvou jedinců orla mořského, který patří mezi zvláště chráněné, kriticky ohrožené druhy, podle přílohy III. Vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jejichž kadávery byly nalezeny dne 13. 3. 2019 na břehu rybníka XY,
b) po požití návnady s endrinem k otravě a úhynu dvou jedinců krkavce velkého, jejichž kadávery byly nalezeny při ohledání místa činu dne 19. 3. 2019 u rybníků XY a XY,
ač podle §14 odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, je zakázáno odchytávat nebo usmrcovat volně žijící zvíře pomocí jedovatých návnad a jedů v jakýchkoliv formách,
když tak z jiných než zdravotních důvodů podal zvířatům potravu, obsahující příměsi nebo předměty, které jim způsobují bolest a utrpení,
a přivodil smrt zvířat zakázanými metodami, tedy použitím přípravků, jejichž dávkování neuvede zvíře do hlubokého celkového znecitlivění a bezpečně nezpůsobí následnou smrt,
a způsobil jim usmrcení způsobem přivozujícím bolest a utrpení, kdy utrpením se rozumí stav zvířete způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt .
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle §284 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 (dva a půl) roku, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3,5 (tři a půl) roku. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci týkající se věcí specifikovaných v rozsudku a uložených v režimovém skladu Policie ČR, Krajského ředitelství Jihočeského kraje v Českých Budějovicích.
3. Proti citovanému rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. 10. 2021, č. j. 4 To 386/2021-359, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu, resp. i předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podává nyní obviněný dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. Mgr. Milana Dočkala, advokáta, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Úvodem dovolatel vyjadřuje svou povědomost o tom, že dovolání coby mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě právních vad a nikoli k pouhé revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Současně je ale přesvědčen, že v daném trestním řízení se vyskytly natolik podstatné vady týkající se zejména provedené domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a naplnění všech obligatorních znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným, že tyto zakládají extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením a odůvodňují kasační zásah dovolacího soudu.
6. V dalším textu obviněný konkrétně namítá, že jednak nebylo prokázáno naplnění všech obligatorních znaků skutkové podstaty trestných činů neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku a týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to zejména naplnění subjektivní a objektivní stránky těchto trestných činů, když jediná najisto postavená skutečnost je, že předmětní chránění živočichové uhynuli v důsledku působení jedů karbofuran a endrin. Poukazuje přitom na to, že oba soudy si těchto okolností byly dobře vědomy, a proto své závěry o vině postavily na úvazu typu „kdo jiný, když ne obviněný“, přestože z pouhého motivu, který navíc ani nebyl spolehlivě zjištěn, rozhodně nelze dovozovat naplnění všech ostatních znaků jmenovaných trestných činů. Vytýká soudům, že nevěnovaly dostatečnou pozornost jeho vyjádření, že se o vydry nezajímá, že je na rybnících, které obhospodařuje, nikdy neviděl a ani nikdy nežádal o náhradu škody způsobenou chráněnými živočichy, a dále, že pominuly okolnost, že kromě něj mohl mít stejné jedy i někdo z okolí a tento je mohl nastražit či si je mohl od něj vzít někdo z lidí, kteří se u něj pohybovali, když pohyb většího počtu osob v jeho objektu dosvědčil i svědek V. B. Zdůrazňuje, že soudy vůbec nezohlednily, že ho nikdo neviděl, že by jedy někdy někam přenášel, nastražoval, ukládal nebo s nimi jakkoli manipuloval, a dále, že zvířata mohla před úhynem urazit určitou vzdálenost do místa, kde byly nalezeny jejich kadávery (jak vyplývá z odborných závěrů, jed nemusí účinkovat nijak rychle, a tudíž živočichové mohli být otráveni i jinde, někým jiným). Podle jeho názoru soudy též zcela přehlédly, že na rybnících hospodaří dlouhá léta, a není tak zřejmé, proč by se pro otravu vyder rozhodl najednou až po tolika letech soužití s nimi. Jestliže v daném trestním řízení bylo zmiňováno tvrzení o jakémsi domlouvání vydrám, upozorňuje, že taková informace prvotně vzešla z procesně nepoužitelného podání vysvětlení svědka F. T., jenž ji však při svém výslechu před soudem prvního stupně výslovně vyloučil. Závěr o jeho vině není možné podle jeho názoru učinit ani z toho důvodu, že při domovní prohlídce se u něj našly jen typově (nikoli individuálně) shodné látky. Ve vztahu k argumentaci odvolacího soudu stran nakládání s injekční stříkačkou za použití jehly k údajnému vpravení látky do svaloviny nějaké nástrahy namítá, že jde o pouhou ničím nepodloženou úvahu, a uvádí, že stříkačkou si jen odměřoval správné množství látky při přípravě směsi používané k hubení myší. Obdobně k úvaze odvolacího soudu, že ani speciálně vycvičený pes nenašel žádné granule proto, že veškerý jed sežraly myši, uvádí, že soud touto na základě vlastní úvahy vyplňuje podstatné mezery ve skutkových zjištěních a nahrazuje je tvrzením „mohlo se stát“, přestože při domovní prohlídce nebyly žádné kadávery myší objeveny. Konečně považuje za nesmyslné, resp. nelogické, aby někdo, kdo chce ochránit ryby v rybníku, nalíčil pro ně rovněž toxickou látku hned na břehu rybníka, a to navíc pro živočicha, který žije u vody (ve vodě). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovuje názor, že ve věci provedené důkazy netvoří ucelený řetězec, a tedy rozhodně nesvědčí pro závěr o jeho vině předmětnými trestnými činy, přičemž zcela absentují důkazy přímé; jedná se tudíž o situaci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením.
7. Další námitky dovolatel vznáší proti závěru soudů obou stupňů o naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 4 tr. zákoníku. V tomto směru nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně hodnotil pouze to, že se u něho doma našly sklenice s neurčitým obsahem; zdůrazňuje, že tyto nebyly opatřeny žádnou etiketou, popiskem, samolepkou ani ničím jiným, aby mohl dovodit, že jde o zakázané jedy, když až po provedení expertiz bylo možné určit, o jaké látky se jedná. S poukazem na to, že v případě daného trestného činu se po subjektivní stránce vyžaduje alespoň nedbalostní forma zavinění, pak zpochybňuje, že měl a mohl vědět, že jde o zakázané látky, jejichž držení je trestné, když nadto nelze vyloučit ani jeho obhajobu, že předmětné látky zdědil po otci a zkrátka nevěděl, o jaké konkrétní látky se jedná.
8. Obviněný dále tvrdí, že důkazní prostředky získané při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor byly získány nezákonným způsobem, a proto k nim soudy neměly přihlížet. Vyjadřuje přesvědčení, že je tomu tak jednak z toho důvodu, že prohlídky byly nařízeny na základě nepravdivých tvrzení policejního orgánu a potažmo státního zástupce učiněných na podkladě informace o „domlouvání vydrám“ z podání vysvětlení svědka F. T., která byla získána na základě sugestivním způsobem položených otázek policejního orgánu a kterou navíc následně tento svědek v rámci svého výslechu u soudu prvního stupně nepotvrdil, resp. výslovně vyloučil. Druhým důvodem pak je podle jeho názoru skutečnost, že prohlídky byly provedeny nedůvodně jako neodkladné úkony, což zmařilo jeho právo na obhajobu, přičemž navíc příkazy k nim postrádají i řádné odůvodnění toho, proč nebylo možné ponechat jejich vykonání až na dobu, kdy by měl reálnou možnost uplatnit své právo na obhajobu; tvrdí totiž současně, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán ve stadiu prověřování, nikoli ve stadiu trestního stíhání, a tudíž z hlediska ústavní konformity bylo nezbytné, aby takové odůvodnění obsahoval, a dále, že prohlídky byly provedeny v podstatě v jeden okamžik s doručením usnesení o zahájení trestního stíhání, takže neměl jakoukoli reálnou možnost domoci se právní pomoci.
9. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a zásadu in dubio pro reo vytýká dovolatel závěrem oběma soudům nižších instancí, že namísto, aby zjištěné pochybnosti hodnotily v duchu uvedené zásady v jeho prospěch, snažily se vlastními úvahami suplovat nedostatky skutkových zjištění tak, aby i přes jejich existenci bylo možno jej shledat vinným. Vzhledem k jeho přesvědčení, že v dané věci bylo nashromážděno dostatek podkladů umožňujících dovolacímu soudu rozhodnout, navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265m tr. řádu rozsudkem zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2021, č. j. 4 To 386/2021-359, a rozhodl tak, že podle §226 písm. b), c) tr. řádu jej zprostí obžaloby, neboť skutek uvedený pod bodem I. výrokové části rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 4. 2021, č. j. 5 T 60/2020-328, není trestným činem, a u skutku uvedeného pod bodem II. výrokové části téhož rozsudku nebylo prokázáno, že jej spáchal. V případě, že by Nejvyšší soud neshledal podmínky pro vydání rozsudku podle §265m tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2021, č. j. 4 To 386/2021-359, a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že dovolání přes svůj značný rozsah téměř neobsahuje námitky, kterými by dovolatel vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků předmětných trestných činů. Obviněný namísto toho jednak polemizuje s hodnocením důkazů soudy a na základě vlastních skutkových hodnocení prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které nástrahy obsahující smrtící množství jedů nastražila jiná osoba, přičemž odkazuje na zásadu in dubio pro reo , a dále vytýká i údajnou nezákonnost domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků; těžiště jeho námitek tudíž směřuje do procesní a skutkové oblasti a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. V této souvislosti státní zástupce poukazuje na to, že obviněný nevytýká vadu spočívající v tzv. extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, domáhá se totiž pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem s tím, že opakuje odvolací námitky a vede polemiku s jednotlivými dílčími zjištěními a hodnotícími úvahami obsaženými v odůvodnění soudních rozhodnutí. Státní zástupce vyslovuje názor, že hodnotící úvahy shrnuté především v bodech 35. až 38. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu neodporují pravidlům formální logiky a skutková zjištění učiněná soudy nejsou v žádném, natož v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Je přesvědčen, že obstát nemohou ani námitky týkající se nezákonnosti domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, neboť příkazy k nim byly vydány a prohlídky byly provedeny po zahájení trestního stíhání, a tudíž pokud obviněný brojí proti provedení prohlídky jako neodkladného úkonu, jsou tyto bezpředmětné. Za téměř absurdní pak považuje argumentaci dovolatele, jestliže dovozuje nezákonnost prohlídky ze skutečnosti, že F. T. v procesním postavení svědka nepotvrdil údaje, které uváděl při podání vysvětlení; k tomu zdůrazňuje, že důvodnost nařízení domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor a pozemků je nutno posuzovat na základě té sumy poznatků, které měly orgány činné v trestním řízení k dispozici v době rozhodování o prohlídkách, přičemž za bezpředmětné z hlediska zákonnosti prohlídek označuje též výklady obviněného týkající se údajného kladení sugestivních otázek jmenovanému svědkovi. Pro úplnost dodává, že by odporovalo smyslu a účelu institutu domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, pokud by vydání příkazů k nim mělo předcházet nějaké formální řízení, ve kterém by obviněný nebo jiná prohlídkou dotčená osoba mohli brojit proti jejímu provedení; k vyjádření stanoviska a případně k odvrácení prohlídky slouží obviněnému nebo jiné osobě, u které má být prohlídka provedena, institut předchozího výslechu podle §84 tr. řádu.
11. Státní zástupce dále uvádí, že skutkové a procesní námitky obviněného nenaplňují ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť skutková zjištění učiněná v dané věci nejsou v extrémním, resp. v nynější zákonné terminologii ve „zjevném“ rozporu s provedenými důkazy, a důkazy získané při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků nejsou důkazy procesně nepoužitelnými. Za prakticky jedinou námitku, kterou lze s jistou dávkou tolerance podřadit pod obviněným deklarovaný dovolací důvod, považuje námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu podle §284 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Obviněný zde ovšem vychází z mylného předpokladu, že uvedený trestný čin je trestným činem nedbalostním, ačkoli jde o trestný čin úmyslný vyžadující po subjektivní stránce nejméně vědomost pachatele o tom, že látka, kterou přechovává, je látkou omamnou nebo psychotropní nebo že jde o jed. Jestliže dovolatel používal předmětné látky k usmrcování zvířat (sám připustil hubení myší), musel být přinejmenším srozuměn s tím, že jde o účinný jed a že nakládání s takovou látkou je právně regulováno. Co se týče dovolatelem uváděné formy nevědomé nedbalosti, tato postačuje toliko ke znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §284 odst. 4 tr. zákoníku, který spočívá ve spáchání činu ve značném rozsahu; podle názoru státního zástupce vyplývá existence této formy zavinění ze samotného množství přechovávaných látek, zejména pokud jde o kapalinu obsahující jed endrin.
12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhuje dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
13. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
15. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
16. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.). Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení bylo možné zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
17. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, který byl dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (druhá alternativa) .
18. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, přicházel v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládala spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
19. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jenž byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu bylo možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemohlo být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
20. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak bylo možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud byl zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažoval hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemohl Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
21. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů byl v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učinil-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
23. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
24. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu). Obviněnému lhůta k podání dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že dovolací námitky obviněného v převážné většině neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Obviněný totiž jejich prostřednictvím brojí jednak proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti správnosti skutkových zjištění, jež soudy na jejich podkladě učinily, přičemž provádí vlastní hodnocení provedených důkazů, vyvozuje z nich skutkové závěry odlišné od těch, k nimž dospěly oba soudy, a vytýká soudům, že nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo , a dále zpochybňuje skutková zjištění soudů s tím, že soudy tato učinily na podkladě procesně nepoužitelných důkazních prostředků, resp. důkazů získaných při nezákonně nařízené i provedené domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků. Takovéto výhrady, jak Nejvyšší soud vzpomenul výše, v zásadě nelze použít jako východisko pro vymezení rozsahu přezkumu napadených rozhodnutí v dovolacím řízení, neboť by tím Nejvyšší soud vykročil ze své zákonem stanovené působnosti.
26. Současně však platí, že obviněný předmětem svého dovolání učinil i námitku porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť má za to, že podkladem pro rozhodnutí o jeho vině se staly důkazy, jež byly orgány činnými v trestním řízení opatřeny v rozporu se zákonem, a uplatnil též námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. S ohledem na ústavní zakotvení daného práva (viz článek 36 a násl. Listiny základních práva a svobod), ale i s přihlédnutím k mezinárodním závazkům České republiky plynoucím z článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, proto Nejvyšší soud nemohl tuto argumentaci obviněného bez dalšího odmítnout. Proto se Nejvyšší soud zabýval otázkou posouzení zákonnosti obviněným označených důkazních prostředků, popř. otázkou, zda v dané trestní věci nebyl dán tzv. extrémní (resp. zjevný) nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními soudu prvního stupně.
27. Nejvyšší soud – po seznámení se s obsahem napadených rozhodnutí a příslušného spisového materiálu – konstatuje, že obviněným namítaná pochybení v dané trestní věci neshledal. K námitkám obviněného tak (v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu) uvádí stručně následující.
28. Stran dovolací námitky obviněného, že důkazní prostředky získané při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor byly získány nezákonným způsobem, Nejvyšší soud konstatuje, že obsahově shodnou námitku uplatnil obviněný již v rámci svého odvolání. Způsob, jakým se odvolací soud s takovou námitkou vypořádal (srov. body 13. až 18. odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu), shledává Nejvyšší soud jako zákonný, přičemž k tomuto nevznáší zásadní námitky. Z tohoto důvodu také Nejvyšší soud bez dalšího odkazuje na shora uvedenou argumentaci odvolacího soudu.
29. Nejvyšší soud dále zjistil, že mezi skutkovými závěry soudu prvního stupně a provedenými důkazními prostředky není dán žádný, natož extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazními prostředky (zejména pak protokolem o domovní prohlídce, protokolem o prohlídce jiných prostor, výpovědí svědkyně K. H., protokoly o ohledání místa činu, zkušebními protokoly Státního veterinárního ústavu Jihlava, odborným vyjádřením Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a dalšími ve věci provedenými odbornými vyjádřeními), jejich hodnocením soudem prvního stupně a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu prvního stupně na straně druhé. Tento soud se v odůvodnění svého rozsudku na provedené důkazní prostředky podrobně zaměřil (srov. zejména jeho body 36. až 39.) a řádně se zabýval i námitkami obhajoby. S těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (srov. jeho body 17. až 27.). Nejvyšší soud nemá, co by oběma soudům v tomto směru mohl vytknout, a s jejich hodnotícími úvahami a skutkovými a právními závěry se ztotožňuje.
30. K otázce tzv. extrémního (resp. zjevného) nesouladu při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na aktuální judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ extrémního nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20). Právě tak je tomu podle Nejvyššího soudu i v nyní projednávané trestní věci obviněného.
31. Pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že skutkové a procesní námitky obviněného ze shora rozvedených důvodů nemohou obstát ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Jak totiž vysvětlil již výše, v dané trestní věci neshledal žádný, natož obviněným tvrzený extrémní nesoulad , případně (podle současné právní úpravy) zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů.
32. Za relevantně uplatněnou lze podle Nejvyššího soudu považovat námitku obviněného, jíž zpochybňuje naplnění subjektivní stránky zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Nejvyšší soud však shledal, že v tomto případě jde o námitku zjevně neopodstatněnou. K této námitce obviněného přitom Nejvyšší soud považuje za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující. Obviněný především namítá, že v případě daného trestného činu se po subjektivní stránce vyžaduje alespoň nedbalostní forma zavinění, a mimo jiné též zpochybňuje svoji vědomost o tom, že se jednalo o zakázané látky, jejichž držení je trestné. Uplatněné argumentaci nelze podle Nejvyššího soudu přisvědčit, neboť trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku je výlučně úmyslným trestným činem (srov. §13 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §15 tr. zákoníku). K trestní odpovědnosti pachatele tedy plně postačuje, že se obviněný uvedeného jednání dopustil alespoň v úmyslu nepřímém (eventuálním) [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Z provedeného dokazování přitom jednoznačně vyplynulo, že obviněný věděl, že „fialový granulát“ (karbofuran) a „hnědá kapalina“ (endrin) jsou účinné a koncentrované jedy, neboť je k tomuto účelu sám používal, a musel tedy být přinejmenším srozuměn s tím, že takové látky přechovává pro vlastní potřebu, aniž by k tomu byl oprávněn (srov. výpověď obviněného z přípravného řízení ze dne 3. 5. 2019 na č. l. 65 verte, která byla v hlavním líčení dne 7. 10. 2020 provedena k důkazu postupem podle §207 odst. 2 tr. řádu). Z tohoto pohledu je tedy správný závěr soudu prvního stupně, který byl potvrzen též odvolacím soudem, o tom, že obviněný úmyslně a neoprávněně pro vlastní potřebu přechovával shora uvedené jedy (srov. bod 36. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 22. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
33. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného M. V. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.