ECLI:CZ:NSS:2005:2.A.19.2002
2 A 19/2002 – OL - 141
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobců: 1) P1. B., a. s., 2) P2. B., a. s., oba zast. JUDr. Andreou Hrdličkovou, Doležalova
709/10, Brno, za účasti společností 1) J. ch., a. s, 2) P. S., a. s., zast. JUDr. Radkem Foralem,
advokátem se sídlem AK Napajedla, Masarykovo nám. 220, proti žalovanému Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, Joštova 8, zast. JUDr. Kristinou Škampovou,
advokátkou se sídlem Pellicova 8, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3. 10. 2002, č. j. R 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14/2001,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Napadené rozhodnutí správního orgánu
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Olomouci dne 10. 12. 2002 se žalobci domáhají
zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3. 10. 2002,
č. j. R 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14/2001, který v rozkladovém řízení proti prvostupňovému
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2001, č. j. S 23/01-1122/01-220 rozhodl ve vztahu
k žalobcům
takto:
1) rozhodnutí ve výrokové části I. změnil tak, že žalobci spolu s ostatními účastníky
řízení H. Č. p. u., k. s., J. ch., a. s., R. a. s., P. S., a. s., A. – M. a. s., CH., a. s., porušili
ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění
pozdějších předpisů, čímž narušili hospodářskou soutěž na trhu inseminačních dávek
plemenných býků v České republice, přičemž žalobce P1. B., a. s, porušil toto ustanovení tím,
že uzavřel s účastníky řízení CH. a. s., a A. – M., a. s., v čl. II bod 5 Smlouvy o spolupráci při
realizaci šlechtitelského programu českého strakatého plemene ze dne 4. 3. 1998 a Smlouvy o
spolupráci při realizaci šlechtitelského programu černostrakatého plemene ze dne 4. 3. 1998
zakázanou a neplatnou dohodu o minimální ceně inseminačních dávek plemenných býků,
která zní: „u inseminačních dávek z podílu společné testace je cena pro chovatele minimálně
na úrovni tržní ceny vyhlášené majitelem býka“, a dále tím, že obdobně při stanovování svých
prodejních cen inseminačních dávek plemenných býků pro chovatele jednal ve vzájemné
shodě s účastníky řízení H. Č. p. unie, k. s., J. ch. a. s., R. a. s., P. S., nejméně od počátku roku
1998 do 31. 12. 2000; a žalobce P2. B., a. s. tím, že jednal ve vzájemné shodě při stanovování
prodejních cen inseminačních dávek plemenných býků chovatelům skotu s účastníky řízení H.
Č. p. u., k. s., J. ch. a. s., R. a. s., P. S., A. – M., a. s., CH., a. s.nejméně od počátku roku 1998
do 13. 7. 2001;
2) rozhodnutí ve výrokové části II. zrušil;
3) rozhodnutí ve výrokové části III. změnil tak, že se žalobci P2. B. a. s., a ostatním
účastníkům řízení H. Č. p. u., k. s., J. ch., a. s., R. a. s., P. S., a. s., A. – M. a. s., a CH. a. s.,
podle §11 odst. 1 písm. d) zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže zakazuje do
budoucna jednání ve vzájemné cenové shodě, jakož i účastníkům řízení CH. a. s., a A. – M. a.
s. plnění cenové dohody, popsané ve výroku I. rozhodnutí;
4) rozhodnutí ve výrokové části IV., kterým byla za porušení §3 odst. 1 zákona
č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, jednáním ve vzájemné shodě podle výroku I.
rozhodnutí uložena dle §11 odst. 1 písm. h) a §14 odst. 4 tohoto zákona žalobci P2. B. a. s.
uložena pokuta ve výši 300 000 Kč a žalobci P1. B., a. s. uložena pokuta ve výši 270 000 Kč,
potvrdil.
II. Žaloba
V žalobě ze dne 10. 12. 2002, podané k Vrchnímu soudu v Olomouci žalobci namítají:
1) Žalobou napadeným rozhodnutím předsedy žalovaného došlo k porušení ustanovení
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) a to §3 odst. 3 věta první, 3 odst. 4
věta první a druhá, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 a tvrdí, že rozhodnutí nebylo vyřízeno
včas a bez zbytečných průtahů a nebylo použito nejvhodnějších prostředků, které vedou
ke správnému vyřízení věci, rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a řízení
nebylo vedeno tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodnutí a aby přijaté
rozhodnutí bylo přesvědčivé, správní orgán nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci
a neopatřil si všechny potřebné podklady pro své rozhodnutí, správní orgán neuvedl, jakými
úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž
rozhodoval. Žalovaný se ve své argumentaci opírá pouze o tvrzení správního orgánu
1. stupně, přičemž zjištěný skutkový stav a použité právní předpisy nejsou logicky
vyargumentovány a přesvědčivě zdůvodněny.
2) Žalovaný ve svém rozhodnutí pochybil při stanovení časového plnění napadnuté
smlouvy z hlediska posouzení velikosti relevantního trhu v době účinnosti smlouvy v r. 2004,
žalobci přitom odkazují na stanovisko Ministerstva zemědělství.
Ke konstatování správního orgánu (str. 22), že ... „ není nutné uzavírat dohody o tom,
že soutěžitelé nebudou prodávat své zboží za nižší cenu, než-li je cena nutná pro pokrytí
nezbytných výrobních nákladů a přiměřeného zisku“... uvádí, že minimální cena v napadené
smlouvě ze dne 4. 3. 1998 byla koncipována jako cena minimálních nezbytných nákladů
a přiměřeného zisku. Z hlediska procesu šlechtění nelze dopředu stanovovat budoucí ceny
a tedy jakékoliv jednání o budoucích cenách je nemožné a irelevantní. Cenu výrobku –
inseminační dávky lze stanovit až po komplexním prověření nezávislou organizací nejdříve
po 5 letech na základě výsledků, vyhlášených nezávislou organizací. Cena inseminační dávky
je tedy ojedinělým výrobkem na trhu a cena jako taková je plně v rukou majitele.
3) Žalovaný sám ve svém rozhodnutí konstatoval, že spolupráce a koordinace
účastníků řízení v rámci procesu šlechtění, konkrétně při testaci býků není porušením zákona
o ochraně hospodářské soutěže a má své objektivní opodstatnění a mají-li být v procesu
testace získány objektivní výsledky s dostatečně vypovídající hodnotou, neobejde se toto bez
spolupráce a koordinace oprávněných organizací. V této souvislosti žalobci proto poukazují
na to, že vlivem této koordinace dochází i ke stanovení ekonomických pravidel a podmínek,
bez kterých není tato činnost možná.
Podnikání v oblasti plemenářských činností, kterou subjekty vykonávají na základě
rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, přičemž dle přiloženého stanoviska
Ministerstva zemědělství není podnikání v oblasti genetiky a šlechtění populací volnou
soutěží. Žalobci proto s odkazem na toto stanovisko tvrdí, že samostatný prodej a aplikace
inseminačních dávek není činností, jež by podléhala „okruhu předpisů na úseku hospodářské
soutěže“.
Na základě výše uvedeného žalobci navrhují zrušení rozhodnutí správního orgánu
1. stupně ze dne 13. 7. 2001, č. j. S 23/01-1122/01-220 (str. 530 – 559 správ. spisu), a zrušení
rozhodnutí o rozkladu ze dne 3. 10. 2002, č. j. R 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14/2001.
III. Doplnění žaloby
K poučení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2003 navrhli žalobci jako další
důkaz
a) Smlouvu o spolupráci při realizaci šlechtitelského programu českého strakatého
skotu ze dne 4. 3. 1998,
b) usnesení mimořádné valné hromady P. a. s. z 1. 12. 1999,
c) výslech Ing. P. B., Ing. G. V. a Ing. L. Š.,
d) zápisy z jednání představenstva a dozorčí rady žalobců.
K námitce ohledně nedostatečně zjištěného stavu věci (námitka 1 žaloby) a postupu
žalovaného, žalobci dále tvrdí, že žalovaný dospěl ke stanovisku o „jednání ve shodě“
s ostatními účastníky řízení na základě prostudování spisové agendy jednotlivých účastníků,
přičemž výsledkem povrchního prostudování materiálů dospěl ke zevšeobecnění způsobu
chování účastníků a nevěnoval dostatečnou pozornost faktickým reálným skutečnostem
u jednotlivých účastníků, přičemž u žalobců neexistuje materiál přisvědčující tomuto způsobu
chování. Dále tvrdí, že argumentem žalovaného, o který se opírá ve svém závěru
o nedovoleném jednání a smlouvách horizontálního kartelového typu, je i smlouva ze dne
6. 12. 2000, jež však neexistuje.
K žalobní námitce o pochybení žalovaného při stanovení časového plnění napadnuté
smlouvy z hlediska posouzení velikosti relevantního trhu v době účinnosti smlouvy žalobci
(námitka 2 žaloby) doplňují, že v případě smlouvy spolupráci ze dne 4. 3. 1998 jde
o racionalizační dohodu, jejíž ekonomický obsah nebyl nikdy naplněn, neboť ekonomický
dopad smlouvy by nastal po 5 letech po prověření býků. Býci však byli ke dni 31. 12. 1999
vloženi jako nepeněžitý vklad do akciové společnosti P., čímž fakticky došlo k zániku
smlouvy. Žádná ze smluvních stran od tohoto data již plemenné býky nevlastnila,
a proto do budoucna byla a jsou vyloučena jednání podle této smlouvy.
Faktická účinnost smlouvy ze dne 4. 3. 1998 by nastala až na přelomu let 2003/2004
a její poměření relevantním trhem ČR nebere v potaz fakt vstupu do EU, kdy relevantním
trhem je trh celého společenství.
K námitce ohledně specifik při podnikání v oblasti plemenářských činností (námitka 3
žaloby) žalobci opětovně vyslovili názor, že žalovaný nepřihlédl k tomu, že podnikání
v oblasti genetiky a šlechtění je specifickou činností, nepodléhající režimu živnostenského
zákona a vylučující použití zákona na ochranu hospodářské soutěže. To, že správní orgán
k tomuto specifiku nepřihlédl, svědčí rovněž o neúplně zjištěném skutkovém stavu.
Žalobci dále namítají:
(námitka 4)
že posouzení žalobců jako samostatně soutěžících subjektů na trhu nemá oporu v zákoně,
neboť se jedná o firmy v pozici ovládající a ovládaná. Názor žalovaného, že 9 % akcionář je
„zanedbatelným držitelem“ majetku společnosti a nemá tudíž vliv na chod společnosti, je
v rozporu s platnou legislativou.
(námitka 5)
že provedená analýza na registry jednotlivých býků a jejich cen inseminačních dávek
u jednotlivých účastníků řízení vychází ze špatného pochopení, neboť neexistují býci
shodných registrů, každý býk daného registru je výlučný jedinec s ojedinělými vlastnostmi
specifikovanými jeho plemennou hodnotou i svou tržní cenou, vyjádřenou výrobcem
(majitelem býka). Konkurence proto vzniká až v podmínkách prodeje tohoto výrobku formou
slev, výhod, akcí apod.
Žalobci v doplnění žaloby dále uvádí, že sám žalovaný na str. 19 rozhodnutí uvedl:
„Skutečnost, že žalobce P2. B. a. s. pouze nakupoval inseminační dávky za účelem jeho
dalšího prodeje neznamená nutně, že se skutečně neúčastnil jednání ve shodě s ostatními
účastníky řízení. Zde má žalobce za to, že tímto žalovaný sám zpochybnil svoji „ konečnou
interpretaci“.
K tvrzení žalovaného (str. 22) „není proto nutné uzavírat dohody o tom, že soutěžitelé
nebudou prodávat...“, žalobci uvádí, že toto není výslovně zakázáno, je to možné a závisí to
pouze na jejich rozhodnutí.
K tvrzení žalovaného (str. 22) „pokud účastníci považovali za nezbytné si shora
uvedené pravidlo mezi sebou dohodnout, lze mít za to, že možnost samostatně stanovovat
ceny jinak než bylo dohodnuto, existovala...“, žalobci uvádí, že účastníci řízení považovali
za nezbytné toto upravit písemně díky předchozím negativním zkušenostem.
IV. Vyjádření žalovaného
Žalovaný ve svém vyjádření týkající se vytýkaného porušení §3 odst. 3 věta první,
3 odst. 4 věta první a druhá, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 správního řádu, uvádí,
že rozhodnutí správního orgánu 1. stupně č. j. S 23/01 bylo vydáno na základě úplného
a přesného zjištění skutkového stavu věci ve správním řízení, kdy bylo zjištěno, že chováním
žalobců došlo k porušení ust. §3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské
soutěže. Žalobce P1. B. a. s., narušil hospodářskou soutěž na trhu inseminačních dávek
plemenných býků tím, že uzavřel s účastníky správního řízení CH., a. s. a A. - M. a. s. v č. II
bod 5 smluv o spolupráci ze dne 4. 3. 1998 zakázanou a neplatnou dohodu o minimální
prodejní ceně inseminačních dávek a dále tím, že obdobně při stanovování svých prodejních
cen inseminačních dávek pro chovatele jednal ve vzájemné shodě s dalšími účastníky řízení
(pozn. viz výše). Žalobce P2. B. a. s. narušil hospodářskou soutěž na trhu inseminačních
dávek plemenných býků tím, že při stanovování svých prodejních cen těchto výrobků pro
chovatele jednal ve vzájemné shodě se společnostmi H., J. ch., a. s., R. a. s., P. S. a. s., A. - M.
a. s. a CH. a. s.
Výrok rozhodnutí žalovaný opřel o skutková zjištění na základě provedených důkazů
jak přímých tak nepřímých (zejména zjištění ohledně výše prodejních cen, za něž žalobci
spolu s ostatními účastníky řízení inseminační dávky prodávali a jejichž dohodnutá úroveň
se lišila od jiných soutěžitelů na relevantním trhu), které shromáždil a v rámci volného
hodnocení důkazů vyhodnotil, v napadeném rozhodnutí veškeré skutečnosti shrnul a poukázal
na důkazy, jež se staly podkladem pro jeho rozhodnutí a současně se vypořádal se všemi
námitkami žalobce, uvedenými v podaném rozkladu.
Ve vztahu k námitce ohledně délky řízení v návaznosti na zásadu hospodárnosti
a rychlosti správního řízení žalovaný uvedl, že správní řízení vedená ve věcech ochrany
hospodářské soutěže jsou oproti jiným charakterizována jak závažností protiprávního jednání,
ale i náročným dokazováním. Citované zásady proto nebylo možno nadřadit nad zásadu
materiální pravdy.
Jednání žalobce P1. B. a. s., kvalifikoval v souladu s ust. §3 odst. 1 zákona jako
jednání spočívající v uzavření písemné dohody narušující soutěž a jednání obou žalobců dále
jako jednání ve vzájemné shodě mezi konkurujícími si soutěžiteli, tj. soutěžiteli působícími na
stejné úrovni trhu.
Ustanovení č. II bod 5. smluv o spolupráci z 4. 3. 1998 bylo žalovaným shledáno
zakázanou dohodou o minimální ceně, jež působí diskriminačně vůči spotřebiteli, který je pak
v uspokojování své poptávky omezen nabídkou vázánou na ujednanou minimální cenu.
Z hlediska kvalifikace dohody o minimální ceně je pak irelevantní, zda spotřebitel má
možnost zakoupit předmětné zboží za nižší cenu u jiného soutěžitele, jež se na zakázané
dohodě nepodílí, podstatnou je skutečnost, že soutěžitelé účastnící se zakázané dohody byli
ve svém jednání motivováni snahou vyloučit konkurenci mezi sebou navzájem a tím ve svém
důsledku narušili hospodářskou soutěž na relevantním trhu.
V případě ujednání narušujících soutěž pak postačilo pouhé jednání žalobců
a ostatních soutěžitelů ve vzájemné shodě, tedy jejich určitý koordinovaný postup, kterému
předcházejí jejich vzájemné kontakty a jejich nezávislé jednání je nahrazeno praktickou
kooperací, přičemž není nutné uzavření písemné dohody. Jednání ve vzájemné shodě
se žalobci dopustili tím, že mezi nimi a ostatními účastníky řízení docházelo ke zjevné
koordinaci při stanovování prodejních cen inseminačních dávek na daném relevantním trhu.
K tvrzení žalobců, že argumentem žalovaného, o který se opírá ve svém závěru
o nedovoleném jednání, je i neexistující smlouva ze dne 6. 12. 2000 (uvedeno v doplnění
žaloby), žalovaný uvádí, že jde opět o tvrzení, jež bylo žalobci vytrženo z kontextu z té části
odůvodnění rozhodnutí (str. 19 – 20), ve kterém se zabýval námitkou žalobce P2. B. a. s., že
tento nebyl smluvně provázán se skupinou H. Zde žalovaný konstatoval, že prostředníkem pro
spolupráci mezi žalobcem P2. a. s. a skupinou H. byla společnost P. a. s., o čemž svědčí
zápisy z porad vedení, z jednání představenstev a dozorčích rad, prokazujících, že mezi
společností P. a. s. a skupinou H. probíhala intenzívní jednání, jež měla být završena 6. 12.
2000 podpisem smlouvy o spolupráci mezi společností P., a. s., a skupinou H. Žalovaný sám
v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že k jejímu uzavření nedošlo a není tedy pravdou, že by
ve svém závěru o cenové dohodě vyšel z této smlouvy.
K vytýkanému pochybení při stanovení časového plnění napadnuté smlouvy z hlediska
posouzení velikosti relevantního trhu v době účinnosti smlouvy v r. 2004 žalovaný uvádí,
že toto poněkud nesrozumitelně formulované tvrzení považuje za účelové. Mezi žalobci,
jakož i dalšími účastníky řízení, docházelo výměnou informací o zamýšlených prodejních
cenách ke zjevné koordinaci při jejich stanovování, přičemž správní spisy obsahuje důkazy
o tomto sjednocování prodejních cen již od roku 1998, přičemž zejména v letech 2000 – 2001
vedla tato vzájemná informovanost k vysoké míře sjednocení prodejních cen výrobku. Pokud
se týká vymezení relevantního trhu, odkazuje žalovaný na odůvodnění svého rozhodnutí,
kdy v souladu s právními předpisy vymezuje relevantní trh pro období, ve kterém došlo
k narušení hospodářské soutěže a nikoliv do budoucna, neboť takto není možné relevantní trh
dle §3 odst. 1 zákona vymezit.
K povaze smlouvy o spolupráci ze dne 4. 3. 1998, žalobci nazývanou racionalizační
dohoda, žalovaný uvádí, že tato tvrzení žalobců považuje z pohledu ochrany hospodářské
soutěže za irelevantní. Předmětem šetření bylo, zda smlouva naplnila znaky zakázané dohody
ve smyslu §3 odst. 1 zákona. Žalovaný prokázal, že žalobce P1. a. s. spolu s účastníky řízení
CH. a. s. a A. - M. a. s. plněním této smlouvy hospodářskou soutěž skutečně porušili. Čl. II
bod 5 uvedené smlouvy byl žalovaným posouzen jako zakázané ujednání o minimálních
prodejních cenách inseminačních dávek plemenných býků, důkazem zakázaného jednání ve
vzájemné cenové shodě (§3 odst. 1 zákona) byl pak sám způsob chování žalobců a ostatních
účastníků správního řízení, jehož příčinou bylo předcházející vzájemné ovlivňování, tj.
existence kooperace a koordinace mezi těmito soutěžiteli.
K tvrzení žalobců ohledně stanovování cen inseminační dávky žalovaný odkazuje
na tu část odůvodnění rozhodnutí, kde se vypořádal s námitkami žalobce P1. a. s., uplatněné v
podaném rozkladu. Žalovaný zde konstatoval, že pokud účastníci řízení považovali za
nezbytné si pravidlo pro stanovení ceny mezi sebou dohodnout, pak toto je možno považovat
za důkaz, že na trhu existovala i možnost samostatně stanovovat ceny jinak. Námitku
uplatněnou v žalobě považuje za irelevantní a zavádějící, neboť žalobci uvedli pouze část
úvahy vytrženou z kontextu.
Pokud se týká namítaných specifik relevantního trhu, regulační rámec pro provádění
šlechtění a plemenitby hospodářských zvířat, tj. pravidla a podmínky pro provádění těchto
činností upravuje zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských
zvířat (plemenářský zákon), jakož i dříve platný zák. č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě
hospodářských zvířat. Tyto právní předpisy upravují metody, postup a způsob evidence
procesu šlechtění, postupy a podmínky při provádění plemenitby hospodářských zvířat, což
představuje určitou míru regulace činnosti subjektů podnikajících v této oblasti. Tyto právní
předpisy ani předpisy Ministerstva financí ČR ale neregulují prodejní ceny inseminačních
dávek plemenných býků, a proto se v tomto případě jedná o smluvní ceny ve smyslu zákona
č. 526/1990 Sb., o cenách, na které plemenářský zákon odkazuje. Rovněž ze shora uvedených
právních předpisů nevylučuje mezi subjekty podnikající v oblasti šlechtění existenci
hospodářské soutěže. Jak vyplývá z rozhodnutí o rozkladu, tak i z rozhodnutí prvostupňového,
spolupráce žalobců a ostatních účastníků správního řízení v procesu šlechtění (konkrétně
při testaci býků) není porušením zákona. Porušení zákona žalovaný neshledal při spolupráci
účastníků v procesu testace, nýbrž v tom, že žalobci jakož i ostatní účastníci řízení
po ukončení šlechtitelského procesu a produkci inseminačních dávek
koordinovali svá jednání ohledně jejich prodejní ceny. Žalovaný připustil, že soutěžitelé
v procesu šlechtění nemají z technologického hlediska možnost použít jiných než zákonem
stanovených postupů, což však ale současně neznamená, že všichni soutěžitelé mají
na výsledný produkt stejné výrobní náklady a že prodejní ceny musí být totožné. Na shora
uvedených závěrech nemění nic ani skutečnost, že o výběru šlechtěného býka rozhoduje
nezávislá komise jmenovaná Ministerstvem zemědělství a nikoli sami šlechtitelé. K doplnění
této námitky ze strany žalobců pak uvádí, resp. shrnuje, že přestože na podnikání v oblasti
genetiky a šlechtění nelze použít zákon o živnostenském podnikání, nijak z této skutečnosti
nevyplývá, že na posuzování jednání subjektů působících na trhu inseminačních dávek nelze
aplikovat zákon o ochraně hospodářské soutěže.
K námitce žalobců, že jejich posouzení jako samostatně soutěžících subjektů na trhu
nemá oporu v zákoně, neboť se jedná o firmy v pozici ovládající a ovládaná, žalovaný uvádí,
že po podrobném přezkoumání vzájemných vztahů mezi žalobci dospěl k závěru, že žalobci
jsou kontrolováni stejnými osobami a jsou tak v „sesterském postavení“. Z podstaty ust. §3
odst. 1 zákona, resp. pojmu dohoda soutěžitelů, vyplývá, že mezi sesterskými společnostmi
navzájem nelze uzavřít dohody, jež jsou dle tohoto ustanovení považovány za zakázané,
neboť zde chybí projev nezávislé vůle obou těchto subjektů, když realizují pouze vůli osoby,
která je společně kontroluje. Pokud však došlo k uzavření cenových dohod mezi jednotlivými
žalobci na straně jedné a ostatními účastníky řízení, jež nejsou součástí stejné vlastnické
struktury, na straně druhé, pak se o protiprávní jednání jedná.
K námitce, že provedená analýza na registry jednotlivých býků a jejich cen
inseminačních dávek u jednotlivých účastníků řízení vychází z nepochopení jedinečnosti
každého jednotlivého zvířete, jež je dána jeho ojedinělými vlastnostmi, jeho plemennou
hodnotou i vlastní tržní cenou, žalovaný konstatuje, že z provedeného dokazování vyplynula
jako nejvýznamnější ukazatel pro porovnání jednotlivých cenových nabídek jinak
si konkurujících soutěžitelů základní cena za jednotku zboží, tj. inseminační dávky
plemenného býka, uvedená v ceníku a nikoliv výsledná prodejní cena (tj. cena po odpočtu
případných slev poskytnutých odběrateli). Proto za rozhodující pro posouzení protisoutěžního
jednání žalobců a ostatních účastníků řízení považuje žalovaný prodejní ceny inseminačních
dávek, jež byly těmito uvedeny v jejich cenících, přičemž bylo dále zjištěno, že při vydávání
ceníků postupovali žalobci i ostatní účastníci řízení shodně jak z hlediska časového, tak pokud
se týká výše zde uvedených prodejních cen inseminačních dávek. Žalovaný má za to,
že ve správním řízení řádně prokázal záměr účastníků neprodávat inseminační dávky za ceny
nižší, než byla cena oznámená vlastníkem býka a to i u těch účastníků řízení, jejichž konečná
prodejní cena inseminačních dávek byla vyšší, než za jakou toto zboží prodával vlastník býka.
Na základě výše uvedeného proto navrhuje zamítnutí žaloby.
V. Osoby zúčastněné na řízení
Na výzvu soudu oznámily společnosti J. ch., a.s., a P. S., a. s, že budou v tomto řízení
uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení (§34 s. ř. s.).
VI. Správní spis
I. Řízení na 1. stupni
Ze správního spisu vyplynulo, že žalovaný v rámci vlastního šetření v oblasti
plemenářských a šlechtitelských služeb požádal dle §11 odst. 1 písm. i) zákona odběratele
inseminačních dávek o poskytnutí informací o jeho prodejních cenách a jeho dodavatelích.
Na základě toho zahájil dne 13. 4. 2001 žalovaný z vlastního podnětu správní řízení
s výše uvedenými soutěžiteli. Důvodem pro zahájení správního řízení bylo možné porušení
§3 odst. 1 zákona, které žalovaný spatřoval ve stanovení prodejní ceny inseminační dávky
pro chovatele na relevantním trhu.
Osoby žalobců
Na základě shromážděných podkladů žalovaný zjistil, že žalobci spolu s ostatními
účastníky řízení působili jako tzv. oprávněné organizace v oblasti šlechtění a plemenitby
hospodářských zvířat a jednalo se o soutěžitele působící na stejné - horizontální úrovni
relevantního trhu. Celkový tržní podíl všech účastníků řízení na relevantním trhu činil
v r. 2000 cca 50 %. Bylo zjištěno, že oba žalobci jsou kapitálově a personálně propojenými
osobami. Žalobce P2. B. a. s., je v poměru 50:50 vlastněn 2 akcionáři, Ing. B. (předseda
představenstva), jež je současně menšinový akcionář a prokurista P1. a. s., a Ing. T. (předseda
dozorčí rady), který je většinový akcionář a současně předseda představenstva P1. B. a. s.
Žalobce podniká v oblasti šlechtění a plemenitby hospodářských zvířat a to na majetku
pronajatém od společnosti P1. B., a. s. U žalobce P1. B., a. s., bylo hlavním předmětem
činnosti do konce r. 2000 provádění šlechtění a plemenitby hospodářských zvířat, činnost byla
postupně od r. 1998 převáděna do společnosti P2., a. s. Plemenní býci, jež společnost
vlastnila, byli po získání kapitálové účasti v a. s. P. k 1. 1. 2000 převedeni na tuto společnost.
Od 1. 1. 2001 je hlavním předmětem činnosti žalobce P1. B., a. s správa a pronájem
nemovitostí, od tohoto data přestala obchodovat s inseminačními dávkami (převedeno na P.
B. a. s.) a není nadále oprávněnou organizací. Hlavními akcionáři jsou Ing. T. a Ing. B.
Žalobce P1., a. s., vlastní 1/3 podíl na základním jmění společnosti P. a. s., která byla v r.
1998 založena jako společný podnik 3 společností: P1. B., a. s., A. - M. a. s. a CH. a. s.
Žalovaný provedl rozsáhlá šetření ohledně osoby žalobců a jejich kapitálového
a personálního propojení s jednotlivými účastníky řízení. Dále se věnoval problematice
vlastního procesu výroby inseminačních dávek plemenných býků, analýze vývoje prodejních
cen výrobku u žalobců a dalších účastníků řízení a otázce spolupráce jednotlivých účastníků
řízení v oblasti testace býků. Zaměřil se rovněž na prokázání vzájemných kontaktů mezi
jednotlivými účastníky řízení a v rámci skupiny účastníků H. a skupiny účastníků P.
Spolupráce v oblasti testace
Bylo zjištěno, že na procesu testace plemenných býků se nepodílí pouze oprávněná
organizace, vlastnící býka, ale na testování spolupracují i jiné oprávněné organizace. Žalobci
a ostatní účastníci správního řízení se na spolupráci při testaci podíleli vzájemně v rámci dvou
skupin a to skupiny H. (tvořené společnostmi H., a. s., J. ch. a. s., R. a. s., P. s. a. s. ) a
skupiny P. (tvořené společnostmi P2. B. a. s., P1. B. a. s., CH. a. s., a A. - M. a. s.), přičemž
docházelo ke spolupráci těchto účastníků řízení mezi sebou v rámci těchto skupin i mezi
skupinami navzájem. I když účastníci řízení provádějí společnou testaci, nakupují
inseminační dávky testanta od vlastníka býka, po ukončení testace a vyprodukování
inseminačních dávek plemenného býka nakupují oprávněné organizace od vlastníka býka
inseminační dávky a dál je prodávají. Obchodování s inseminačními dávkami probíhá
na základě poptávky chovatelů, jež jsou konečnými odběrateli tohoto výrobku; prodávajícími
jsou jednak oprávněné organizace (mají oprávnění samy inseminační dávky vyprodukovat)
nebo organizace pověřené (tj. ty které nejsou oprávněny inseminační dávky samy
vyprodukovat, proto je nakupují). Každá oprávněná organizace má poměrně široký okruh
odběratelů a musí tedy pokrýt svojí nabídkou široký okruh poptávky z hlediska registru
plemenných býků, z tohoto důvodu oprávněné organizace nakupují inseminační dávky i mezi
sebou navzájem. Ceny, za které si tyto oprávněné organizace prodávají inseminační dávky
plemenných býků mezi sebou navzájem nebyly předmětem šetření žalovaného, neboť tento
se zabýval pouze šetřením prodejních cen inseminačních dávek pro konečného odběratele.
Vzájemné kontakty
Správní orgán 1. stupně zjistil, že v případě žalobců dochází k jejich pravidelným
kontaktům s dalšími účastníky řízení v rámci skupiny P. (tj. P2. B. a. s., P1. B. a. s., CH. a. s.,
a A. - M. a. s.), byly zjištěny i kontakty zástupců společností z obou těchto skupin. Žalobci se
setkávali v rámci vzájemných kontaktů s ostatními účastníky řízení v rámci skupiny P.
především na poradách šlechtitelů chovu skotu, na nichž se projednávaly mj. prodejní cena
výrobku, ale i v rámci vzájemných kontaktů, jež vyplývaly z majetkového a personálního
propojení ve společnosti P. a. s.
Bylo zjištěno, že v rámci společného jednání představenstva a dozorčí rady Č. p. u. a.
s. (dále jen ČMPU) se pravidelně setkávají zástupci společností skupiny H.; ze zápisů z porad
H. a.s. a jednání představenstva a dozorčí rady ČMPU dále vyplývá, že docházelo ke
vzájemným kontaktům mezi H. a. s. a P. a. s., a to na úrovni statutárních orgánů těchto
společností. Rovněž byly zjištěny kontakty účastníků v rámci skupiny P., jež vyplývaly z
jejich z majetkového a personálního propojení ve společnosti P. Tato společnost zpracovala
společný nabídkový katalog plemenných býků pro své akcionáře a prodejní ceny
inseminačních dávek plemenných býků u účastníků v rámci této skupiny nevykázaly výrazné
odlišnosti. Předseda představenstva P. a. s., Ing. P. B., jež byl v době správního řízení (od r.
1998) místopředseda představenstva P. a. s. a prokuristou žalobce P1. a. s., se účastnil porad
šlechtitelů skotu organizovaných P. a. s., na kterých se jednalo i o prodejních cenách
inseminačních dávek plemenných býků.
Ze zápisů z porad šlechtitelů skotu společnosti P2. a. s., i P. a. s. (např. 23. 11. 1999,
28. 3. 2000) plyne, že byly projednávány výše prodejních cen a podmínky prodeje
inseminačních dávek (personální propojení obou společností ve vztahu k žalobcům viz výše).
Žalovaný zjistil, že žalobce P1. a. s. uzavřel s účastníky řízení CH. a. s., a A. - M. a. s.,
Smlouvu o spolupráci při realizaci šlechtitelského programu českého strakatého plemene ze
dne 4. 3. 1998, Smlouvu o spolupráci při realizaci šlechtitelského programu černostrakatého
plemene ze dne 4. 3. 1998, Smlouvu o spolupráci při realizaci šlechtitelského programu
černostrakatého skotu ze dne 22. 12. 1998 (zde další smluvní stranou byla i a. s. P.), ve
kterých byla obsažena písemná ujednání týkající se stanovení prodejní ceny inseminačních
dávek plemenných býků z podílu společné testace.
Analýza prodejních cen
Závěrem analýzy prodejních cen sledovaných inseminačních dávek 43 registrů býků
pak bylo zjištění, že prodejní ceny stanovené v cenících žalobců i ostatních účastníků řízení
byly v převážné většině shodné; v případě existujících odlišností je jejich míra v letech 1996 –
1998 vyšší než v letech 1999 – 2000; žalobci, stejně jako ostatní účastníci řízení uplatňovali
při stanovení prodejní ceny inseminačních dávek pravidlo, že ceny uvedené v jejich ceníku
nejsou nižší než ceny, které stanoví ve svém ceníku majitel býka (výjimky z tohoto pravidla
byly naprosto ojedinělé).
Porušení zákona
Žalovaný dospěl k závěru, že sama spolupráce žalobců a ostatních oprávněných
organizací v testaci plemenných býků není porušením zákona, neboť je obdobou spolupráce
soutěžitelů při výzkumu a vývoji nového produktu. V jejím rámci dochází k četným
vzájemným kontaktům mezi žalobci a to i vzhledem k jejich kapitálovému a personálnímu
propojení s ostatními účastníky řízení. Jako porušení zákona byla shledána skutečnost,
že při obchodování s konečným výrobkem docházelo ze strany obou žalobců a ostatních
soutěžitelů k vědomé koordinaci jejich chování v hospodářské soutěži, jež byla zaměřena
na postup při stanovování konečných (prodejních) cen inseminačních dávek. Koordinace měla
docílit, aby nedocházelo k nabídkám tohoto výrobku za nižší ceny, než je jeho cena vyhlášená
majitelem plemenného býka. Analýzou chování soutěžitelů na trhu, zjištěním obsahu jejich
společných jednání a zhodnocením důkazů bylo prokázáno, že se oba žalobci spolu
s ostatními soutěžiteli předem informovali o svých budoucích prodejních cenách
inseminačních dávek a tyto ceny, jež nebyli nižší než ceny stanovené vlastníkem býka,
dodržovali. Takový postup posoudil žalovaný jako protisoutěžní jednání, naplňující ust. §3
odst. 1 zákona, neboť jednáním obou žalobců spolu s ostatními soutěžiteli ve vzájemné shodě
ohledně dodržování prodejní ceny inseminačních dávek, jež stanovil vlastník býka, vedlo
k narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu. Žalobce P1. a. s., dále porušil toto
ustanovení tím, že s dalšími dvěma účastníky řízení uzavřel zakázanou dohodu ve smyslu §3
odst. 1 zákona o minimální prodejní ceně inseminačních dávek. Důsledkem dodržování
minimální prodejní ceny inseminačních dávek byla mezi oběma žalobci a ostatními
soutěžiteli navzájem eliminována hospodářská soutěž na relevantním trhu výrobků, jednání
obou žalobců a ostatních účastníků řízení vedlo ke značnému sjednocení cenové hladiny
tohoto produktu na trhu, takže odběratelé ztratili možnost získat tento produkt za nižší
než dohodnuté ceny.
Vyjádření žalobce k výsledkům řízení
Žalobci ve svém vyjádření k výsledkům šetření, se kterými je žalovaný seznámil,
prohlásili, že při stanovení prodejních cen inseminačních dávek postupovali obvyklým
způsobem, jež vycházel ze způsobu stanovení cen inseminačních dávek, jež zavedl S. p. p.
Poukázali na to, že vzhledem ke skutečnosti, že cenu inseminační dávky stanoví jeho majitel,
bývá využit model cenového následování. K smlouvám, obsahujícím zakázanou dohodu o
ceně, uvedli, že mají racionalizační charakter a dosud nedošlo k jejich naplnění, neboť býci
šlechtění v letech 1996 – 1998 dosud neprošli kontrolou užitkovosti a nebyla stanovena jejich
prodejní cena.
Rozhodnutí správního orgánu 1. stupně
Na základě uvedených zjištění žalovaný dne 13. 7. 2001, pod č. j. S 23/01-1122/01-
220, rozhodl v bodě I. výroku, že oba žalobci svým jednáním ve vzájemné shodě s ostatními
soutěžiteli porušili ust. §3 odst. 1 zákona, v bodě II. výroku že žalobce P1. a. s. uzavřením
písemných dohod, jejichž součástí byla i dohoda o minimální ceně výrobku, porušil ust. §3
odst. 1 a §3 odst. 2 písm. a) zákona, v bodě III. výroku zakázal oběma žalobcům plnění
jednání ve vzájemné shodě a žalobci P1. a. s. plnění zakázaných cenových dohod, v bodě IV.
výroku rozhodl o uložení pokuty žalobci P. a. s. za výše uvedená porušení zákona ve výši 300
000 Kč a žalobci P1. a. s. ve výši 270 000 Kč.
II. Řízení o rozkladu
Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci rozklad podle §61 odst. 1 správního
řádu, o němž žalovaný rozhodl tak, jak bylo citováno na úvod.
Námitky
Žalobce P2. a. s. namítl, že byl posuzován jako oprávněná organizace a stejně tak
pokutován, ačkoliv na trhu působí jako organizace pověřená, nebyl nikdy vlastníkem býků, a
proto se nikdy nemohl podílet na stanovování cen. Dále uvedl, že se nikdy neúčastnil
šlechtitelských porad společnosti P. a. s., s výjimkou případů, kdy jeho vlastní pracovníci bylo
odborně vedeni a školeni pracovníky P. a. s. Nikdy nebyl smluvně provázán se skupinou H.,
byl pouze akcionářem společnosti P. a. s., jejíž akcie prodal v r. 1999 společnosti P1. a. s.
Vyjádřil rovněž názor, že není samostatným soutěžitelem na trhu, neboť toto postavení
získává až v propojení s P1. a. s. a poukázal na akcionářskou strukturu obou společností a
obsah jejich činnosti.
Žalobce P1. a. s. namítl, že cenové dohody sledují pouze dosažení cíle podnikání a
jejich smyslem bylo dodržení takových cen, které odpovídají vynaloženým nákladům a
přiměřenému zisku a kdokoliv si má možnost vytvořit si z veřejné nabídky oprávněných
a pověřených organizací povědomí o výši ceny inseminačních dávek. Napadl postup
žalovaného, který zahájil řízení pouze s „ vybranými“ oprávněnými organizacemi a ne se
všemi soutěžiteli na trhu a podotkl, že se považuje za soutěžitele, poskytujícího službu
obecného hospodářského významu dle zák. č. 240/1991 Sb., a zák. č. 154/2000 Sb. Uvedl,
že k uzavření smluv z 4. 3. 1998 byl povinen přímo ze zákona z důvodu dodržení podmínek
šlechtění a tyto smlouvy nemají dosud faktické naplnění, rozporoval rovněž závěr, že v těchto
smlouvách je stanovována minimální cena. Vyjádřil se k organizační struktuře společnosti P.
a. s., a důvodům jejího založení, analýze prodejních cen, k výši pokuty a procesnímu
pochybení správního orgánu při zahájení správního řízení.
Rozhodnutí o rozkladu
V obsáhlém odůvodnění rozhodnutí o rozkladu žalovaný mj. uvedl, že správní orgán
1. stupně shromáždil ve správním řízení řadu důkazů, prokazujících, že ke společnému
postupu žalobců a ostatních soutěžitelů v oblasti stanovení prodejních cen inseminačních
dávek došlo následkem jejich přímého nebo zprostředkovaného kontaktu a jejich jednání není
náhodným nebo logickým důsledkem ekonomických podmínek na relevantním trhu. Mezi
žalobcem P1. a. s. a dalšími dvěma soutěžiteli došlo k uzavření zakázané dohody narušující
soutěž, současně bylo prokázáno jednání žalobců a ostatních soutěžitelů ve vzájemné shodě.
Ke změnám, jež učinil ve výrokové části, žalovaný uvedl, že k nim přistoupil proto, aby bylo
z výroku rozhodnutí jednoznačně patrné, jakých forem zakázaného jednání se žalobci a
ostatní soutěžitelé dopustili.
K námitkám žalobce P. a. s., dále uvedl, že tento podle seznamu oprávněných
organizací, vedeného Ministerstvem zemědělství patří mezi oprávněné organizace,
které prodávaly chovatelům inseminační dávky plemenných býků týchž registrů jako ostatní
účastníci řízení. Na základě analýzy prodejních cen lze pak dospět k závěru, že spolu
s ostatními účastníky řízení realizoval záměr neprodávat inseminační dávky za cenu nižší, než
je cena stanovená vlastníkem býka, přičemž byly ve správním řízení prokázány jeho kontakty
s ostatními účastníky řízení jak ve skupině P1., tak i s účastníky skupiny H. K námitce veřejné
dostupnosti informací o prodejních cenách žalovaný uvedl, že na poradách žalobce a
účastníka P. a. s. byly mj. projednávány podmínky prodeje inseminačních dávek. Za
neoprávněnou považoval žalovaný rovněž námitku, že se žalobce neúčastnil šlechtitelských
porad společnosti P. a. s., a uvedl, že tyto porady vedl Ing. B., jež je současně předsedou
představenstva žalobce. Žalovaný nepřisvědčil ani námitce o konkurenčních cenách žalobce.
Prostředníkem pro spolupráci žalobce se skupinou H. byla společnost P. a. s., přičemž bylo
prokázáno intenzívní jednání H. s P. a. s. od r. 1999. Z pohledu kapitálového a personálního
propojení společností P2. a. s. a P a. s. je zřejmé, že žalobce byl o obsahu jednání společnosti
P. a. s. se skupinou H. informován, o čemž svědčí i výsledek analýzy prodejních cen, za něž
žalobce inseminační dávky prodával chovatelům. K námitce žalobce, že není samostatným
soutěžitelem na trhu, žalovaný uvedl, že se zabýval vlastnickou strukturou osoby žalobce
a společnosti P1. a. s., přičemž dospěl k závěru, že obě společnosti jsou samostatnými
soutěžiteli, splňujícími podmínky zákona (§2 odst. 1 písm. a/). Vzhledem k tomu, že oba
soutěžitelé jsou kontrolováni stejnými osobami a jsou tak v sesterském postavení, je
vyloučena existence jejich vzájemného konkurenčního vztahu. Pokud jsou však uzavírány
dohody ve smyslu §3 odst. 1 zákona mezi žalobcem samostatně a subjekty, kteří vůči němu
jsou v ekonomicky nezávislém postavení, jedná se zakázané jednání, a za toto samostatné
protiprávní jednání musí nést plnou odpovědnost. Tato skutečnost je pro žalovaného důvodem
pro změnu výroku I. napadeného rozhodnutí, nemá však význam pro uložení sankce za toto
protiprávní jednání žalobce.
K námitce žalobce P1. a. s., že smyslem uzavřené dohody bylo pouze neprodávat
inseminační dávky za cenu, jež by neodpovídala vynaloženým nákladům a přiměřenému
zisku, žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu uvedl, že nebylo nutné uzavírat dohody o
tom, že výrobky nebudou prodávány za cenu nižší, nežli je cena nutná na pokrytí
vynaložených nákladů a dosažení přiměřenému zisku, lze –li jednoduše dovodit míru
nezbytných výrobních nákladů. Pokud smyslem dohody bylo neprodávat výrobek za určitou
cenu, pak toto tvrzení žalobce pouze potvrzuje závěr správního orgánu 1. stupně. K námitce
veřejné dostupnosti informací o prodejních cenách žalovaný uvedl, že ve správním řízení bylo
prokázáno, že se soutěžitelé vzájemně předem informovali o prodejních cenách inseminačních
dávek. K námitce, že míra sjednocení prodejních cen inseminačních dávek neznamená
omezování nabídky a možnosti výběru uvedl, že reálná nabídky zboží zahrnuje jak druh
zboží, tak i jeho cenu, která však v daném případě nebyla vytvářena trhem, ale na základě
koordinovaného chování žalobce a ostatních účastníků řízení. Přisvědčil námitce, že neuznání
porušení zákona nemůže být přitěžující okolností, avšak po přezkoumání výše pokuty v
kontextu s důvody pro její uložení posoudil jednání žalobce za natolik závažné, že nelze výši
pokuty snížit. V postupu správního orgánu 1.stupně při zahájení řízení žalovaný nespatřil
pochybení.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce v zákonné lhůtě žalobou, podanou k Vrchního
soudu v Olomouci.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle §132
zák. č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (dále jen s. ř. s.) z Vrch ního soudu
v Olomouci. Ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito
soudy Nejvyšší správní soud. Podle §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté o. s. ř.
účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části třetí hlavy
druhé dílu prvního s. ř. s.
VII. Ars interpretandi
Podle ustanovení §75 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud přezkoumává
napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které mu
předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Správní řízení bylo zahájeno dne 13. 4. 2001. Dne 1. 7. 2001 nabyl účinnosti zákon
č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, kterým došlo ke zrušení zákona
č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Podle ustanovení §27 odst. 2
zák. č. 143/2001 Sb., se řízení zahájená před účinností tohoto zákona dokončí podle
dosavadních právních předpisů. Právní režim tohoto řízení se proto řídí dle zákona
č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen zákon).
K námitce 1)
Rozhodující pro posouzení věci bylo zodpovězení otázky, zda bylo jednání žalobců
po právu posouzeno jako jednání, jež je podřaditelné pod ust. §3 odst. 1 zákona.
Účelem protimonopolního zákonodárství je přispívat k tomu, aby nedocházelo
k selhání trhu, nefunguje-li soutěž a k tomu dochází právě tehdy, když účastníci soutěže, nebo
ti, kteří ji mohou ovlivnit, uzavřou mezi sebou dohodu soutěž narušující. Tehdy trh selhává,
dochází k omezení nabídky, zvyšují se ceny. Zákon neslouží k tomu, aby chránil soutěžitele
nebo byl vůči nim netečný, ale je tu proto, aby prostřednictvím příslušného úřadu ochraňoval
soutěž.
Zákon v §3 odst. 1 zákona stanoví zákaz a neplatnost „dohod“ mezi soutěžiteli,
které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže na trhu zboží. Uzavření takové
dohody nebo chování soutěžitelů podle ní je pak důvodem pro uložení pokuty dle §14 odst. 4
zákona, neboť se jedná o porušení zákonem stanovené povinnosti. Tato pozitivně právní
úprava §3 zákona odst. 1 vychází z tradiční právní úpravy komunitární. Z ustanovení čl. 81
Smlouvy ES (Smlouva o založení Evropského společenství ve znění Amsterodamské
smlouvy, konsolidované znění uveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství dne
24. 12. 2002 pod č. C 325, původní č. čl. 85) vyplývá, že „se společným trhem jsou
neslučitelné a proto zakázané veškeré dohody mezi podniky, veškerá rozhodnutí sdružení
podniků a veškerá jednání ve vzájemné shodě, která jsou způsobilá ovlivnit obchod mezi
členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo zkreslení soutěže
na společném trhu.“
Pojem „dohoda“ je považován ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 zákona za legislativní
zkratku, zahrnující tři způsoby závadných a sankcionovatelných jednání, přičemž se jedná
o dohody mezi soutěžiteli ve vlastním (užším) slova smyslu, rozhodnutí sdružení podnikatelů
anebo jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě. Dohody v užším smyslu mají nejčastěji podobu
smluv či jejich konkrétních ujednání, jež jsou právně vynutitelné, jejichž obsahem bývá
přesně popsatelný a srozumitelný projev vůle v budoucnu se určitým, předem stanoveným
způsobem chovat. Jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě spočívá především v kooperaci či
v koordinaci či postupu v důsledku očekávání chování jiného soutěžitele, přičemž jde
o společný konsenzus účastníků, jež je dán v okamžiku existence shody.
Žalovaný se ve svém rozhodnutí dovolává porušení ustanovení §3 odst. 1 zákona
a tvrdí, že žalobci se zakázaného jednání ve smyslu citovaného ustanovení dopustili tím,
že žalobce P1. a. s., spolu s dalšími dvěma soutěžiteli uzavřel dne 4. 3. 1998 smlouvy
o spolupráci, jež ve svém čl. II bod 5 obsahovaly zakázanou a neplatnou dohodu o minimální
prodejní ceně inseminačních dávek plemenných býků a dále tím, že obdobně při stanovování
svých prodejních cen inseminačních dávek plemenných býků pro chovatele jednal
ve vzájemné shodě s ostatními výše uvedenými soutěžiteli a žalobce P2. B. a. s. tím, že při
stanovování svých prodejních cen inseminačních dávek plemenných býků pro chovatele
jednal ve vzájemné shodě s ostatními výše uvedenými soutěžiteli.
V této souvislosti považoval Nejvyšší správní soud za nutné se k námitce žalobců
o nedostatečně zjištěném stavu věci nejdříve zabývat tím, zda jejich jednání vedlo nebo mohlo
vést k narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu zboží, jež je vymezen v daném
případě jako trh inseminačních dávek plemenných býků. Aby bylo možno posoudit, zda
žalovaný porušil zákon, když jednání žalobců považoval za zakázanou cenovou dohodu
(cenový kartel), bylo nezbytné vymezit zákonný rámec, v němž se mohl žalovaný pohybovat
v úvahách o porušení §3 odst. 1 zákona. Žalobci P1. a. s. je v prvé řadě vytýkáno uzavření
zakázané cenové dohody, jež je obsažena v čl. II bod 5. uzavřených smluv, tedy uzavření
dohody ve vlastním slova smyslu, a dále jednání ve vzájemné shodě s ostatními soutěžiteli při
stanovení prodejních cen inseminačních dávek; žalobci P2. B. a. s. pak jednání ve vzájemné
shodě s ostatními soutěžiteli při stanovení prodejních cen inseminačních dávek.
Zákon v §3 odst. 2 písm. a) za zakázané považuje „dohody“, popř. jejich části
obsahující přímé nebo nepřímé určení cen. Tyto dohody jsou přímo ze zákona zakázané
a pro posouzení, zda je postup žalovaného v souladu se zákonem, postačí, že má najisto
postaveno, že k takovéto dohodě došlo. Přitom platí, že tato dohoda může vždy vést
k narušení hospodářské soutěže, neboť zákon zde vytváří vyvratitelnou domněnku, že cenová
ujednání jsou dohodami ve smyslu §3 odst. 1 zákona.
K cenovým dohodám, jejichž cílem je vyloučit konkurenci mezi jednotlivými
soutěžiteli, patří i „dohody“, kterými se pro stejné zboží určí minimální ceny, což znamená,
že tyto ceny mohou být pouze překročeny. Dohody o minimální ceně sice soutěž
na relevantním trhu zcela nevylučují, působí však diskriminačně vůči spotřebiteli, který je
pak v uspokojování své poptávky omezen nabídkou vázánou na ujednanou minimální cenu.
Z hlediska kvalifikace dohody o minimální ceně je pak irelevantní, zda soutěžitel fakticky
realizuje své výrobky za cenu vyšší než minimální či zda má spotřebitel možnost koupit zboží
za nižší cenu u jiného soutěžitele, jež se na zakázané dohodě nepodílí. Podstatnou
je skutečnost, že soutěžitelé účastnící se zakázané dohody byli ve svém jednání motivováni
snahou vyloučit konkurenci mezi sebou navzájem, a tím ve svém důsledku narušili
hospodářskou soutěž na daném relevantním trhu. Skutečné soutěžní prostředí nesnese
existenci žádné takové „dohody“, která směřuje, resp. dává návod k postupům, jež fairovou
soutěž ohrožují.
Zakázaná dohoda o ceně, jež je vyjádřena v čl. II bod 5 smluv, uzavřených žalobcem
P1. a. s. a dalšími dvěma účastníky řízení, je výrazem společné vůle smluvních stran chovat se
na trhu určitým způsobem, poskytuje svým adresátům konkrétní představu, v jaké výši
stanovit prodejní cenu produktu a je jednoznačně vyjádřením snah smluvních stran
o vzájemnou koordinaci prodejních cen inseminačních dávek na relevantním trhu.
V případě jednání žalobců P1. a. s., P2. B. a. s. a ostatních soutěžitelů ve vzájemné
shodě, které narušuje soutěž, lze toto jednání kvalifikovat jako jednání ve vzájemné shodě,
jestliže je založeno na společném plánu a mezi jednáním a výsledkem jednání je příčinná
souvislost. Jinými slovy, za jednání ve vzájemné shodě se považuje určitý společně
koordinovaný postup soutěžitelů, kterému předcházejí jak přímé tak nepřímé vzájemné
kontakty mezi těmito soutěžiteli a jejich nezávislé soutěžní jednání je nahrazeno praktickou
kooperací, jejímž cílem je preventivní odstranění jakékoliv pochybnosti o budoucím chování
konkurentů.
Podle Nejvyššího správního soudu žalovaný prokázal že se žalobci dopustili
protiprávního jednání ve smyslu §3 odst. 1 zákona a to tím, že žalobce P1. a. s. uzavřel
zakázanou dohodu, obsahující určení minimálních prodejních cen inseminačních dávek
plemenných býků a žalobce P1. a. s. a žalobce P2. B. a. s. jednali při stanovování svých
prodejních cen inseminačních dávek ve vzájemné shodě spolu s ostatními soutěžiteli. Svým
hodnocením jednání žalobců, které kvalifikoval jako jednání, jež je v rozporu s ust. 3 odst. 1
zákona, žalovaný nevybočil z logiky zákonného rámce, v němž se pohyboval.
Pokud žalobci namítají, že žalovaný jako argument na podporu svého závěru o jejich
protiprávním jednání vycházel ze smlouvy ze dne 6. 12. 2000 (str. 154 správního spisu),
uzavřené mezi smluvními stranami H. Č. p. u., k. s., a P. a. s., přičemž tato smlouva, jak tvrdí
neexistovala, neboť nikdy nebyla smluvními stranami podepsána, bylo ze spisu a rozhodnutí
žalovaného zjištěno, že žalovaný o této skutečnosti věděl. Žalovaný nepodepsaný návrh
citované smlouvy použil jako další důkaz o existenci vzájemných kontaktů mezi těmito
stranami, přičemž ve vztahu k osobám žalobcům a jejich chování na trhu vycházel z jejich
kapitálového a personálního propojení se společností P. a. s. Hlavním důvodem, proč však
žalovaný při svém rozhodování vzal v úvahu i obsah této nepodepsané smlouvy je fakt, že
tento obsah svědčí o tom, že předmětem vzájemných jednání smluvních stran nebyl pouze
společný program šlechtění, ale i jednání o výši prodejních cen inseminačních dávek a jejich
distribuce. O tom, že si účastníci řízení byli vědomi protiprávnosti svého jednání svědčí i
dokument „náměty pro smlouvu s R. T. a P1. B.“, jež je součástí správního spisu.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že žalovaný v průběhu správního řízení prokázal,
že jednáním žalobců došlo k naplnění skutkové podstaty §3 odst. 1 zákona, přičemž
k dokazování použil všech zákonných prostředků, jimiž mohl zjistit a objasnit skutečný stav
věci, logicky vyhodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny
důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Žalovaný řádně a úplně zjistil skutečný stav věci
a v podrobném odůvodnění rozhodnutí uvedl, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí,
jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě
kterých rozhodoval.
Zásada hospodárnosti a rychlosti řízení, formulovaná v §3 odst. 3 správního řádu
vyžaduje, aby řízení bylo provedeno s co nejmenšími náklady (požadavek hospodárnosti)
a v co nejkratší době (požadavek rychlosti) a tyto požadavky vedou správní orgán i účastníky
řízení k tomu, aby v řízení uplatňovali co nejjednodušší prostředky k dosažení zákonného
a správného rozhodnutí ve věci. Požadavek rychlosti řízení však není možné nadřadit
nad zásadu materiální pravdy, podle níž je správní orgánu povinen zjistit skutečný stav věci,
jež je předpokladem zákonnosti a správnosti jeho rozhodnutí. Uplatňování požadavku
na hospodárné a rychlé řízení před správním orgánem proto nesmí vést k porušování jiných
zásad správního řízení. Lze proto přisvědčit žalovanému, že správní řízení vedená ve věcech
ochrany hospodářské soutěže jsou oproti jiným charakterizována jak závažností protiprávního
jednání jejich účastníků, ale i náročným dokazováním, což má následný dopad i do vlastní
délky správního řízení.
K námitce 2)
Důvodnou se nejeví ani námitka stěžovatelů, že žalovaný pochybil při stanovení
časového plnění napadnuté smlouvy z hlediska posouzení velikosti relevantního trhu v době
účinnosti smlouvy v r. 2004, neboť z hlediska procesu šlechtění nelze dopředu stanovovat
budoucí ceny (tuto lze stanovit až po komplexním prověření nezávislou organizací nejdříve
po 5 letech na základě výsledků, vyhlášených nezávislou organizací), a tedy jakékoliv jednání
o budoucích cenách je nemožné a irelevantní.
Jak již Nejvyšší správní soud uvedl výše, za jednání ve vzájemné shodě dle §3 odst. 1
zákona se považuje určitý společně koordinovaný postup soutěžitelů. Předmětem šetření
žalovaného bylo, zda cenová politika účastníků řízení, jež se projevila shodnými prodejními
cenami inseminačních dávek plemenných býků na relevantním trhu v rozhodném období
tj. v letech 1998 - 2001, mohla být nahodilou, nebo naopak se tak stalo v důsledku jednání
žalobců a ostatních účastníků řízení ve shodě. Předmětem šetření se staly prodejní ceny
inseminační dávky plemenných býků na relevantním trhu, jejichž výši v rozhodných obdobích
stanovovali žalobci a ostatní účastníci řízení a za které byly tyto výrobky v rozhodných
obdobích žalobci a ostatními účastníky řízení realizovány. Žalovaný tedy vymezil časově
relevantní trh jako období let 1998 - 2001, a v tomto období posuzoval jednání žalobců.
Z tohoto pohledu časového vymezení relevantního trhu se jeví jako bezpředmětná námitka
žalobců o pochybení žalovaného při stanovení časového plnění napadnuté smlouvy s ohledem
na jejich budoucí chování při určování budoucích cen po uplynutí 5 let po účinnosti smluv
o spolupráci (tedy v letech 2003 a násl.), tedy v jiném časovém období, než které bylo
předmětem šetření.
Tvrzení žalovaného o jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě v posuzovaném
rozhodném období má svůj základ právě v průkaznosti trvalých kontaktů mezi žalobci
a ostatními účastníky řízení, kdy v rámci jejich vzájemných jednání a setkání docházelo
mj. k diskuzím ohledně prodejních cen inseminačních dávek pro chovatele. Jestliže informace
o cenách mezi spotřebiteli jsou jevem spíše vítaným a podávají ucelený obraz o cenové
politice podniků, výrobců, prodejců, pak tok informací o cenách mezi výrobci vzbuzuje vždy
podezření, že se jedná o sjednocování postupu s cílem soutěž na trhu omezit. Vzájemná shoda
zdaleka nemusí být vyjádřena toliko jednáním výslovným, ale může být naplněna i pouhou
akceptací např. shodných cen účtovaných konkurencí způsobem, který nebudí pochybnosti
o úmyslu shodné ceny udržet za jinak nezměněných obchodních, dodavatelských či
platebních podmínek. V daném případě účastníci poskytovali naprosto shodné služby, a přesto
nevyužívali prostoru svobodné soutěže, když své ceny stanovili a udržovali shodnými. Toto
jednání je škodlivým vůči fair soutěžnímu prostředí, a proto jej zákon zakazuje.
V posuzovaném případě je nepochybné, že u žalobců i ostatních účastníků řízení
existovaly v rozhodné době shodné ceníky inseminačních dávek plemenných býků
dle jednotlivých registrů a za tyto ceny byly inseminační dávky realizovány. O tom, že tak
stalo v rozhodném období zcela náhodně či zda náhodu bylo možno vyloučit, prováděl
důkazy žalovaný. V kontextu výše uvedeného se pak jako zcela irelevantní jeví námitka
žalobců o posouzení velikosti relevantního trhu v době účinnosti smlouvy v r. 2004,
neboť předmětem šetření žalovaného nebyly budoucí prodejní ceny inseminančních dávek,
nýbrž ceny v rozhodném období r. 1998 - 2001.
K námitce 3)
Dle §1 odst. 1) zákona je účelem tohoto zákona ochrana hospodářské soutěže na trhu
výrobků a výkonů (dále jen "zboží") proti jejímu omezování, zkreslování nebo vylučování.
Dle §2 odst. 1 zákona se tento vztahuje na fyzické a právnické osoby, které se účastní
hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen "soutěžitelé").
Žalobce P2. B. a. s. je akciovou společností a jako předmět činnosti měl v rozhodném
období mj. uvedeno „nákup a prodej plemenného, chovného a užitkového skotu, prasat, ovcí,
koz, koní, hříbat, selat a běhounů; plnění úkolů státní péče o rozvoj plemenářství v chovu
skotu, prasat, koní, ovcí, koz a drůbeže ve smyslu zák. č. 240/91 Sb. v rozsahu oprávnění
uděleného Ministerstvem zemědělství ČR; zemědělská výroba, zpracování a prodej
zemědělských výrobků". Žalobce P1. a. s. je akciovou společností a jako předmět činnosti měl
v rozhodném období mj. uvedeno „plnění úkolů státní péče o rozvoj plemenářství v chovu
skotu, prasat, koní, ovcí, koz a drůbeže ve smyslu zák. č. 240/1991 Sb. v rozsahu oprávnění
uděleného Ministerstvem zemědělství ČR; nákup plemenného, chovného a užitkového skotu,
prasat, ovcí, koz, koní, hříbat, selat a běhounů; obchodní činnost; koupě zboží za účelem jeho
dalšího prodeje a prodej“.
V průběhu správního řízení žalobci uvedli, že podnikají v oblasti šlechtění
a plemenitby hospodářských zvířat dle zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě
a evidenci hospodářských zvířat (plemenářský zákon), jakož i dříve platného zák. č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat. V rámci této činnosti po ukončení testace
a vyprodukování inseminačních dávek plemenného býka nakupují žalobci stejně jako ostatní
účastníci řízení od vlastníka býka inseminační dávky a dál je prodávají, přičemž obchodování
s inseminačními dávkami probíhá na základě poptávky chovatelů, jež jsou konečnými
odběrateli tohoto výrobku. S ohledem na povahu této vlastní obchodní činnosti žalobců,
kteří vyprodukovávají, nakupují a prodávají výrobky (inseminační dávky) konečným
spotřebitelům, lze uzavřít, že tito vystupují na relevantním trhu těchto výrobků jako
soutěžitelé a není zákonného důvodu, aby se na tuto činnost, byť je regulována také
speciálním zákonodárstvím (zákonem ČNR č. 240/1991 Sb., 154/2000 Sb.), neměl
nevztahovat zákon o ochraně hospodářské soutěže. Žalobci jsou proto soutěžiteli ve smyslu
§2 odst. 1 tohoto zákona.
K námitce 4)
Jak vyplynulo z výše uvedeného kapitálového a personálního propojení obou žalobců
(akcionáři žalobce P2. B. a. s. jsou 2 fyzické osoby - Ing. T. a Ing. B., z nichž každý vlastní 50
% akcií této společnosti, hlavním akcionářem žalobce P1. a. s. je Ing. T., vlastnící 78 % akcií,
vedlejší akcionář Ing. B. vlastní 9 % akcií), propojení obou žalobců je dáno osobou jak Ing.
T., tak Ing. B. I když oba žalobci jsou kontrolovány stejnými osobami a jsou v tzv.
„sesterském postavení“, není vyloučeno, aby každý z nich se stal samostatným soutěžitelem
na trhu. Žalovaný ani správní orgán 1. stupně nepovažuje za protiprávní ve smyslu §3 odst. 1
zákona vzájemné dohody žalobců, kteří jsou součástí stejné vlastnické struktury, ale za
protiprávní označil ta jednání ve vzájemné shodě mezi žalobci jako samostatnými soutěžiteli a
ostatními účastníky řízení, jejich výsledkem byly zakázané dohody o prodejních cenách
inseminačních dávek. S touto žalobní námitkou, jež byla uplatněna již v podaném rozkladu se
žalovaný ve svém rozhodnutí řádně vypořádal a odůvodnil (str. 20 - 21 rozhodnutí), které
dohody a jednání žalobců považuje za zakázané ve smyslu §3 odst. 1 zákona a vymezil
situace, za nichž mezi samostatnými soutěžiteli, jež jsou však v „sesterském postavení“, k
uzavření zakázaných dohod dojít nemůže.
K námitce 5)
Z šetření, jež provedl žalovaný v souvislosti se zjišťováním informací o procesu
výroby inseminačních dávek plemenných býků, vyplynulo, že každý plemenný býk má
přidělen tzv. státní registr a pod tímto registrem jsou obchodovány i jeho inseminační dávky.
Jak uvedl žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě, nejvýznamnějším ukazatelem
pro porovnání jednotlivých cenových nabídek jinak si konkurujících soutěžitelů byla základní
cena za jednotku zboží, tj.za inseminační dávku plemenného býka, uvedená v ceníku žalobců
a dalších účastníků řízení a to bez zohlednění případných poskytnutých slev. Za rozhodující
pro posouzení protisoutěžního jednání žalobců a ostatních účastníků řízení proto považoval
prodejní ceny inseminačních dávek, jež byly těmito uvedeny v jejich cenících. Právě
porovnání těchto prodejních cen a zjištění, že se u jednotlivých účastníků řízení prakticky
neodlišují, vedlo správní orgán 1. stupně k tomu, aby zjistil, zda se tak v rozhodném období
stalo zcela náhodně a prokázal, že v případě, kdy se o náhodný způsob stanovení shodných
cen nejednalo, shodná cenová úroveň prodejních cen inseminačních dávek byla výsledkem
jednání žalobců a ostatních účastníků řízení ve vzájemné shodě. Pro stanovení objektivní
porovnatelné cenové hladiny proto žalovaný vycházel z jednotného kriteria a to výše prodejní
ceny výrobku bez zohlednění případných slev, akčních cen apod. Toto shodné nastavení
porovnatelného ukazatele ve vztahu ke všem účastníkům řízení včetně žalobců se jeví jako
jediným objektivním, neboť právě výše prodejní ceny inseminační dávky byla jakousi
„základnou“ pro její případnou úpravu na základě individuálního rozhodnutí prodejce
ve vztahu k osobě chovatele (a to právě s ohledem na případnou individualitu zvířete,
množstevní slevy, akční slevy apod.).
Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 2. 2002, č. j. 2R 1/02-Hr, netrpí ve smyslu §78 odst. 1 s. ř. s.
nezákonností nebo vadami řízení, pro něž by mělo být zrušeno, a proto žalobu jako
nedůvodnou zamítl (§78 odst. 7 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. §60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalobce
neměl v tomto soudním řízení úspěch a žalovanému oprávněné náklady řízení nevznikly.
Proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 12. května 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu