ECLI:CZ:NSS:2015:2.AFS.203.2015:76
sp. zn. 2 Afs 203/2015 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce:
Befacoal s. r. o., se sídlem Sokolská 46/1795, Praha 2, zastoupen JUDr. Annou Horákovou,
advokátkou se sídlem Žitná 47, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014,
č. j. 20149/14/5000-14304-605186, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 16. 7. 2015, č. j. 6 Af 78/2014 - 76,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora
nadepsaného usnesení Městského soudu v Praze, kterým tento soud zastavil řízení o podané
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014, č. j. 20149/14/5000-14304-605186,
kterým byl změněn dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty vydaný Finančním
úřadem pro Prahu 2 dne 4. 4. 2012, č. j. 95091/12/002511107044, z důvodu nezaplacení
soudního poplatku dle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
dále jen „s. ř. s.“
V kasační stížnosti stěžovatel namítá jednak to, že v den doručení napadeného usnesení
o zastavení řízení uhradil soudní poplatek za podanou žalobu. Kromě toho podáním ze dne
26. 6. 2015 stěžovatel požádal městský soud o prominutí soudního poplatku, přičemž pouze
písařskou chybou došlo k připsání dovětku „za kasační stížnost.“ Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení,
jestliže nedošlo ke zrušení tohoto rozhodnutí autoremedurou.
Žalovaný vyjádřil souhlas s postupem městského soudu a navrhuje kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítnout.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem.
Kasační stížnost je tedy přípustná.
Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předně uvádí, že dle konstantní judikatury posuzuje soud
tvrzené důvody kasační stížnosti podle jejich obsahu, a nikoliv podle formálního označení.
„Tyto důvody musí být svým obsahem podřaditelné pod některý z důvodů, které soudní řád správní v ustanovení
§103 odst. 1 jako důvody kasační stížnosti vymezuje. Pokud takové obsahové podřazení není možné, jedná
se o důvody jiné, v §103 odst. 1 s. ř. s. neuvedené (§104 odst. 4 s. ř. s.)“ (z usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 - 47). Není proto nutně na překážku přípustnosti
kasační stížnosti, neopatřil-li stěžovatel svou stížní argumentaci odkazem na konkrétní
důvod dle §103 odst. 1 s. ř. s. Ačkoli stěžovatel výslovně neodkazuje na žádný z důvodů,
pro které lze přípustně podat kasační stížnost (§103 odst. 1 s. ř. s.), lze jím podanou argumentaci
podřadit pod důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Dle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“) jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby
nebo jiného návrhu na zahájení řízení.
Dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení
zastaví.
Dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví
dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty
k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku
právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že otázkou výkladu ustanovení
§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích se ve své dosavadní rozhodovací činnosti opakovaně
zabýval (srov. zejména rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 Afs 112/2006 – 41,
ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 – 172, či ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008 – 41,
všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Pokud ve věcech správního
soudnictví nebyl soudní poplatek zaplacen dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku nabylo právní moci, pak toto usnesení nabývá jeho doručením účastníkům řízení
právní moci a soud, který jej vydal, již nemůže toto své usnesení podle §9 odst. 7 zá kona
o soudních poplatcích zrušit a v této věci vydávat další rozhodnutí o věci. Je tomu
tak proto, že mu v tom brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Zákon o soudních
poplatcích ani jiný zákon neumožňuje městskému (krajskému) soudu zrušit své pravomocné
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku.
V projednávané věci stěžovatel nezaplatil soudní poplatek společně s podáním žaloby dne
7. 10. 2014. Proto byl městským soudem usnesením ze dne 9. 12. 2014, č. j. 6 Af 78/2014 – 24,
vyzván k jeho zaplacení a zároveň byl poučen o následcích nesplnění této výzvy. Podáním ze dne
17. 12. 2014 požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků. Městský soud této žádosti
usnesením ze dne 23. 2. 2015, č. j. 6 Af 78/2014 - 52, nevyhověl. Kasační stížnost proti
tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015,
č. j. 10 As 57/2015 - 24. Městský soud proto stěžovatele opětovně vyzval usnesením ze dne
9. 6. 2015, č. j. 6 Af 78/2014 – 71, k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě sedmi dnů.
Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 6. 2015. Stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě
nezaplatil, pouze dne 26. 6. 2015, tj. po uplynutí stanovené lhůty, požádal o prominutí soudního
poplatku za kasační stížnost. Městský soud proto řízení o žalobě dne 16. 7. 2015 napadeným
usnesením zastavil, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 7. 2015.
Jak již Nejvyšší správní soud judikoval v rozsudku č. j. 5 Afs 1/2007 – 172, ze dne
17. 4. 2008, „poslední den pro zaplacení poplatku je den, kdy bylo usnesení o zastavení řízení doručeno. Účinky
usnesení může tedy účastník zvrátit tím, že kdykoli během téhož dne soudní poplatek zaplatí. Posledním
okamžikem tohoto dne usnesení o zastavení řízení nabývá právní moci, stane se tedy závazným a nezměnitelným,
resp. nezvratitelným a poplatková povinnost zanikne. Takový výklad také beze zbytku splňuje hypotézu
§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, neboť poplatek, je-li zaplacen do konce dne, v němž bylo usnesení
doručeno, je zaplacen dříve, než nabylo právní moci“.
Při aplikaci výše uvedených závěrů na nyní projednávanou věc by bylo možné
zvrátit následky zastavení řízení pouze v případě, kdy by stěžovatel uhradil soudní poplatek
do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku
(tj. do 27. 7. 2015 do 24:00 hod.), což však nestihl učinit. Soudní poplatek byl připsán na účet
soudu až dne 28. 7. 2015.
Dle rozsudku ze dne 22. 10. 2008, č. j. 9 Afs 89/2008 – 59, je „ ve věcech správního soudnictví
nejzazším termínem pro úhradu soudního poplatku, jakožto hmotněprávního úkonu, den nabytí právní moci
rozhodnutí. Při aplikaci tohoto právního předpisu není možno se držet stejných pravidel, která se uplatňují
při počítání běhu lhůt, tedy se nepoužije ani ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s., které platí pro procesní úkony.
Za okamžik zaplacení poplatku proto může být určen pouze den, kdy platba zaslaná poštou je doručena
na účet soudu.“
Ačkoliv stěžovatel dal příkaz k úhradě v den doručení usnesení o zastavení řízení, nebyly
odeslané finanční prostředky do nabytí právní moci citovaného usnesení připsány na účet
městského soudu. Důvody, pro které se stěžovateli nepodařilo zaplatit soudní poplatek do nabytí
právní moci, jsou bez významu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že poplatková povinnost
vznikla stěžovateli v daném případě již spolu s podáním žaloby (7. 10. 2014). Výše soudního
poplatku byla jednoznačně a výslovně zákonem stanovena. Stěžovateli nic nebránilo zaplatit
soudní poplatek kdykoli od podání žaloby bez toho, aby byl soudem k zaplacení v náhradní
lhůtě vyzýván. K zaplacení soudního poplatku měl tedy stěžovatel dostatek času.
Domnívá-li se stěžovatel, že městský soud byl povinen akceptovat platbu soudního poplatku
po lhůtě, nelze s ním souhlasit, neboť nabytím právní moci usnesení o zastavení řízení
poplatková povinnost zaniká. S ohledem na shora uvedené městský soud nepochybil, pokud
řízení zastavil. Důvod pro zrušení napadeného usnesení dle §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích naplněn nebyl.
Nedůvodná je taky námitka stěžovatele ohledně nevyřízení jeho žádosti o prominutí
poplatku. O stejné stěžovatelově žádosti již bylo městským soudem rozhodnuto dne 23. 2. 2015,
přičemž toto rozhodnutí bylo potvrzeno také Nejvyšším správním soudem. I kdyby městský soud
považoval uvedenou žádost za žádost o prominutí soudního poplatku za žalobu a nikoliv,
jak to plyne z jejího obsahu, za kasační stížnost, nemohl by stěžovatelovi vyhovět. Stěžovatel
totiž v uvedené žádosti neuvedl žádné relevantní důvody, proč by měl městský soud přehodnotit
své předchozí rozhodnutí o jeho neosvobození od soudního poplatku, ačkoli o důkazním
břemenu i břemenu tvrzení byl ve vztahu k jeho první žádosti o osvobození od soudních
poplatků městským soudem poučen. Nejvyšší správní soud již dříve konstatoval, že „o opakované
žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě,
že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení“
(srov. rozsudek ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65).
Lze tedy uzavřít, že městský soud řízení o žalobě stěžovatele zcela v souladu se zákonem
[§47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích] zastavil.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému
z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a úspěšnému
žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu