ECLI:CZ:NSS:2012:2.AFS.23.2012:21
sp. zn. 2 Afs 23/2012 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: O. Ch., proti
žalovanému: Finanční úřad v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, se sídlem Boleslavská
31, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2011, č. j. 44 Af 10/2011 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 12. 5. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 52, reagujícím na stěžovatelovo
rozšíření žaloby ze dne 9. 5. 2011, vyloučil Krajský soud v Praze k samostatnému
projednání žalobu žalobce (dále „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného o námitce ze dne
2. 2. 2011, č. j. 17170/11/057941204560, a exekučnímu příkazu ze dne 1. 12. 2010,
č. j. 180818/10/057941204560. Řízení o této žalobě bylo dále vedeno pod sp. zn. 44 Af 10/2011.
Po tomto vyloučení krajský soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 5. 9. 2011,
č. j. 44 Af 10/2011 - 17, k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, a to ve lhůtě
do jednoho týdne. Tato výzva byla doručena dne 3. 10. 2011 stěžovateli (doručenka na č. l. 19
soudního spisu), jehož právní zástupce následně požádal o posečkání se zaplacením soudního
poplatku. Krajský soud poté vydal dne 17. 10. 2011 nové usnesení č. j. 44 Af 10/2011 - 21,
kterým stěžovatele opět vyzval k zaplacení soudního poplatku, a to ve lhůtě do tří dnů.
Stěžovatelův právní zástupce opět požádal o posečkání, neboť v souvisejících věcech podal
kasační stížnost. Usnesením ze dne 12. 11. 2011, č. j. 44 Af 10/2011 - 24, krajský soud
stěžovatele opětovně vyzval, aby zaplatil soudní poplatek ve lhůtě do tří dnů. Tato výzva byla
stěžovateli doručena dne 18. 11. 2011 (doručenka na č. l. 24 soudního spisu). Stěžovatelův
zástupce opět požádal o posečkání, ovšem krajský soud namísto toho vydal usnesení ze dne
21. 11. 2011, č. j. 44 Af 10/2011 - 28, kterým řízení o stěžovatelově žalobě zastavil podle §9
odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť stěžovatel přes několikeré výzvy
krajského soudu soudní poplatek nezaplatil a podání kasační stížnosti v jiných stěžovatelových
věcech není důvodem pro nezaplacení soudního poplatku.
[2] Proti tomuto usnesení podal stěžovatel podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost označenou jako doplnění kasační
stížnosti, tedy jeho předchozích kasačních stížností v daném řízení. V této kasační stížnosti brojí
zejména proti tomu, že krajský soud „rozkouskoval“ jeho žalobu a její následnou změnu
a vyloučil jednotlivé věci ze společného řízení, přičemž jejich část postoupil Městskému soudu
v Praze. Ve vztahu k usnesení ze dne 21. 11. 2011 pak stěžovatel kritizuje, že krajský soud řízení
bezdůvodně zastavil, aniž vyčkal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o dalších
stěžovatelových kasačních stížnostech, jak stěžovatel navrhoval. Dále připomíná, že vyloučením
do tří nebo čtyř samostatných řízení mu vzniká povinnost uhradit tři nebo čtyři soudní poplatky
namísto jednoho. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud vyhověl
kasační stížnosti a zrušil napadené usnesení krajského soudu. Nad tento rámec stěžovatel
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodl ve společném kasačním řízení i o ostatních
stěžovatelových kasačních stížnostech.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Stěžovatel
nezaplatil současně s podáním kasační stížnosti soudní poplatek za její podání a nebyl také
zastoupen advokátem, jak to požaduje §105 odst. 2 s. ř. s., neboť byl zastoupen toliko obecným
zmocněncem JUDr. Tomášem Liptákem, který však již ukončil advokátní činnost. Požádal sice
Nejvyšší správní soud o ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s., tento návrh ovšem
Nejvyšší správní soud zamítl usnesením ze dne 9. 5. 2012, č. j. 2 Afs 23/2012 - 16. V daném typu
řízení nicméně může Nejvyšší správní soud přikročit k meritornímu přezkumu i bez toho,
aby byla splněna podmínka zastoupení advokátem a zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost. Nyní posuzovaná kasační stížnost má totiž specifický charakter. Jak se tento soud
vyjádřil již dříve, osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné právní zastoupení
je navázáno na posouzení poměrů konkrétního žadatele. Pokud nejsou splněny podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, je rovněž vyloučeno i právo na bezplatné právní
zastoupení. Pokud je přitom cílem nyní posuzované kasační stížnosti přezkoumání rozhodnutí
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pak by se uplatňováním požadavku
na uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, resp. trváním na povinném zastoupení
advokátem, jen řetězil problém, jenž má být rozhodnutím o této kasační stížnosti vyřešen
(viz rozsudek ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 1 Afs 65/2007; srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 9 As 43/2007, oba publ. na www.nssoud.cz). Z toho
důvodu také Nejvyšší správní soud ani nevyzýval stěžovatele po zamítnutí jeho návrhu
na ustanovení zástupce, aby doložil plnou moc udělenou advokátovi. Absence plné moci udělené
advokátovi a nezaplacení soudního poplatku totiž není v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku na překážku meritorního posouzení kasační
stížnosti.
[4] Nejvyššímu správnímu soudu tedy nic nebrání v tom, aby přikročil k meritornímu
přezkumu. V něm se ovšem omezí pouze na přezkum usnesení krajského soudu ze dne
21. 11. 2011, č. j. 44 Af 10/2011 - 28, neboť ostatní stěžovatelovy kasační stížnosti se týkají
jiných rozhodnutí řešících odlišné právní otázky, takže spojování všech stěžovatelových kasačních
stížností by nebylo účelné. V případě některých stěžovatelových kasačních stížností navíc nebyly
splněny procesní podmínky, takže devátý senát Nejvyššího správního soudu je již odmítl svými
usneseními v řízeních vedených pod sp. zn. 9 As 38/2012, 9 As 41/2012 a 9 As 42/2012.
[5] Důvodnost nyní posuzované kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud se s námitkami uvedenými v kasační stížnosti neztotožnil. To,
že byl stěžovateli vyměřen soudní poplatek za jeho žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí
žalovaného, byl nutný důsledek jejího vyloučení k samostatnému projednání, proti němuž
stěžovatel zejména brojí. Nejvyšší správní soud sice soustavně kritizuje umělé rozdělování řízení
a vylučování věcí k samostatnému řízení (viz zejména rozsudek ze dne 1. 2. 2006,
sp. zn. 1 Afs 24/2005, publ. pod č. 888/2006 Sb. NSS), v nyní posuzovaném případě ovšem
žádnou účelovost ve vyloučení žaloby proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného neshledal.
Všechna rozhodnutí, která stěžovatel postupně napadal, spolu sice souvisela tím, že směřovala
proti němu, ale týkala se různých otázek ve věci jeho daňové exekuce a řízení souvisejících
a směřovala dokonce proti několika různým žalovaným orgánům. Nešlo tedy o „skutkově a právně
srovnatelné věci“, u nichž by podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010,
sp. zn. 1 Afs 113/2009 (publ. pod č. 2065/2010 Sb. NSS), dostačovalo zaplacení soudního
poplatku pouze v jediné věci. Za této situace nelze v jejich rozdělení spatřovat účelovost, ale krok
nezbytný ke zpřehlednění soudního řízení. Stěžovatelem prosazovaný přístup by vedl dokonce
k absurdnímu závěru, že by bylo namístě, aby o všech žalobách jednoho žalobce, které by spolu
aspoň částečně souvisely, byť by směřovaly proti různým rozhodnutím různých správních
orgánů, bylo vedeno jediné „komplexní řízení“ zatížené jediným soudním poplatkem. To však
neodpovídá logice spojování či vylučování věcí, a v návaznosti na to ani smyslu ukládání
soudních poplatků.
[7] Po vyloučení výše uvedené žaloby k samostatnému projednání pak bylo vyměření
soudního poplatku nutným důsledkem. Z výše provedené rekapitulace přitom vyplývá,
že stěžovatel soudní poplatek nezaplatil ani přes trojí výzvu ze strany krajského soudu. Nejvyšší
správní soud je přitom s krajským soudem ve shodě v tom, že řízení o více či méně souvisejících
kasačních stížnostech není dostatečným důvodem pro to, aby krajský soud vyčkával se zahájením
meritorního přezkumu stěžovatelovy žaloby, podmíněným zaplacením soudního poplatku, dokud
nebude rozhodnuto o všech stěžovatelových kasačních stížnostech. Stěžovatel proto měl soudní
poplatek zaplatit, a pokud tak navzdory trojí výzvě krajského soudu neučinil, bylo zcela namístě,
že bylo řízení o jeho žalobě krajským soudem zastaveno.
[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou ze shora
uvedených důvodů zamítl.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením
nad rámec běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu