ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.106.2012:21
sp. zn. 2 As 106/2012 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komo ře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze
dne 22. 5. 2012, č. j. 52 A 23/2012 - 3,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 22. 5. 2012,
č. j. 52 A 23/2012 - 3, postoupil žalobu, kterou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí
žalované ze dne 1. 3. 2012, č. j. 634/12, 635/12, 636/12, 637/12, 638/12 a 639/12 , Městskému
soudu v Praze, jako soudu místně příslušnému.
Na toto usnesení reagoval žalobce (dále jen „stěžovatel“) podáním ze dne 23. 6. 2012,
adresovaným Nejvyššímu správnímu soudu, v němž namítl zmatečnost procesu a vyslovil názor,
že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích nesprávně posoudil svou místní
příslušnost. Stěžovatel se domáhal přezkumu napadeného usnesení a navrhl, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení zrušil a věc postoupil místně a věcně příslušnému soudu.
Toto podání bylo zdejším soudem vyhodnoceno jako kasační stížnost, neboť stěžovatel
v něm nesouhlasí s posouzením otázky příslušnosti Městského soudu v Praze a navrhuje
napadené usnesení zrušit. Proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu existuje
pouze jediný zákonem předvídaný opravný prostředek – kasační stížnost (její přípustnost proti
tomuto typu rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2005,
č. j. 6 Ads 31/2004 - 35, či v usnesení ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101, publikovaném
pod č. 2503/2012 Sb. NSS, vše dostupné z www.nssoud.cz), na jejímž základě by mohl o být
takové usnesení odklizeno. Domáhá-li se tedy stěžovatel zrušení napadeného usnesení, je zřejmé,
že po materiální stránce jde skutečně o kasační stížnost proti usnesení, kterým bylo o postoupení
věci rozhodnuto. Pokud se stěžovatel domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud poté, co napadené
usnesení zruší, sám věc postoupil příslušnému soudu, pak o takovém návrhu nemá Nejvyšší
správní soud pravomoc rozhodovat; kasační soud může rozhodnout o příslušnosti soudu
v případě vzniku sporu o příslušnost mezi dvěma soudy (§7 odst. 5, věta druhá a třetí soudního
řádu správního; dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud se před posouzením důvodnosti návrhu stěžovatele zabýval nejprve
tím, zda jsou splněny všechny podmínky, za nichž může řízení o kasační stížnosti proběhnout,
přičemž zjistil, že stěžovatel za podanou kasační stížnost nezaplatil soudní poplatek a nedoložil
zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Proto ho usnesením ze dne 14. 8. 2012,
č. j. 2 As 106/2012 – 17, vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů zaplatil soudní poplatek ve výši
5000 Kč a aby v téže lhůtě předložil plnou moc udělenou advo kátovi nebo aby prokázal,
že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie; zároveň ho poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy a o tom, že má právo žádat
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Toto usnesení stěžovatel převzal
dne 27. 8. 2012.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích , ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se stal soudní poplatek za podání
kasační stížnosti splatný okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí, dle
položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní
poplatek v dodatečně stanovené lhůtě dvou týdnů a poučil ho i o následcích neuposlechnutí této
výzvy. Stěžovatel usnesení převzal v pondělí 27. 8. 2012, avšak ve stanovené dvoutýdenní lhůtě,
která uběhla v pondělí 10. 9. 2012, ani později, soudní poplatek nezaplatil, ani nepožádal
o osvobození od soudních poplatků (pro pravidla počítání lhůt viz §40 s. ř. s.). Je tedy evidentní,
že soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen a není tak splněna esenciální
podmínka, za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout.
Nad rámec uvedeného se dodává, že stěžovatel ani nedoložil zastoupení advokátem nebo
své vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu další podmínky kasačního řízení podle §105
odst. 2 s. ř. s.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. S ohledem na uvedené skutečnosti zdejšímu soudu
nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. září 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu