ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.63.2017:44
sp. zn. 2 As 63/2017 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. K., zastoupený
Mgr. Liborem Valentou, advokátem, se sídlem Křížová 96/18, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí ministra
zemědělství ze dne 11. 2. 2015, č. j. 4029/2015-MZE-12151, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 3 A 43/2015 – 51,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 3 A 43/2015 – 51,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce je vlastníkem několika půdních bloků a domáhá se aktualizace evidence
půdy, neboť je zde jako uživatel předmětných pozemků zapsána společnost Pravčická, a. s.,
a to na základě nájemních smluv uzavřených s předchozími vlastníky pozemků,
proti jejichž platnosti žalobce brojí v soukromoprávním řízení. Napadeným rozhodnutím
ministr zemědělství nevyhověl podle §3g odst. 7 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství,
v rozhodném znění, námitce žalobce proti oznámení Ministerstva zemědělství, Krajské
agentury pro zemědělství a venkov Zlínský kraj, pracoviště Vsetín, ze dne 9. 10. 2014,
sp. zn. 63585/2014-MZE. Tímto oznámením nebyla provedena aktualizace evidence půdy
týkající se půdních bloků (dílů půdních bloků) specifikovaných v oznámení zemědělské agentury.
[2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou Městský soud v Praze
v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „městský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl.
Provedení všech navrhovaných důkazů zamítl pro nadbytečnost, což odůvodnil. K námitce
nepřezkoumatelnosti a vnitřní rozpornosti uvedl, že tvrzení, že dosud neuplynula výpovědní
doba, a tvrzení, že nedošlo k okamžitému ukončení nájemních vztahů, nejsou ve vzájemném
rozporu. Že byla podána výpověď, avšak dosud nedošlo k uplynutí výpovědní doby
(u části nájemních smluv jednoleté a u části desetileté), vyplývá i ze správního spisu. Dále městský
soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 26/2005 konstatoval,
že správní orgán zkoumá pouze, který z podnikatelů půdu užívá a z jakého právního důvodu,
aniž by jakkoli řešil či vyřešil soukromoprávní spor. Ve správním spise jsou obsaženy nájemní
smlouvy mezi původními vlastníky pozemků a společností Pravčická, a. s., a výpovědi dané
žalobcem dne 27. 8. 2013. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce od předmětných smluv
kdy odstoupil. Městský soud neshledal opodstatněným tvrzení uplatněné až v řízení o žalobě,
že právní jednání výslovně označené jako „výpověď z nájmu zemědělských pozemků“ je třeba
posuzovat jako odstoupení od smlouvy. Obsah předmětného právního jednání je zcela v souladu
s jeho označením a takovýto závěr by vedl k velké právní nejistotě. Nadto, v předmětných
výpovědích není uveden důvod dle §679 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
v rozhodném znění. Nad rámec nutného odůvodnění městský soud konstatoval, že i kdyby
předmětné jednání žalobce bylo možno posoudit jako odstoupení od smlouvy, žalobce
neprokázal naplnění podmínek stanovených v §679 odst. 3 občanského zákoníku, tj. vznik škody
a předchozí písemnou výstrahu. Měl-li žalobce zato, že změna kultury půdy je v posuzované
věci důvodem pro odstoupení od smlouvy, měl tak učinit, správní orgány nemohou jeho vůli
domýšlet, dotvářet ani nahrazovat. K námitkám týkajícím se povinnosti vydat půdu, uvést
ji do původního stavu, vydat bezdůvodné obohacení a nahradit škodu na předmětných
i sousedních pozemcích městský soud konstatoval, že jde o otázky soukromoprávní,
které správním orgánům ani soudům ve správním soudnictví nepřísluší řešit. Ohledně
námitky, že s žalobcem měla být poté, co se stal vlastníkem dotčených pozemků, uzavřena
nová nájemní smlouva, městský soud upozornil na §680 odst. 2 občanského zákoníku,
dle něhož dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního
postavení pronajímatele.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
kterou opírá o důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel předně namítá, že městský soud neprovedl žádný ze stěžovatelem navržených
důkazů. K meritu věci stěžovatel uvádí, že městský soud měl povinnost dané právní jednání
primárně posuzovat podle jeho obsahu a dle vůle účastníků právního vztahu. Byť se stěžovatel
jako právní laik formálně nesprávně vyjádřil, projevil vůli předmětné nájemní vztahy ukončit
neprodleně a od nájemních smluv odstoupit, nikoli podat výpověď. Stěžovatel rovněž nesouhlasí
s názorem městského soudu, že i kdyby bylo možné posoudit předmětné právní jednání jako
odstoupení od smlouvy, žalobce neprokázal naplnění podmínek dle §679 odst. 3 občanského
zákoníku. Stěžovatel v předmětném právním jednání označeném jako „Výpověď z nájmu
zemědělských pozemků“ výslovně uvedl důvody pro odstoupení od smlouvy, zejména
to, že nájemce bez souhlasu pronajímatele provedl změnu kultury pozemků, řádně
neobhospodařoval předmětné pozemky, pozemky nehnojil a dopustil na pozemcích výskyt
plevele a náletových dřevin. Uvedeným jednáním hrozí stěžovateli značná škoda, což bylo možné
prokázat navrhovaným posudkem znalce. Nadto stěžovatel uvádí, že až budou pozemky
v budoucnu stěžovateli vráceny, bude nucen nést značné náklady na orbu, podmítku, hnojení,
postřik plevelů a odstraňování náletových dřevin. Pokud jde o předchozí písemnou výstrahu,
lze za ni považovat „Výpověď z nájmu zemědělských pozemků“ či dopis bývalého právního
zástupce stěžovatele ze dne 25. 11. 2013. Stěžovatel dále namítá, že předmětné nájemní smlouvy
jsou pro neurčitost a neúplnost absolutně neplatné. Nastolené soukromoprávní otázky měly
podle stěžovatele přímou souvislost s evidencí půdy a městský soud i žalovaný se jimi měli
zabývat nebo řízení přerušit a vyčkat rozhodnutí Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka
Valašské Meziříčí sp. zn. 17 C 84/2015. Stěžovatel měl být vzhledem k neexistenci resp. zániku
nájemních vztahů k půdě zapsán jako nový uživatel v evidenci půdy. Závěrem stěžovatel namítá,
že městský soud a žalovaný hodnotili pouze to, co bylo uvedeno ve veřejném registru půdy,
a nezohlednily, že předmětné pozemky byly pronajaty v celé výměře. Rovněž upozorňuje,
že ačkoli byly pozemky pronajaty pouze společnosti Pravčická, a. s., a nikdo jiný nebyl tudíž
oprávněn je užívat, ve veřejném registru půdy se jako uživatelé objevují i jiné subjekty.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že napadeným rozhodnutím
bylo přezkoumáno pět oznámení Ministerstva zemědělství, Krajské agentury pro zemědělství
a venkov Zlínský kraj, pracoviště Vsetín, přičemž pouze jediné bylo vyhodnoceno jako správné,
neboť právní důvod užívání předmětných pozemků svědčil společnosti Pravčická, a. s.,
jakožto dosavadnímu uživateli, a námitce stěžovatele proto nebylo vyhověno. Městský soud
se dle žalovaného posuzovanou věcí zabýval velmi pečlivě, a je proto třeba zásadně odmítnout
tvrzení stěžovatele, že se žalovaný ani městský soud nezabývali platností nájemních smluv.
Stěžovatel své tvrzení o vzniklé škodě nijak neprokázal, naopak požadoval po městském soudu
vypracování znaleckého posudku, čemuž městský soud dle žalovaného zcela správně
pro nadbytečnost navrhovaného důkazu nevyhověl. Stěžovatel nikdy od předmětných smluv
neodstoupil. Nadto pro odstoupení nebyl dán zákonný důvod dle §679 odst. 3 občanského
zákoníku, žalovaný proto odstoupení od nájemních smluv posoudil jako neplatné právní jednání.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost
je proto přípustná.
[7] Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti. Stěžovatel podřadil
důvody kasační stížnosti i pod §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., aniž by však uvedl, v čem daný stížní
důvod spatřuje. V kasační stížnosti naopak brojí proti neprovedení navrhovaných důkazů.
Nejvyšší správní soud proto podání vyhodnotil podle obsahu tak, že stěžovatel ve skutečnosti
nebrojí proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, nýbrž proti nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Subsumpce kasačních důvodů
pod konkrétní zákonná ustanovení je záležitostí právního hodnocení zdejšího soudu,
a nejde proto o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50,
publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS, dostupný tak jako ostatní zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu z www.nssoud.cz).
[8] Podle ustálené judikatury není soud povinen provést všechny důkazy navrhované
účastníkem řízení, je ovšem vždy povinen náležitě odůvodnit, z jakých důvodů navrhovaný důkaz
neprovedl (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne
28. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2110/07, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, dostupné
na http://nalus.usoud.cz, a navazující rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, publ. pod č. 618/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 12. 2011,
č. j. 1 As 84/2010 – 72). Pokud vychází soud z údajů a listin obsažených ve správním spise,
nejedná se o dokazování ve smyslu §52 s. ř. s. (srov. např. rozsudky ze dne 29. 1. 2009,
č. j. 9 Afs 8/2008 - 117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo ze dne 29. 6. 2011,
č. j. 7 As 68/2011 - 75). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud neprovedení
navrhovaných důkazů řádně odůvodnil, přičemž s uvedenou argumentací se zdejší soud plně
ztotožňuje. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku je tudíž nedůvodná.
[9] Nejvyšší správní soud dále zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami,
které by musel zohlednit z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a byl proto povinen
posoudit to, že městský soud nevyrozuměl společnost Pravčická, a. s., o probíhajícím řízení
a znemožnil jí tak uplatňovat v řízení práva osoby zúčastněné na řízení dle §34 s. ř. s.
[10] Podle §34 odst. 1 s. ř. s. „[o]sobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny
ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno,
a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu,
nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.“
[11] Podle §34 odst. 2 s. ř. s. „[n]avrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu
jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení
a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby
zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí
o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba.“
[12] Z citovaného ustanovení §34 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že nezbytnou podmínkou
pro získání postavení osoby zúčastněné na řízení je to, že musí jít o osobu přímo dotčenou
na právech nebo povinnostech. Přitom má-li jít o přímé dotčení, je nutné, aby byla právní sféra
těchto osob skutečně bezprostředně zasažena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 1. 2010, č. j. 9 As 73/2009 – 129).
[13] Ustanovení §34 odst. 2 s. ř. s. předpokládá aktivní postup soudu při zjišťování okruhu
možných osob zúčastněných na řízení, a to i v případě, že žalobce tyto osoby v žalobě
neoznačí. Jestliže krajský soud nevyrozumí všechny potenciální osoby zúčastněné na řízení
o probíhajícím řízení, tyto nepoučí a nevyzve, aby oznámily, zda budou v soudním řízení
práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat, zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/2004 – 75, publ. pod č. 1479/2008 Sb. NSS, ze dne 2. 5. 2007,
č. j. 5 As 3/2007 – 68, ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 As 140/2012 – 22, či ze dne 9. 11. 2016,
č. j. 2 As 256/2016 – 92). K takové vadě Nejvyšší správní soud přihlédne z úřední
povinnosti (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2006,
č. j. 8 As 32/2005 – 81, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016,
č. j. 7 Azs 301/2015 – 26, a ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 As 140/2012 – 22).
[14] V souzené věci jde o aktualizaci evidence půdy týkající se půdních bloků,
jejichž dosavadním uživatelem z titulu nájemní smlouvy byla v době rozhodování žalovaného
společnost Pravčická, a. s. Je tak zcela nepochybné, že rozhodnutí městského soudu,
kterým by bylo zrušeno napadené rozhodnutí, by se přímo dotklo její právní sféry,
neboť údaj v evidenci půdy (podobně jako údaj ve veřejném rejstříku obchodních společností)
má, byť není přímo právním titulem, vliv na vstupování subjektů do právních vztahů s jinými
a na výkon jejich práv a povinností. Postup městského soudu, který tuto osobu nevyrozuměl
o probíhajícím řízení a nedal jí možnost sdělit, zda bude v řízení uplatňovat práva, která jí soudní
řád správní přiznává, nejenže byl v rozporu s procesními pravidly, ale představoval také porušení
jejího práva na spravedlivý proces. Je tedy dán zrušovací důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[15] Stížními námitkami týkajícími se samotného merita věci se Nejvyšší správní soud nemohl
zabývat, neboť je nejprve nutné, aby městský soud posoudil žalobní námitky v řádném soudním
řízení, v němž budou zvážena i případná tvrzení osoby zúčastněné na řízení, k nimž se městský
soud z důvodu svého vadného procesního postupu dosud nemohl vyjádřit. Pokud by se Nejvyšší
správní soud nyní vyslovil k věci samé, připravil by tím osobu zúčastněnou na řízení o jednu
soudní instanci.
[16] Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že povinnost předsedy senátu podle
§34 odst. 2 s. ř. s. se samozřejmě vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. S ohledem na důvod,
pro který je nyní rušen napadený rozsudek, nicméně Nejvyšší správní soud nepokládal za účelné,
aby sám aktivně potenciální osobu zúčastněnou na řízení vyrozuměl o probíhajícím řízení
a o možnosti uplatnit svá procesní práva, neboť právě to bude úkolem městského soudu v dalším
řízení.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[17] Nejvyšší správní soud shledal, že je kasační stížnost důvodná, a proto podle
§110 odst. 1 věta první s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.), a vyrozumí tedy o probíhajícím řízení
všechny osoby, které by mohly být jeho rozsudkem bezprostředně dotčeny na svých právech
a povinnostech, a vyzve je, aby oznámily, zda budou v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné
na řízení. V návaznosti na to bude městský soud povinen plně respektovat práva osob
zúčastněných na řízení a důvodnost žaloby posoudí i ve světle jejich případných vyjádření.
V souladu s §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu