ECLI:CZ:US:2000:2.US.546.99
sp. zn. II. ÚS 546/99
Usnesení
II. ÚS 546/1999
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti Š. P., zastoupené JUDr. I. Š., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.9.1999, sp. zn. 16 Co 413/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka Š. P. se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.9.1999, ve věci sp. zn. 16 Co 413/99, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15.6.1999, č.j. 12 C 1059/98-72, ukládající stěžovatelce v podobě předběžného opatření povinnost složit zbytek kupní ceny ve výši 3 300 000,- Kč podle kupní smlouvy uzavřené dne 23.11.1998 s kupující obchodní společností N., spol s r.o. do úschovy Okresnímu soudu v Jihlavě, a to do tří dnů po obdržení příslušné splátky od kupujícího, když podle jejího názoru byl napadeným rozhodnutím porušen zákon a její práva a svobody byly nepřiměřeně omezeny. Stěžovatelka namítá, že předběžné opatření vydané v řízení ve věci samé, a to o návrhu Finančního úřadu v Jihlavě na určení neúčinnosti darovací smlouvy podle §42a obč. zákoníku uzavřené mezi ní, jako obdarovanou, a jejím synem, jako dárcem, je zásahem do jejích práv a svobod (zejména čl. 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), neboť finanční úřad ve svém návrhu na vydání předběžného opatření dostatečně neosvědčil potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obavu, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a vzniklý zásah je citelný a nepřiměřený, když na základě podaného návrhu na určení neúčinnosti darovací smlouvy nemůže být bez dalšího provedeno exekuční řízení a ohrožení výkonu rozhodnutí. Dále poukazuje na skutečnost, že předběžné opatření má podle §74 a násl. obč. soudního řádu charakter opatření dočasného, přitom zásah do práv předběžným opatřením musí být přiměřený navrhovatelem osvědčenému porušení jeho práv a právem chráněných zájmů, stejně tak musí být přiměřená i eventuální újma vzniklá z předběžného opatření dotčenému účastníkovi. V daném případě považuje stěžovatelka za jednoznačné, že postupem stanoveným jí v předběžném opatření tento požadavek splněn není, a to zejména vzhledem k tomu, že doba, kdy dojde k rozhodnutí o věci samé, může být i několikaletá a po celou tuto dobu budou peněžní prostředky planě složeny v úschově soudu. Z jejího pohledu považuje vydané předběžné opatření jako zcela pochybné, neopodstatněné a bezdůvodné.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, za něhož jedná předsedkyně senátu 16 Co JUDr. V. P., na výzvu Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti pouze lakonicky uvedl, že k ní nemá, co by více dodal, než obsahuje odůvodnění jeho rozhodnutí.
Finanční úřad v Jihlavě, jako vedlejší účastník, zdůraznil, že předběžné opatření je sice zásahem do základních práv a svobod vymezených v Listině, jde však o omezení na základě zákona. Jestliže bylo vydáno podle §102 obč. soudního řádu, upravuje právní poměry účastníků po dobu řízení, a poskytuje právní ochranu obavě o ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí, třeba výsledek řízení je nejistý. Potřeba zatímní úpravy vyplývá z obavy, že po vydání konečného rozhodnutí ve věci nebude mít stěžovatelka dostatek majetku, aby mohla nahradit hodnotu majetku, který odporovatelným úkonem na ni přešel. Z vyjádření vedlejšího účastníka dále plyne, že jeho pohledávka činila ke dni 8.6.1999 částku 2 371 219,58 Kč, přičemž dále narůstá penále podle §63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a vzhledem k výši této částky a možné době trvání sporu, po níž se bude penále zvyšovat, pokládá zásah do práv stěžovatelky za přiměřený možné újmě, která by mu mohla nastat, kdyby předběžné opatření vydáno nebylo.
Z předložených podkladů, jakož i z vyjádření účastníků (zejména vedlejšího účastníka) a ze spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 12 C 1059/98 učinil Ústavní soud následující zjištění: Dne 1.10.1998 obdržel Okresní soud v Jihlavě žalobu o určení neúčinnosti darovací smlouvy podanou Finančním úřadem v Jihlavě proti Š. P.. Žalobce využil možnosti domáhat se neúčinnosti smlouvy, kterou F. P. převedl na Š.P. soubor nemovitostí v katastrálním území Jihlava a tím zkrátil možnost uspokojení žalobcovy pohledávky, která byla vyměřena jako výsledek daňové kontroly. Finanční úřad v žalobě konstatoval, že má vůči F. P. pohledávku z důvodu nezaplacené daně z přidané hodnoty ve výši 1 005 793,- Kč, vyměřenou dodatečným platebním výměrem ze dne 27.11.1997, č.j. 80015/97/314912/3754, jenž nabyl právní moci dne 3.1.1998. Předmětná darovací smlouva byla uzavřena dne 1.11.1996, když její věcně právní účinky nastaly ke dni 20.11.1996. Stěžovatelka darované nemovitosti postupně rozprodala, část z nich převedla kupní smlouvou uzavřenou dne 23.11.1998 na obchodní společnost N., spol. s r.o., právní účinky vkladu podle této smlouvy nastaly ke dni 26.11.1998. Finanční úřad následně podal návrh na vydání předběžného opatření, po jeho pravomocném zamítnutí podal další návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal, aby F. P. byla v souladu s §76 odst. 1 písm. d) obč. soudního řádu uložena povinnost složit zbytek kupní ceny (podle výše uvedené kupní smlouvy a podle dohody ze dne 23.11. 1998 nazvané splátkový kalendář) ve výši 3 300 000,- Kč do úschovy Okresního soudu v Jihlavě, a to do tří dnů po obdržení příslušné splátky od kupujícího. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 15.6.1999, č.j. 12 C 1059/98-72, návrhu vyhověl, odvolací soud napadeným rozhodnutím toto usnesení po odvolání stěžovatelky potvrdil. Řízení o určení neúčinnosti smlouvy dále pokračuje, dosud není pravomocně skončeno.
Ústavní stížnost není důvodná.
Podstatu stěžovatelčina návrhu tvoří námitky proti předběžnému opatření, jež údajně zasáhlo do jejích základních práv a svobod. Ústavní soud se povahou předběžného opatření opakovaně zabýval a hodnotil jeho případný vliv na ústavně zaručená práva nebo svobody. V nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 31/97 (Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, Praha 1998, nález č. 69) soud poukázal na to, že vlastnické právo požívá ochrany, jednou z jeho obsahových složek je nepochybně i možnost s věcí disponovat, avšak ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nevylučuje omezení vlastnického práva tehdy, pokud by jeho výkon byl v rozporu s jinými hodnotami, jejichž ochranu čl. 11 Listiny garantuje. V nálezu ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98 soud konstatuje, že předběžné opatření je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv nebo svobod, neboť se jím dočasně omezují vlastnická práva, konkrétně ta jejich složka, která spočívá v dispozicích s majetkem, a proto je ústavní stížnost proti vydání předběžného opatření přípustnou, i když z hlediska soudní praxe, dochází k "zatímní" úpravě. K tomu dále soud dodává, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, Ústavní soud se mohl jen přesvědčit, zda zde vůbec byly dány.
V souladu s §74 a 102 obč. soudního řádu lze nařídit předběžné opatření, je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Fundamentálním smyslem předběžného opatření je ochrana toho, kdo o jeho vydání žádá, přičemž musí být respektována ústavní pravidla ochrany i toho, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy ČR). Avšak ochrana toho, vůči komu předběžné opatření má směřovat, nemůže dosáhnout takové míry, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany. Předběžná opatření jsou přitom opatřeními dočasnými, jejich trvání je omezeno a mohou být zrušena (§77 obč. soudního řádu). I na vydání předběžného opatření jsou kladeny požadavky plynoucí z ústavního práva na soudní ochranu. To znamená, že musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Vzhledem k tomu, že výše citovaná ustanovení obč. soudního řádu obecně umožňují vydání předběžného opatření, má v takovém případě eventuální zásah do základních práv stěžovatelky zákonný poklad a - jak vyplývá z vyžádaného spisu - byl vydán k tomu příslušným orgánem. Opačný výklad by vedl k závěru, že během řízení by nemohla být účastníku poskytnuta zaručená právní ochrana, když by se ukázala obava z ohrožení možného budoucího výkonu rozhodnutí. V tomto smyslu lze požadovat interpretaci uvedených procesních pravidel obecnými soudy za ústavně konformní. Zákonná úprava postupu při vydávání zmíněného druhu předběžného opatření vyžaduje, aby navrhovatel soudu prokázal, že je zde obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Tato formulace nedokládá, že by navrhovatel musel prokázat, že skutečně výkon rozhodnutí ohrožen bude, nutno však osvědčit okolnosti, které svědčí o obavě. Z připojeného spisu konkrétně vyplynulo, že vedlejší účastník má vůči daňovému dlužníkovi pohledávku, a to pohledávku vykonatelnou (byť tato vykonatelnost nebyla dána v okamžiku uskutečnění naříkatelného úkonu, což není rozhodné - s ohledem na dikci §42a obč. zákoníku vyžadující existenci vymahatelné pohledávky, nikoliv pohledávky vykonatelné), dlužník daroval stěžovatelce soubor nemovitostí, které stěžovatelka dále prodala. Vedlejší účastník se proto mohl domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony činěné in fraudem creditoris jsou vůči němu právně neúčinné (jde o tzv. relativní bezúčinnost) a v případě úspěchu by mohl požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, příp. má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch, tj. v daném případě vůči stěžovatelce. Podle dosavadní soudní praxe (srov. R 26/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) aplikující legislativně nepříliš povedenou konstrukci odporovatelnosti je zřejmé, že smysl odpůrčí žaloby spočívá - uvažováno z pohledu žalujícího věřitele - ve vydání takového rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči němu neúčinný dlužníkem uskutečněný právní úkon. Rozhodnutí soudu, kterým se odpůrčí žalobě vyhovuje, představuje podklad k tomu, že se věřitel - na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí vydaného proti dlužníkovi - může domáhat nařízení exekuce postižením toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to proti osobě, v jejíž prospěch byl takový úkon učiněn. Není-li uspokojení věřitele z tohoto majetku dobře možné (typicky v případě dalšího převodu na třetí osobu), může se věřitel domáhat (nikoliv místo určení neúčinnosti právního úkonu, ale místo uspokojení pohledávky z dlužníkem neúčinně převedeného majetku - viz citované R 26/2000), aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch, vydal takto získané plnění. Tehdy je odpůrčí žaloba právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v exekučním řízení vymožením peněžité náhrady ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu. Stěžovatelka má sice pravdu v tom, že na základě podaného návrhu na určení neúčinnosti darovací smlouvy nemůže být bez dalšího provedeno exekuční řízení, avšak specifikum řízení o bezúčinnosti právního úkonu spočívá ve vytvoření podmínek pro exekuci povinnosti založené jiným exekučním titulem, když by výkon takového titulu z majetku ušlého neúčinným úkonem nebyl bez vyslovení relativní bezúčinnosti přípustný. Ústavní soud navíc dodává, že zcela výjimečně, v závislosti na mimořádných okolnostech případu, je možné vydání předběžného opatření pro obavu, že by byl ohrožen výkon rozhodnutí, které dosud nebylo vydáno a ani neprobíhá řízení, v němž by mohlo být vydáno. Je proto patrné, že obecné soudy zvážily podmínky pro vydání předběžného opatření, přičemž k přezkumu jejich reálné existence není Ústavní soud oprávněn (čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR), neboť není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy ČR).
Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. října 2000 JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu
K.: