ECLI:CZ:US:1997:2.US.64.97
sp. zn. II. ÚS 64/97
Usnesení
II. ÚS 64/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Č.L., zastoupeného advokátem JUDr. L.M., o ústavní stížnosti proti přípisu Vrchního státního zastupitelství v Praze, sp. zn. II VZn 32/97, ze dne 22. 1. 1997, a Krajského státního zastupitelství v Plzni, sp. zn. 1 KZn 833/96-31, ze dne 7. 1. 1997, spojené s návrhem na zrušení zákona, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem ze dne 13. 2. 1997 s odvoláním na porušení čl. 1.a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení přípisu vrchního státního zastupitelství v Praze, sp. zn. II VZn. 32/97, ze dne 22. 1. 1997, a přípisu Krajského státního zastupitelství v Plzni, sp. zn. 1 KZn 833/96-31, ze dne 7. 1. 1997, a zrušení slov "a Slovenské Federativní", "před účinností zákona č. 73/1990 Sb., o civilní službě" v §11 odst. 1 zák. č. 18/1992 Sb., v platném znění,
II. ÚS 64/97
a slov "před účinností zákona č. 73/1990 Sb., o civilní službě", "vojenské základní (náhradní)" v §11 odst. 2 zák. č. 18/1992 Sb., v platném znění.
V doplňku k ústavní stížnosti dále žádal, aby Ústavní soud ve výroku svého nálezu rozhodl takto:
"Ustanovení §269 tr. zákona se zrušuje, pokud jde o osoby, jež trvale odepřely výkon vojenské služby z důvodu svědomí či náboženského vyznání. Důvodem je rozpor s čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod."
Ve stížnosti uvedl, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 4 T 364/94, ze dne 23. 3. 1995, byl shledán vinným, že v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nenastoupil službu v ozbrojených silách do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze. Od potrestání soud upustil. Dne 11. 12. 1996 mu bylo Okresním státním zastupitelstvím v Chebu zasláno vyrozumění, sp. zn. 2 Zt 861/96, o podání obžaloby, neboť navrhovatel opět z důvodu svědomí a náboženského vyznání nenastoupil na základě nového povolávacího příkazu Okresní vojenské správy ze dne 4. 9. 1996 vojenskou službu. Proti vyrozumění o obžalobě podal stížnost, která byla Okresním státním zastupitelstvím v Chebu postoupena Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni jakožto podnět k výkonu dohledu nad činností Okresního státního zastupitelství v Chebu. Krajské státní zastupitelství jej vyrozumělo přípisem, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, že v postupu Okresního státního zastupitelství v Chebu nebylo shledáno pochybení. Na základě stížnosti navrhovatele vrchní státní zastupitelství rovněž napadeným přípisem oznámilo navrhovateli, že není zmocněno přezkoumávat zákonnost rozhodnutí a postupu okresního státního zastupitelství, protože k výkonu dohledu je zmocněno krajské státní zastupitelství. Navrhovatel dále poukázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 81/95, ze dne 18. 9. 1995.
Z obsahu napadených přípisů navrhovatel dovodil, že ani Krajské státní zastupitelství v Plzni, ani Vrchní státní
II. ÚS 64/97
zastupitelství v Praze nevykonalo řádný dohled, tak jak jim zákon ukládá.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele včetně jeho příloh a dospěl k názoru, že není opodstatněný.
Dle ustanovení §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. jsou ústavní stížnost oprávněny podat fyzické nebo právnické osoby, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byly účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jejich základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
V této právní věci se navrhovatel domáhá zrušení sdělení, kterým vrchní státní zastupitelství informuje o tom, že podle §9 odst. 1 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, není oprávněno přezkoumávat zákonnost rozhodnutí okresního státního zastupitelství, a současně odkazuje v této věci na oprávnění krajského státního zastupitelství, které je příslušné k výkonu dohledu nad zákonností a které tuto povinnost splnilo a na podnět navrhovatele reagovalo. Navrhovatel se rovněž domáhá zrušení sdělení Krajského státního zastupitelství v Plzni, kterým byl informován o tom, že v rámci výkonu dohledu na zákonností nebylo shledáno v postupu Okresního státního zastupitelství v Chebu pochybení.
V obou případech se ze strany státních zastupitelství jedná o vyrozumění o závěrech ve věci výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství dle zák. č. 283/1993 Sb. v návaznosti na vyrozumění stěžovatele o podání obžaloby, aniž by však sama vydala nějaké rozhodnutí, opatření nebo jakýmkoliv jiným způsobem zasáhla, tak jak předpokládá shora citované ustanovení §72 zák. č. 182/1993 Sb. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
II. ÚS 64/97
Pokud se navrhovatel spolu s ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených ustanovení zák. č. 18/1992 Sb. a trestního řádu, je třeba uvést, že takový postup by byl možný pouze tehdy, pokud by ústavní soud ústavní stížnost přijal. Ústavní soud však tuto stížnost odmítl. Navíc návrh na zrušení citovaných ustanovení nesplňuje ani podmínku upravenou v §74 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, totiž že napadená ustanovení byla také aplikována v příslušných přípisech krajského a vrchního státního zastupitelství.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. ; JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 2. 5. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR