ECLI:CZ:US:2003:2.US.747.02
sp. zn. II. ÚS 747/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci ústavní stížnosti navrhovatelky K. zastoupené advokátkou JUDr. M. W., proti: 1. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 270/2002, 2. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 272/2002, 3. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 273/2002, 4. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 274/2002, 5. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 96/2002, 6. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 97/2002, 7. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 98/2002, 8. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 99/2002, 9. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 100/2002, 10. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2002. čj. 30 Ca 200/2002, 11. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2002. čj. 30 Ca 201/2002, 12. rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek-Místek ze dne 6. 9. 2002, čj. RKP/vol-46/2002, 13. rozhodnutí Okresního úřadu Karviná ze dne 6. 9. 2002, čj. RKP/vol-1039/2002, 14. rozhodnutí Magistrátu m. Ostravy ze dne 6. 9. 2002, čj. Vnitř./5320/2002/La, 15. rozhodnutí Okresního úřadu Přerov ze dne 6. 9. 2002, čj. VV/5549/02, 16. rozhodnutí Okresního úřadu Olomouc ze dne 6. 9. 2002, čj. RVV/7130/02, 17. rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo ze dne 6. 9. 2002, čj2231/2002-volby/Ly, 18. rozhodnutí Okresního úřadu Vyškov ze dne 6. 9. 2002, čj. 3/02-386, 19. rozhodnutí Okresního úřadu Uherské Hradiště ze dne 6. 9. 2002, čj. 1385/2002, 20. rozhodnutí Okresního úřadu Žďár nad Sázavou ze dne 6. 9. 2002, čj. RVV/446/02/Fr, 21. rozhodnutí Magistrátu m. Plzně ze dne 6. 9. 2002, čj. Vnitř./1280/02, 22. rozhodnutí Okresního úřadu Cheb ze dne 6. 9. 2002, čj. VV-1043/02, spojené s návrhem na zrušení §61 odst. 2, písm. a), e) a §62 odst. 2, písm. c) a e) zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále volební zákon), takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel elektronickou poštou dne 2. 12. 2002 a dne 5. 12. 2002 písemně poštou návrh, jímž se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedená rozhodnutí, jimiž byla odmítnuta její přihláška k registraci pro volby do Senátu podle §62 odst. 2 písm. e) volebního zákona, (ke zrušení navržená rozhodnutí č. 12-22), a soudní rozhodnutí, kterými byly zamítnuty návrhy na zrušení rozhodnutí o odmítnutí přihlášek k registraci (ke zrušení navržená rozhodnutí č. 1 až 11).
Stěžovatelka v odůvodnění své stížnosti uvedla, že podala přihlášku k registraci pro volby do Senátu ve volebních obvodech Znojmo, Vyškov, Uherské Hradiště, Žďár nad Sázavou, Ostrava-město, Karviná, Frýdek-Místek, Olomouc, Přerov, Plzeň a ?heb. Po výzvě okresního úřadu odstranila ve stanovené lhůtě všechny závady na přihlášce samotné (§61 odst. 1 volebního zákona), avšak nepřipojila k ní potvrzení o složení kauce 20.000,- Kč dle §61 odst. 2 písm. e) volebního zákona. Registrační úřady proto její přihlášku nezaregistrovaly. Stěžovatelka se domáhala soudní ochrany podle §86 volebního zákona, soudy však její návrhy usnesením zamítly.
Stěžovatelka je toho názoru, že přihlášky zaregistrovány být měly. Své tvrzení podpořila vlastním výkladem ust. §§60 - 62 volebního zákona a namítla, že krajský soud se její právní argumentací vůbec nezabýval. Z uvedeného dovodila, že usnesením krajského soudu bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý a veřejný proces zakotvené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), pasivní volební právo a právo na svobodnou soutěž politických stran/sil, zakotvené v Ústavě České republiky a čl. 21 Listiny základních práv a svobod, i právo na svobodné volby dle "čl. 3 Úmluvy" (správně čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).
Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení výše uvedených ustanovení volebního zákona, a to, "pokud by Ústavní soud nerozhodl ve prospěch stěžovatelky". Neústavnost citovaných ustanovení spatřuje ve třech důvodech: 1/ protiústavní je jakákoli kauce, 2/ kauce 20.000,- Kč je příliš vysoká a 3/ protiústavní je každé zákonné ustanovení omezující svobodnou soutěž politických stran/sil. Nastínila návrhy de lege ferenda, jak upravit volební kauce, poukázala na judikaturu Ústavního soudu a uvedla důvody svého tvrzení. Následně v části XII. ústavní stížnosti uvedla pod písmeny a) až w) argumenty, jimiž se dle jejího názoru Ústavní soud ve své judikatuře dosud nezabýval.
Ústavní soud posoudil obsah napadeného rozhodnutí i dalších podkladů pro rozhodnutí zaslaných stěžovatelkou, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v postupu registračních úřadů (tj. okresních úřadů a magistrátů) ani v postupu soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatelky či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení volebního zákona, použitých v projednávané věci.
Jádrem ústavní stížnosti a návrhu s ní spojeného je nesouhlas stěžovatelky se zněním napadeného ust. §61 odst. 2 písm. e) volebního zákona. Ústavní soud ovšem neshledává důvod odchýlit se od názoru, který vyjádřil v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 32/02 ze dne 27. 9. 2002, kterým odmítl pět identických návrhů Krajského soudu v Ostravě na zrušení stejného ustanovení cit. zákona. Stejný názor byl vyjádřen i v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002, Pl. ÚS 37/02 ze dne 3. 10. 2002, Pl. ÚS 36/02 ze dne 15. 11. 2002 a IV. ÚS 708/02 ze dne 2. 12. 2002.
V těchto jmenovaných rozhodnutích Ústavní soud zaujal názor, že volební kauce mají své specifické odlišnosti v systému poměrného zastoupení, který platí pro volby do Poslanecké sněmovny, a jiné v souvislosti s většinovým systém platným pro volby do Senátu. Specifické rysy jsou spjaty s odlišnou charakteristikou obou volebních systémů, z nichž první je založen především na principu výběru a diferenciace a na základním hodnotovém kritériu proporcionality reprezentace politických sil vůči počtu jimi získaných hlasů, zatímco druhý zdůrazňuje význam volební diferenciace jako východisko pro politickou integraci ve prospěch vyjádřené většiny.
Volební kauce v případě voleb do Senátu tedy představují určitou záruku vážnosti úmyslu volební strany realizovat ústavně zaručená základní politická práva, zakotvená především v čl. 21 Listiny základních práv a svobod. Jinými slovy řečeno: funkcí volební kauce v malých volebních obvodech v rámci většinového volebního systému je odrazovat od realizace pasivního volebního práva takové jednotlivce a skupiny jednotlivců, kteří hodlají kandidovat z jiných než z vážných politických důvodů a jejichž předpokládané šance na volební úspěch jsou nereálné. Stanovená částka 20.000,- Kč nepředstavuje diskriminační opatření ani ve formálním (tzv. přímá nerovnost) ani v neformálním (tzv. nepřímá nerovnost) smyslu. Volební kauce je formálně upravena pro všechny kandidující subjekty stejně a její výše není tak nepřiměřená, že by z politické soutěže apriori fakticky vylučovala subjekty, které hodlají svoji kandidaturu pojmout vážně.
Zákonné stanovení volebních kaucí ve volbách do Senátu PČR respektuje obecné požadavky, kladené na tvorbu zákonů: podmínky dostupnosti zákona, jeho srozumitelnosti a předvídatelnosti následků, které vyvolá. Volební zákon je nesporně dostupný, stanovení volebních kaucí splňuje rovněž požadavek srozumitelnosti a následek nesplnění povinnosti složení volební kauce, tedy odmítnutí přihlášky kandidáta k registraci, byl a je zřejmý a předvídatelný. Domněnce o principiální protiústavnosti volebních kaucí v rámci většinového volebního systému nesvědčí ostatně ani argument komparativní, neboť volební kauce jsou v řadě demokratických zemí s tímto volebním systémem známy (jejich příkladmý výčet viz. např. J. Filip, K otázce ústavnosti volebních kaucí, in: Časopis pro právní vědu a praxi č. 2/1996, str. 273).
Ústavní soud tedy konstatuje, že zákonné stanovení volební kauce v předmětné výši ve volbách do Senátu PČR respektuje ústavní kautely, vymezené zejména v čl. 5 Ústavy ČR, v čl. 21 a 22 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že napadená usnesení orgánů veřejné moci vycházela z textu zákona, jehož obsah, jak výše uvedeno, neshledává Ústavní soud rozporným s ústavním pořádkem, a ani interpretace aplikovaných ustanovení nikterak nevybočila z ústavních mezí, nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítnout jako zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2003 Vojtěch Cepl
předseda senátu