ECLI:CZ:US:2013:2.US.962.13.1
sp. zn. II. ÚS 962/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ireny Štrochové, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně č. j. 60 Co 557/2012-732 ze dne 20. 12. 2012 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 17 C 125/2002-682 ze dne 23. 10. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. března 2013, stěžovatelka napadá v záhlaví uvedená usnesení, přičemž žádá o dostatečnou lhůtu 40 dnů, aby bylo možné si zajistit právní zastoupení. Uvádí, že k žádosti o advokáta u České advokátní komory je nejdřív potřebné podat ústavní stížnost a nejlépe též i doložit sdělení Ústavního soudu o přijetí a evidování stížnosti.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat, zda jsou splněny formální a obsahové náležitosti stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě zjistil, že stěžovatelka nerespektovala ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které fyzickým a právnickým osobám jako účastníkům nebo vedlejším účastníkům řízení před Ústavním soudem ukládá, aby byli zastoupeni advokátem. Podání stěžovatelky vykazuje i další vady ve smyslu ustanovení §34 a §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu.
Lustrací návrhů podaných k Ústavnímu soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se na Ústavní soud neobrací poprvé. Od roku 2007 podala již více než 30 ústavních stížností, opakovaně přitom nebyla zastoupena advokátem, takže musela být vyzývána k odstranění vad podání, přičemž byla vždy náležitě poučena o nutnosti zastoupení advokátem i o způsobu, jak lze advokáta opatřit v případě obtíží s jeho zajištěním. Naposledy se tak stalo výzvou ze dne 29. 10. 2012 ve věci sp. zn. I. ÚS 3870/12. Následující ústavní stížnosti stěžovatelky byly již odmítnuty, aniž by Ústavní soud považoval za nutné stěžovatelku vyzývat k odstranění absence právního zastoupení i dalších vad podání (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 4168/12 ze dne 5. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 3869/12 ze dne 19. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 831/13 ze dne 14. 3. 2013).
Z výše uvedeného je patrné, že stěžovatelka byla opakovaně seznámena s podmínkou povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jejím vlastním zájmu, aby další návrhy na zahájení řízení o ústavní stížnosti již tuto vadu neobsahovaly. Jak uvedl Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 831/13, přístup stěžovatelky, kdy naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až jí Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Ústavní soud opakovaně připomíná, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v jeho předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Tak tomu je i v projednávané věci.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj