ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.358.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 358/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce AZUGA, v.o.s. se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, IČO 26692813, jako správce konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v Brně, Kotlářská č. 902/53, IČO 44569858, proti žalovaným 1) Be-komplex, s.r.o. se sídlem v Mostě, Báňská č. 286, IČO 25018183, zastoupenému JUDr. Michalem Vihanem, advokátem se sídlem v Teplicích, Školní č. 2, 2) GASPER-F.W. s.r.o. se sídlem v Mostě, Čepirohy č. 115, IČO 40233740, zastoupenému Mgr. Oldřichem Barochem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14, a 3) Hartman a spol, s.r.o. se sídlem v Mostě, Čepirohy, areál BSM a.s. č. 115, IČO 40229050, zastoupenému JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, SNP č. 1872, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 378/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. května 2010 č.j. 9 Co 377/2008-179 ve znění usnesení ze dne 9. června 2010 č.j. 9 Co 377/2008-186 a usnesení ze dne 27. října 2010 č.j. 9 Co 377/2008-201, takto:
Rozsudek krajského soudu (ve znění usnesení ze dne 9. června 2010 č.j. 9 Co 377/2008-186 a usnesení ze dne 27. října 2010 č.j. 9 Co 377/2008-201) se - s výjimkou výroků, kterými byl potvrzen rozsudek okresního soudu a kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztazích mezi žalobcem a žalovanými 1) a 3) - zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne 15.4.2004 domáhal, aby bylo určeno, že úpadce Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v Brně, Kotlářská č. 53, IČO 44569858, je vlastníkem nemovitostí, a to "pozemků parc. č. 4496/30 o výměře 43 m 2 zastavěná plocha, parc. č. 4496/31 o výměře 517 m 2 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 4496/45 o výměře 470 m 2 ostatní plocha, parc. č. 4496/394 o výměře 891 m 2 ostatní plocha, domu č.p.286 na parc. č. 4496/31 a budovy bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. 4496/30, vše v k.ú. Most II, zapsané na LV č. 15030 u Katastrálního úřadu Most", "pozemků st. parc. č. 266/1 o výměře 563 m 2 zastavěná plocha a nádvoří, st. parc. č. 266/2 o výměře 1.167 m 2 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 276/40 o výměře 4.346 m 2 , ostatní plocha, budovy bez č.p./č.e. na st. parc. č. 266/1 a budovy bez č.p./č.e. na st. parc. č. 266/2, vše v k.ú. Čepirohy, zapsané na LV č. 4264 u Katastrálního úřadu Most", a "pozemků st. parc. č. 325 o výměře 505 m 2 zastavěná plocha a nádvoří, st. parc. č. 326 o výměře 339 m 3 zastavěná plocha a nádvoří, a parc. č. 276/134 o výměře 2.484 m 2 ostatní plocha, vše v k.ú. Čepirohy, zapsané na LV č. 4149 u Katastrálního úřadu Most". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaní uvedené nemovitosti koupili od společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci (dříve HUDSON a.s.), která - byť evidovaná v katastru nemovitostí jako jejich vlastník - jejich skutečným vlastníkem nebyla, neboť vlastnické právo na ni bylo převedeno předchozí správkyní konkursní podstaty úpadce neplatnou smlouvou o prodeji podniku uzavřenou dne 9.7.2002, a že požadované určení je potřebné k provedení zápisu úpadce do katastru nemovitostí jako vlastníka předmětných nemovitostí.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 13.9.2007 č.j. 15 C 378/2004-104 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.082,20 Kč, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 901,80 Kč, že žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 541,- Kč a že povinnost k zaplacení soudního poplatku "státu - České republice - se žádnému ze žalovaných nestanoví". Z výsledků dokazování dovodil, že na majetek společnosti Báňské stavby Most, a.s. byl dne 12.2.2002 prohlášen konkurs, že bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Marta Čiháková smlouvou o prodeji podniku uzavřenou dne 9.7.2002 převedla na společnost HUDSON a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci) mimo jiné předmětné nemovitosti a že vlastnictví nabyvatelů bylo vloženo do katastru nemovitostí dnem 12.7.2002. Společnost Báňské stavby Mostecka, a.s. převedla kupní smlouvou ze dne 19.12.2002 na žalovaného 1) předmětné nemovitosti v k.ú. Most II (vlastnictví na základě této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 30.12.2003) a kupní smlouvou ze dne 4.12.2003 na žalovaného 3) část předmětných nemovitostí v k.ú. Čepirohy (vlastnictví na základě této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 5.12.2002). Veřejnou dobrovolnou dražbou uskutečněnou dne 12.8.2003 nabyla společnost ALTAMEX a.s. z vlastnictví společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. jako navrhovatele dražby mimo jiné další část předmětných nemovitostí (v k.ú. Čepirohy), které kupní smlouvou ze dne 19.9.2003 převedla na žalovaného 2); vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 24.9.2003. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002, uzavřená mezi bývalou správkyní konkursní podstaty úpadce a společností HUDSON a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci), je absolutně neplatná (nebyla splněna podmínka prodeje se souhlasem věřitelského výboru), že vlastnické právo k nemovitostem na společnost HUDSON a.s. nepřešlo a že je tato společnost jako nevlastník nemohla platně převést na třetí osoby. Kupní smlouvy jí uzavřené jsou proto neplatné a na žalovaného 1) a žalovaného 3) vlastnické právo nepřešlo. Protože veřejná dobrovolná dražba byla navržena v rozporu se zákonem o veřejných dražbách jinou osobou než vlastníkem, nejednalo se o dražbu a příklep udělený společnosti ALTAMEX a.s. proto "nebyl příklepem s důsledky přechodu vlastnického práva uhrazením ceny"; společnost ALTAMEX a.s. nemovitosti nemohla jako nevlastník převést na žalovaného 2).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25.5.2010 č.j. 9 Co 377/2008-179 ve znění usnesení ze dne 9.6.2010 č.j. 9 Co 377/2008-186 a usnesení ze dne 27.10.2010 č.j. 9 Co 377/2008-201 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích o určení vlastnictví nemovitostí vůči žalovaným 1) a 3) a změnil ve výrocích o určení vlastnictví vůči žalovanému 2) tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 29.289,- Kč k rukám advokáta Mgr. Oldřicha Barocha a že žalobce a žalovaný 1) a žalobce a žalovaný 3) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 je absolutně neplatným právním úkonem a že na základě neplatné smlouvy nemohlo dojít k převodu vlastnického práva na společnost HUDSON a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci) a ani k převodu vlastnictví k nemovitostem na žalovaného 1) a žalovaného 3) podle následně uzavřených kupních smluv. Za zcela jinou pokládal odvolací soud situaci v případě žalovaného 2), jenž koupil nemovitosti od společnosti ALTAMEX, a.s., která je získala ve veřejné dražbě provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dospěl k závěru, že "platnost dražby", která byla navržena společností HUDSON a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci), "nelze zpochybnit", že žalovaný 2) "nabyl své vlastnické právo legálně", a že žalobce "není k podání žaloby, která má svůj základ v řešení otázky neplatné dražby, aktivně legitimován".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, podal žalobce dovolání. Namítl, že smlouva o prodeji podniku uzavřená mezi správkyní konkursní podstaty úpadce JUDr. Martou Čihákovou a společností HUDSON a.s. byla neplatná (tato společnost se proto nestala vlastníkem žádné z nemovitostí patřících k tomuto podniku) a že jednání dražebníka konané dne 12.8.2003, označené jako veřejná dobrovolná dražba, na návrh společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. (dříve HUDSON a.s.) nebylo veřejnou dražbou, neboť navrhovatel dražby nebyl vlastníkem ani jinou osobou, která je oprávněna být navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby; jednání dražebníka "bylo právním úkonem trpícím vadou takové intenzity, že k němu vůbec nemůže být přihlíženo, a nelze jej považovat za veřejnou dražbu" a ani "udělený příklep nebyl příklepem ve smyslu ustanovení §23 odst. 9 zákona o veřejných dražbách s důsledky přechodu vlastnictví". Proto se ani společnost ALTAMEX a.s. nemohla stát vlastníkem a nemohla následně kupní smlouvou převést na žalovaného 2) vlastnictví k předmětným nemovitostem. Podle názoru žalobce "každé jednání, které bylo navrženo neoprávněnou osobou, není veřejnou dražbou dobrovolnou". Kdyby měl být správný názor odvolacího soudu, neměl by vlastník ochranu proti zásahu do jeho vlastnických práv osobou, která k tomu nemá žádné oprávnění ani zmocnění, a veřejná dražba dobrovolná "by se tak stala prostředkem pro legalizaci výnosů z trestné činnosti". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Uvedl, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze soudní judikatury a že, kdyby soud přisvědčil argumentaci žalobce, došlo by ke zcela "zásadnímu nabourání institutu dražby a k prolomení hlavních principů, na nichž je současná právní úprava dražby založena".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že byl napaden výrok rozsudku, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Právní otázku, zda se společnost ALTAMEX a.s. stala na základě veřejné dobrovolné dražby vlastníkem pozemků, které posléze prodala žalovanému 2), je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že veřejná dobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla (měla být) provedena dne 12.8.2003 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002, tedy ve znění účinném do 30.4.2004 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [§2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§2 písm. e) část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka; vlastníkem se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a správce konkursní podstaty (§17 odst.1 a 5 zákona o veřejných dražbách). Konání veřejné dobrovolné dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov. zejména §20 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (§27 zákona o veřejných dražbách).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno vyhotovení potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. §31 zákona o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro vydražitele [srov. §7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a tehdy platné ustanovení §36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle, jak je nepochybné ze znění ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách, právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora. Z pohledu ustanovení §132 odst.1 občanského zákona jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví "na základě jiné skutečnosti stanovené zákonem", které nemá povahu derivátní, ale originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na případné vlastnické právo navrhovatele dražby.
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), výše uvedené platí jen tehdy, je-li nepochybné, co bylo vydraženo a kdo učinil nejvyšší podání. Kdyby nebylo možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem, není s provedením takové dražby spojeno nabytí vlastnictví nebo jiného práva (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2009 sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, které bylo uveřejněno pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).
Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace osob, které se ve smyslu ustanovení §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem nebyl (nemohl být) přechod vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by přechod vlastnictví na základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbu; i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.3.2011 sp.zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011). V občanském soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo získal vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou dobrovolnou dražbu.
Je-li předmětem veřejné dobrovolné dražby nemovitost, doloží navrhovatel své vlastnictví zejména tak, že v souvislosti s uzavřením smlouvy o provedení dražby předloží dražebníkovi listiny o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu) nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává; osoby, které se ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka, musí kromě vlastnictví doložit též svůj (z hlediska tohoto ustanovení významný) právní vztah k předmětu dražby. V případě, že při dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách.
V projednávané věci žalovaný 2) tvrdil, že své vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabyl od vlastníka - společnosti ALTAMEX a.s., která je nabyla jako vydražitelka ve veřejné dobrovolné dražbě, která byla dne 12.8.2003 provedena na návrh obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka a.s. dražebníkem Koutník & Partner, a.s. Odvolací soud veden chybným právním názorem, podle kterého žalobce není k podání žaloby, která má svůj základ v řešení otázky neplatné dražby, aktivně věcně legitimován, se nezabýval tím, zda jednání dražebníka ze dne 12.8.2003 naplnilo všechny požadavky kladené na veřejné dobrovolné dražby. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž neúplné, a proto i nesprávné.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku není správný, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 2), podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ústí nad Labem) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá, §226 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu