ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1236.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 1236/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. L., bytem v N., zastoupeného JUDr. Františkem Divišem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Okružní 15, proti žalovaným: 1) Z. L. bytem v P., 2) M. Š. , bytem v N. 61, a 3) H. M. , bytem v N., zastoupeným JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 10 C 248/2007, o dovolání žalované 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. října 2008, č. j. 29 Co 646/2008-114, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalované 2) a 3) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 31.730,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Františka Diviše.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
27. května 2008, č. j. 10 C 248/2007-81, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem - budově č. p. 61 postavené na pozemku
a k pozemkům, vše v k. ú. Ch. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: Účastníci jsou na základě dohody o vypořádání dědictví po rodičích podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý v rozsahu ideální ¼ vzhledem k celku, žalobce ani první žalovaný v nemovitostech nebydlí a nemají zájem je užívat, mají zajištěno vlastní bydlení, na opravy a údržbu nijak nepřispívají. Od roku 1977 užívají nemovitosti druhá a třetí žalovaná společně s dalšími rodinnými příslušníky - nezletilou vnučkou třetí žalované M. M., která jí byla svěřena do pěstounské péče, s dcerou třetí žalované M. M., jejím sedmiletým synem F. a přítelem. Po smrti rodičů byly prováděny nezbytné opravy domu (oprava střechy, výměna rozvodů vody, částečné zateplení sádrokartonem, instalace ústředního topení společně se zakoupením dvou kotlů, aj.). V souvislosti s těmito investicemi uzavřela třetí žalovaná tři smlouvy o půjčce, dvě na částku 48.000,- Kč a jednu na 30.000,- Kč. Obě stále splácí. O prováděných opravách žalobce ani prvního žalovaného neinformovala a nic po nich nežádala. Druhá žalovaná je vedena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání s nárokem na podporu v nezaměstnanosti ve výši 3.459,- Kč měsíčně. Třetí žalovaná je příjemcem plného invalidního důchodu ve výši 8.176,- Kč měsíčně, k tomu jí je vyplácena odměna pěstouna ve výši 3.126,- Kč společně s příspěvkem na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči ve výši 4.508,- Kč a přídavek na dítě ve výši 610,- Kč. Druhá a třetí žalovaná hradí společné inkaso ve výši 2.500,- Kč, dcera třetí žalované M. M. a její přítel přispívají na elektřinu částkou 700,- Kč a jednorázově na uhlí. Druhá i třetí žalovaná mají zájem nemovitosti i nadále užívat, nemají jinou možnost bydlení a nedisponují finančními prostředky na výplatu náhrady za spoluvlastnické podíly žalobce a druhého žalovaného. Reálné rozdělení nemovitostí není možné, neboť nikdo ze spoluvlastníků není ochoten hradit náklady na nezbytné stavební úpravy spojené s rozdělením věci. Všechny tyto okolnosti soud prvního stupně zohlednil coby důvody zvláštního zřetele hodné a přiklonil se k zachování spoluvlastnického vztahu. Navíc uvedl, že zrušení podílového spoluvlastnictví by nijak neřešilo bytovou situaci žalobce a prvního žalovaného, naopak by vážně poškodilo oprávněné zájmy druhé a třetí žalované a jejich rodinných příslušníků, aniž by žalobci a prvnímu žalovanému přineslo odpovídající prospěch.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 9. října 2008, č. j. 29 Co 646/2008-114, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a nařídil jejich prodej s tím, že se výtěžek prodeje rozdělí podle podílů. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a ztotožnil se
s jeho závěrem, že nemovitost není reálně dělitelná a že žádný z účastníků nemá zájem rozšířit svůj spoluvlastnický podíl o podíl žalobce za přiměřenou náhradu. Neshledal však důvody zvláštního zřetele hodné, v důsledku kterých by bylo namístě žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zamítnout. Uvedl, že mezi důvody zvláštního zřetele hodné, pro které soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku, patří především vysoký věk žalovaného v souvislosti s jeho zdravotním stavem nebo skutečnost, že žalovaný značnou část svého života prožil v nemovitosti a při hodnocení intenzity zájmů žalobce a žalovaného by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby bylo návrhu vyhověno, přitom sociální poměry některého z podílových spoluvlastníků samy o sobě bez dalšího nemohou vést k zamítnutí žaloby. Nezohlednil argument žalovaných, že je nemovitost neprodejná, neboť teprve situace na trhu ukáže, jaká cena může být prodejem získána a uvedl, že není ani podstatné,
zda by si druhá a třetí žalovaná mohly z případného výtěžku prodeje koupit pro svou potřebu jiný byt, neboť není vyloučeno, aby v budoucnu žily v bytě nájemním. Sociální poměry druhé a třetí žalované sice nejsou dobré, nicméně se nejedná o fyzické osoby vysokého věku s hlubokým a zvláštním vztahem k předmětným nemovitostem a to i přes to,
že v nich převážnou část svého života bydlí. Za podstatnou odvolací soud totiž považoval skutečnost, že již v roce 2005 souhlasily druhá a třetí žalovaná s prodejem sporných nemovitostí a dovedly si tak představit, že budou žít na jiném místě. Odvolací soud
proto nepovažoval za důležité zkoumat okolnosti, na jejichž základě nakonec v roce 2005 k prodeji sporných nemovitostí nedošlo. Uvedl, že k tíži žalobce nemůže jít skutečnost,
že si za případnou finanční částku z výtěžku prodeje nemovitostí nebudou moci druhá a třetí žalovaná koupit vlastní byt, popřípadě ne byt o velikosti, která by vyhovovala i počtu příbuzných, kteří s nimi žijí a navíc ani nebylo zjištěno, že by žalobce vůči žalovaným postupoval v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů nařídil odvolací soud prodej nemovitostí s tím, že se výtěžek prodeje rozdělí podle podílů.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podaly druhá a třetí žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítly, že z rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, které skutečnosti považoval odvolací soud za relevantní ve vztahu k ustanovení §142 odst. 2 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“), a které ne a do jaké míry posuzoval okolnosti z hlediska zvláštního zřetele, respektive ke kterým skutečnostem přihlédl do takové míry, že podílové spoluvlastnictví zrušil. Tvrdí, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, neboť odvolací soud pouze konstatoval fakt, že neshledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, aniž by však blíže určil, z jakého důvodu dovolatelkami namítané okolnosti nedosahují intenzity nezbytné pro takové posouzení. Dle jejich názoru odvolací soud sice odkázal na judikaturu vyšších soudů, jejich závěry však na danou věc již neaplikoval, jestliže dospěl k závěru, že k nemovitostem nemají zvláštní a hluboký vztah přes to, že v nich převážnou část svého života žijí, pečují o ně a do jejich rekonstrukce vkládají své úspory. Navrhly, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce uvedl, že souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu, zopakoval skutečnosti, které již uvedl před nalézacími soudy a navíc uvedl, že mu v březnu 2008 nabídla M. M. a její přítel odkoupení jeho podílu a v červenci 2008 mu jeho bratr – první žalovaný prostřednictvím sms zprávy sdělil, že svůj podíl odprodal. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas
a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §142 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.
Podle §142 odst. 2 obč. zák. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelky nesouhlasí se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví, které by podle jejich názoru mělo být zachováno, neboť v předmětných nemovitostech převážnou část svého života žijí, mají k nim hluboký vztah, pečují o ně a do jejich rekonstrukce vkládají své úspory.
Ustanovení §142 odst. 2 obč. zák. představuje právní normu s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 2288/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2419). Úvahy soudů vyslovené v nalézacím řízení ohledně posouzení důvodů zvláštního zřetele hodných z hlediska §142 odst. 2 obč. zák. by dovolací soud v rámci dovolacího řízení mohl přezkoumat jen, pokud by byly zjevně nepřiměřené (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. února 2008, sp. zn.
22 Cdo 1549/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5777). Zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z důvodů hodných zvláštního zřetele musí reflektovat skutkovou jedinečnost konkrétního případu.
V dané věci závěr odvolacího soudu o tom, že předpoklady zamítnutí žaloby nejsou naplněny, není zjevně nepřiměřený a odpovídá dostatečně učiněnému skutkovému zjištění ohledně poměrů účastníků řízení. Za situace, kdy reálné rozdělení nemovitostí nebylo dobře možné, druhá a třetí žalovaná, které spolu užívají předmětné nemovitosti, neměly dostatek finančních prostředků na vyplacení náhrady ostatním spoluvlastníkům a ostatní spoluvlastníci nemovitosti neužívají a ani užívat nechtějí, zákonu nejlépe odpovídá řešení, které zvolil odvolací soud. Jeho úvaha vedoucí ke zrušení podílového spoluvlastnictví a k nařízení prodeje předmětných nemovitostí s následným rozdělením výtěžku tak za daného stavu není v rozporu s hmotným právem ani judikaturou dovolacího soudu. Závěrem se sluší toliko poznamenat, že otázka zjištění bydlení pro ty spoluvlastníky, kteří ztrácejí či mohou ztratit právní důvod k bydlení ve vypořádávaném obytném domě, je vždy pro rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu významná, nicméně je ji třeba posuzovat v kontextu všech dalších relevantních okolností. V dané věci nelze dovolacím námitkám dovolatelek v tomto směru přisvědčit.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b ) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil.
Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání druhé a třetí žalované zamítl.
I. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání druhé a třetí žalované bylo zamítnuto a žalobci vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, a §142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §3 odst. 1 bodu 5, §4 odst. 1 a 2 písm. a) (z částky 529.393,865 Kč) §10 odst. 3, §16 odst. 2, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku
31.130,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 31.730,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají
z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
II. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným vychází z toho, že žalobci žádné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči prvnímu žalovanému právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3
o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li druhá a třetí žalovaná dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. František Balák
předseda senátu