ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.2727.99.1
sp. zn. 22 Cdo 2727/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J., výrobního družstva, proti žalovaným: 1) J. V., 2) J. P. a 3) J. P., všech zastoupených advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 11 C 99/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 27. července 1999, čj. 15 Co 60/99-41, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. L. N.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře (dále jen \"soud prvního stupně\") rozsudkem ze dne 21. října 1998, č. j. 11 C 99/98-19, určil, že žalobce \"je vlastníkem parcely č. 651/2 a parcely ve zjednodušené evidenci č. 219/40 zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v T. na LV č. 716 pro obce a katastrální území V.\" a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že J. P. ml. jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli 12. 12. 1962 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. 219/40 v kat. území V., ze kterého byl později oddělen pozemek parc. č. 651/2. Originál kupní smlouvy nebyl soudu předložen, k dispozici byl jen její psacím strojem vyhotovený opis, nacházející se ve spise sp. zn. P. r. 66/63 bývalého Státního notářství v Táboře, a to opis pořízený tímto notářstvím 9. 2. 1963 pro účely vyměření převodních poplatků. Pod textem smlouvy je uvedeno jméno a příjmení J. P., razítko J. a příjmení L. a P. Dále následuje na téže listině schválení smlouvy Krajským svazem výrobních družstev v Č. s příjmeními K. a S. a přivolení ONV v T. k převodu nemovitosti z 30. 1. 1963, přičemž za slovy vedoucí odboru zemědělství následuje jméno a příjmení K. P. v. r. Ve spise je založen dopis ze 7. 2. 1963, ve kterém Krajský svaz výrobních družstev v Č. sděluje žalobci, že po schválení vrací i originál kupní smlouvy uzavřené s J. P. Žalobce od uzavření kupní smlouvy předmětný pozemek, resp. pozemky užíval nerušeně do roku 1998, kdy mu žalovaní sdělili, že jsou, jak je také v katastru nemovitostí vyznačeno, spoluvlastníky předmětných pozemků, každý z jedné třetiny, a to na základě dědictví po otci J. P., který zemřel v roce 1997. Soud prvního stupně na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouvy byla \"zřejmě perfektní\", jak tomu nasvědčuje její schválení nadřízeným družstevním orgánem, přivolení ONV, vyměření poplatků a skutečnost, že se vydání pozemku J. P. nedomáhal v restitučním řízení. Podle soudu prvního stupně pokud žalovaní chtěli doložit, že smlouva uzavřena nebyla, bylo na nich, aby tuto skutečnost prokázali. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce jako vlastník má naléhavý právní zájem na žalovaném určení ve smyslu §80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře jako soud odvolací rozsudkem z 27. 7. 1999, č. j. 15 Co 60/99-41, změnil po doplnění dokazování rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Ze záznamu Střediska geodézie v T. z roku 1969 a zprávy Katastrálního úřadu v T. z 26. 7. 1999 zjistil, že v souvislosti s komplexním zakládáním evidence nemovitostí podle zákona č. 22/1964 Sb. byly v roce 1969 přenášeny zápisy z pozemkových knih do evidence nemovitostí. Dotčení vlastníci byli předvoláváni k místnímu šetření, ve kterém se J. P. (položka 509 záznamu) vyjádřil tak, že kupní smlouvu se žalobcem o prodeji předmětného pozemku nikdy nepodepsal a jeho vyjádření vzal žalobce na vědomí. Kupní smlouva podepsaná jejími účastníky nebyla orgánům evidence nemovitostí nikdy předložena. Odvolací soud uvedl, že také existující opis předmětné kupní smlouvy, pořízený 9. 2. 1963, zpochybňuje tvrzení žalobce, že smlouva byla J. P. podepsána, když u jeho jména, na rozdíl od jména vedoucího odboru K. P., není uvedena zkratka v. r. Dále odvolací soud poukázal na to, že kupní smlouva je soukromou listinou, jejíž pravost byla popřena, a bylo na žalobci jako účastníku smlouvy, aby prokázal, že smlouva byla druhým jejím účastníkem podepsána. Odvolací soud ještě dodal, že žalovaná l) nebyla přítomna uzavření žádné kupní smlouvy a \"argumentace její výpovědí je nepřípadná\".
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, že neprokázal vlastnické právo k pozemkům a dále podle obsahu (§41 odst. 2 OSŘ) nesprávnost zjištění odvolacího soudu, že smlouva nebyla J. P. vůbec podepsána (tím uplatňuje také dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen \"OSŘ\"). Odvolací soud nevzal v úvahu, že od uzavření smlouvy uplynulo více jak třicet let, během kterých se originál smlouvy mohl ztratit, naopak vycházel jen z blíže nespecifikovaného vyjádření katastrálního úřadu. Nepovažoval za nutné vyslechnout tehdejšího zástupce žalobce, který byl ještě před rokem jeho předsedou. Nepřihlédl také k tomu, že v dopise Krajského svazu výrobních družstev v Č. bylo uvedeno, že žalobci byl vrácen originál smlouvy, a že smlouva byla také schválena ONV v T. a prošla poplatkovým registračním řízením. Odvolací soud bagatelizoval výpověď žalované 1), ačkoliv uvedla, že její otec si byl vědom toho, že k převodu pozemku na žalobce došlo. Žalobce navrhl, aby dokazování bylo doplněno výslechem jeho bývalého zaměstnance, který byl přítomen při komplexním zakládání evidence nemovitostí, pravděpodobně jde o F. L., dále výslechem odpovědného pracovníka Katastrálního úřadu v T., který zpracoval zprávu tohoto úřadu, a notářským spisem o zpoplatnění předmětné kupní smlouvy, a rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní nesouhlasí s tím, že odvolací soud podcenil možnost ztráty originálu kupní smlouvy, naopak žalobce podcenil význam jejího originálu, resp. důsledků spojených s jeho ztrátou. Závěr odvolacího soudu, že žalobce neunesl důkazní břemeno o pravosti smlouvy je správný; opírá se jak o opis smlouvy tak o zprávu katastrálního úřadu. Z výpovědi žalované l) také rozhodně nevyplývá, že její otec si byl vědom převodu pozemku na žalobce, jestliže žalovaná 1) uvedla, že otec si byl vědom toho, že pozemek neprodal, ale nebyl mu dostatečně znám právní důvod, na základě kterého žalobce pozemek užíval. Ani schvalovací řízení neznamenalo, že byla zkoumána pravost podpisu J. P. Žalovaní navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud provedl řízení o dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (část XII, hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb.).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §242 odst. l a 3 OSŘ a neshledal dovolání opodstatněným.
Vady řízení, vyjmenované v §237 odst. l OSŘ, ani jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Nabytí vlastnictví k pozemkům žalobce dovozoval z kupní smlouvy - soukromé listiny, jejíž pravost byla žalovanými popřena. \"Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníkovi řízení, který z existence těchto skutečností dovozuje příznivé právní důsledky: jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí\" (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97 publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 7/1998). Nejvyšší soud dále uvedl v rozsudku z 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 2/2001, že \"u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečnosti v listině uvedených vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Dovolací soud může hodnocení důkazů v nalézacím řízení přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení\".
Byla-li tedy popřena pravost kupní smlouvy z 12. 12. 1962, tj. že ji J. P. vůbec nepodepsal, bylo na žalobci, aby své opačné tvrzení prokázal. V opisu této smlouvy z 9. 2. 1963 pouze za jediným z více jmen - kromě účastníků smlouvy jsou uvedeny také jména osob jednajících za příslušné schvalující orgány - a to jménem vedoucího zemědělského odboru, je uvedena zkratka v.r., a podle záznamu Střediska geodézie v T. a zprávy Katastrálního úřadu v T., J. P. při místním šetření v roce 1969 prohlásil, že kupní smlouvu se žalobcem nikdy nepodepsal. Vzhledem k tomu je skutkové zjištění odvolacího soudu, že podepsání této smlouvy J. P. nebylo prokázáno, v souladu s pravidly logického myšlení. Toto zjištění nemůže zpochybnit ani průběh schvalovacích řízení, kterými smlouva prošla, a poplatková registrace. Neobstojí ani námitka žalobce, že sama žalovaná 1) uvedla, že její otec J. P. si byl vědom prodeje pozemku žalobci, neboť vypověděla, že se domníval, že pozemek přešel na žalobce \"nějakým vyvlastněním\". Vypověděla-li také, že kupní smlouvu nepodepsal, koresponduje její výpověď s vyjádřením J. P. při místním šetření při komplexním zakládání evidence nemovitostí. Skutkové zjištění odvolacího soudu bylo učiněno v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu §132 OSŘ a má tak v podstatné části oporu v provedeném dokazování. K návrhu žalobce na doplnění dokazování, dovolací soud uvádí, že ve věci samé nelze již důkazy v dovolacím řízení, které je řízením přezkumným, provádět (§243a odst. 2 OSŘ).
Neobstojí-li dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) OSŘ, pak je správný i právní závěr odvolacího soudu, že žalobce neprokázal nabytí vlastnictví k pozemku, resp. pozemkům po jeho rozdělení, tvrzenou kupní smlouvou. Rozsudek odvolacího je tedy z pohledu žalobcem uplatněných dovolacích důvodů správný a dovolání bylo podle §243b odst. l OSŘ zamítnuto.
Žalovaní byli v dovolacím řízení úspěšní, přísluší jim proto vůči neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení (§243b odst. 4, §224 odst. l, §151 odst. l, §142 odst. l OSŘ). Jejich výše je podle části XII, hlavy 1, bodu 10 zákona č. 30/2000 Sb. dána vyhláškou č. 177/1996 Sb., a to odměnou advokáta za vyjádření k dovolání 500 Kč a paušální náhradou jeho hotových výdajů [§6 odst. 1, §7, §8 odst. 1, §9 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k)].
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2001
JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.
předsedkyně senátu