ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2875.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 2875/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. V., proti žalovanému V. V., zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 218/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2006, č. j. 13 Co 540/2005-448, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2006, č. j. 13 Co 540/2005-456, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2006, č. j. 13 Co 540/2005-448, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2006, č. j. 13 Co 540/2005-456, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. května 2005, č. j. 12 C 218/97-424, pod bodem I. výroku z věcí, které měli účastníci v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, do vlastnictví žalobkyně přikázal obchodní podíl ve společnosti „Q., spol. s r. o. se sídlem v K., náměstí Republiky 3, IČ: 18227210“, ve výši 730 000,- Kč, a obchodní podíl ve společnosti K.V. K., spol. s r. o. se sídlem v K., T. G. Masaryka 12, IČ: 47717751, ve výši 675 000,- Kč. Do vlastnictví žalovaného přikázal rekreační chatu č. ev. 35, postavenou na pozemku st. parc. č. 138, a pozemek st. parc. č. 138, zapsané u Katastrálního úřadu pro K. na LV č. 1749 pro obec N. a kat. území B., dále osobní automobil zn. F. C., registrační značky KVH 72-84, zůstatek na běžném účtu č. 400341341 u K., a. s., pobočky v K., v částce 140 645,48 Kč a zůstatek na devizovém účtu č. 342781251756341 u téže banky v částce 2 597,80 Kč (140,06 DM). Pod bodem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání jejího podílu částku 34 772,- Kč. Pod body III. až V. rozhodl náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.
Soud prvního stupně zjistil, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo rozvodem jejich manželství dne 13. března 1996. Žalobkyně za trvání manželství získala obchodní podíly ve společnosti Q., spol. s r. o. se sídlem v K., T. G. Masaryka 12, a K.V. K., spol. s r. o. se sídlem v K., Foersterova 21 (od 11. 11. 1996 v P.-B., Borského 1). Obvyklá cena obchodního podílu žalobkyně ve společnosti Q., spol. s r. o. byla znalcem Ing. M. M. stanovena ke dni 12. března 1996 částkou 730 000,- Kč a ve druhé společnosti částkou 675 000,- Kč. Soud prvního stupně při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví aplikoval ustanovení občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), ve znění účinném do 31. července 1998 (čl. VIII. bod 2 zákona č. 91/1998 Sb.). Podle názoru soudu prvního stupně do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků spadají i obchodní podíly žalobkyně v označených společnostech, neboť jde o majetková práva, která podle §149 odst. 4 ObčZ jsou předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Smlouvy o převodu obchodního podílu žalobkyně ve společnosti Q., spol. s r. o. na další společníky této společnosti byly nabyvateli podepsány 27. března 1996 a od tohoto data nastala účinnost smluv. Při vypořádání soud vycházel z obvyklých cen osobního automobilu, nemovitostí a obchodních podílů stanovených znalci.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 18. dubna 2006, č. j. 13 Co 540/2005-448, ve spojení s opravným usnesením ze dne 30. června 2006, č. j. 13 Co 540/2005-456, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že pod bodem I. výroku do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal blíže označenou rekreační chatu č. ev. 35 včetně pozemku st. parc. č. 138 a zůstatky na běžném a devizovém účtu u K., a. s., pobočky v K. Pod bodem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání jejího podílu částku 727 271,64 Kč. Pod body III. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.
Zdůraznil, že soud prvního stupně při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků správně vycházel z příslušných ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 1998. Za nesprávný však považoval jeho názor, že obchodní podíly žalobkyně v předmětných společnostech s ručením omezeným patří do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Protože obchodní podíly žalobkyně sloužily k výkonu jejího povolání a v těchto obchodních společnostech žalobkyně současně vykonávala funkci statutárního zástupce – jednatelky společnosti, nelze tyto obchodní podíly ve smyslu §143 ObčZ zahrnout do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. dubna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1717/2000. Dále uvedl, že však ten, který je výlučným vlastníkem majetkových vkladů vykonaných do účinnosti zákona č. 91/1998 Sb., tj. do 1. srpna 1998, má povinnost vypořádat to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výlučný majetek. Ze společného majetku účastníků byla na pořízení obchodního podílu žalobkyně ve společnosti Q., spol. s r.o. vynaložena částka 20 000,- Kč. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně proto obchodní podíly žalobkyně ve společnostech nevypořádal a pouze uvažoval s částkou 20 000,- Kč, kterou do vypořádání promítl závěrem, že žalobkyně je povinna žalovanému polovinu těchto prostředků vrátit. Žalovanému byly přikázány nemovitosti a zůstatky na bankovních účtech včetně ceny osobního automobilu, který nemohl být žalovanému přikázán, neboť byl po rozvodu manželství žalovaným prodán, v celkové částce 1 474 543,28 Kč, z níž při rovnosti podílu musí každý z účastníků dostat 737 271,64 Kč. Od této částky odvolací soud odečetl částku 10 000,- Kč, tj. polovinu z částky 20 000,- Kč, vynaložené ze společného majetku na majetek žalobkyně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že odvolací soud do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nezařadil obchodní podíly žalobkyně ve společnostech, ačkoliv osobní automobil zn. F. C., který sloužil k výkonu povolání žalovaného – podnikatele na základě živnostenského listu, stejně jako běžný účet žalovaného č. 400341341, sloužící k výkonu jeho podnikatelské činnosti, do masy bezpodílového spoluvlastnictví zahrnul. Odvolací soud se rovněž nezabýval částkou 15 000,- Kč, vynaloženou ze společného majetku účastníků na zaplacení obchodního podílu žalobkyně ve společnosti K.V. K., spol. s r. o. Podle názoru žalovaného obchodní podíly žalobkyně patří do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a je třeba je vypořádat. Uvedl, že „obchodní podíl jako penězi ocenitelný a převoditelný soubor práv a povinností vyplývající z účasti společníka v obchodní společnosti představuje jak majetek, který je způsobilým předmětem vypořádání společného jmění manželů ve smyslu §143 odst. 1 písm. a) ObčZ, ve znění po novele provedené zákonem č. 91/1998 Sb., tak majetek či majetkové právo, jež lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle §149 ObčZ ve znění před uvedenou novelou“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání s tím, že odvolací soud správně její obchodní podíly ve společnostech nezahrnul do masy bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. O zařazení osobního automobilu a zůstatku na běžném účtu žalovaného do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nebylo po dobu celého řízení mezi účastníky žádného sporu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), byť odvolací soud výslovně své rozhodnutí neoznačil jako měnící (z obsahu rozsudku odvolacího soudu a jeho porovnání s vymezením práv a povinností účastníků rozsudkem soudu prvního stupně je však zřejmé, že se jedná o změnu rozsudku soudu prvního stupně), je v něm uplatněn dovolací důvod obsažený v §241a odst. 2 písm. a), b) OŠR a jsou splněny podmínky dovolacího řízení, dospěl k závěru, že je i důvodné.
Pro posouzení věci byl rozhodný určující právní závěr odvolacího soudu, na kterém jeho rozhodnutí spočívá, že obchodní podíly žalobkyně ve výše uvedených obchodních společnostech netvoří součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen „BSM“), neboť představují věci, které podle skutkových zjištění sloužily výlučně k výkonu povolání (samostatné výdělečné činnosti) žalobkyně, přičemž dovoláním je tento právní závěr napaden.
Dovolací soud dospěl k závěru, že řešení uvedené právní otázky odvolacím soudem spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
S ohledem na čl. VIII odst. 2 větu první zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů a přihlédnutím ke skutečnosti, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo dne 13. března 1996, je třeba na daný spor aplikovat ustanovení občanského zákoníku o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2289/99, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2001, svazek 3, pod pořadovým č. C 259).
Podle §149 odst. 1 ObčZ zanikne-li bezpodílového spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v §150.
Rozsah bezpodílového spoluvlastnictví je určen v §143 ObčZ, podle kterého v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.
Otázka, zda je obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným předmětem BSM, jak se jejího řešení domáhá žalovaný v dovolání, byla již vyřešena v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005, uveřejněném v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 14, str. 526, kdy Nejvyšší soud dovodil, že obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z jejich společných prostředků, představuje společnou majetkovou hodnotu, která se v rámci vypořádání tohoto spoluvlastnictví přikazuje účastníku, který je společníkem uvedené obchodní společnosti. Uvedený názor odrážel závěr dovolacího soudu, podle kterého obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání manželství ze společných prostředků před 1. 8. 1998 se stal majetkovou hodnotou, která se v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví přikazuje účastníku, který je společníkem uvedené společnosti, přičemž dovolací soud neshledal důvod k odchýlení se od tohoto rozhodnutí.
Jestliže pak odvolací soud obchodní podíly žalobkyně ve společnostech s ručením omezením vyloučil z masy BSM úvahou, že se jedná o věci sloužící výlučně výkonu podnikání žalobkyně, dovolací soud se s tímto názorem neztotožnil. Poukaz odvolacího soudu na rozsudek dovolacího soudu ze dne 2. dubna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1717/2000, pak v daných souvislostech není přiléhavý, protože v něm není řešena otázka obchodních podílů v obchodních společnostech jako majetkové hodnoty ve vazbě na rozsah BSM, ale jednalo se o posouzení obchodního jmění firmy podnikající fyzické osoby jako součásti BSM.
Vyšel-li odvolací soud z odlišného právního názoru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) OSŘ] a dovolání je důvodné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu ve spojení s opravným usnesením podle §243b odst. 2, 3 věta první OSŘ zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první OSŘ.
Bude proto na odvolacím soudu, aby se v dalším řízení zabýval posouzením, zda předmětné obchodní podíly tvoří součást zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků; v této souvislosti dovolací soud dodává, že závěry vyslovené v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 103/2005 se prosadí i v případech, kdy obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným nabyl jeden z manželů i jen zčásti z jejich společních prostředků.
Uvedená skutečnost se pak v poměrech souzené věci promítá potud, že odvolací soud v odůvodnění rozsudku poukazuje na skutečnost, že na pořízení obchodního podílu žalobkyně v obchodní společnosti Q., spol. s r. o. byla ze společného majetku vynaložena částka 20 000,- Kč. Jestliže pak ve vztahu k nabytí obchodního podílu žalobkyně v obchodní společnosti K.V. K., spol. s r. o. vyšel odvolací soud ze zjištění, že tento podíl měl být splacen z finančních prostředků z půjček poskytnutých výlučně žalobkyni, tj. že ze společných prostředků nebyla na pořízení obchodního podílu u této obchodní společnosti použita žádná částka, poukazuje dovolací soud na tvrzení žalovaného, že ze společných prostředků byla žalobkyní vynaložena částka 15 000,- Kč na pořízení jejího obchodního podílu ve společnosti K.V. K., spol. s r. o. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento se posouzením skutečnosti, zda obchodní podíly žalobkyně byly za trvání manželství účastníků pořízeny ze společných finančních prostředků, výslovně nezabýval, ačkoliv uvedené obchodní podíly považoval za součást vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Odvolací soud naproti tomu závěry ohledně skutečnosti, zda a v jakém rozsahu byly obchodní podíly žalobkyně pořízeny ze společných prostředků, činí, vychází však z nesprávného právního názoru, že obchodní podíly součástí bezpodílového spoluvlastnictví nejsou, a příslušná skutková zjištění odvolací soud promítl toliko do posouzení, jaká částka byla ze společných finančních prostředků použita na pořízení výlučného majetku žalobkyně. Uvedená skutková zjištění opřel odvolací soud o výpověď žalobkyně učiněnou v řízení před soudem prvního stupně, čímž však zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud postupoval v rozporu s §213 odst. 3 OSŘ.
Podle uvedeného zákonného ustanovení, v části věty před středníkem, k provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku žádná skutková zjištění k okolnosti, zda, případně v jaké výši, byly společné prostředky použity na nabytí obchodních podílů žalobkyně, z její výpovědi nečiní, když je zjevně nepovažoval pro posouzení věci za rozhodná; jestliže pak odvolací soud důkaz výpovědí žalobkyně nezopakoval, nebyl ve vztahu k posouzení, v jakém rozsahu byly společné prostředky použity na získání obchodních podílů žalobkyní, oprávněn z její výpovědi před soudem prvního stupně dospět ke skutkovým zjištěním, která soud prvního stupně neučinil.
Podle §242 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vzhledem k přípustnosti dovolání musel dovolací soud k uvedené vadě řízení přihlédnout, aniž by byla žalovaným v dovolání uplatněna.
Bude proto nutno se v dalším řízení zabývat posouzením, zda a v jakém rozsahu byly obchodní podíly žalobkyně nabyty za trvání bezpodílového spoluvlastnictví ze společných prostředků účastníků, neboť vyřešení uvedené otázky je pro právní posouzení věci určující.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu