ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1383.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1383/2023-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněné Apston Capital Ltd. , se sídlem v Irsku, Chartered Corporate Services, Taney Hall, Eglinton Terrace Dundrum Dublin 14, Dublin D14C7F7, registrační číslo 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H. , narozenému XY, a 2) J. H. , narozenému XY, společně bytem v XY, o exekuční vymáhání částky 5 552 321,84 Kč, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, č. j. 3 Co 175/2021-328, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 21/2022, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 4 Cmo 135/2022-30, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2022, č. j. 3 Co 175/2021-328, potvrdil usnesení ze dne 2. 11. 2021, č. j. 25 Co 456/2012-309, kterým Krajský soud v Hradci Králové přerušil řízení o žalobě povinných na obnovu řízení do rozhodnutí o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č.j. 3 Co 140/2020-258. Proti tomuto usnesení podali povinní dne 9. 3. 2022 žalobu pro zmatečnost.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2022, č. j. 4 Cmo 135/2022-30, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 2022, č. j. 16 C 21/2022-22, kterým byla žaloba pro zmatečnost ze dne 9. 3. 2022 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, č. j. 3 Co 175/2021-328, odmítnuta.
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání (doplněné námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který věc rozhodoval) s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání vznikla povinným povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
Podle §9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
Jelikož při podání dovolání nebyl povinnými zaplacen soudní poplatek ve výši 4 000 Kč za každého povinného, jež neměli postavení nerozlučných společníků (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích), vyzval Nejvyšší soud povinné usneseními ze dne 14. 6. 2023, č. j. 23 Cdo 1383/2023-46 [doručeným povinnému 1) dne 23. 6. 2023] a ze dne 14. 6. 2023, č. j. 23 Cdo 1383/2023-47 [doručeným povinnému 2) dne 23. 6. 2023] podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil je o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Povinní ve stanovené lhůtě soudní poplatek za dovolání neuhradili, Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil, čímž se stal bezpředmětným i akcesorický návrh povinných na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, o němž již proto nebylo samostatně rozhodováno.
Dovolací soud nepřihlížel k žádosti povinných o osvobození od soudních poplatků (resp. též o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení) učiněné jejich podáním ze dne 10. 7. 2023, neboť záměrem jejich počínání při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu, což je zřejmé zejména z toho, že samotná žaloba pro zmatečnost podaná povinnými, o níž bylo rozhodováno soudem prvního stupně a soudem odvolacím dovoláním napadeným usnesením, je svévolným a zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva ze strany povinných, neboť směřovala proti procesnímu rozhodnutí (o přerušení řízení), vůči kterému zjevně není takový mimořádný opravný prostředek přípustný (je tedy i zjevné, že žádná žádost povinných o osvobození od soudních poplatků či o ustanovení zástupce podaná v řízení o této žalobě pro zmatečnost nemůže být úspěšná pro nesplnění jedné z podmínek uvedených v §138 o. s. ř.), přičemž z úřední činnosti je dovolacímu soudu známo, že povinní takto opakovaně v exekučním řízení zneužívají procesních institutů podáváním zjevně bezúspěšných procesních úkonů (opravných prostředků, námitek podjatosti, žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce). Takový zneužívající procesní postup povinných ve shodě s §2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz , rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz ). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů], v němž v zásadě o náhradě nákladů nerozhoduje soud, nýbrž pověřený soudní exekutor.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nepřihlížel ani k námitkám podjatosti vzneseným v dovolání povinnými vůči členům senátu odvolacího soudu, kteří vydali napadené rozhodnutí, neboť takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti těchto soudců, tj. konkrétní tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že povinní ve věci reagují obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti soudců v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k §2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle §15b o. s. ř., respektive podle §16 odst. 1 o. s. ř. (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu