ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.163.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 163/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) M. K. a b) E. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) V. Š. a b) J. Š., zastoupeným advokátem, o uvedení věci v předešlý stav, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 155/96, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2004, č. j. 11 Co 766/2003-292, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.325,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od doručení rozsudku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 6. 2003, č. j. 10 C 155/96-255, bylo žalovaným uloženo společně a nerozdílně uvést na svůj náklad opětovně do funkčního stavu zatrubnění potoka způsobem ve výroku uvedeným, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a vůči státu. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 30. 6. 1998, č. j. 10 C 155/96-110, jímž byla žaloba zamítnuta, byl usnesením Krajského soudu ze dne 30. 8. 1999, č. j. 9 Co 51/99-141, zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena se závazným právním názorem, že věc je třeba posoudit podle ust. §417 odst. 2 obč. zák. Soud po obsáhlém dokazování, včetně dokazování znaleckého, v řízení zjistil, že první žalovaný nechal vykopat z pozemku, který je ve spoluvlastnictví obou žalovaných, betonové roury v počtu 8 ks, které zde byly umístěny v 80. letech za účelem odvodu spodních a povrchových vod. Jejich odstraněním a zasypáním rýhy po nich se změnily odtokové poměry na pozemcích žalobců, kde v důsledku toho dochází k vzdouvání vody (vytváření rybníčků), k zatápění drenážní výustě v rybníčku, k omezování odtoku z této drenáže a zanášení drenážních trubek, což způsobuje zamokřování pozemků žalobců, tím snižování úrodnosti a obhospodařovatelnosti těchto pozemků, a je podmáčena cesta a omezen průjezd přes cestu do dvora k rodinnému domku žalobců. Škoda tím způsobená bude postupně narůstat, dle odhadu znalce žalobcům hrozí vznik škody v orientační výši na pozemcích 40.000 – 60.000,- Kč, na opravě cesty 10.000 – 30.000,- Kč, a při zachování současného stavu nelze vyloučit ani postupné narušování svahu pod domkem žalobců směrem k rybníčku a tím i ohrožení domu žalobců, kde by škoda mohla dosahovat statisíců korun. Ačkoli do současné doby vznikla na pozemku žalobců zatím jen zanedbatelná škoda, existuje zde vážné ohrožení vznikem škody v budoucnosti, proto soud podle ust. §417 odst. 2 obč. zák.uložil žalobcům provedení opatření, které by mělo tento stav odstranit, a to způsobem navrženým znalcem.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 5. 2004, č. j. 11 Co 766/2003-292, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Vzhledem k tomu, že nebyl důvod pochybovat o správnosti a úplnosti závěru znalce Ing. A. N., CSc., z oboru vodního hospodářství – meliorace, v otázce odvodnění pozemků žalobců a vlivu zásahu žalovaných do odvodňovací soustavy na současný stav těchto pozemků, odvolací soud nevyhověl návrhu žalovaných na vyžádání revizního znaleckého posudku. Poukázal na to, že proces podmáčení na pozemcích žalobců, který nastal po zásahu žalovaných do odvodňovacího systému, stále probíhá, je dlouhodobý a samovolně se nezastaví ani nezmění a ve svém důsledku vážně ohrožuje majetek žalobců, kteří by byli omezeni v užívání svých nemovitostí k účelům, jimž slouží. Samotné vyčíslení škody očekávané v budoucnu není pro úvahu o vážnosti hrozící škody ve smyslu §417 odst. 2 obč. zák. rozhodující, nehledě k tomu, že jinak než odhadem její výši v penězích ani stanovit nelze.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a podávají je z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení uplatněného nároku spatřují v tom, že ačkoliv podmínkou aplikace §417 odst. 2 obč. zák. je hrozící vážná škoda, odvolací soud se s otázkou, zda žalobcům hrozí natolik vážné ohrožení, dostatečně nevypořádal. Poukazují na to, že znalec Ing. N. stanovil škodu na pozemcích žalobců 40.000 – 60.000,- Kč při úplném vyřazení drenáže z provozu a 10.000 – 30.000,- Kč na cestě při zanesení propustku, avšak jde pouze o orientační odhad a znalec uspokojivě nevysvětlil, jak k těmto částkám dospěl. Znalec také uvedl, že cesta je ve špatném stavu též proto, že není udržována, nikoli jen z důvodu podmáčení, přičemž podíl obou příčin je dle jeho názoru 50:50. Namítají, že soud vycházel se subjektivních názorů znalce, nikoli z objektivních zjištění, a měl nařídit provedení revizního znaleckého posudku k otázce vzniku vážného ohrožení. Soudy se v řízení spokojily se znaleckým posudkem Ing. N., znalce z oboru vodního hospodářství, ochrana povrchových a pozemních vod, meliorace, který podle názoru žalovaných nebyl kompetentní k tomu, aby se zabýval otázkou, zda hrozí vážná škoda, a aby výši hrozící škody objektivně stanovil. Protože soudy nepřipustily navržený důkaz znaleckým posudkem k objektivnímu stanovení výše případné škody, je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále poukazují na to, že výše škody byla stanovena s ohledem na snižování úrodnosti a obhospodařovatelnosti pozemků žalobců, avšak ti na nich sami nehospodaří, nýbrž je pronajímají družstvu, a v řízení neprokázali ani netvrdili, že by jim měla škoda vzniknout snížením nájemného. K poškození drenáže na pozemku žalobců nedošlo a ani nebylo prokázáno, zda a v jakém rozsahu je jejich pozemek meliorován drenáží a zda byla drenáž před odstraněním potrubí funkční. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že bylo prokázáno, že odstraněním části zatrubnění potoka z pozemku žalovaných došlo k narušení odtokových poměrů z jejich pozemků a v příčinné souvislosti s tím k hromadění vody a jejímu vzdouvání na těchto pozemích, k vytváření rybníčků, ke zhoršování funkce drenážního systému i odtoku z kanalizační přípojky domu žalobců, a že pokud toto porušení odtokových poměrů nebude odstraněno, dojde k narušení funkce drenážního systému i ke vzniku škod značného rozsahu. Znalec se zodpověděl otázku vzniku závažných škod a bylo prokázáno, že tyto škody hrozí, přičemž k aplikaci ust. §417 odst. 2 obč. zák. není nutné, aby hrozilo nebezpečí bezprostředního vzniku škody. Dále žalobci uvádějí, že od jara roku 2004 obhospodařují své pozemky sami, v roce 2002 vybudovali svým nákladem čističku odpadních vod, a nedojde-li k obnovení odtokových poměrů, hrozí zanesení této čističky a její vyřazení z funkce. Navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, popř. je-li přípustné, aby bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil.
Námitce nesprávného posouzení věci podle ust. §417 odst. 2 obč. zák. nelze přisvědčit.
Podle ust. §417 odst. 2 obč. zák. jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.
Toto ustanovení slouží k poskytnutí preventivní ochrany, přičemž pro jeho aplikaci není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně. Musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení žalobce anebo jeho majetku, není však předpokladem, že ke škodě již došlo, a není ani nutné, aby hrozilo nebezpečí bezprostředního vzniku škody; postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak vážné, v jehož důsledku škoda vznikne v budoucnu. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 4/2001 č. C 383/2001).
Odvolací soud z těchto hledisek věc po právní stránce posuzoval a zcela správně uvedené ustanovení na zjištěný skutkový stav aplikoval. Pokud žalovaní namítají, že při svém rozhodnutí vycházel pouze z orientačního odhadu výše škody, jejíž vznik na nemovitostech žalobců hrozí v budoucnu, je třeba uvést, že vyčíslení veškeré v budoucnu možné škody není podmínkou pro aplikaci tohoto ustanovení, ostatně škodu, jejíž vznik hrozí teprve v budoucnu, přesně ani vyčíslit nelze. Zákon také nestanoví kritéria v penězích, podle nichž lze rozlišit závažnost hrozící škody na zdraví či na majetku. Odvolací soud proto nepochybil, pokud vycházel z odborného názoru znalce, který popsal jednotlivá hrozící poškození a znehodnocení nemovitého majetku žalobců a jejich výši i předběžně odhadl. Nicméně již samotná možnost ohrožení rodinného domku žalobců v budoucnu při zanesení drenáže ukazuje na vážné ohrožení ve smyslu ust. §417 odst. 2 obč. zák.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, je zřejmé, že skutkové zjištění přesné výše škody, k níž následkem zásahu žalovaných by mohlo v budoucnu dojít, není nezbytným předpokladem aplikace §417 odst. 2 obč. zák. Řízení není proto zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241a odst. 1 písm. a) o. s. ř., tím, že soudy neprovedly navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem k ověření přesné výše v budoucnu možného vzniku škody. Dovolací důvod podle ust. §241a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není tedy naplněn.
Námitky dovolatelů, že v řízení nebylo prokázáno, v jakém rozsahu byly pozemky žalobců meliorovány a zda před odstraněním potrubí z pozemku žalovaných byla meliorace funkční, se netýkají skutečností, které by byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Podstatou vedeného sporu byla skutečnost, že voda z výše položených pozemků žalobců odtékala propustkem pod pozemek žalovaných, žalovaní do těchto poměrů zasáhli a v důsledku zhoršených odtokových poměrů došlo k podmáčení pozemků žalobců a k vážnému ohrožení vznikem škod. Zda se jedná o vodu, která před vstupem pod pozemek žalovaných prochází melioračním systémem žalobců, je nerozhodné, nerozhodný je také rozsah a funkčnost této meliorace. Podstatnou okolností je skutečnost, že žalovaní zasáhli do odtokových poměrů v místě a tím způsobili podmáčení a znehodnocování pozemků žalobců, které pokračuje a hrozí vznik škody; tyto skutečnosti vzaly soudy za prokázané a jsou podloženy znaleckým posudkem znalce doc. Ing. A. N., CSc. Je tedy zřejmé, že není naplněn ani dovolací důvod podle ust. §241a odst. 3 o. s. ř.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, dovolací soud proto dovolání žalovaných zamítl (ust. §243b odst. 2, věta první před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci úspěšní žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 1 úkon v částce 2.250,- Kč (odměna z částky určené podle ust. §10 odst. 3 a §8 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle §18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2006
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu