ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2883.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2883/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce ZÁLESÁK, 326. STŘEDISKO , občanské sdružení, se sídlem Brno, Lidická 4, IČ 00531642, zastoupeného JUDr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalované Jihomoravská energetika, a.s. , se sídlem Brno, Lidická 36, IČ 49970194, o 388.699,70 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 214/2001, o dovolání E.ON Distribuce, a.s., IČ 28085400, E.ON Energie, a.s. IČ 26078201, E.ON Česká republika, s.r.o., IČ 25733591, jako procesních nástupců žalované, zastoupených JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné náměstí 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2009, č. j. 44 Co 282/2005-97, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2009, č. j. 44 Co 282/2005-97, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 3. 2005, č. j. 41 C 214/2001-50, zamítl žalobu na zaplacení 338.699,70 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným uplatněný nárok na náhradu škody, kterou měla žalovaná společnost způsobit žalobci nezákonným vypnutím elektřiny na jeho odběrném místě. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalovaná postupovala v souladu se smluvními ujednáními a neporušila žádnou svou právní povinnost.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a v průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 3. 2009, č.j. 44 Co 282/2005-97, rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s 1) E.ON Česká republika, s. r. o., IČ 25733591, 2) E.ON Energie, a.s., IČ 26078201, a 3) E.ON Distribuce, a.s., IČ 28085400, jako s procesními nástupci žalované. Soud totiž zjistil, že žalovaná Jihomoravská energetika, a. s., ztratila způsobilost být účastníkem řízení, neboť k 17. 8. 2005 byla vymazána z obchodního rejstříku poté, co zanikla rozdělením. Její obchodní jmění ve struktuře uvedené ve smlouvě o rozdělení přešlo sloučením na tři nástupnické společnosti E.ON Česká republika, a.s., IČ 26078180, E.ON Energie, a.s., IČ 26078201 a E.ON Distribuce, a.s., IČ 26078198, z nichž E.ON Česká republika, a. s., byla následně k 1. 4. 2007 vymazána z obchodního rejstříku poté, co zanikla sloučením se společností E.ON Bohemia, s.r.o., IČ 25733591, která jakožto společnost nástupnická pod firmou E.ON Česká republika, s. r. o., IČ 25733591, své nástupnictví v právu, o něž v řízení jde, nepřipouští. Společnost E.ON Distribuce, a.s. byla k 1. 7. 2008 z obchodního rejstříku vymazána poté, co zanikla splynutím do nově založené společnosti E.ON Distribuce, a.s., IČ 28085400, která své nástupnictví v právu, o něž v řízení jde, rovněž nepřipouští. Pouze společnost E.ON Energie, a.s., IČ 26078201, v mezidobí rozdělená formou odštěpení a sloučením odštěpované části jejího jmění se společností E.ON Trend s.r.o. připouští právní a procesní nástupnictví ve věci. Odvolací soud uvedl, že z podkladů, jež má k dispozici, nemůže být pro určení procesního nástupce hlediskem „převzetí práv a povinností, o něž v řízení jde“, a proto ve smyslu §107 odst. 3 o. s. ř. jsou právními nástupci žalované ti, kteří „po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností“, a proto rozhodl o pokračování v řízení se všemi třemi nástupci zaniklé právnické osoby.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly společnosti E.ON Distribuce, a.s., IČ 28085400, E.ON Energie, a.s., IČ 26078201, a E.ON Česká republika, s. r. o., IČ 25733591, dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Poukazují na to, že ze smlouvy ze dne 27. 4. 2004 uzavřené mezi Jihomoravskou energetikou, a.s., a E.ON Energie, a.s., vyplývá, že veškeré závazky ze smluv o dodávkách elektřiny přechází na E.ON Energie, a.s., a tato společnost se k případnému závazku k náhradě škody přípisem ze dne 16. 3. 2009 také přihlásila. Podle dovolatelů je tedy nesporné, že pro daný případ je E.ON Energie, a.s., hmotněprávním nástupcem žalované. Původní žalovaná Jihomoravská energetika, a.s., existovala jak v době vydání rozsudku soudu prvního stupně, tak v době zahájení odvolacího řízení, pouze ji již nestíhala hmotněprávní povinnost, o níž v řízení jde, neboť ta již byla převedena. Pro chybějící pasivní legitimaci měl žalobce v řízení před soudem prvního stupně navrhnout záměnu účastníka na straně žalované podle §107a o. s. ř., a pokud tak neučinil, neměl to odvolací soud přičítat k tíži původní žalované. Namítají, že odvolací soud nesprávně rozhodl o přechodu závazků solidárně na všechny nástupnické společnosti, a navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že na základě smlouvy původní žalované o vkladu části podniku ze dne 27. 4. 2004 nastaly s účinností od 1. 1. 2005 skutečnosti odůvodňující postup podle §107a o. s. ř., a k zániku původní žalované došlo teprve následně. Soud prvního stupně měl žalobce poučit o možnosti podat návrh dle §107a o. s. ř. a odvolací soud měl jeho rozsudek zrušit a vrátit mu věc, aby mohlo být pokračováno v řízení s pasivně legitimovaným subjektem. Jelikož není zřejmé, na koho konkrétně přešla odpovědnost za škodu z žalovaného právního vztahu, jsou dle názoru žalobce ve věci pasivně legitimováni všichni tři žalovaní.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., je opodstatněné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 23. 3. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (odstavec 1 věta první). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3).
Jestliže původní žalovaná v průběhu odvolacího řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení a v řízení lze pokračovat, rozhodne odvolací soud o tom, s kým bude v řízení pokračováno (§107 o. s. ř.). Kdo je procesním nástupcem zaniklé právnické osoby, uvádí §107 odst. 3 o. s. ř. Přestože se jedná o institut práva procesního, je procesní nástupnictví odvozeno od nástupnictví hmotněprávního, a souvisí tedy s otázkou věcné legitimace ve sporu. Procesním nástupcem účastníka řízení je proto ten, kdo podle hmotného práva převzal po zaniklém účastníku právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. K objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zaniklé právnické osoby ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde, soud provede z úřední povinnosti potřebná šetření. Jde o postup soudu v řízení, nikoli o dokazování o skutkovém stavu věci, soud také není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem původního účastníka a jakými prostředky má být procesní nástupce zjištěn (srov. Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, str. 487, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 1770/2006). Má-li účastník více právních nástupců, jedná dále soud s tím nástupcem, který převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Je úkolem soudu, aby z úřední povinnosti objasnil, kdo práva a povinnosti zaniklého účastníka řízení převzal a kdo se tak stal i jeho nástupcem v řízení.
Jestliže odvolací soud o pokračování v řízení s procesními nástupci žalované nerozhodl o tom, který subjekt po zániku právnické osoby převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde, a stanovil, že procesními nástupci se universální sukcesí staly tři společnosti (E.ON Česká republika, s.r.o., E.ON Energie, a.s., a E.ON Distribuce, a.s.), tedy všechny subjekty, jež vstoupily po zániku právnické osoby do jejích práv a povinností, nepostupoval v souladu s ust. §107 o. s. ř. a nerozhodl o skutečném procesním nástupci žalované v této věci.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.) a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o.s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu