ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2987.2000.1
ROZSUDEK
25 Cdo 2987/2000
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., zastoupeného advokátem, proti žalované A. Š., o zaplacení 34.225,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 79/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2000 č. j. 19 Co 739/99-42, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2000 č. j. 19 Co 739/99-42 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 28. 7. 1999 č. j. 7 C 79/98-23 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 34.225,30 Kč s 21 % úrokem od 11. 3. 1997 do zaplacení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 26. 3. 1995 pod č. 903456 kupní smlouvu ohledně sady nádobí D-120 U. a D-929 T., přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu činící celkem 1.837,- DEM ve 24 měsíčních splátkách od 10. 4. 1995 do 10. 3. 1997 s tím, že peněžní ekvivalent v Kč se určí podle kurzovního lístku ČNB kurz valuta-prodej v den splátky; termín dodání objednaného nádobí byl dohodnut do 28 dnů po poslední splátce. Dále účastníci ujednali, že „v případě porušení smluvních povinností kupujícím je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % smluvní ceny zboží dle §544 obč. zák." Dopisem ze dne 10. 4. 1994 žalovaná a její manžel žalobci sdělili, že od uzavřené kupní smlouvy „odstupují na základě záměrně mylně podané informace, že od dalšího týdne bude zboží výrazně dražší". Tuto smlouvu posoudil obvodní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní dle ust. §588 a násl. obč. zák. Námitku žalované, že při uzavírání smlouvy byla reprezentantem žalobce uvedena v omyl informací o možnosti zdražení zboží, jež podle ní vyvolal neplatnost smlouvy podle §49a obč. zák., nepovažoval soud prvního stupně za důvodnou, neboť takovéto upozornění se týká jen určité skutečnosti, za které k prodeji dochází, a nelze v něm spatřovat jednání vedoucí k vyvolání omylu. V této souvislosti poukázal obvodní soud na výpověď svědků J. K., reprezentanta žalobce, a A. L., z nichž vyplynulo, že žalovaná smlouvu uzavřela na základě vlastního rozhodnutí, aniž by k tomuto úkonu byla třetí osobou nucena. Vzhledem k tomu, že žalovaná nemohla od smlouvy jednostranným právním úkonem odstoupit, a ke zrušení smlouvy nedošlo ani dohodou účastníků, smlouva nadále trvá a požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny je tudíž důvodný.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2000 č. j. 19 Co 739/99-42 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu, na rozdíl od něj však dospěl k závěru, že žalovaná se právem dovolává neplatnosti smlouvy, neboť přisvědčil (s poukazem na výpověď svědkyně A. L. a dealera žalobce J. K.) jejímu tvrzení, že smlouvu uzavřela v omylu (§49a obč. zák.), jež vyvolal dealer žalobce prohlášením, že nádobí bude od příštího týdne podstatně dražší. Takové sdělení je totiž podle názoru odvolacího soudu třeba považovat za rozhodující skutečnost, která žalovanou k uzavření smlouvy vedla, ačkoliv se původně chtěla poradit se svým manželem, dealer žalobce však na ni naléhal, aby smlouvu uzavřela, protože je to v jejím zájmu. Při právním posouzení věci pak poukázal na ust. §40a obč. zák. a uvedl, že jde o tzv. relativní neplatnost právního úkonu, kdy „právní úkon se považuje za neplatný, jen pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá". Kromě toho považoval odvolací soud smlouvu účastníků za neplatnou i podle §39 obč. zák., neboť podmínky v ní sjednané jsou v rozporu nejen s ust. §2 odst. 2 obč. zák. a s čl. 1 a 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože vykazují znak nerovnosti účastníků tohoto právního vztahu, ale i s dobrými mravy. Měla-li totiž žalovaná splácet kupní cenu v měsíčních splátkách po dobu 2 let a teprve za další měsíc byl žalobce povinen plnit, získával by tím žalobce bezplatný úvěr, který by mohl používat k provozování své obchodní činnosti a tím disponovat s prostředky žalované; tuto dobu však nelze podle názoru odvolacího soudu považovat podle §613 věty druhé obč. zák. za přiměřenou. Obdobně je pak tomu i ohledně ujednání o smluvní pokutě, která byla sjednána jen pro případ, že smluvní povinnosti poruší žalovaná, zatímco pro případ porušení povinností ze strany žalobce žádná sankce sjednána nebyla. Neurčité je místo dodání zboží žalované, které je ve smlouvě označeno jen jako sklady žalobce, jež nejsou dostatečně místně specifikovány. Námitky žalované uplatněné v odvolání, že označení žalobce v kupní smlouvě neodpovídá jeho názvu uvedenému v žalobě, že za žalobce smlouvu podepsala osoba k tomu neoprávněná, že smlouva odporuje ust. §6, §8 odst. 1 a §12 odst. 2 písm. d/ zák. č. 634/1992 Sb., a proto je neplatná podle §39 obč. zák., a že neplatnou ji činí i nedostatek souhlasu manžela žalované s jejím uzavřením, naopak městský soud za opodstatněné nepovažoval.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že žalovaná se právem dovolává neplatnosti kupní smlouvy dle §49a obč. zák. pro omyl při jejím uzavření vyvolaný reprezentantem žalobce, a že smlouva je kromě toho neplatná i podle §39 obč. zák. Poukazuje na to, že předmětné tvrzení žalované, z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel, nebylo v řízení prokázáno, neboť svědkyně L. vypověděla, že byla informována tak, že „nádobí bude od druhého dne dražší", a nikoliv „od příštího týdne dražší", jak uvedla žalovaná, a že svědek K., dealer žalobce, si již nic konkrétního nepamatoval, jen podobnou informaci nevyloučil; tyto rozpory ve výpovědích však odvolací soud nijak nehodnotil a jeho závěry proto nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatel se naopak ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že žalovaná nebyla při uzavírání smlouvy uvedena reprezentantem žalobce v omyl, ale že ji jen informoval o skutečnosti, k níž v obchodní činnosti žalobce dochází, tedy o zdražování zboží. Dovolatel nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že uzavřená smlouva porušuje zásadu rovného postavení účastníků zakotvenou v ust. §2 odst. 2 obč. zák. z důvodu, že kupující na jejím základě prodávajícího bezplatně úvěruje. Dohodli-li se totiž účastníci na tom, že kupní cena je splatná předem a že ke splnění předmětu koupě dojde až dodatečně, jde o vedlejší ujednání při kupní smlouvě, které je v souladu s ust. §601 obč. zák., a nelze tedy dovodit, že by se takovýto projev vůle účastníků příčil zákonu či dobrým mravům; ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 2 Cdon 177/97. Dovolatel má dále za to, že ani výše sjednané smluvní pokuty není nepřiměřená, ovšem tuto otázku považuje za právně irelevantní, neboť není předmětem sporu. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.). Po zjištění, že dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst.1 písm. a/ o.s.ř.)., že bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o.s.ř., a opírá se i o přípustný dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
65
Podle §49a obč. zák. právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.
Cit. ustanovení obsahuje úpravu právních následků pro případ, že právní úkon byl učiněn v omylu (tzv. volní - vnitřní omyl). Omyl je kvalifikován jako speciální vada vůle ve vztahu k ust. §37 obč. zák. Právní podstata omylu ve vůli spočívá v tom, že jednající měl nesprávnou, resp. nedostatečnou představu o právních účincích právního úkonu. Omyl ve vůli je právně významným, tj. má za následek neplatnost právního úkonu jen tehdy, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro právní úkon rozhodující (podstatný omyl) a bez něhož by k právnímu úkonu nedošlo, přičemž osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala anebo o něm alespoň musela v době právního úkonu vědět (muselo jí to být - objektivně posuzováno - zřejmé). Omyl je u právního úkonu rozhodující (podstatný), týká-li se právního důvodu (error in negotio, tj. vůle jednající osoby byla zaměřena k jinému právnímu úkonu), předmětu, a to buď totožnosti předmětu (error in corpore) nebo podstatné vlastnosti předmětu (error in qvalitate), osoby (error in persona), popř jiné skutečnosti, která byla pro uskutečnění právního úkonu podle projevené vůle subjektu rozhodující.
Podle §40a věta první obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ust. §49a, §140, §145 odst. 1, §479, §589 a §701 odst. 1, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Podle věty druhé tohoto ustanovení se neplatnosti nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. V cit. ustanovení je upravena tzv. relativní neplatnost právního úkonu, jejíž podstata spočívá v tom, že právní úkon, u kterého je dán důvod relativní neplatnosti, se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem objektivně dotčen, neplatnosti právního úkonu důvodně nedovolá. Právní účinky dovolání se neplatnosti právního úkonu nastávají dojitím dovolání všem subjektům neplatného právního úkonu.
Závěr odvolacího soudu o neplatnosti uzavřené kupní smlouvy ze dne 26. 3. 1995 podle §40a obč. zák. z důvodu omylu žalované při jejím uzavírání (§49a obč. zák.), do něhož byla, jak tvrdila, uvedena reprezentantem žalobce sdělením, že „nádobí bude od příštího týdne podstatně dražší", nelze považovat za správný.
Ať již totiž žalovaná byla reprezentantem žalobce informována tak, že „nádobí bude od příštího týdne podstatně dražší", jak sama uvedla, či tak, že „nádobí bude od druhého dne dražší", jak vypověděla svědkyně L., (nehledě na to, že okolnost, zda nádobí, jež je v daném případě předmětem koupě, bylo skutečně v době po uzavření kupní smlouvy zdraženo, či nikoliv, nebyla v řízení zjišťována, natož prokázána), nemohlo takto poskytnuté sdělení vyvolat u žalované nedostatečnou představu o právních účincích předmětné kupní smlouvy, jež by se vázaly k totožnosti předmětu koupě nebo k podstatné vlastnosti předmětu koupě, která přímo souvisí s užitnými vlastnostmi zboží, nýbrž jen k okolnosti (možnosti), k níž v obchodní činnosti žalobce dochází, tedy např. ke zdražování zboží. U žalované se sice mohlo jednat o omyl v pohnutce při uzavírání smlouvy, však ten neplatnost právního úkonu, a to ani relativní, nezpůsobuje. Kromě toho z obsahu spisu ani nevyplývá, že by se žalovaná relativní neplatnosti kupní smlouvy z důvodu omylu při jejím uzavírání jednostranným adresovaným právním úkonem dovolala (§49a obč. zák.); ostatně o takém úkonu žalované se ve svém rozhodnutí nezmiňuje ani odvolací soud.
9
Za správný nelze považovat ani závěr odvolacího soudu, že kupní smlouva účastníků je neplatná i podle §39 obč. zák., neboť podmínky v ní sjednané jsou v rozporu nejen s ust. §2 odst. 2 obč. zák. a s čl. 1 a 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože vykazují znak nerovnosti účastníků tohoto právního vztahu, ale i s dobrými mravy.
Podle §588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Ke vzniku kupní smlouvy je tedy třeba, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. Vedle těchto tzv. podstatných náležitostí (essentialia negotii) může kupní smlouva obsahovat i další ujednání, tzv. vedlejší náležitosti - accidentalia negotii (§601 až 610 obč. zák.).
Podle §613 obč. zák. lze věci prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat objednané zboží v dohodnuté lhůtě a není-li dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem.
Při prodeji na objednávku je předmětem smlouvy věc, kterou prodávající v době uzavření kupní smlouvy nemá k dispozici, avšak může ji opatřit a kupujícímu dodat. Kupní smlouva v tomto případě vzniká okamžikem, kdy se účastníci dohodnou na jejích podstatných náležitostech (předmětu plnění a kupní ceně). Prodávající má ze smlouvy povinnost v dohodnuté době (nebyla-li dohodnuta, pak ve lhůtě přiměřené okolnostem) kupujícímu věc obstarat.
Splatnost kupní ceny může být dohodnuta, a to buď tak, že k jejímu zaplacení dojde současně s odevzdáním a převzetím předmětu koupě (koupě z ruky do ruky), nebo předem a ke splnění předmětu koupě dojde až dodatečně (prenumerační koupě). Kupní cenu lze zaplatit jednorázově nebo ve splátkách. Místo plnění se řídí především dohodou účastníků; není-li dohody, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka, tedy kupujícího.
V posuzované věci účastníci uzavřeli tento typ kupní smlouvy, který je třeba právně kvalifikovat jako smlouvu o prodeji na objednávku podle §613 obč. zák., kdy se zboží prodává formou vzorků, jak odvolací soud správně dovodil.
66
I když obvykle je povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu vázána na povinnost prodávajícího věc odevzdat, z předmětné smlouvy je zřejmé, že kupující na základě svobodného projevu vůle souhlasila, že předmět prodeje má být dodán prodávajícím maximálně 28 dní od poslední splátky kupní ceny, tedy že splatnost závazku každého z nich v ní byla dohodnuta k jinému časovému okamžiku, pak nelze než uzavřít, že si ujednali jeden z možných způsobů splatnosti kupní ceny, který občanský zákoník předpokládá. Nelze tedy dovodit, že by takovéto ujednání bylo podle §39 obč. zákoníku v rozporu se zákonem či s dobrými mravy, a že by se, jak se odvolací soud mylně domnívá, jednalo o závazek, který by porušoval rovnost účastníků v závazkovém právním vztahu.
Dovolací soud se ztotožňuje též s názorem dovolatele, že otázka zkoumání platnosti ujednání účastníků o smluvní pokutě je v dané věci irelevantní, neboť předmětem řízení je požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny a nikoliv smluvní pokuty, nehledě na to, že ani případná neplatnost tohoto ujednání by neplatnost celé smlouvy způsobit nemohla; totéž pak platí i ohledně ujednání účastníků o místě dodání zboží žalované.
0
Závěr odvolacího soudu o neplatnosti uzavřené kupní smlouvy podle ustanovení §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy tudíž správný není.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., byl proto uplatněn důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová