ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.30.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 30/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně M. K. , zastoupené JUDr. Janou Brodinovou, advokátkou se sídlem Všeradice 51, proti žalovanému označenému jako Magistrát hlavního města Prahy , se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn 60 C 135/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č.j. 54 Co 326/2009-13, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č.j. 54 Co 326/2009-13, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 6. 2009, č.j. 60 C 135/2009-5, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 1. 10. 2009, č.j. 54 Co 326/2009-13, potvrdil usnesení ze dne 12. 6. 2009, č.j. 60 C 135/2005-5, jímž Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) zastavil řízení, rozhodl o vrácení soudního poplatku a o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud shledal správným postup soudu prvního stupně, který s poukazem na ustanovení §103 a §104 odst. 1 větu první o.s.ř. zastavil řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že žalovaný (označený v žalobě jako „Magistrát hlavního města Prahy“) nemá způsobilost být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.), neboť je podle §81 zákona č. 131/2000 Sb. pouze jedním z orgánů hlavního města Prahy. Konstatoval, že v dané věci nepřicházel v úvahu postup soudu podle §43 o.s.ř., neboť ten je na místě tehdy, je-li účastník v žalobě označen tak, že to neumožňuje jeho přesnou identifikaci; žalobkyně však v žalobě označila žalovaného natolik přesně a určitě, že nemohly vzniknout pochybnosti o tom, kdo měl v řízení vystupovat jako žalovaný. Případný omyl žalobce v tom, zda jím označený subjekt má právní subjektivitu, nemá z tohoto hlediska žádný význam.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž označila žalovaného jako hlavní město Prahu. Jeho přípustnost opřela o ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a odůvodnila je tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že spočívá na nesprávném právním posouzení. Existenci vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) spatřuje v tom, že řízení v dané věci bylo zastaveno, aniž by byla soudem prvního stupně vyzvána podle §43 odst. 1 o.s.ř. k opravě nebo doplnění podání. V této vadě pak pokračoval i soud odvolací, čímž jí byla odňato právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces. Na nesprávnost právního posouzení věci usuzuje dovolatelka z toho, že odvolací soud (v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, jež cituje) kvalifikoval nesprávné označení druhého účastníka řízení jako neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 o.s.ř.), a že je podle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, se zabýval jeho důvodností.
Podmínky, za nichž může jednat ve věci (tzv. podmínky řízení), soud podle §103 o.s.ř. zkoumá kdykoli za řízení. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1 o.s.ř.); jde-li však o nedostatek odstranitelný, učiní k tomu vhodná opatření a řízení zastaví až tehdy, jestliže se jej odstranit nepodaří (§104 odst. 2 o.s.ř.). Neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zakládá (mimo jiné) i skutečnost, že v žalobě je uveden jako účastník řízení ten, kdo v okamžiku zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu §19 o.s.ř. Naproti tomu úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané ustanoveními §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř. Povinností toho, kdo takový úkon činí, je mimo jiné řádně uvést účastníky jménem, příjmením a bydlištěm, resp. obchodní firmou nebo názvem a sídlem právnické osoby; nesprávnost nebo neúplnost označení účastníků je důvodem pro postup soudu podle §43 o.s.ř. Označení účastníka v žalobě je nesprávné typicky tehdy, jestliže některý z jej definujících znaků je použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním či přidáním slova ve víceslovném názvu apod.) a je neúplné tehdy, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. Z uvedeného vyplývá, že nedostatek podmínky řízení ve smyslu §103 o.s.ř. není vadou žaloby z hlediska její správnosti či úplnosti ve smyslu §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř. a naopak tato vada žaloby nepředstavuje nedostatek podmínky řízení. Závěr o tom, že označení účastníka v žalobě je nesprávné nebo neúplné, však zakládá odlišné důsledky; soud zde nevychází z ustanovení §19 a §104 odst. 1 o.s.ř., ale jeho procesně adekvátní rámec představuje ustanovení §43 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 346/96, uveřejněný pod č. 47 v časopise Soudní judikatura 6/1997, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006). Rovněž Ústavní soud – na základě poněkud odlišné argumentace, ale se shodným výsledkem – ustáleně judikuje, že "pokud procesní právní úkony účastníků řízení obsahují zjevnou nesprávnost, jejíž odstranění umožňuje rovněž odstranit nedostatek podmínek řízení, přičemž konstatování této zjevnosti nevyžaduje procesní aktivitu soudu (např. dokazování), nutno účastníkům řízení dát příležitost tuto nesprávnost odstranit“ (sp. zn. III. ÚS 127/96, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 68, sp. zn. III. ÚS 61/99, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 154, nebo sp. zn. III. ÚS 389/04, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 154), a že „z rámce procesního poučení nevybočuje výzva obecného soudu, aby žalobce odstranil vadu podání spočívající v nesprávném označení žalovaného tak, aby jeho označení odpovídalo ustanovení §79 odst. 1 občanského soudního řádu, aniž by bylo ve výzvě uvedeno, jak by mělo takové označení znít konkrétně“ (sp. zn. I. ÚS 286/03, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 78). Tyto závěry respektuje i aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 33 Odo 699/2004, publikované v časopise Právní rozhledy, ročník 2006, sešit č. 6, str. 231, usnesení ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3728/2007, a ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 713/2008). Rovněž tak Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 2690/08, přihlásil k závěrům vyjádřeným výše.
V projednávané věci byl sice v žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu jako žalovaný označen Magistrát hlavního města Prahy, nicméně se zřetelem k tomu, co bylo výše uvedeno, měla být žalobkyně vyzvána k odstranění vady podání spočívající v nesprávném označení žalovaného. Soud prvního stupně však takto nepostupoval a odvolací soud shledal jeho rozhodnutí o zastavení řízení správným, a to i přesto, že žalobkyně již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně označila žalovaného jako hlavní město Prahu.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož se důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, vztahuje i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2011
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.
předsedkyně senátu