ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1966.2023.1
sp. zn. 29 Cdo 1966/2023-484
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně I. Č. , zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, o zaplacení částky 289.517.600,- Kč, o žalobě na obnovu řízení a žalobách pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. srpna 2015, č. j. 15 C 180/2013-233, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2016, č. j. 53 Co 122/2016-245, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 180/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2023, č. j. 53 Co 419/2022-463, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31. srpna 2015, č. j. 15 C 180/2013-233 ‒ odkazuje na ustanovení §43 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – odmítl jako vadnou žalobu ze dne 25. ledna 2013 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 17. října 2016, č. j. 53 Co 122/2016-245, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Podáním datovaným 7. listopadu 2019 (č. l. 270-271), doručeným soudu prvního stupně dne 8. listopadu 2019, podala žalobkyně proti výše označeným usnesením (dále též jen „usnesení“) žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které odůvodnila tvrzením, že (označený) advokát, s nímž uzavřela smlouvu o zastupování v předmětné věci, nepředložil soudu udělenou plnou moc a nedoplnil blanketní odvolání proti usnesení ze dne 31. srpna 2015. V důsledku nečinnosti advokáta nemohla řádně hájit svá práva před soudem a nemohla použít důkazy, které mohly přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci.
Podáním datovaným 6. července 2020 (č. l. 287-288), doručeným soudu prvního stupně dne 9. července 2020, podala žalobkyně proti těmto usnesením (další) žalobu pro zmatečnost, s tím, že v době jejich vydání bylo řízení o její žalobě přerušeno; usnesením ze dne 22. dubna 2015, č. j. KSPH 42 INS 21769/2013-A-100, totiž Krajský soud v Praze zjistil její úpadek a prohlásil konkurs na její majetek, pročež „neměla způsobilost“ být účastníkem řízení a stala se jím až na základě návrhu na pokračování v řízení ze dne 11. května 2020.
Usnesením ze dne 24. srpna 2022, č. j. 15 C 180/2013-437, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na obnovu řízení i (obě) žaloby pro zmatečnost (výroky I. a II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 9. února 2023, č. j. 53 Co 419/2022-463, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. srpna 2022 (výrok I.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení a žalob pro zmatečnost, přičemž zdůraznil, že:
1) Žalobou na obnovu řízení napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé; žaloba na obnovu řízení proti nim tak není přípustná (§228 o. s. ř.).
2) Pochybení advokáta při zastupování účastníka řízení „není podřaditelné pod žádný ze zmatečnostních důvodů“ (§229 odst. 1 o. s. ř.).
3) Prohlášením konkursu na její majetek žalobkyně neztratila způsobilost být účastníkem řízení ani procesní způsobilost [§245 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]; insolvenční správce žalobkyně přes výzvu soudu „nevyužil svého oprávnění vstoupit do předmětného řízení a žalobkyně požádala o pokračování v řízení“ (§264 odst. 2 insolvenčního zákona). Není tak naplněn žádný ze zmatečnostních důvodů podle ustanovení §229 odst. 1 písmeno b) a c) o. s. ř.; skutečnost, že soudy vydaly napadená usnesení v době, kdy bylo řízení přerušeno, je z hlediska ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. nevýznamná, žalobou pro zmatečnost napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé. Přitom tato usnesení byla žalobkyni (následně) řádně doručena ((4. června 2020 a 3. srpna 2020) a dostalo se jí též poučení o možnosti podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 17. října 2016).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud (podle jejího názoru) nebyly zodpovězeny, popřípadě je odvolací soud vyřešil odchylně od (označené) judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka shrnuje dosavadní průběh řízení a zdůrazňuje, že v době, kdy bylo řízení v důsledku prohlášení konkursu přerušeno, ji soud prvního stupně vyzval k odstranění vad žaloby, usnesením ze dne 31. srpna 2015 její žalobu (pro vady) odmítl a odvolací soud toto usnesení potvrdil. Až poté, kdy žalobkyně podala žalobu na obnovu řízení a (první) žalobu pro zmatečnost, soud prvního stupně vydal dne 24. února 2020 usnesení o přerušení řízení (č. j. 15 C 180/2013-278), a ona podala (druhou) žalobu pro zmatečnost.
Za tohoto stavu byla obě napadená rozhodnutí zatížena „vadou nezákonnosti“, když byla vydána až po zveřejnění usnesení o úpadku žalobkyně a prohlášení konkursu na její majetek. Soudy nižších stupňů tak svým postupem zatížily řízení zmatečností vadou podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř, když žalobkyni byla odňata možnost jednat před soudem a tuto vadu nebylo možno zhojit (ani) opakovaným doručením (obou) usnesení, a to navíc způsobem, kdy nejprve bylo žalobkyni doručeno usnesení odvolacího soudu a až následně usnesení soudu prvního stupně.
Proto má žalobu pro zmatečnost za důvodnou, když jde o právní institut, jímž lze dosáhnout nápravy ve věci, ve které došlo k závažným „procesněprávním pochybením“.
Dovolání žalobkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Ve vztahu k rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost (odůvodněné existencí zmatečnostní vady podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř.) tak učinil proto, že těmito žalobami napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněného pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí i ve vztahu k důvodům zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 2 o. s. ř.
Ostatně, závěr odvolacího soudu, podle něhož nešlo o rozhodnutí ve věci samé, dovolatelka ani nezpochybnila.
K tomu, že žalobkyně prohlášením konkursu na její majetek neztratila způsobilost k právním úkonům ani procesní způsobilost, viz ustanovení §245 odst. 2 insolvenčního zákona (srov. též judikaturu shrnutou v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 25/2022).
Konečně Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně v dovolání (ani v předchozích fázích řízení) nenamítala existenci jiných (v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř. vyjmenovaných) důvodů zmatečnosti, a napadená usnesení nejsou ani usneseními vyjmenovanými v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu