ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3196.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3196/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně C. R., a. s., proti žalovanému S.č.a m. s. d., zastoupenému Mgr. H. H., advokátkou, o zaplacení částky 479.499,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 161/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č. j. 20 Co 406/2006-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 13. června 2006, č. j. 22 C 161/2002-80, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení částky 479.499,- Kč.
Odvolací soud po částečném doplnění dokazování považoval za správné skutkové
zjištění soudu prvního stupně, že členství předchůdce žalobkyně V.- s. d.
(dále jen „družstvo“) v žalovaném zaniklo rozhodnutím
představenstva žalovaného o vyloučení z 26. června 2002 podle článku 7 bodu 2 stanov
žalovaného účinných od června 2001 (dále jen „stanovy“). Článek 14 bod 3 stanov upravuje vytvoření společného účelového fondu žalovaného (dále též jen „fond“) s tím, že zásady tvorby a užití jsou upraveny ve statutu fondu schváleného představenstvem žalovaného.
Představenstvo tak bylo stanovami zmocněno ke schválení statutu fondu. Spolu se stanovami byl přijat nový statut fondu a podle článku A bodu 2 statutu jsou finanční prostředky fondu součástí majetku žalovaného s výjimkou přijatých půjček do fondu.
S odkazem na ustanovení §20h odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)
odvolací soud uzavřel, že pro úpravu majetkových poměrů, práv a povinností členů a orgánů žalovaného jsou rozhodné jeho stanovy. Rozhodlo-li představenstvo žalovaného,
že prostředky sdružené ve fondu jsou majetkem sdružení, je toto rozhodnutí pro družstvo závazné, bez ohledu na pozdější zrušení jeho členství. Ze stanov ani statutu nevyplývá nárok družstva na podíl z majetku sdružení při ukončení členství.
2 Námitku družstva, že rozhodnutí orgánů žalovaného jsou v rozporu s ustanovením
§132 odst. 1, případně §141 a §142 obč. zák., nepovažoval za důvodnou s tím, že družstvo přehlíží právní úpravu zájmových sdružení jako právnických osob založených
na korporativním principu obsaženou v ustanoveních §20f až §20j obč. zák., jejichž vůle se vytváří prostřednictvím osob, které sdružení tvoří, a jimi zvolených orgánů. Žalovaný jako zájmové sdružení je tvořen svými členy a ti rozhodují o nakládání se sdruženým majetkem, rozhodnutí orgánů sdružení je závazné pro členy sdružení, byť jejich členství posléze zaniklo. Nárok na vyplacení podílu na prostředcích sdružených ve fondu nevyplývá ani z článku 7 bodu 6 stanov, v němž je upravena povinnost k vzájemnému majetkovému vypořádání pouze obecně.
Za nedůvodné považoval i výhrady, že družstvo má právo na ochranu svého majetku,
a proto i vrácení prostředků vložených do fondu podle mezinárodních smluv a ustanovení §141 a §142 obč. zák., a zdůraznil, že v daném případě nejde o vyvlastnění majetku ani vypořádání spoluvlastnictví.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazuje
co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, protože
považoval „způsob, jakým žalovaný odebral žalobci majetek, v souladu s právem“. Odvolací soud měl nesprávně za to, že právním titulem pro převod majetku z družstva na žalovaného
je rozhodnutí představenstva žalovaného schvalujícího statut fondu. S odkazem na ustanovení §132 odst. 1 obč. zák. dovozuje, že rozhodnutí představenstva žalovaného o schválení statutu
fondu není skutečností, na základě které mohl žalovaný nabýt vlastnické právo k majetku družstva, a stejně tak je nemohly založit ani stanovy. Namítá, že rozhodnutí představenstva žalovaného je neplatné, protože je v rozporu s ustanovením §132 odst. 1 obč. zák., a finanční
prostředky družstva nikdy „právoplatně“ nepřešly do majetku žalovaného. Tvrdí, že družstvo nikdy nesouhlasilo s tím, aby mu žalovaný odebral finanční prostředky uložené na společném účelovém fondu. Zdůrazňuje, že ze stanov nevyplývá, jak připouští ustanovení §20h odst. 1 obč. zák., že majetek vložený členem sdružení do fondu se stává majetkem sdružení.
Nesouhlasí rovněž se závěrem, že představenstvo bylo oprávněno rozhodnout o schválení
statutu fondu. Rozhodnutí je nesprávné i proto, že odvolací soud neposoudil nárok družstva podle norem o ochraně vlastnického práva a majetku, zejména podle článku 1 dodatkového protokolu 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a ustanovení §128 odst. 2 obč. zák.
Vadu řízení dovolatel spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nepřihlédly
k jím navrženým důkazům k prokázání rozhodných skutečností a tyto důkazy neprovedly.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení družstvo změnilo svou právní formu na společnost
V., a. s., Tato společnost zanikla výmazem z obchodního
rejstříku k 16. březnu 2009 poté, kdy byla rozdělena sloučením se společností C.P.
I., a. s., a se společností C. R., a. s.,
přičemž podle článku 9 odstavce 3 projektu rozdělení ze dne
5. listopadu 2008 přešlo právo, jež je předmětem sporu, na společnost C. R., a. s.
Usnesením ze dne 14. října 2009, č. j. 29 Cdo 3196/2007-110, Nejvyšší soud rozhodl,
že v řízení bude na místo družstva V . – s. d.P. pokračováno
se společností C. R., a. s. Pokračování 3 29 Cdo 3196/2007 dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního
stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b)
a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze spatřovat ve výkladu
a posouzení platnosti stanov žalovaného, neboť stanovy jsou smlouvou sui generis,
jak Nejvyšší soud dovodil již v rozsudku ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 179. I když tento závěr Nejvyšší soud učinil ke stanovám družstva, lze jej nepochybně vztáhnout i na stanovy sdružení, neboť právní povaha stanov družstva a sdružení je shodná. Jde o posouzení
konkrétního právního úkonu, které nemá judikatorní přesah a není ani v rozporu s hmotným právem (ustanovením §20h obč. zák.).
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska
námitek, že odvolací soud pochybil, nezabýval-li se nárokem družstva z pohledu právních norem upravujících spoluvlastnictví, ochranu vlastnického práva a majetku, protože podle stanov jsou prostředky ve společném účelovém fondu součástí majetku žalovaného.
Nešlo tedy o prostředky ve vlastnictví družstva nebo ve spoluvlastnictví družstva
a žalovaného. Z toho důvodu se také na finanční prostředky vložené družstvem do fondu
nevztahuje ustanovení článku 7 bodu 6 stanov o majetkovém vypořádání mezi družstvem
a sdružením. Poskytnutím prostředků družstva do fondu v souladu se stanovami přijatými členy sdružení a se statutem fondu schváleným orgánem sdružení nedošlo ani k vyvlastnění
těchto prostředků ve smyslu ustanovení §128 odst. 2 obč. zák.
Námitka, že odvolací soud - ani soud prvního stupně - neprovedl družstvem navržené
důkazy, je podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemák dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.,
Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.),odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5
věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á , v. r.
předsedkyně senátu