ECLI:CZ:NSS:2012:3.APS.1.2012:32
sp. zn. 3 Aps 1/2012 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce: JUDr. Z. A., proti
žalované: Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví,
se sídlem Roškotova 1225/1, Praha 4, v řízení na ochranu proti nezákonnému zásahu žalované,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2011,
č. j. 11 Ca 190/2009 – 77,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené
usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení ve věci jeho žaloby proti
nezákonnému zásahu žalované, který spatřoval v přípisu ze dne 26. 6. 2009, č. j. 2009/2747.
Ze soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující: Stěžovatel se svojí žalobou
domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu, který měl spočívat v přípisu žalované ze dne
26. 6. 2009, č. j. 2009/2747, jímž mu sdělila, že k vymožení pohledávek evidovaných za ním
z titulu pravomocných a vykonatelných rozhodnutí nevyužije institut výkonu rozhodnutí
přikázáním jiné pohledávky z částky ve výši 33 614 084 Kč uložené v soudní úschově
u Obvodního soudu pro Prahu 1. Žalovaná dále uvedla, že výzvu stěžovatele nepovažuje
za nabídku plnění ve smyslu ustanovení §522 občanského zákoníku.
Stěžovatel při podání své žaloby nezaplatil soudní poplatek ve výši 1000 Kč. Městský
soud v Praze jej proto přípisem ze dne 7. 9. 2009 vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě
3 dnů. Současně jej poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen,
soud řízení zastaví. Dne 2. 2. 2010 stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze jeho žádost usnesením ze dne 18. 3. 2010, č. j. 11 Ca 190/2009 – 39,
zamítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel má dostatečné prostředky k tomu, aby příslušný
soudní poplatek uhradil. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 2. 2. 2011, č. j. 3 Aps 8/2010 – 61, zamítl. Přípisem ze dne
20. 4. 2011 Městský soud v Praze stěžovatele opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku
ve lhůtě 3 dnů. Současně jej poučil o následcích nesplnění výzvy. Tato výzva byla stěžovateli
doručena na adresu pro doručování dne 22. 4. 2011 vhozením písemnosti do schránky v souladu
s §50 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).
Stěžovatel soudní poplatek nezaplatil. Dne 28. 4. 2011 bylo Městskému soudu v Praze
doručeno podání podepsané Z. V. za kancelář stěžovatele, v němž je uvedeno, že dne 22. 4. 2011
těsně před velikonočními svátky byla do poštovní schránky kanceláře stěžovatele v době jeho
zahraničního pobytu vhozena výzva k úhradě soudního poplatku. Vzhledem ke krátké lhůtě,
která zasahuje do svátečních dnů, nebylo možno tuto výzvu stěžovatele do zahraničí postoupit,
neboť byla z poštovní schránky vyzvednuta teprve dne 26. 4. 2011. Výzva Městského soudu
v Praze bude stěžovateli do zahraničí neprodleně postoupena. Jmenovaná žádala o prodloužení
lhůty ke splnění výzvy do doby návratu stěžovatele ze zahraničí.
Usnesením ze dne 24. 6. 2011, č. j. 11 Ca 190/2009 – 77, Městský soud v Praze řízení
podle §47 písm. c) s. ř. s. zastavil. V odůvodnění uvedl, že soudní poplatek byl splatný podáním
žaloby, tedy dnem 15. 7. 2009. Stěžovatel v žalobě, v kasační stížnosti ani na výzvu soudu
k dodatečnému zaplacení soudního poplatku neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které
mu bránily v úhradě soudního poplatku ve výši 1000 Kč. Žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení
soudního poplatku do doby návratu stěžovatele ze zahraničí soud nevyhověl, neboť ji hodnotil
jako neurčitou a nepodloženou. Z úřední činnosti je mu navíc známo, že stěžovatel vede
u zdejšího soudu řadu sporů, v nichž reaguje na jakoukoli žádost soudu o součinnost podáváním
žádostí o prodloužení lhůt, aniž by jakkoli prokázal, jaké překážky mu brání v plnění výzev
či v jaké době lze očekávat jeho návrat ze zahraničí.
V kasační stížností podané proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze stěžovatel
namítl, že se žalobním návrhem ve vztahu k rozličným formám majetkového útisku domáhá
soudní ochrany ve smyslu závazků České republiky z mezinárodních smluv o korupci. Má za to,
že pokud je zákonem osvobozena soudní ochrana v řízení o nesprávném úředním postupu
či rozhodnutí státního orgánu zakládající pouhou majetkoprávní odpovědnost státu porušením
povinnosti veřejného činitele, je protiústavní a absurdní zpoplatňovat soudní ochranu práv
zaručených závazky České republiky z označených mezinárodních smluv, které podléhají
dokonce mezinárodní trestně právní ochraně jenom proto, že Česká republika dlouhodobě
porušuje ústavní povinnost založenou čl. 36 odst. 4 Listiny. Stěžovatel dále namítl, že podle
§11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. se osvobozují od poplatku mj. řízení ve věcech
pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podanou kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přípustnou i přes nezaplacení
příslušného soudního poplatku v řízení o dané kasační stížnosti, neboť zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost nelze považovat za podmínku řízení v případě, kdy jsou předmětem
posuzování kasačního soudu důvody pro osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze a po posouzení
věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předně posoudil jako neopodstatněnou námitku stěžovatele,
že zpoplatnění soudní ochrany práv je protiústavní. Podle čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv
a svobod podmínky a podrobnosti práva na soudní a jinou právní ochranu upravuje zákon.
Jednou z těchto podmínek je i zaplacení soudního poplatku v případě, kdy je poplatková
povinnost dána zákonem. Zákonný požadavek zaplacení soudního poplatku nemůže být proto
považován za porušení práva na přístup k soudu, resp. práva na spravedlivý proces. Obdobně
vnímá soudní poplatky rovněž Ústavní soud, který je řadí mezi podmínky realizace práva
na soudní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 162/99).
Předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je nejen to, že poplatek nebyl zaplacen,
ale také to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a byl řádně poučen o následcích nesplnění
výzvy. V projednávaném případě vyzval Městský soud v Praze stěžovatele k zaplacení soudního
poplatku ve výši stanovené podle §14a bod 2 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, který je
přílohou zákona č. 549/1991 Sb. Znovu vyzval stěžovatele poté, co byla zamítnuta jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků. Současně jej poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve
stanovené lhůtě 3 dnů zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne
22. 4. 2011. Stěžovatel ve lhůtě stanovené Městským soudem v Praze ani následně soudní
poplatek splatný podáním žaloby nezaplatil. Co se týče žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení
soudního poplatku, stěžovatel svůj pobyt v zahraničí neprokázal, ani neuvedl, v jaké době tento
pobyt ukončí. Městský soud v Praze tedy nepochybil, jestliže řízení dne 24. 6. 2011 zastavil.
Co se týče námitky stěžovatele, že řízení o jeho žalobě mělo být osvobozeno podle
§11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Podle §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. se od poplatku osvobozují řízení
ve věcech důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku
k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní
pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, sociální
péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek.
Podle Nejvyššího správního soudu je věcné osvobození třeba vykládat tak, že zahrnuje
pouze řízení o žalobách proti správním rozhodnutím ve zde uvedených věcech a nikoli řízení
o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu či na ochranu proti
nečinnosti správního orgánu, byť by se tyto žaloby týkaly obsahově těch materií, které by byly
podřaditelné pod uvedený výčet. Nejvyšší správní soud vycházel z toho, že stejným způsobem
je v ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu vykládáno ustanovení 31 s. ř. s., které
vymezuje věci, v nichž rozhoduje samosoudce. I zde je pojem „věc“ interpretován restriktivně,
tedy tak, že zahrnuje pouze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, které je výsledkem
určitého řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2007, č. j. 9 Aps
5/2007 - 63, publikovaný pod č. 1459/2008 Sb. NSS, 17. 12. 2010, či rozsudek č. j. 4 Aps 2/2010
– 44, www.nssoud.cz), zatímco ve věcech ochrany proti nezákonnému zásahu a proti nečinnosti
se toto ustanovení nevztahuje.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že věcné osvobození podle §11 odst. 1 písm. b)
zákona č. 549/1991 Sb. na řízení o žalobě stěžovatele nedopadá, neboť stěžovatel touto žalobou
nebrojil proti rozhodnutí žalované o tom, zda je dána jeho povinnost platit dlužné pojistné,
nýbrž se svojí žalobou domáhal ochrany proti zásahu žalované při vymáhání pohledávek
na veřejné zdravotní pojištění.
Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání kasační stížnosti k závěru, že tato není
důvodná, a proto ji zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaná, která v řízení úspěch
měla, žádné náklady neuplatňovala a Nejvyšší správní soud ani žádné jí vzniklé náklady ze spisu
nezjistil. Proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu