ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.279.2017:29
sp. zn. 3 As 279/2017 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Aleše Sabola v právní věci žalobce: I. T., zastoupen Mgr.
Monikou Zatloukalovou, advokátkou se sídlem Veleslavínova 7, Olomouc, proti žalovanému:
Ministerstvo financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2017, č. j. 3 Af 5/2015 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) ze dne 15. 9. 2014,
č. j. MHMP 1291351/2014 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce shledán vinným
ze spáchání správního deliktu podle §16 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), za nějž mu byla uložena pokuta ve výši
35 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální částce 1 000 Kč. Deliktu
se měl dopustit tím, že dne 5. 4. 2014 jakožto řidič taxislužby překročil maximální úředně
stanovenou cenu, když zákazníkům za přepravu v Praze účtoval částku 275 Kč, přestože byl
oprávněn za danou cestu účtovat maximálně částku 203 Kč.
[2] Rozhodnutím ze dne 2. 12. 2014 č. j. MF-75987/2014/1603-2/1899, žalovaný zamítl
odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.
[3] Žalobě proti rozhodnutí žalovaného vyhověl Městský soud v Praze (dále jen „městský
soud“) rozsudkem specifikovaným v záhlaví, kterým napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Při posuzování věci vycházel městský soud z následujícího skutkového stavu. Podle
tří oznámení o poskytnuté přepravě ze dne 5. 4. 2014 sepsaných zákaznicemi (cestujícími
figurantkami žalovaného) je žalobce v časovém rozmezí 22:14 hodin až 22:28 hodin dopravil
z ulice V Celnici do ulice Melantrichova v Praze; za tuto dopravu požadoval jízdné ve výši
275 Kč, což odpovídalo jízdnému zobrazenému na taxametru, a obdržel od nich 300 Kč včetně
spropitného. Podle protokolu o cenové kontrole ze dne 5. 4. 2014, č. j. C/20140405/1/Fk,
uskutečnil žalobce přepravu figurantek z ulice V Celnici, přes ulice Hybernská, Soukenická,
Dlouhá, V Kolkovně, Široká, Žatecká, Platnéřská, Křížovnická, Smetanovo nábřeží, Národní,
Perlová a Rytířská do ulice Melantrichova (totéž je uvedeno i v oznámeních o poskytnuté
přepravě sepsaných figurantkami) v délce 5,4 km. Současně však z tohoto protokolu plyne,
že podle tvrzení žalobce přeprava probíhala z ulice Modřanská, nikoli z ulice V Celnici.
Ze záznamu o přepravě (stvrzenky č. 00315) pak vyplývá, že jízda trvala od 22:17 hodin do 22:29
hodin a délka trasy činila 8,2 km. Místo nástupu i výstupu bylo do záznamu o přepravě vepsáno
ručně, a to ulice Modřanská a ulice Melantrichova.
[5] Městský soud dospěl k závěru, že správní orgány dostatečně nezjistily skutkový stav věci,
neboť nebyla prokazatelně zjištěna trasa ani vzdálenost poskytnuté přepravy. Vycházely totiž
výhradně z tvrzení svědkyň (figurantek), i když se výpovědi účastníků přepravy ohledně trasy
poskytnuté přepravy zásadně lišily. Soud se ztotožnil také s námitkou žalobce, že je s podivem, že
si cestující svědkyně (figurantky) při kontrolní pracovní jízdě nevyžádaly záznam o přepravě,
neboť provedení tohoto listinného důkazu ve správním řízení by mělo být stěžejní.
V projednávaném případě však tento důkaz dostatečně nezhodnotil žalovaný ani magistrát,
čímž byla výrazně snížena „přesvědčivost závěrů důkazního správního řízení“. Žalovaným předložený
správní spis navíc neobsahuje originály listin (ani přes výzvu soudu k jejich doložení),
nýbrž pouze fotokopie úředně neověřených listin; žalobcem předložená stvrzenka o ceně
kontrolované jízdy je přitom do správního spisu založena dvojmo a obě založené fotokopie
se zjevně liší v části vypisované rukou. Tato listina (stvrzenka) tudíž existuje v originále ve dvojím
vyhotovení, což správní orgány nijak nehodnotily. Ani skutečnost, že svědkyně, na rozdíl
od žalobce, nemohly mít na výsledku řízení žádný zájem, pročež neměly důvod nevypovídat
pravdu, podle městského soudu nezbavuje žalovaného povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti. Žalovaný měl osvětlit, proč považuje výpověď žalobce za účelovou
a jak je možné, že záznam o přepravě uvádí ujetou vzdálenost, kterou od počátku tvrdí žalobce.
Tvrzení žalovaného, že kdyby byl žalobce v ulici Modřanská již na trase domů, nepokračoval
by po poskytnutí přepravy do ulice V Celnici, přitom jako dostatečné zdůvodnění neobstojí,
neboť je pouze hypotetické a pro posouzení deliktu je irelevantní. Svědkyně nadto nejsou
schopny potvrdit, zda přepravu poskytl skutečně žalobce. Podle městského soudu také nelze
přehlédnout, že ve všech třech oznámeních figurantek o poskytnuté přepravě došlo k ručnímu
přepsání SPZ kontrolovaného vozidla, aniž by bylo zaznamenáno, kdo opravy provedl. Tato
skutečnost snižuje důkazní hodnotu uvedených listin, neboť jednoznačná identifikace
kontrolovaného vozidla musí být základním předpokladem vyvození odpovědnosti konkrétního
řidiče. Zbylé žalobní námitky (nedostatečné vymezení místa skutku a ve spise chybějící údaje
o tom, zda jsou figurantky zaměstnankyněmi žalovaného) městský soud neshledal důvodnými.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[6] Rozsudek městského soudu žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností
formálně z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně namítal, že městský soud zcela neodůvodněně
zpochybňuje provedené svědecké výpovědi. Žalobce sice v průběhu kontroly uvedl, že přeprava
probíhala z ulice Modřanská, avšak konkrétní místo uvedl až ve vyjádření ke kontrolnímu
protokolu, měl tedy časový prostor ke zvolení přesného místa na této ulici (jejíž délka činí více
než 6 km) tak, aby odpovídalo ujeté vzdálenosti dle taxametru. Účelovost tvrzení žalobce, podle
kterého před zahájením přepravy figurantek mířil domů na ulici Modřanskou, je pak zřejmá také
ze skutečnosti, že žalobce po ukončení přepravy odjel zpět na ulici V Celnici.
[7] Městský soud také nesprávně vyhodnotil relevanci stvrzenky z taxametru z hlediska řízení
o porušení cenových předpisů. K tomu stěžovatel odkázal na rozsudek téhož soudu ze dne
15. 6. 2016, č. j. 3 Af 46/2014 - 51, podle kterého je tento doklad irelevantní v situaci,
kdy ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplývá, že řidič požadoval za přepravu jinou částku,
než je tam uvedena. Totéž plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016,
č. j. 1 As 254/2016 - 39. Podle stěžovatele je rozhodující skutkovou otázkou, jakou částku řidič
po ukončení jízdy po cestujících žádal. Svědkyně se přitom shodly jak v trase, tak v částce, kterou
po nich žalobce požadoval. Stvrzenka nebyla na žalobci vyžadována proto, aby neměl podezření,
že převáží figurantky, stěžovatel navíc ve světle výše uvedené judikatury nepovažuje tuto
skutečnost za důležitou. Otázkou, zda byla stvrzenka po ukončení jízdy vydána a zda nebylo
manipulováno s taxametrem, se musí správní orgán zabývat pouze v řízení o správních deliktech,
spočívajících v porušení těchto povinností. Závěrem stěžovatel odkázal také na rozsudek zdejšího
soudu ze dne 2. 11. 2005, č. j. 2 Afs 104/2005 - 81, a uvedl, že porušení cenových předpisů
je spisovým materiálem spolehlivě prokázáno a vydaná rozhodnutí jsou řádně odůvodněna.
Žalobce podle něj nebyl nikterak zkrácen na svých procesních právech ani jinak poškozen.
[8] Na základě výše uvedených skutečností stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti
(§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4 věta
před středníkem s. ř. s.), dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[11] Jádrem sporu v projednávané věci je otázka, zda byla ve správním řízení dostatečně
prokázána trasa a vzdálenost přepravy.
[12] Dle názoru městského soudu správní orgány nesprávně vycházely výhradně
z výpovědi cestujících figurantek a nedostatečně osvětlily, proč tvrzení žalobce považují
za účelová a jak je možné, že záznam o přepravě uvádí ujetou vzdálenost, kterou od počátku tvrdí
žalobce. S tímto názorem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje.
[13] Magistrát považoval za klíčové podklady prvostupňového rozhodnutí jednak oznámení
o poskytnuté přepravě, která sice „nemají povahu úředních protokolů, ale skutečnost, že byla sepsána
zaměstnanci hlavního města Prahy, jim přisuzuje vyšší stupeň důvěryhodnosti“, a jednak protokoly
o výsleších cestujících figurantek, které vyhodnotil jako věrohodné. Na podkladě těchto listin vzal
za nepochybně prokázanou jak trasu, tak i vzdálenost přepravy. Vyjádření žalobce k uvedeným
skutečnostem přitom označil za účelové, což zdůvodnil tím, že „dopravce může v řízení uvádět
nepravdivá tvrzení, což je běžný prostředek účastníků řízení ve snaze vyhnout se hrozící sankci“.
K údajům zaznamenaným na stvrzence pak magistrát uvedl, že řádné ověření taxametru
„nevylučuje, že do něj mohly být zaznamenány hodnoty o ujeté vzdálenosti, které neodpovídají skutečnosti“.
Dodal také, že s ohledem na objektivní odpovědnost dopravce není správní orgán „nucen zkoumat,
zda k nesprávnému zaznamenání počtu ujetých kilometrů došlo úmyslným jednáním dopravce, či závadou
v taxametru, popř. nějakým jiným způsobem“. Magistrát je však toho názoru, že dopravce si byl „vědom,
že počet kilometrů na záznamu o přepravě je nesprávný“, a to „s ohledem na to, že dopravce zapsal do záznamu
o přepravě záměrně jiné výchozí místo přepravy“. Žalovaný pak v rozhodnutí o odvolání potvrdil
správnost a zákonnost postupu a závěrů magistrátu.
[14] Takovéto odůvodnění považuje Nejvyšší správní soud za naprosto nedostatečné
a nadto rozporné se zásadou rovnosti, podle které má správní orgán povinnost postupovat vůči
dotčeným osobám nestranně (viz §7 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů).
[15] V prvé řadě je nutno uvést, že námitka stěžovatele, podle které městský soud zcela
neodůvodněně zpochybňuje provedené svědecké výpovědi, je lichá. Městský soud totiž
nezpochybňoval věrohodnost svědeckých výpovědí (a stejně tak ji nezpochybňuje ani Nejvyšší
správní soud), nýbrž správně zdůraznil, že správní orgány vycházely výhradně z výpovědí
figurantek, a přitom se řádně nevypořádaly s tvrzeními a důkazy předkládanými žalobcem.
Magistrát totiž odmítl tvrzení žalobce o trase a ujeté vzdálenosti, aniž by dostatečně odůvodnil
závěr o jeho účelovosti. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že dopravce může v řízení uvádět
nepravdivá tvrzení, a že se s velkou mírou pravděpodobnosti jedná o běžný prostředek účastníků
řízení ve snaze vyhnout se hrozící sankci, jak uvedl magistrát ve svém rozhodnutí. Toto tvrzení
je však zcela obecné a ve vztahu k projednávané věci čistě spekulativní. Pouze na jeho podkladě
tak nelze učinit jednoznačný závěr v tom směru, že tvrzení žalobce jsou účelová.
[16] Totéž platí i o argumentaci magistrátu týkající se údajů zapsaných na záznamu o přepravě.
Je sice pravdou, že řádné ověření taxametru ze strany ČMI nevylučuje, že do něj mohou
být zaznamenány hodnoty, které neodpovídají skutečnosti, a to zejména s ohledem na skutečnost,
že v projednávané věci je na stvrzence předložené žalobcem místo nástupu a výstupu vepsáno
ručně. Nicméně toto obecné tvrzení samo o sobě v žádném případě neprokazuje, že žalobce
do stvrzenky skutečně zaznamenal nesprávné údaje. Závěr magistrátu, že žalobce do stvrzenky
záměrně zapsal jiné výchozí místo přepravy tak není ničím podložený, a nadto se jeví být značně
předpojatým.
[17] Argumentace stěžovatele, že žalobce konkrétní místo nástupu uvedl až ve vyjádření
ke kontrolnímu protokolu, čímž získal časový prostor ke zvolení tohoto místa
tak, aby odpovídalo ujeté vzdálenosti dle taxametru, pak nemůže na výše uvedeném závěru
o nedostatečném odůvodnění napadeného správního rozhodnutí nic změnit. Tato argumentace
totiž byla uplatněna až v kasační stížnosti (není obsažena v odůvodnění napadeného správního
rozhodnutí).
[18] Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že kdyby byl žalobce v ulici Modřanská (údajné místo
nástupu figurantek) již na cestě domů, nepokračoval by po poskytnutí přepravy do ulice
V Celnici, Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem městského soudu, že to jako dostatečné
zdůvodnění účelovosti obrany žalobce neobstojí, neboť se jedná o tvrzení hypotetické
a pro posouzení deliktu irelevantní.
[19] Stěžovateli lze dát obecně za pravdu, že k relevanci stvrzenky z taxametru z hlediska
řízení o porušení cenových předpisů se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjadřuje v tom směru,
že tento doklad je irelevantní v situaci, kdy ze svědeckých výpovědí jednoznačně plyne, že řidič
požadoval za přepravu jinou částku, než je ve stvrzence uvedena (viz např. stěžovatelem
odkazovaný rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 As 254/2016 - 39, či rozsudek ze dne
26. 7. 2018, č. j. 2 As 425/2017 - 33). Je totiž naprosto logické, že v takovém případě
se relevantní skutkové okolnosti omezují toliko na řidičem skutečně požadovanou cenu
za poskytnutí taxislužby. V posuzovaném případě se však nejedná o situaci, kdy by řidič
po cestujících požadoval jinou částku, než je uvedena na taxametru. Rozhodující skutkové
okolnosti v nyní projednávané věci jsou tedy poněkud odlišné. Skutečnosti, které je nutno
v daném případě prokazovat jsou zejména trasa a vzdálenost uskutečněné dopravy. Je přitom
úkolem správního orgánu, aby zjistil skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.
[20] V projednávané věci přitom podle názoru Nejvyššího správního soudu stěžovatel této
povinnosti nedostál. Ve správním řízení totiž nebyly dostatečně prokázány právě uvedené
skutkové okolnosti (trasa a vzdálenost dopravy). Tyto okolnosti jsou přitom zpochybňovány
zejména právě údaji uvedenými na záznamu o dopravě a tvrzeními žalobce. Pokud žalovaný ani
za takové situace nepovažuje záznam o dopravě za relevantní podklad rozhodnutí, či pochybuje
o správnosti údajů v něm obsažených, musí tento svůj závěr řádně odůvodnit s ohledem
na specifika projednávané věci, případně jej také podložit nezbytnými důkazními prostředky.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze
je zákonný. Kasační stížnost proto podle §110 odst. 1, in fine, s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[22] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti právo. Žalovaný náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti výslovně neuplatnil
a Nejvyšší správní soud ani ze spisu neshledal, že by mu jakékoliv náklady vznikly. Soud proto
nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. září 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu