ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.60.2015:34
sp. zn. 3 As 60/2015 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce:
Befacoal s. r. o., se sídlem Praha 2, Sokolská 46/1795, zastoupen JUDr. Annou Horákovou,
advokátkou, se sídlem Praha 1, Žitná 47, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014,
č. j. 20261/14/5000-14304-605186, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 27. 2. 2015, č. j. 6 Af 86/2014 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
usnesení, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud”) zamítl žádost o osvobození
od soudních poplatků.
Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že na výzvu soudu doložil výpisy z účtů u tří bank,
z nichž vyplývá, že k prosinci roku 2014 byl na těchto účtech záporný zůstatek, z čehož je zřejmá
nemajetnost a absence jakýchkoli příjmů. Stěžovatel uvedl, že soudní poplatek nemohl zaplatit,
protože nedisponuje žádným majetkem a nebylo v jeho silách výzvě vyhovět. Stěžovatel
prohlašuje, že v jeho případě nejde o předstíranou nemajetnost, což má plynout i ze žalob
u městského soudu. Rovněž podotýká, že pokud se jedná o vytýkaný nedostatek doložení dalších
dokladů, vycházel stěžovatel z obsahu výzvy městského soudu, přičemž v případě potřeby
by na základě další výzvy městského soudu doložil i jiné údaje. Jelikož však žádnou další výzvu
neobdržel, předpokládal, že jím poskytnuté doklady jsou dostatečné. Stěžovatel je toho názoru,
že jestliže takto postupováno nebylo, rozhodl soud o žádosti o osvobození od soudních poplatků
na základě nedostatečně zjištěného stavu věci a předmětnou otázku nesprávně právně posoudil.
Závěrem kasační stížnosti stěžovatel navrhl zrušení napadeného usnesení městského
soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu
v napadeném usnesení. Dále uvedl, že výpisy z bankovních účtů stěžovatele nemohou podat
kompletní informaci o celkové majetkové situaci stěžovatele. Ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
umožňuje osvobodit navrhovatele od soudních poplatků jen ze zvlášť závažných důvodů;
pro naplnění této podmínky tak nemůže postačovat skutečnost, že stěžovatel aktuálně nemá
k dispozici dostatek finančních prostředků. Podle žalovaného je nezbytné, aby stěžovatel doložil
celkovou majetkovou situaci. Žalovaný podotkl, že stěžovatel byl v řízení před městským soudem
zastoupen advokátem, který by měl mít s ohledem na svou profesi povědomí o tom, jaké doklady
poskytnout soudu pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel neunesl
důkazní břemeno a nelze shledat povinnost soudu opětovně žadatele o osvobození vyzývat
k doložení majetkových poměrů.
Závěrem svého vyjádření navrhl žalovaný zamítnutí kasační stížnosti pro její
nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele usnesením z 23. 3. 2015, č. j. 3 As 60/2015 – 8
k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Stěžovatel následně požádal o osvobození
od soudního poplatku.
Dosavadní přístup Nejvyššího správního soudu (srov. např. z rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 11. 2014, č. j. 6 As 260/2014 – 12, ze dne 20. 3. 2014,
č. j. 9 As 146/2013 – 19, či ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77; všechna rozhodnutí
zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), podle něhož by trvání na zaplacení soudního
poplatku v řízení o kasační stížnosti mohlo znamenat řetězení téhož problému v situaci,
kdy krajský soud žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl, je sporný.
Otázka, zda takový přístup obstojí též po novelizaci soudního řádu správního zákonem
č. 303/2011 Sb. byla totiž předložena postupem podle §17 soudního řádu správního
rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu (srov. odstavce 8-10 předkládajícího usnesení
rozšířenému senátu ze 4. 12. 2014, č. j. 1 As 196/2014 – 12). Protože rozšířený senát doposud
o věci nerozhodl, Nejvyšší správní soud zohlednil skutečnost, že v souladu s §52 odst. 2 s. ř. s. se
jedná o věc s přednostním pořadím, neboť věc má význam pro řízení o samotné žalobě a setrval
nakonec na dosavadní praxi, která je pro stěžovatele příznivější. Na zaplacení soudního poplatku
proto netrval. O žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku tudíž nerozhodoval a
přistoupil k věcnému posouzení námitek obsažených v kasační stížnosti.
Dle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.”
Nejvyšší správní soud z obsahu spisového materiálu městského soudu zjistil, že stěžovatel
požádal v řízení před městským soudem o osvobození od soudních poplatků podáním ze dne
3. 12. 2014. Stěžovatel žádným způsobem důkazně nepodložil tvrzený nedostatek prostředků
k uhrazení poplatku za žalobu a ani takové důkazy neoznačil, městský soud jej proto na základě
ustanovení §36 odst. 1 s. ř. s. správně vyzval k doložení jeho majetkových poměrů pro účely
rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, a k tomu mu stanovil přiměřenou
lhůtu. Výzvu pak zakončovalo poučení o následcích nedoplnění předmětné žádosti,
jež jsou představovány zamítnutím takového návrhu.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze po městském soudu požadovat,
aby žadatele o osvobození od soudních poplatků vyzýval k doplnění jeho žádosti opakovaně
až do té doby, kdy bude jeho majetková situace objasněna. Nejvyšší správní soud např. v usnesení
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil
názor, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá
osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové
a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že je to stěžovatel,
kdo má povinnost doložit nedostatek prostředků k zaplacení soudního poplatku, resp. zvlášť
závažné důvody pro plné osvobození od soudních poplatků. Je to tedy právě žadatel,
kdo nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní a je na něm, jak obsáhlé pensum tvrzení
a jim odpovídajícího důkazního materiálu soudu předloží.
Uvádí-li stěžovatel až v rámci řízení o kasační stížnosti, že městský soud měl přihlédnout
ke skutečnostem vyplývajícím z dalších soudních řízení před ním vedených, v nichž stěžovatel
vystupuje jako účastník řízení, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než poukázat na výše
vyslovený názor, dle nějž není povinností soudu při posuzování žádosti o osvobození
od soudních poplatků zjišťovat majetkovou situaci žadatele z úřední povinnosti. Stěžovatel
byl v řízení před městským soudem navíc zastoupen advokátkou, tedy profesionálem,
který má svým klientům zajistit odbornou pomoc, a měl by tedy být nepochybně obeznámen
i s náležitostmi správní žaloby, resp. s náležitostmi žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Samotný účel zastoupení je totiž zřejmý: profesionál má garantovat kvalifikované uplatňování
práv účastníka řízení (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996,
sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96).
Z podkladů, které městskému soudu předložil stěžovatel, vyplývají následující skutečnosti:
Z výpisu z účtu stěžovatele vedeného u Komerční banky, a.s., je patrné, že na tomto účtu
bylo počátkem listopadu 2014 38.329,39 Kč a koncem prosince 2014 185,44 Kč.
Na účtu vedeném u GE Money Bank, a.s., bylo ke dni 3. 10. 2014 – 2.878,07 Kč a koncem
prosince 2014 - 728,90 Kč. Na účtu vedeném u Československé banky, a. s, bylo počátkem října
2014 500,01 Kč a koncem prosince 2014 – 3.499,10 Kč. Tyto údaje však zjevně nejsou
dostatečné pro vyhodnocení majetkových poměrů stěžovatele. Z pohybu na uvedených
bankovních účtech lze dovodit, že stěžovatel byl v době před podáním žaloby ekonomicky
aktivní a ke konci roku 2014 disponoval na těchto účtech zápornou finanční bilancí. Nijak ovšem
nebyly osvětleny všechny relevantní aspekty činnosti stěžovatele a majetkové poměry.
Není zřejmé, jakým majetkem stěžovatel disponuje, jakým způsobem podniká a jaké konkrétní
důvody brání poplatkovou povinnost splnit. Rovněž z přiznání k dani z přidané hodnoty
je zřejmé, že stěžovatel byl v době před podáním žaloby ekonomicky aktivní a dále, že hlavní
ekonomickou činností je výroba a rozvod tepla. Jakým způsobem tyto ekonomické aktivity
stěžovatel zajišťuje, není z předložených dokumentů patrné. Ani doložené přiznání k dani
z přidané hodnoty za měsíce srpen, září a říjen 2014 neosvědčují nic více, než že stěžovatel
byl povinen za tato daňová období odvést daň z přidané hodnoty s tím, že nadměrný odpočet
daně tvořil 31 Kč, 20 Kč a 19 Kč z daně na výstupu ve výši 33.843 Kč, 7.841 Kč a 17.164 Kč.
Ani z těchto údajů není možné dovozovat majetkové poměry stěžovatele.
Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že ze stěžovatelem předložených dokladů
pouze vyplývá, že na třech jeho účtech je záporný zůstatek, a dále lze ze předložených daňových
přiznání usuzovat na výši jeho daňové povinnosti ve vztahu k dani z přidané hodnoty.
Dle názoru městského soudu nejsou tyto údaje způsobilé k přijetí jakéhokoliv závěru o objektivní
majetkové situaci žalobce, přičemž zdůraznil, že stěžovatel ani konkrétní skutečnosti
o své majetkové situaci neuvedl. Z kontextu vytržené dílčí údaje tak při absenci těchto tvrzení
nepostačují k závěru o danosti objektivní žalobcovy nemajetnosti.
S tímto názorem se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Stěžovateli nic nebránilo v doložení
relevantnějších důkazů jako např. daňového přiznání k dani z příjmů, účetní závěrky a rozvahy,
přehledu svého majetku, či podrobnějšího popisu své aktuální podnikatelské činnosti a jejich
výsledků. Naopak jím předložené důkazy nevypovídají dostatečnou měrou o jeho majetkové
situaci, neboť zejména daň z přidané hodnoty není způsobilá dokumentovat majetkové poměry
poplatníka, nýbrž spíše jeho podnikatelskou aktivitu; veškeré finanční prostředky nemusí
být nevyhnutelně na předmětných bankovních účtech stěžovatele.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud za uvedených okolností správně
posoudil žádost o osvobození od soudních poplatků a správně ji zamítl. Nejvyšší správní soud
neshledal kasační námitky stěžovatele důvodnými, a proto kasační stížnost zamítl jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s., za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému,
kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné
úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. května 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu