ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.85.2013:39
sp. zn. 3 As 85/2013 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: M. K., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2012, č. j. MPSV-UM/370/12/9S-VYK,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2013,
č. j. 22 A 23/2012 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností usnesení Krajského soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“) ze dne 13. 6. 2013, č. j. 22 A 23/2012 – 52, kterým bylo rozhodnuto
ve výroku I., že soud zprošťuje JUDr. Petra Poledníka povinnosti zastupovat stěžovatele v řízení
o soudním přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Ve výroku II. bylo rozhodnuto,
že se JUDr. Petrovi Poledníkovi nepřiznává odměna za zastupování a ve výroku III. bylo
rozhodnuto, že návrh stěžovatele na ustanovení nového advokáta pro řízení se zamítá.
Usnesení Krajského soudu v Brně
Z odůvodnění usnesení krajského soudu napadeného kasační stížností vyplývá,
že stěžovateli byl nejprve ustanoven zástupcem pro řízení před krajským soudem advokát
JUDr. Lukáš Kučera, který byl na vlastní žádost zproštěn zastupování stěžovatele z důvodu
svého pracovního vytížení. Krajský soud poté ustanovil usnesením ze dne 23. 5. 2013, č. j. 22 A
23/2012 – 49, zástupcem stěžovatele JUDr. Petra Poledníka, advokáta.
Podáním ze dne 27. 5. 2013 stěžovatel soudu navrhl, aby mu ustanovil zástupcem
advokáta Mgr. Lukáše Míšu. Návrh odůvodnil tak, že na základě telefonického hovoru tento
advokát souhlasil s možným ustanovením zástupcem stěžovatele, byl ochoten žalobci poskytnout
právní služby a přislíbil, že se věci bude odborně právně věnovat.
Podáním ze dne 31. 5. 2013 požádal JUDr. Petr Poledník o zproštění zastupování
žalobce s tím, že byl požádán stěžovatelem, aby se obrátil na soud a požádal o zproštění výkonu
funkce zástupce žalobce, neboť mu nedůvěřuje. Stěžovatel telefonicky kontaktoval
JUDr. Poledníka a poté, co mu tento sdělil, že věcí pověří některého ze svých zaměstnanců,
neboť ve své advokátní kanceláři bude dne 17. 6. 2013, stěžovatel mu vyjádřil nedůvěru
s tím, že je třeba se jeho věci věnovat.
Krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011,
č. j. 3 Ads 149/2010 – 126, a na rozsudek ze dne 7. 10. 2010, č. j. 3 Azs 28/2010 – 43. Krajský
soud dále uvedl, že v projednávané věci byl stěžovateli ustanoven zástupcem JUDr. Petr
Poledník, stěžovatel mu však bez relevantních důvodů projevil nedůvěru. Podle krajského soudu
není důvod návrhu stěžovatele na ustanovení jiného zástupce vyhovět poté, kdy stěžovatel
svévolně odmítl služby ustanoveného advokáta JUDr. Petra Poledníka. Krajský soud také uvedl,
že nebyly naplněny rozumné a věcně oprávněné důvody pro ustanovení konkrétního advokáta
stěžovateli.
Kasační stížnost
Proti tomuto usnesení krajského soudu brojil stěžovatel nezdůvodněnou kasační stížností
ze dne 7. 7. 2013. Stěžovatel byl vyzván usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2013, č. j. 3 As 85/2013 – 16, aby doplnil důvody kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1
písm. a) až d) a návrh výroku rozsudku. Stěžovatel reagoval podáním ze dne 24. 9. 2013
a zároveň požádal o zaslání spisu k nahlédnutí k Okresnímu soudu v Třebíči a o prodloužení
lhůty k doplnění kasační stížnosti s tím, že po nahlédnutí do spisu kasační stížnost dále doplní.
Stěžovateli byla prodloužena lhůta k doplnění kasační stížnosti usnesením ze dne 2. 10. 2013,
č. j. 3 As 85/2013 – 25, tato lhůta však marně uplynula 18. 11. 2013.
Za uvedeného stavu mohl Nejvyšší správní soud vycházet jen z podání stěžovatele ze dne
7. 7. 2013, kterým podle svých představ kasační stížnost doplnil. V tomto doplnění kasační
stížnosti stěžovatel namítal, že usnesení krajského soudu napadené kasační stížností bylo vydáno
předčasně, tedy před uplynutím lhůty k podání opravného prostředku proti předcházejícímu
usnesení krajského soudu. Dále stěžovatel namítal, že soudem ustanovený zástupce JUDr. Petr
Poledník je známým soudkyně, která na krajském soudě řízení vede, proto stěžovatel navrhl
konkrétní změnu ustanovení zástupce (Mgr. Lukáše Míšu).
Závěrem stěžovatel navrhuje, aby bylo kasační stížností napadené usnesení Nejvyšším
správním soudem zrušeno a byl mu ustanoven zástupcem Mgr. Lukáš Míša.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních
náležitostí. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§102 s. ř. s.).
V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody
podřaditelné pod kasační důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a sice jinou vadu řízení,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud podle
vlastní judikatury vychází z toho, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti,
že stěžovatel není zastoupen advokátem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41).
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán
jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Přitom neshledal vady uvedené v ust. §109
odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele, že kasační stížností
napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno v době, kdy ještě neuběhla lhůta pro podání
kasační stížnosti proti předcházejícímu usnesení krajského soudu ve věci. Ze soudního spisu
Nejvyšší správní soud zjistil, že v projednávané věci bylo dne 23. 5. 2011 pod č. j. 22 A 23/2012
– 49, vydáno usnesení, kterým soud zprostil advokáta JUDr. Lukáše Kučeru povinnosti
zastupovat stěžovatele a zároveň ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta JUDr. Petra
Poledníka. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 6. 2013. Poté bylo dne 13. 6. 2013 vydáno
ve věci usnesení napadené kasační stížností, kterým byl JUDr. Petr Poledník zproštěn povinnosti
zastupovat stěžovatele, dále bylo rozhodnuto o odměně JUDr. Petra Poledníka a zároveň
byl zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení nového zástupce pro řízení.
O zproštění JUDr. Petra Poledníka povinnosti zastupovat stěžovatele bylo rozhodnuto
v době, kdy již předchozí rozhodnutí o jeho ustanovení zástupcem stěžovatele nabylo právní
moci. Je třeba podotknout, že podle ust. §55 odst. 5 s. ř. s. platí pro usnesení přiměřeně
ustanovení o rozsudku a podle §54 odst. 5 s. ř. s. je v právní moci rozsudek, který byl doručen
účastníkům. Také nabytí právní moci usnesení proto závisí na datu doručení usnesení poslednímu
z účastníků, nikoliv na tom, zda již účastníkům uplynula lhůta k případnému podání kasační
stížnosti. Krajský soud tedy postupoval správně a námitce stěžovatele v tomto případě nemohl
Nejvyšší správní soud přisvědčit.
K druhé námitce stěžovatele, že stěžovatel požádal o zproštění JUDr Petra Poledníka
povinnosti stěžovatele zastupovat proto, že se domnívá, že tento advokát je známým soudkyně
krajského soudu, která ve věci rozhoduje, Nejvyšší správní soud konstatuje, že taková námitka
není pro rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatele relevantní. JUDr. Petr Poledník byl totiž
usnesením napadeným kasační stížností zproštěn povinnosti zastupovat stěžovatele a dále
stěžovatele nezastupuje. Stěžovateli tak bylo v tomto ohledu napadeným usnesením de facto
vyhověno.
Stěžovatel naopak neuvedl žádné věcné důvody, ze kterých by dovozoval nesprávnost
rozhodnutí krajského soudu, že stěžovateli nebude ustanoven zástupcem Mgr. Lukáš Míša.
Nejvyšší správní soud nad rámec nutného odůvodnění odkazuje na vlastní judikaturu a uvádí,
že lze ustanovit účastníkovi jím zvoleného zástupce v případech, kdy je takový návrh účastníka
opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody (srov. např. rozsudek ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs
24/2008 – 141). V řízení před krajským soudem ani v posuzované kasační stížnosti takové
důvody identifikovat nelze.
Lze tedy uzavřít, že kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. d) ve specifikovaném rozsahu
nebyl dán a dále již zůstala kasační stížnost nedoplněná. Celkově tak Nejvyšší správní soud
posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou a jako takovou ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti vůči stěžovateli rozhodl Nejvyšší správní soud
podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto
mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože
však žalovaný náhradu nákladů nežádal, a případné vzniklé náklady ani jinak ze spisu nevyplývají,
Nejvyšší správní soud náhradu nákladů žalovanému nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2014.
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu