ECLI:CZ:NS:2013:3.TCU.82.2013.1
sp. zn. 3 Tcu 82/2013-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2013 návrh obviněného MUDr. D. R., nar. na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle §10 odst. 2 tr. ř. a rozhodl takto:
I. Podle §10 odst. 2 tr. ř. není obviněný MUDr. D. R., nar. vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení za dobu od 3. 11. 2011 do 6. 6. 2012 ohledně jednání,
pro nějž na základě souhlasu předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 14. 5. 2012 bylo policejním orgánem Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, na základě usnesení ze dne 15. 5. 2012, č. j. OKFK-268-96/TČ-2011-200231, zahájeno jeho trestní stíhání pro zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a o jehož přípustnosti následně dne 5. 6. 2012 usnesením č. 1163 rozhodla Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky,
pro nějž na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s trestním stíháním vysloveným v usnesení č. 1262 ze dne 7. 9. 2012 bylo policejním orgánem Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, na základě usnesení ze dne 20. 9. 2012, č. j. OKFK-268-904/TČ-2011-251101, zahájeno jeho trestní stíhání pro pokračující trestný čin – zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
II. K provedení úkonů trestního řízení ve věci vymezené pod bodem I. nebyl přede dnem 6. 6. 2012 třeba předchozí souhlas Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k trestnímu stíhání obviněného ve smyslu čl. 27 odst. 4 zák. č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.
Odůvodnění:
I.
Dne 19. 7. 2013 podal obviněný MUDr. D. R. , poslanec Parlamentu České republiky v období od 29. 5. 2010 do 28. 8. 2013, prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Jelínka k Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle §10 odst. 2 tr. ř.
Obviněný ve svém návrhu nejprve stručně popsal průběh trestního řízení předcházející souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s jeho vydáním k trestnímu stíhání uděleným dne 6. 6. 2012, přičemž se zaměřil zejména na záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. a na úkony spočívající ve sledování osob a věcí podle §158d tr. ř. a v odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 tr. ř. Uvedl, že v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení vydaného dne 4. 11. 2011 policejním orgánem Policie ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, je uvedeno, že trestného činu se měly dopustit prozatím neustanovené osoby, byť již v této době policejní orgán i Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem věděly, že prověřované trestné činnosti se má dopouštět právě obviněný. Stejně tak žádný návrh policejního orgánu nebo státního zástupce krajského státního zastupitelství na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo povolení ke sledování osoby a věcí neobsahuje údaj o tom, že úkon se týká poslance Parlamentu České republiky.
Dále zdůraznil, že již od počátku trestního stíhání opakovaně poukazoval na to, že některé důkazy opatřené policejním orgánem před zahájením trestního stíhání jsou procesně nepoužitelné, a to pro jejich způsob získání v rozporu s §10 odst. 1 tr. ř. Již při prostudování trestního spisu vznesl dne 1. 2. 2013 požadavek, aby policejní orgán vyřadil veškeré výstupy pořízené v rozporu s §10 tr. ř., zejména výstupy ze sledování obviněného, záznamy telekomunikačního provozu a domovní prohlídky. Policejní orgán tomuto požadavku nevyhověl. Nelegálnost důkazů obviněný zmínil i v návrhu na předběžné projednání obžaloby ze dne 15. 5. 2013. Krajský soud v Praze návrhu nevyhověl a nařídil hlavní líčení.
Obviněný připomněl právní úpravu poslanecké imunity, přičemž podle jeho mínění doplňuje úprava uvedená v §10 odst. 1 tr. ř. ústavní zákaz trestního stíhání poslance či senátora bez souhlasu komory, jíž je členem, jak je upraven v článku 27 Ústavy. Nelze-li poslance trestně stíhat bez souhlasu komory, pak nelze proti poslanci uplatňovat pravomoc podle trestního řádu, a to podle argumentu, že kdo má zakázaný cíl, nemůže jednat k dosažení takového cíle. Z dikce §10 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že orgány činné v trestním řízení mohou vykonávat svou pravomoc vůči osobám požívajícím výsad nebo imunit podle platných právních předpisů (např. podle zákona o Policii), nikoliv však podle trestního řádu. Trestní řád tak upřesňuje tradiční vymezení procesní imunity poslance o zákaz provádění úkonů upravených trestním řádem orgány činnými v trestním řízení před vydáním souhlasu s trestním stíháním poslance příslušnou komorou. Na podporu svého názoru odkázal obviněný na rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 55/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 55/2000), podle něhož jsou důkazy provedené v době od vyžádání vyjádření oprávněného orgánu k trestnímu stíhání do jeho opatření v dalším řízení nepoužitelné. Argumentem a maiori ad minus by měly být důkazy pořízené před vyžádáním oprávněného orgánu k trestnímu stíhání osoby požívající výsad či imunit nepoužitelné. Smyslem §10 odst. 1 tr. ř. je podle obviněného též ochrana moci zákonodárné před zásahy moci výkonné, tedy ústavně garantovat svobodu a nezávislost členů parlamentu, zabránit jejich možnému omezení ze strany moci výkonné cestou případného zneužití jejich trestního stíhání. Jde zejména o významnou garanci parlamentní menšiny, reálného fungování parlamentní opozice v systému, v němž jsou orgány přípravného řízení trestního podřízeny moci výkonné, jež je v rukou parlamentní většiny. Jazykovým, systematickým a logickým výkladem §10 odst. 1 tr. ř. lze dospět k závěru, že procesní imunita poslanců a senátorů dopadá i na tu část trestního řízení, předcházející trestnímu stíhání poslance. Trestní řád ani Ústava v žádném svém ustanovení neuvádí, že by poslanci či senátoři nebyli vyjmuti z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve stadiu trestního řízení předcházejícímu trestnímu stíhání. Opačný výklad by podle obviněného mimo jiné relativizoval článek 28 Ústavy.
Obviněný poukázal na rozhodnutí správního soudu v Kolíně nad Rýnem (SRN) ve věci sledování poslance B. R., v němž dospěl tamní soud k závěru, že úkolem parlamentu je kontrolovat výkonnou moc. A právě proto, aby byla reálná kontrola možná, nesmí dojít k faktickému obrácení rolí, kdy by kontrolovaný mohl sledovat aktivity kontrolora. Sledování poslance může ohrozit svobodný výkon mandátu člena parlamentu, neboť vědomí sledování může zcela znemožnit svobodnou komunikaci poslance s voliči.
Rovněž ve V. B. je chráněna komunikace členů parlamentu před odposlechy a jinými druhy sledování, a to na základě tzv. Wilsonovy doktríny. Dne 17. 11. 1966 na základě série interpelací tehdejší premiér H. W. oznámil, že nedochází k žádnému odposlouchávání členů parlamentu a k žádnému také nedošlo od okamžiku, kdy se jeho vláda ujala moci. K tomu premiér doplnil, že pokud by mělo z důvodu bezpečnosti státu dojít ke změně této politiky, předem by to oznámil. Tato doktrína platí dodnes, opět byla potvrzena např. v roce 2005 tehdejším premiérem T. B.
Z uvedeného pohledu na procesní imunitu poslance nelze podle obviněného přijmout závěr, že vyloučení důkazů získaných proti poslanci postupem podle trestního řádu před jeho vydáním příslušnou komorou popírá princip vyloučení neodůvodněné nerovnosti a že v důsledku nemožnosti použití důkazů získaných lege artis by mohl vést takový postup ke znemožnění dosažení účelů trestního řízení, jak uvedl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. I. ÚS 2632/12.
Oprávnění, která orgány činné v trestním řízení realizovaly ve vztahu k obviněnému v době, kdy byl vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, považuje obviněný za nezákonná a v dalším řízení nepoužitelná. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud vydal následující usnesení:
1. Obviněný MUDr. D. R., poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, byl v době od 3. 11. 2011 do 6. 6. 2012 vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle §10 odst. 1 tr. ř.
2. Povolení ke sledování MUDr. D. R. vydané státním zástupcem Krajského státního zastupitelství dne 7. 11. 2011, č. j. 2 KZN 677/2011, je nezákonné.
3. Povolení soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2011, č. j. 40 Nt 518/2011-5, ke sledování osob a věcí, a to rodinného domu na adrese R. čp., na parcele č., k. ú. H., okres P. – z., je nezákonné.
4. Povolení soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2011, č. j. 40 Nt 480/2011-3, ke sledování osob a věcí, a to kanceláře hejtmana (obviněného) v budově Krajského úřadu S. kraje, je nezákonné.
5. Povolení soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2011, č. j. 40 Nt 490/2011-9, ke sledování osob a věcí, a to kanceláře ředitelky Oblastní nemocnice Kladno, a. s., nemocnice S. kraje na adrese V. ulici čp., K., je nezákonné.
6. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudkyní Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 23. 11. 2011, č. j. 40 Nt 490/2011-4 a Příkaz k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 22. 3. 2012, č. j. 4 Nt 1525/2012-5, vydaný soudkyní Krajského soudu v Ústí nad Labem, jsou nezákonné.
7. Příkaz k domovní prohlídce vydaný soudkyní Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 11. 5. 2012, č. j. 40 Nt 1433/2012-55, je nezákonný.
8. Příkaz k domovní prohlídce vydaný soudkyní Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 11. 5. 2012, č. j. 40 Nt 1433/2012-57, je nezákonný.
9. Příkaz k domovní prohlídce vydaný soudkyní Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 11. 5. 2012, č. j. 40 Nt 1433/2012-59, je nezákonný.
10. Příkaz k domovní prohlídce vydaný soudkyní Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 11. 5. 2012, č. j. 40 Nt 1433/2012-61, je nezákonný.
11. Osobní prohlídka MUDr. D. R., provedená Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, dne 14. 5. 2012 v 20,30 hod., zachycená Protokolem o provedení osobní prohlídky ze dne 14. 5. 2012, č. j. OKFK-268/TČ-2011-200231, je nezákonná.
II.
Z návrhu obviněného a z trestního spisu ve věci obviněného, vedené v současnosti u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013, zjistil Nejvyšší soud následující skutečnosti:
Dne 4. 11. 2011 sepsal pod č. j. OKFK-268-1/TČ-2011-200204 policejní orgán Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. ve věci podezření ze spáchání trestného činu - zločinu poškození finančních zájmů Evropských společenství podle §260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku a sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, spáchané ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měly dopustit prozatím neustanovené osoby tím, že se po společné domluvě předem dohodly na ovlivnění zadávacího řízení při zadání veřejné zakázky – rekonstrukce zámku B., s předpokládanou hodnotou stavebních prací ve výši 181.666.666,- Kč bez DPH, zveřejněného dne 22. 7. 2011 v Informačním systému veřejných zakázek, který je v majetku S. kraje a zadavatelem je S. kraj, kontaktní místo - Krajský úřad S. kraje, tak, aby toto zadávací řízení vyhrála předem vybraná společnost Konstruktiva Branko, a. s. , IČ, se sídlem M., P. – B., za formální účasti dalších pěti soutěžitelů, s předem připravenými nabídkami na CD nosičích, které budou vytvořeny firmou Konstruktiva Branko, a. s., v součinnosti s dosud neustanovenou projekční kanceláří se sídlem v Ú. n. L. a předány těmto pěti firmám spolu s přihláškou do uvedeného užšího zadávacího řízení, kdy dosud neustanovená osoba jednající za předem vybranou vítěznou společnost Konstruktiva Branko, a. s., zajistí navýšení vítězného položkového rozpočtu zadavatele rekonstrukce zámku B. o 35 mil. korun oproti původnímu rozpočtu rekonstrukce, stanoveného již zmíněným dosud neustanoveným projektantem, a rovněž po ukončení zadávacího řízení a vydání stavebního povolení odešle či předá takto získané prostředky v postupných splátkách na různé účty dalších dosud neustanovených stavebních firem oproti fiktivním fakturám za poradenskou činnost pro vítěznou firmu, kdy rekonstrukce má být financována z prostředků E. s. v rámci R. o. p. N. S. Č., o kterém se dozvěděl policejní orgán z trestního oznámení.
Dne 7. 11. 2011 vydal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, č. j. 2 KZN 677/2011, povolení ke sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, odst. 2 tr. ř., a to osob MUDr. D. R., MUDr. P. K., Ing. I. S., Ing. P. D., ve věci vedené policejním orgánem pod č. j. OKFK-268/TČ-2011-200204.
Dne 7. 11. 2011 vydala soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 40 Nt 480/2011-3 povolení ke sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, odst. 3 tr. ř., a to kanceláře hejtmana (obviněného) v budově Krajského úřadu S. kraje.
Dne 23. 11. 2011 rozhodla soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 40 Nt 490/2011-4 ve věci vedené policejním orgánem pod č. j. OKFK-268/TČ-2011-200204 tak, že podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. nařídila odposlech a záznam telekomunikačního provozu účastnických čísel uživatelů Ing. T. M., L. N. a MUDr. D. R.
Dne 23. 11. 2011 vydala soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 40 Nt 490/2011-9 povolení ke sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, odst. 3 tr. ř., a to kancelář ředitelky Oblastní nemocnice Kladno, a. s., nemocnice S. kraje na adrese V. ulici čp., K.
Dne 29. 12. 2011 vydal soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 40 Nt 518/2011-5 povolení ke sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, odst. 3 tr. ř., a to rodinného domu na adrese R. čp., na parcele č., k. ú. H., okres P. – z.
Dne 22. 3. 2012 vydala soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 4 Nt 1525/2012-5 příkaz k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prováděného na základě příkazu soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2011 pod sp. zn. 40 Nt 490/2011-4 u telefonních čísel uživatelů Ing. T. M., L. N. a MUDr. D. R.
Dne 11. 5. 2012 byly soudkyní Okresního soudu v Ústí nad Labem vydány pod č. j. 40 Nt 1433/2012-55, 40 Nt 1433/2012-57, 40 Nt 1433/2012-59 a 40 Nt 1433/2012-61 příkazy k domovní prohlídce podle §83 tr. ř. a prohlídce jiných prostor podle §83a tr. ř.
Dne 14. 5. 2012 ve 20,30 hod. byla Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, provedena osobní prohlídka MUDr. D. R., zachycená Protokolem o provedení osobní prohlídky ze dne 14. 5. 2012, č. j. OKFK-268/TČ-2011-200231.
Dne 14. 5. 2012 oznámil státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem telefonicky ve 20:30 hod. a následně písemně ve 23:00 hod. předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zadržení poslance (obviněného), ke kterému došlo téhož dne ve 20:15 hod., ve věci vedené policejním orgánem pod č. j. OKFK-268/TČ-2011-200204, a to bezprostředně poté, co jako hejtman S. kraje převzal finanční hotovost jako svůj podíl z odměny za to, že s jeho vědomím a podle jím poskytnutých informací další podezřelí ovlivnili průběh zadávacího řízení na zadání veřejné zakázky „rekonstrukce zámku B.“. Státní zástupce současně požádal o udělení souhlasu k jeho odevzdání soudu. Předsedkyně Poslanecké sněmovny dne 14. 5. 2012 ve 23:00 hod. vyslovila podle §27 odst. 5 Ústavy souhlas s odevzdáním poslance (obviněného) soudu.
Dne 15. 5. 2012 vydal policejní orgán Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, pod č. j. OKFK-268-96/TČ-2011-200231 usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř., kterým zahájil trestní stíhání obviněného pro zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 14. 5. 2013 v době kolem 19,30 hod. v domě čp. v ul. V A., R., okres P. – z., jako hejtman S. kraje, Z., P., IČ, který je zadavatelem veřejné zakázky „Rekonstrukce zámku B.“, zadané v užším řízení podle §28 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 11. 9. 2011, a zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách dne 22. 7. 2011 s evidenčním číslem, která je hrazena z r. o. p. N. S. Č., financovaného z prostředků Evropské unie, tedy jako úřední osoba v souvislosti s tímto zadávacím řízením a v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu, převzal od MUDr. K. P., nar., a MUDr. P. K., nar., finanční hotovost ve výši 7.000.000,- Kč jako svůj podíl z finanční hotovosti v celkové výši 14.000.000,- Kč, kterou MUDr. P. obdržela dne 14. 5. 2012 ve 14,00 hod. v K., v areálu Nemocnice K., od Ing. I. S., nar., společnice a jednatelky společnosti FISA, s. r. o., C., K., IČ, a Ing. P. D., nar., generálního ředitele a člena představenstva společnosti Konstruktiva Branko, a. s., M., P., IČ, jako část předem dohodnuté odměny v celkové výši 24.000.000,- Kč určené pro ni, MUDr. K. a obv. MUDr. R. za to, že s vědomím a předchozím souhlasem obv. MUDr. D. R. MUDr. P. společně s MUDr. K., společně s L. N., nar., jednající za společnost ERINYES s. r. o., R., P., IČ, nyní AVEZA s.r.o., která pro zadavatele pořádala zadávací řízení, ovlivnili průběh zadávacího řízení na zadání výše uvedené veřejné zakázky tak, aby tato veřejná zakázka byla zadána předem určené společnosti Konstruktiva Branko, a. s., zejména zajistili stanovení podmínek k účasti v zadávacím řízení tak, aby je splňovala tato společnost a další předem určení zájemci, jednající s ní po vzájemné dohodě, dále zástupcům spol. Konstruktiva Branko, a. s. umožnili ve spolupráci s dosud neustanoveným projektantem účelově navýšit v jednotlivých položkách a též doplnit o údajně chybějící položky výkaz výměr, tedy účelově tak navýšili předpokládanou cenu předmětné veřejné zakázky, kdy následně skutečně nabídka této společnosti Konstruktiva Branko, a. s. byla vybrána jako nejvhodnější s nabídkovou cenou zakázky 178.932.974,- Kč bez DPH, tedy 214.719.569,- Kč vč. DPH, jak bylo výše popsaným způsobem předem dohodnuto a následně byla s uvedenou společností zadavatelem uzavřena smlouva o dílo na zhotovení předmětné veřejné zakázky, tedy obv. MUDr. D. R., jako hejtman S. kraje nechránil veřejný zájem a nedbal o účelné a hospodárné využívání majetku kraje v souladu s jeho zájmy a úkoly vyplývajícími z jeho působnosti, ani o ochranu jeho majetku před zneužitím, což bylo jeho povinností vyplývající z §17 odst. 1 a 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, protože věděl o tom, že finanční prostředky, které převzal, byly MUDr. K. P. poskytnuty jako část odměny za ovlivnění uvedeného zadávacího řízení ve prospěch společnosti Konstruktiva Branko, a. s. a pocházejí z účelového navýšení ceny předmětné veřejné zakázky, čímž byl fakticky popřen smysl zadávání veřejných zakázek, jímž je výběr nabídky nejvýhodnější z hlediska zadavatele, s MUDr. K. P. a MUDr. P. K. byl na předání těchto finančních prostředků i na tom, že celková výše odměny bude činit 24.000.000,- Kč, z čehož nejméně polovina byla určena pro něho, předem dohodnut, když přinejmenším svým aktivním jednáním ohledně způsobu účelového navýšení předpokládané ceny zakázky přizváním dalšího projektanta a utvrzováním, jim přispíval k úspěšnému ovlivnění průběhu předmětné veřejné zakázky tak, aby všichni za její zadání uvedené společnosti dostali uvedenou předem dohodnutou odměnu, přičemž bezprostředně po převzetí uvedené finanční hotovosti byl obv. MUDr. D. R. zadržen Policií ČR. Obviněný převzal usnesení dne 15. 5. 2012.
Dne 5. 6. 2012 přijala Poslanecká sněmovna usnesení č. 1163, kterým podle čl. 27 odst. 5 Ústavy rozhodla o přípustnosti stíhání poslance D. R., a to pro skutek uvedený v oznámení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem o zadržení poslance a žádosti o udělení souhlasu k jeho odevzdání soudu ze dne 14. 5. 2012.
Dne 7. 9. 2012 přijala Poslanecká sněmovna usnesení č. 1262, kterým podle čl. 27 odst. 4 Ústavy a §12 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyslovila souhlas s trestním stíháním poslance D. R. pro pokračující trestný čin, zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
1. jako hejtman S. kraje, který je jediným akcionářem Oblastní nemocnice Kolín, a.s., nemocnice S. kraje Nemocnice K. H., jakožto zadavatele veřejné zakázky „Nákup vybavení a zdravotnické technologie pro Oblastní nemocnici Kolín, a.s., nemocnici S. kraje Nemocnice K. H.“, tedy jako úřední osoba v souvislosti s těmito zadávacími řízeními a v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu, převzal dne 16. 2. 2012 v době kolem 20,30 hod v domě č. p. v ul. V A., R., okres P. – z., finanční hotovost ve výši nejméně 168.000,- EU, tj. v přepočtu 4.244.520,- Kč, od MUDr. P. K., jako svůj podíl z finanční hotovosti v celkové výši 12.000.000,- Kč, kterou MUDr. K. obdržel od společnosti HOSPIMED, spol. s r. o.,
2. jako hejtman S. kraje, který je jediným akcionářem Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a. s., nemocnice S. kraje, jakožto zadavatele veřejné zakázky „Vybavení Domova důchodců s lůžky následné péče a oddělením rehabilitace a vybavení N. pavilonu Oblastní nemocnice Kladno, a. s., tedy jako úřední osoba v souvislosti s tímto zadávacím řízením a v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu, převzal dne 2. 4. 2012 v době kolem 19,00 hod v domě č. p. v ul. V A., R., okres P. – z., finanční hotovost ve výši 666.666,- Kč od MUDr. P. K., jako svůj podíl z finanční hotovosti v celkové výši 2.000.000,- Kč, kterou MUDr. K. obdržel od společnosti PURO-KLIMA, a. s.,
3. jako hejtman S. kraje, který je jediným akcionářem Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a. s., nemocnice S. kraje, jakožto zadavatele veřejné zakázky „Dodávka zdravotnické technologie pro pavilon B“, tedy jako úřední osoba v souvislosti s tímto zadávacím řízením a v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu, převzal dne 27. 4. 2012 v době kolem 7,00 hod v H., na adrese L., od MUDr. P. K. finanční hotovost ve výši 3.100.000,- Kč a následně dne 3. 5. 2012 v době kolem 20,20 hod v domě č. p. v ul. V A., R., okres P. - z., finanční hotovost ve výši 1.000.000,- Kč od MUDr. P. K. jako svůj podíl z finanční hotovosti v celkové výši 6.200.000,- Kč, kterou MUDr. K. obdržel od spol. B Braun Medical, s. r. o.
Ohledně těchto skutků zahájil policejní orgán podle §160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. trestní stíhání obviněného usnesením ze dne 20. 9. 2012, č. j. OKFK-268-904/TČ-2011-251101, které obviněný převzal dne 1. 10. 2012.
Obviněný MUDr. D. R. byl v období od 29. 5. 2010 do 28. 8. 2013 poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
III.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §10 odst. 1 tr. ř. jsou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
Podle §10 odst. 2 tr. ř. platí, že vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud.
Podle §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze zahájit trestní stíhání, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§10) nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán.
Podle čl. 27 odst. 4 Ústavy České republiky ve znění účinném do 31. 5. 2013, nelze poslance ani senátora trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem; odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
Podle §12 odst. 10 tr. ř. se trestním řízením rozumí řízení podle trestního řádu, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé.
Obviněný svým návrhem vymezil předmět projednávání tak, že bylo třeba odpovědět zejména na otázku, zda právní úprava čl. 27 odst. 4 Ústavy (ve znění účinném do 31. 5. 2013) ve spojení s §10 odst. 1 tr. ř. vylučuje bez předchozího souhlasu Poslanecké sněmovny vést postupem před zahájením trestního stíhání (§158 až §158f tr. ř.) trestní řízení ohledně jednání, pro nějž by bylo v případě potvrzení podezření na místě zahájit trestní stíhání poslance. Obviněný ve svém návrhu vyjádřil přesvědčení, že v takové věci nelze bez souhlasu Poslanecké sněmovny provádět žádné úkony trestního řízení. Nejvyšší soud považuje takový výklad za nesprávný.
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle §10 odst. 1 tr. ř. je založeno na výsadách či imunitách podle zákona nebo mezinárodního práva. Trestní řád důvody ani rozsah vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení nestanoví, proto je třeba vycházet z právní úpravy té které výsady či imunity v příslušném zákoně či mezinárodní smlouvě. Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle §10 odst. 1 tr. ř. přitom není konstruováno tak, že by každá osoba požívající výsad či imunit byla zcela vyňata z jakýchkoliv pravomocí orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu.
V případě poslanecké imunity je třeba vycházet především z její úpravy v čl. 27 Ústavy, v daném případě ve znění do 31. 5. 2013. Odborná literatura (srov. např. Vladimír Sládeček, Vladimír Mikule, Jindřiška Syllová. Ústava České republiky, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 215 a násl.) odlišuje tzv. částečnou hmotněprávní exempci upravenou v odstavcích 1 a 2, procesní přestupkovou imunitu upravenou v odstavci 3 a procesní trestněprávní imunitu upravenou v odstavci 4 a 5. Poslanec (senátor) má ve smyslu procesní trestněprávní exempce (čl. 27 odst. 4 Ústavy) výjimku (vynětí) z běžného režimu trestního stíhání. Výjimku má od okamžiku, kdy nabyl mandátu, tedy od svého zvolení poslancem nebo senátorem (čl. 19 odst. 3 Ústavy). Pokud se stíhání týká skutku, který byl spáchán během výkonu mandátu nebo skutku, který byl sice spáchán před nabytím mandátu, ale pro tento skutek nebyl před nabytím mandátu trestně stíhán, tedy pokud má být stíhání zahájeno v době výkonu mandátu, vznikla překážka zahájení trestního stíhání. Orgán činný v trestním řízení je povinen požádat příslušnou komoru, aby vyslovila souhlas se zahájením jeho trestního stíhání. Pokud bylo trestní stíhání osoby zahájeno už před tím, než stíhaná osoba nabyla mandátu poslance (senátora), aniž bylo ukončeno pravomocným rozsudkem, je možno pokračovat v trestním stíhání po zvolení této osoby poslancem nebo senátorem až poté, kdy byl vysloven souhlas komory s jejím trestním stíháním. Náležitosti žádosti orgánu činného v trestním řízení upravuje §12 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a §13 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu tak, že musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci. Poslanec (senátor) je vyňat jen z úkonů trestního stíhání, úkonů přípravného řízení před zahájením trestního stíhání ve smyslu §12 odst. 10 tr. ř. se procesní imunita netýká - ovšem s výjimkou zadržení osoby podezřelé podle §76 odst. 1 tr. ř., a to proto, že poslanec (senátor) může být podle čl. 27 odst. 5 Ústavy zadržen „jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté“. Souhlasem se rozumí usnesení komory, jímž se vyslovuje souhlas k trestnímu stíhání člena komory pro určitý skutek. Implicitní souhlas není možný. „Odepřením“ se pak rozumí usnesení komory o tom, že se vyslovuje nesouhlas nebo usnesení o tom, že se souhlas nevyslovuje. Pokud nebylo přijato žádné usnesení, není věc vyřešena a pokračuje trvání zákonné překážky podle §34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Totéž platí, pokud nebylo o souhlasu nebo nesouhlasu vůbec komorou hlasováno. Pokud není věc komorou rozhodnuta a poslanec nebo senátor ztratí mandát (např. uplynutím volebního období), je možno jej poté, kdy přestal být poslancem (senátorem), stíhat bez omezení. Rovněž pokud se poslanec (senátor) dopustil určitého skutku v době, kdy požíval poslanecké (senátorské) imunity, nebo před touto dobou, ale orgán činný v trestním řízení o souhlas s trestním stíháním v době trvání mandátu nepožádal, může být trestně stíhán pro tento skutek po skončení mandátu bez omezení, pokud ovšem nedošlo mezitím k promlčení skutku, protože promlčecí doba v tomto případě běží. Vysloví-li komora souhlas, může být stíhání pro skutek, který byl označen v žádosti orgánu činného v trestním řízení a poté v usnesení komory, zahájeno nebo v něm může být pokračováno. Pokud by došlo k pochybnostem, k jakému skutku byl souhlas vydán, je rozhodný obsah usnesení komory. Skutek musí být v usnesení komory dostatečným způsobem popsán. Nezáleží na jeho právní kvalifikaci, poslanec (senátor) může být stíhán, i pokud byla právní kvalifikace skutku během stíhání změněna. Poslanec (senátor) má poté, kdy komora přijala usnesení o tom, že vyslovuje souhlas k trestnímu stíhání, i nadále imunitu pro jiné skutky než ten, jehož se usnesení týká. Dodatečně není možno podřazovat pod označené skutky žádné skutky další. V případě, kdy komora vyslovila souhlas se stíháním svého člena a stíhání nebylo ukončeno pravomocným rozsudkem ani zastaveno dříve, než uplynulo volební období a tento člen komory byl v dalších volbách znovu zvolen poslancem či senátorem, je třeba pro pokračování stíhání v dalším volebním období souhlasu nově zvolené komory. Pokud se komora usnese, že se souhlas s trestním stíháním poslance (senátora) pro určitý skutek odpírá, vzniká nepřípustnost trestního stíhání osoby podle §11 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud nevidí důvod se od takového výkladu odchylovat. Trestněprávní procesní exempce upravená v čl. 27 odst. 4 Ústavy (ve znění účinném do 31. 5. 2013) je vázána k okamžiku zahájení trestního stíhání, nikoliv k postupu podle trestního řádu jako celku. Trestní řízení je přitom pojem širší než trestní stíhání (srov. §12 odst. 10 tr. ř.). Trestní řízení směřuje k náležitému zjištění trestných činů a potrestání jejich pachatelů (§1 tr. ř.), přičemž samotným počátkem trestního řízení je postup před zahájením trestního stíhání (§158 až §158f tr. ř.), jehož úlohou je zjišťovat podmínky, na základě nichž může být učiněn závěr o přechodu věci do dalšího úseku trestního řízení (trestního stíhání) nebo závěr o tom, že tu takové podmínky chybí a je nutno věc řešit mimo rámec trestního řízení (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 1936). Počátek trestní řízení je přitom vázán na okamžik, kdy orgány činné v trestním řízení (policejní orgán nebo státní zástupce) mohou na základě jim dostupných informací učinit nejobecnější závěr o podezření ze spáchání trestného činu (srov. §158 odst. 3 tr. ř.). Trestní stíhání je naopak zahajováno postupem podle §160 tr. ř. až v okamžiku, nasvědčují-li prověřováním podle §158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl trestný čin spáchán, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Pro zahájení trestního stíhání se přitom vyžaduje vyšší míra pravděpodobnosti závěru o spáchání trestného činu určitou osobou, než je tomu v případě zahájení úkonů trestního řízení (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2063). Postup před zahájením trestního stíhání má za úkol trestním řádem určenými důkazními prostředky teprve určit možného pachatele skutku právě s onou vyšší mírou pravděpodobnosti, potřebnou pro zahájení trestního stíhání.
Z uvedených souvislostí vyplývá, že širším výkladem směřujícím k vyloučení poslance ze všech pravomocí orgánů činných v trestním řízení, by byl popřen samotný smysl úpravy obsažené v čl. 27 odst. 4 Ústavy, který předpokládá, že příslušná komora o vydání souhlasu k trestnímu stíhání poslance (senátora) rozhoduje. Má-li být předmětné rozhodnutí komory smysluplné (racionální) - nehledě na jeho širší společenský dopad nezávislý na pozdějším výsledku trestního stíhání, musí být učiněno na základě takové kvality informací, která alespoň s vyšší mírou pravděpodobnosti odůvodňuje podezření z trestného činu spáchaného poslancem (senátorem). Ostatně souhlas příslušné komory k trestnímu stíhání je vždy vyslovován pro konkrétní skutek. Avšak, jak již bylo uvedeno, na počátku trestního řízení disponují orgány činné v trestním řízení pouze základním, dostatečně nepodloženým podezřením ze spáchání trestného činu, přičemž teprve v průběhu objasňování a prověřování získaných skutečností se lze k bližšímu vymezení skutku dopracovat. I v rámci jednoho trestního řízení se přitom skutkové okolnosti popsané v záznamu o zahájení trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. mohou od skutku popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání zcela zásadně lišit. Teprve od okamžiku zahájení trestního stíhání lze současně hovořit o tzv. totožnosti skutku (§176 odst. 2 tr. ř., §220 odst. 1 tr. ř.). Rovněž z těchto důvodů je nemyslitelné, aby příslušná komora parlamentu vyslovovala souhlas k trestnímu stíhání svého člena pouze na základě nijak neověřených informací obsažených např. v trestním oznámení, když následně by na základě takového souhlasu orgány činné v trestním řízení zahájily trestní stíhání pro zcela jiný skutek. Nejenže by takový postup mohl zmařit účel konkrétního trestního řízení, ale samotný čl. 27 odst. 4 Ústavy by ztratil svůj smysl. Tyto důvody vedly nepochybně zákonodárce k tomu, že vymezil počátek procesní trestněprávní exempce až k okamžiku zahájení trestního stíhání. Nejvyšší soud pak zdůrazňuje, že zákonná úprava, které by svědčila argumentace obviněného, vedla by k neodůvodněné občanské nerovnosti, prakticky by znemožňovala aplikaci trestněprávních norem vůči poslancům (senátorům), výrazně by vychýlila onu zásadu rovnováhy dělby moci zákonodárné, výkonné a soudní, vlastní demokratickým společenským systémům, v neprospěch moci soudní. Shora popsaná platná a účinná zákonná úprava dostatečně garantuje, aby nedocházelo k neodůvodněným ingerencím moci výkonné a soudní vůči moci zákonodárné, to jak pro politické projevy a postoje poslanců (senátorů) v souvislosti s výkonem jejich mandátu, tak pro pouhé prověřování podezření z obecně srozumitelné kriminální činnosti.
V této souvislosti nelze neodkázat na obdobný závěr Ústavního soudu, ke kterému dospěl ve svém usnesení ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. I. ÚS 2632/12, str. 20, a to v řízení, v němž obviněný uplatnil totožné námitky, jaké posléze učinil předmětem nyní projednávaného návrhu.
Specifickým druhem vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení je i omezení stíhatelnosti poslance spočívající v tom, že k jeho stíhání je zapotřebí souhlasu příslušné komory, jejíž je členem (čl. 27 odst. 4 Ústavy), a které má podobu procesní překážky uvedené v §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 55/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení je zde omezeno na trestní stíhání, nedotýká se však žádných pravomocí orgánů činných v trestním řízení, které lze realizovat v rámci postupu před zahájením trestního stíhání. Vynětí z pravomoci je navíc vázáno na souhlas příslušné komory parlamentu, a to v tom smyslu, že dospějí-li orgány činné v trestním řízení v konkrétní věci do stadia, kdy by byly jinak povinny zahájit trestní stíhání poslance (příp. stane-li se již trestně stíhaná osoba poslancem), musejí požádat příslušnou komoru parlamentu o vyslovení souhlasu s takovým trestním stíháním. Odepřela-li komora za právního stavu do nabytí účinnosti ústavního zákona č. 98/2013 Sb. souhlas vyslovit, byla taková osoba v téže věci navždy vyňata z pravomoci orgánů činných (za nyní účinného znění čl. 27 odst. 4 Ústavy je trestní stíhání vyloučeno po dobu trvání mandátu). Vyslovila-li naopak komora souhlas s trestním stíháním poslance, odpadla překážka bránící zahájit trestní stíhání nebo v něm pokračovat, a poslanec tím přestal být vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Od okamžiku podání žádosti příslušné komoře o vyslovení souhlasu s trestním stíháním je navíc poslanec vyňat pouze z těch pravomocí orgánů činných v trestním řízení, které lze provést výlučně v rámci trestního stíhání, a proto, pokud dosud nebylo trestní stíhání zahájeno, nic nebrání orgánům činným v trestním řízení provádět úkony, které lze provést v rámci postupu před zahájením trestního řízení, a to zejména úkony neodkladné či neopakovatelné.
Zvláštní podmínky pro udělení souhlasu s trestním stíháním poslance jsou v čl. 27 odst. 5 Ústavy stanoveny pro případ, že poslanec byl zadržen při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Také k této otázce se vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. I. ÚS 2632/12, kde dospěl k závěru, že udělením souhlasu předsedy komory Parlamentu České republiky k odevzdání zadrženého poslance nebo senátora soudu je dán souhlas s trestním stíháním dané osoby, a to do doby rozhodnutí komory o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností. Z hlediska otázky vynětí takového poslance z pravomoci orgánů činných v trestním řízení je tedy zřejmé, že v období od udělení souhlasu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k odevzdání zadrženého poslance soudu do okamžiku, kdy Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností, není poslanec vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Proto také veškeré úkony trestního řízení provedené v souladu s trestním řádem budou případně použitelné v dalším řízení, pokud příslušná komora s konečnou platností trestní stíhání připustí.
Pokud tedy bylo v posuzovaném případě ode dne 4. 11. 2011 vedeno trestní řízení postupem před zahájením trestního stíhání, které vyústilo v zadržení obviněného (poslance) dopadeného bezprostředně po spáchání trestného činu dne 14. 5. 2012 ve 20,15 hodin, toto zadržení bylo ve 20,30 hodin oznámeno předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která téhož dne ve 23,00 hodin vyslovila souhlas k odevzdání obviněného (zadrženého poslance) soudu, a následně bylo dne 15. 5. 2012 zahájeno trestní stíhání obviněného, pak nebyl obviněný až do rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky učiněném dne 5. 6. 2012 vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve smyslu §10 odst. 1 tr. ř. (vzhledem k rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která svým usnesením č. 1163 rozhodla o přípustnosti trestního stíhání, nebyl obviněný vyňat ani následně). Proto veškeré úkony trestního řízení, provedené v době ode dne 4. 11. 2011 do 5. 6. 2012 nejsou nezákonné z důvodu, že by byl v té době obviněný vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení takové úkony provést.
K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že při rozhodování o návrhu podle §10 odst. 2 tr. ř. není přezkoumávána zákonnost provedených úkonů trestního řízení z jiných hledisek, než z hlediska dostatku či nedostatku pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle podmínek uvedených v §10 odst. 1 tr. ř. Přezkum zákonnosti provedených úkonů z jiných hledisek je ponechán na příslušných orgánech činných v trestním řízení. Nejvyšší soud svým rozhodnutí rovněž nepředjímá jakýkoli další postup orgánů činných v trestním řízení v dané věci a nemůže se (a ani se nesmí) vyjadřovat k dalším zjištěním učiněným ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§141 odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký