ECLI:CZ:NS:2016:3.TZ.28.2016.1
sp. zn. 3 Tz 28/2016 -36
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. Ch. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 11 To 119/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 27/2011, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I . Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 11 To 119/2013, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. Ch.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušuje se též jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tj. mimo jiné i výrok o souhrnném trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 40/2013.
II . Podle §226 písm. b) tr. ř. se obviněný P. Ch., zprošťuje návrhu na potrestání pro skutek spočívající v tom, že dne 5. 2. 2011 v 08.15 hodin na pozemní komunikaci v obci M., okres K. H., řídil motorové vozidlo Škoda Felicia Pick up, přestože v bodovém hodnocení řidičů dosáhl 12 bodů, v důsledku toho mu byl Policií ČR, KŘP hl. města Prahy, odbor služby dopravní policie, dne 29. 6. 2009 zadržen řidičský průkaz, o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů věděl i z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 9 T 254/2009, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
III . Obviněnému P. Ch. se při jinak nezměněném výroku o vině přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 40/2013, ukládá podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon se podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků za současného vyslovení dohledu.
Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku se obviněnému ukládá, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnými činy způsobil.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, byl obviněný P. Ch. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že: „dne 5. 2. 2011 v 08.15 hodin na pozemní komunikaci v obci M., okres K. H., řídil motorové vozidlo Škoda Felicia Pick up, přestože v bodovém hodnocení řidičů dosáhl 12 bodů, v důsledku toho mu byl Policií ČR, KŘP hl. města Prahy, odbor služby dopravní policie, dne 29. 6. 2009 zadržen řidičský průkaz, o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů věděl i z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 9 T 254/2009“ .
Za tento přečin byl obviněný P. Ch. odsouzen podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Proti rozsudku podal obviněný odvolání. Toto směřoval proti výroku o vině a trestu. Dovozoval, že dosažení 12 bodů a zadržení řidičského průkazu pro něj znamená pouze zákaz řízení na dobu 1 roku, neboť po této době může řidič, který dosáhl 12 bodů, požádat o vrácení řidičského průkazu.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 11 To 119/2013, bylo odvolání obviněného Ch. podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 11 To 119/2013, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. Ch. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného P. Ch.
Ve svém mimořádném opravném prostředku zaujal názor, že okresní soud při vydání napadeného rozhodnutí, jímž obviněného uznal vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zřejmě vycházel z toho, že v době jízdy (5. 2. 2011) byla sankce spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, uložená obviněnému rozhodnutím Policie ČR, KŘP hl. města Prahy, odbor služby dopravní policie již vykonána, avšak obviněný nepožádal o vrácení řidičského oprávnění a neprokázal způsobilost k opětovnému řízení motorových vozidel. Jakkoli byl v soudní praxi uplatňován právní názor, že i v takovém případě se jedná o označený přečin, z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013, vyplynulo, že takové jednání znaky přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nevykazuje. S poukazem i na další navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 7 Tdo 986/2013, 7 Tz 33/2014, 7 Tz 14/2015) činí ministr spravedlnosti závěr, že takové jednání může být kvalifikováno nejvýše coby přestupek.
Dále konstatoval, že výrok o trestu z této trestní věci (tj. z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011) již v současnosti neexistuje, neboť byl následně zrušen v souvislosti s uložením souhrnného trestu v další trestní věci obviněného Ch., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 40/2013 a pravomocně skončené rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013. Jelikož posledně citovaným rozhodnutím byl obviněnému ukládán trest mj. i za skutek, pro který byl stíhán a odsouzen v napadené trestní věci, a zrušením pravomocného výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, pozbyl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013, svůj bezprostřední podklad, nelze trvat na jeho vykonatelnosti a měl by být rovněž zrušen postupem podle §269 odst. 2 věty čtvrté tr. ř. jako rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 11 To 119/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Ch., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a také zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, a dále zrušil i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, mj. i výrok o uložení souhrnného trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013, a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. a sám v dané věci rozhodl a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby jako soud odvolací ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 40/2013 v rozsahu zrušení tuto věc znovu projednal a rozhodl o trestu.
Nejvyšší soud ve veřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil že obviněný P. Ch. byl rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že: „dne 5. 2. 2011 v 08.15 hodin na pozemní komunikaci v obci M., okres K. H., řídil motorové vozidlo Škoda Felicia Pick up, přestože v bodovém hodnocení řidičů dosáhl 12 bodů, v důsledku toho mu byl Policií ČR, KŘP hl. města Prahy, odbor služby dopravní policie, dne 29. 6. 2009 zadržen řidičský průkaz, o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů věděl i z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 9 T 254/2009“ a byl odsouzen podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Proti rozsudku podal odvolání obviněný a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 11 To 119/2013, bylo odvolání obviněného Ch. podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
S ministrem spravedlnosti je třeba souhlasit, pokud dovozuje, že podřazení skutku popsaného v rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, pod zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku není zákonné.
Podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykoná činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
Okresní soud při vydání rozsudku dospěl k právnímu závěru, že obviněný popsaným jednáním naplnil zákonné znaky označeného přečinu tím, že (tzv. právní věta) „mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou oprávnění podle jiného právního předpisu pozbyl“. Takto dovozený právní závěr je závěrem vadným.
Jak důvodně poukazuje ministr spravedlnosti, závěr zastávaný okresním soudem není správný, neboť byl překonán usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013. Velký senát Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí konstatoval, že ustanovení §123d zákona č. 361/2000 Sb. určuje toliko postup pro vrácení řidičského oprávnění, které řidič ze zákona o silničním provozu pozbyl, a který lze znovu získat pouze na základě rozhodnutí příslušného správního úřadu o vrácení tohoto řidičského oprávnění za splnění zákonem stanovených podmínek. Dále dovodil, že ze znění a vzájemného kontextu ustanovení §123c a §123d zákona č. 361/2000 Sb. zřetelně vyplývá, že právní důsledek dosažení celkového počtu 12 bodů spočívající v pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., mající sankční povahu, skončí rovněž uplynutím doby jednoho roku. Důsledkem pozbytí či ztráty řidičského oprávnění není nic jiného, než po dobu jednoho roku trvající nezvratný a ničím neovlivnitelný zákaz řídit motorové vozidlo, přičemž právě po uplynutí jednoho roku lze tento důsledek odstranit na základě postupu upraveného v ustanovení §123d citovaného zákona. Z těchto důvodů uzavřel, že se „řidič, který pozbyl řidičské oprávnění podle §123c odst. 3 tohoto zákona, nalézá ve stejném postavení jako řidič, který vykonal trest či sankci (dále jen „sankce“) zákazu řízení motorového vozidla, která mu byla uložena rozhodnutím soudu či jiného orgánu veřejné moci. Jestliže řidič vykonal tuto sankci a pak přesto řídil motorové vozidlo, aniž prokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, které pozbyl v důsledku uložené sankce (§94a, §102 zákona č. 361/2000 Sb.), není možné dospět k závěru, že mařil výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. Nelze však ani konstatovat, že mařil výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu, jelikož povinnost plnit podmínky stanovené v rozhodnutí soudu či jiného orgánu veřejné moci, k jehož ochraně ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku směřuje, lze jen v rozsahu, v jakém byly obviněnému tímto rozhodnutím vysloveny. Po výkonu sankce zákazu řízení motorových vozidel, jež byla uložena rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nepředstavuje řízení motorového vozidla v době, kdy pozbytí řidičského oprávnění jako důsledek takto uložené sankce stále trvá, výkon činnosti, kterou by mařil nebo podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci.“
Na základě těchto závěrů je proto zřejmé, že po skončení lhůty jednoho roku označené v §123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. již nemůže osoba (obviněný), která řídí motorové vozidlo, ač jako řidič pozbyla řidičské oprávnění podle §123c odst. 3 tohoto zákona, naplnit skutkovou podstatu přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to ani za situace, že jí řidičské oprávnění pro nedodržení postupu podle §123d zákona č. 361/2000 Sb. nebylo vráceno. Platí totiž, že „ zákaz řídit motorové vozidlo“ a povinnost obviněného jej respektovat, plynoucí z rozhodnutí orgánu veřejné moci, skončily – ve smyslu relevantním z hlediska naplnění zákonných znaků přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku – právě uplynutím této lhůty.
S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru o důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona. Obviněný byl totiž napadeným rozsudkem uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku pro jízdu s označeným motorovým vozidlem, kterou uskutečnil poté, co sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, uloženou mu pravomocným rozhodnutím Policie ČR, KŘP hl. města Prahy, odbor služby dopravní policie, vykonal, tj. v době, kdy touto činností žádný výkon úředního rozhodnutí ve smyslu zákonného znaku označeného přečinu nemařil.
Jestliže se Krajský soud v Praze v odvolacím řízení ztotožnil se všemi závěry soudu prvního stupně a odvolání obviněného P. Ch. zamítl, porušil svým rozhodnutím zákon v ustanovení §256 tr. ř. Je také zřejmé, že odvolací soud v rozporu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. nepřezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání obviněného podáno, a nesplnil tak svou přezkumnou povinnost.
Podle §20 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie.
Podle odst. 2 se běh lhůty pro projednání přestupku podle odstavce 1 přerušuje zahájením řízení o přestupku, jakož i vydáním rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným; je-li prvním úkonem v řízení vydání příkazu o uložení pokuty, přerušuje se běh lhůty jeho doručením.
Podle odst. 3 přerušením běhu lhůty pro projednání přestupku podle odstavce 1 začíná běh nové lhůty pro projednání přestupku; přestupek však nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky.
Jak již bylo uvedeno shora obviněný P. Ch. byl stíhán pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit jednáním ze dne 5. 2. 2011. S ohledem na ustanovení §20 odst. 3 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle kterého přestupek nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky, není možné v současné době jednání obviněného, které nepochybně v době jednání naplnilo znaky přestupku podle §22 odst. 1 písm. e), bodu 2. zákona č. 200/1990 Sb., neboť řídil motorové vozidlo přesto, že pozbyl řidičské oprávnění podle 94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., jako přestupek projednat, neboť od jeho spáchání uplynula doba delší jak dva roky.
Ze spisového materiálu bylo dále zjištěno, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. 3 T 40/2013, byl obviněný P. Ch. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a byl mu uložen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle §84, §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků a zároveň soud nad obviněným vyslovil dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku podal odvolání obviněný P. Ch. a Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a znovu sám rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon podle §84, §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnácti) měsíců.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že výrok o trestu z trestní věci, která je předmětem přezkumu na základě podané stížnosti pro porušení zákona, tj. z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, již v současnosti neexistuje, neboť byl zrušen v souvislosti s uložením souhrnného trestu v další trestní věci obviněného Ch., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 40/2013 a pravomocně skončené rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013. Jelikož posledně citovaným rozhodnutím byl obviněnému ukládán trest mj. i za skutek, pro který byl stíhán a odsouzen v napadené trestní věci a zrušením pravomocného výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, pozbyl výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013, svůj bezprostřední podklad.
Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 11 To 119/2013, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. Ch.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 11 To 119/2013, zrušil. Zrušil též jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, jakož i další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tj. mimo jiné i výrok o souhrnném trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013.
Protože v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 27/2011, není třeba provádět další dokazování, skutková stránka byla správně vymezena, rozhodl Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené právní závěry sám podle §271 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněného P. Ch. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání, který ho vinil z jednání popsaného ve výroku tohoto rozsudku, v němž byl spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť z důvodů výše podrobně rozvedených se nejedná o trestný čin a nejsou dány důvody k postoupení věci jinému orgánu.
Vzhledem k tomu, že rozsudkem Nejvyššího soudu došlo u obviněného P. Ch. rovněž ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013, jímž byl obviněnému ukládán souhrnný trest, když pravomocný výrok o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, zůstal nedotčen, rozhodl Nejvyšší soud u obviněného o uložení trestu za tuto trestnou činnost.
Obvodní soud pro Prahu 5 se ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 40/2013 při ukládání trestu obviněnému P. Ch. v zásadě správně řídil hledisky vyplývajícími z ustanovení §39 až §42 tr. zákoníku a na základě toho mu uložil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání čtyř roků a zároveň nad obviněným vyslovil dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem a dále mu uložil povinnost, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013, při ukládání souhrnného trestu v souladu s podmínkami uvedenými v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, obviněnému uložil vedle shora zmíněného trestu odnětí svobody i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců, a to s přihlédnutím ke zrušenému výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011.
Nejvyšší soud proto v podrobnostech odkazuje na v tomto směru učiněné závěry okresního soudu a následně odvolacího soudu.
Obviněnému byl, jak uvedeno shora, ukládán úhrnný trest za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud uložil obviněnému podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání čtyř roků a zároveň nad obviněným vyslovil dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem jakož i povinnost, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu (tj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu mu uložen nebyl). Tento trest byl vyměřen podle zásad pro ukládání úhrnného trestu uvedených v ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku, tedy ve třetině trestní sazby stanovené u nejpřísněji trestného přečinu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 9. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu