ECLI:CZ:US:2000:3.US.111.2000
sp. zn. III. ÚS 111/2000
Usnesení
III. ÚS 111/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 18. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R., r. č. zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti rozhodnutí Bezpečnostní informační služby České republiky se sídlem v Praze 5, PO BOX l ze dne 20. prosince 1999, č. j. 81-16/1999-BIS-1, ve spojení s rozhodnutím ze dne 18. listopadu 1999, č. j. 66-19-1999-BIS-1, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 18. listopadu 1999, č. j. 66-19/1999-BIS-1, a ze dne 20. prosince 1999, č. j.
81-16/1999-BIS-1, kterým mu byla v souvislosti s ukončením služebního poměru přiznána částka 51.482,- Kč. Vzhledem k tomu, že proti označeným rozhodnutím nebylo možno uplatnit jiný procesní prostředek, podal ústavní stížnost s tím, že podle jeho přesvědčení došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. b) a čl. 2 Úmluvy č. 111 Mezinárodní organizace práce o diskriminaci a dále čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Současně navrhl, aby Ústavní soud zrušil část ustanovení §116 odst. l zák. č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě.
Bezpečnostní informační služba ČR ve svém vyjádření ze dne 4. května 2000 navrhla zamítnutí návrhu. Poukázala na znění §116 odst. l zák. č. 154/1994 Sb., odrážející vůli zákonodárce, a na zjištěné skutečnosti, rozhodné pro určení výše částky poskytnuté stěžovateli v souvislosti s ukončením služebního poměru.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolával, shledán nebyl. Stěžovateli byl v souvislosti se skončením služebního poměru u Bezpečnostní informační služby přiznán nárok na finanční úhradu ve výši, odpovídající zjištěným skutečnostem a zásadám, vyplývajícím z §116 odst. 1 zák. č. 154/1994 Sb.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pokud jde o návrh na zrušení části §116 odst. l zák. č. 154/1994 Sb., pro odmítnutí ústavní stížnosti proti rozhodnutím, v nichž byl aplikován, stěžovatel se nestal osobou k takovému návrhu oprávněnou [§64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Přesto je třeba konstatovat, že ve stanovení určitých podmínek pro přiznání finančních nároků v souvislosti s ukončením služebního poměru nelze spatřovat porušení rovnosti či diskriminaci osob, na něž se zák. č. 154/1994 Sb. vztahuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2000