ECLI:CZ:US:2000:3.US.192.2000
sp. zn. III. ÚS 192/2000
Usnesení
III. ÚS 192/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele P. Č., zastoupeného JUDr. P. W., advokátem, o ústavní stížnosti na postup Policie ČR, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel v ústavní stížností, podané 27. března 2000, poukázal na postup Policie ČR ve věci jeho podnětu ze dne 10. listopadu 1999, ve kterém se domáhal řádného vyšetření okolností, za nichž zemřela paní L. Vyslovil přesvědčení, že jmenovaná podlehla zranění proto, že jí nebyla poskytnuta první pomoc osobami, které na místě v kritické době byly, a poté ani přivolanými lékaři. V podání ze dne 3. května 2000 pak uvedl, že již dříve podával opakované žádosti o prošetření celé záležitosti, vyřízení a podání zprávy o učiněných opatřeních urgoval, dosud však zprávu neobdržel. Navrhl přijetí ústavní stížnosti přesto, že nebyla splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, a to z důvodu uvedeného v §75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., a dále vyhlášení rozhodnutí, ve kterém Ústavní soud vysloví, že právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu dle č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod bylo porušeno, že se příslušným orgánům zakazuje pokračovat v porušování práva stěžovatele a přikazuje průtahy v postupu odstranit. Poukázal na to, že řádné prošetření příčin úmrtí L. je předpokladem pro podání návrhu na obnovu trestního řízení, které bylo proti němu vedeno, naopak nečinnost Policie ČR mu působí vážnou újmu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, zápisu sepsaného ve Valdicích dne 10. listopadu 1999 a sdělení Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 31. července 2000, sp. zn. Zn 51/99, bylo zjištěno, že stěžovatel ve věci obsažené v zápise ze dne 10. listopadu 1999 a jím označené jako podnět k zahájení vyšetřování ve věci úmrtí L. dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje v ustanovení §167 trestního řádu. Z těchto důvodů byl návrh shledán nepřípustným, když ani podle §75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro přijetí stížnosti Ústavním soudem, důvody zjištěny nebyly.
S ohledem na výše uvedené byl návrh odmítnut [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Závěrem je třeba uvést, že způsob prověřování oznámení o skutečnostech, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva, garantovaná čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jak se stěžovatel dovolává.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2000