ECLI:CZ:US:1996:3.US.226.96
sp. zn. III. ÚS 226/96
Usnesení
III. ÚS 226 / 96-7
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelek 1/ J.D. a 2/ S.Č., zastoupených advokátkou JUDr. K.L., o návrhu ze dne 12. srpna 1996, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který Ústavní soud České republiky obdržel 14. srpna 1996, se navrhovatelky domáhaly přezkoumání a zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. prosince 1994, sp. zn. 19 C 65/92, a Městského soudu v Praze z 22. června 1995 sp. zn. 14 Co 9U95.
Podle §72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodním smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůtě počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon o ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků,
III. ÚS 226/96-8
usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě, stanovené pro jeho podání /§43 odst. 1 písm. b) zák. č.182/1993 Sb./.
Z obsahu návrhu a připojeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 65/92, ze dne 14. 12. 1994, Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 91/95-58, ze dne 22. června 1995, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 2 Cdon 115/96-73, ze dne 21. května 1996, bylo zjištěno, že stížností napadený rozsudek, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelek, uplatňujících tvrzené restituční nároky, nabyl právní moci dne 25. září 1995, dovolání proti němu bylo Nejvyšším soudem České republiky, jako nepřípustné, odmítnuto. Stížnost k Ústavnímu soudu České republiky byla podána 13. srpna 1996 - tedy po lhůtě, stanovené §72 odst. 2 zák. č.182/1993 Sb.
S ohledem na uvedená zjištění a citová ustanovení zák. č. 182/1993 Sb. rozhodl Ústavní soud tak, jak ve výroku obsaženo /§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb./. Pro odmítnutí stížnosti jako opožděné nevyzýval soud již zástupkyni stěžovatelek k odstranění vady plné moci, když její znění nebylo v souladu s §31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 1996
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj