ECLI:CZ:US:1997:3.US.239.97
sp. zn. III. ÚS 239/97
Usnesení
III. ÚS 239/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B.Š., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti Městskému soudu v Praze a Obvodnímu soudu pro Prahu 10, mimo ústní jednání dne 23. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností splňující formální podmínky stanovené zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), 2 zák. č. 182/1993 Sb.] brojí stěžovatel proti pravomocným usnesením Městského soudu v Praze (ze dne 27. května 1997 ve věci sp. zn. 8 To 235/97) a Obvodnímu soudu pro Prahu 10 (ze dne 30. dubna 1997 ve věci sp. zn. 4 T 32/96) a tvrdí, že těmito rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručené základní právo na svobodu (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod) a spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a to tím, že jednak v jeho vazební věci - za okolností v odůvodnění ústavní stížnosti blíže popsaných - způsobily neodůvodněné průtahy (do skončení věci v řízení před soudem I. stupně v trvání ca 6 měsíců), jednak tím, že v době do nařízeného hlavního líčení dne 4. června 1997, u něhož věc skončila, jej přes jeho žádosti nepropustily z vyšetřovací vazby; navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem jednak zrušil usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 8 To 235/97 ze dne 27. 5. 1997, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 32/96 ze dne 30. 4. 1997, jednak aby Městskému soudu v Praze uložil, "aby nepokračoval v průtazích v řízení o stížnosti stěžovatele ze dne
III. ÚS 239/97
3. 4. 1997 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 32/96 ze dne 26. 3. 1997, a o stížnosti stěžovatele ze dne 5. 5. 1997 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 32/96 ze dne 14. 4. 1997, a aby neprodleně v těchto věcech jednal".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z napadených rozhodnutí předložených stěžovatelem je zřejmé, že stěžovatel pravomocným usnesením v trestní věci pro trestný čin dle §247 odst. 1 písm. b), c) tr. z. byl vzat do vazby z důvodů §67 písm. a), c) tr. ř. a že o jeho žádosti o propuštění z vazby bylo rozhodnuto zamítavým výrokem s poukazem na to, že před svým zadržením se snažil vyhýbat trestnímu stíhání a nadto, že souběžně se proti němu vedou (Okresním úřadem vyšetřování v P.) další trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost s vyššími kvalifikačními prvky [§247 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. z.]; pokud pak jde o tvrzené průtahy v řízení, stěžovatel zcela přehlíží jednak důvody, které byly jeho obhájci vyloženy v přípisech předsedy Obvodního soudu pro Prahu 10 (a které nikterak neprotiřečí ústavně právním aspektům), jednak že tyto průtahy sám (otálením s předložením plné moci) spolupřivodil (zmaření hlavního líčení dne 11. dubna 1997).
Za tohoto stavu věci a zejména s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel, jakmile odpadly zákonné důvody jeho vazby, byl obecným soudem I. stupně z vyšetřovací vazby propuštěn na svobodu (usnesením ze dne 4. června 1997), nelze usoudit jinak, než že se dovolává ochrany svých ústavně zaručených základních práv zcela nedůvodně a nadto způsobem, který hraničí se svévolí (poukazem na údajně nerozhodnutou stížnost proti usnesení obecného soudu I. stupně ze dne 14. dubna 1997, která však očividně pozbyla - pro následná rozhodnutí a zejména pro propuštění stěžovatele z vazby usnesením ze dne 4. června 1997 - svého významu a aktuálnosti); předloženou ústavní stížnost proto - z vylíčených důvodů - nelze posoudit jinak než jako zjevně neopodstatněnou, když zjevnost této neopodstatněnosti je patrna ze samotných důvodů, jak vpředu byly vyloženy. O zjevně neopodstatněné stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 23. 9. 1997 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR