ECLI:CZ:US:2004:3.US.243.04
sp. zn. III. ÚS 243/04
Usnesení
III. ÚS 243/04
Ústavní soud rozhodl dne 1. července 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného ve věci navrhovatele Ing. P. Ch. zastoupeného JUDr. Z. F. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. ledna 2004 sp. zn. 8 Tdo 52/2004, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003 sp. zn. 6 To 27/03 a Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2002 sp. zn. 1 T 7/02 takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se podáním učiněným dne 16. dubna 2004 domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v Listině základních práv a svobod, jakož i v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na průběh trestního řízení a úkony v něm provedené, na stanoviska a tvrzení, jež v řízení přednesl a na něž nebyl brán zřetel, jakož i na postup Nejvyššího soudu a jeho rozhodnutí o podaném dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný i mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že jmenovaný soud opodstatněně odmítl dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003 sp. zn. 6 To 27/03, když spolehlivě zjistil, že bylo podáno po lhůtě k tomu stanovené. V odůvodnění rozhodnutí vyložil, proč za použití ustanovení §265e odst. 1, 2 a 3, jakož i §265d odst. 2 trestního řádu a po zjištění dat a místa podání dovolání shledal, že toto bylo podáno po lhůtě k tomu stanovené. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat, když zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poněvadž o dovolání bylo rozhodnuto tak, jak shora uvedeno, návrh napadající rozsudky soudu I. a II. stupně je nepřípustným, když stěžovatel řádně, tj. včas, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§75 odst. 1, §72 odst. 3 a §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2004