ECLI:CZ:US:2001:3.US.340.01
sp. zn. III. ÚS 340/01
Usnesení
III. ÚS 340/01
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky Č., zastoupené JUDr. B.D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. března 2001, sp. zn. 31 Ca 206/2000, rozhodnutí CŘ ze dne 22. září 2000, č. j. 592/01/2000, a C.ú. ze dne 11. října 1999, č. j. 4411/1261/99/A-2, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena na právech, zakotvených v čl. 2, čl. 4, čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že v řízení před celními úřady a Krajským soudem v Hradci Králové byla, podle jejího přesvědčení, uplatněna nezákonně práva z globální celní záruky, kterou poskytl ve výši 37.000.000,-Kč za celního dlužníka C., přičemž do této výše také celní dluh uhradil - přesto jí byly předepsány k úhradě další celní dluhy ve výši 52.011.254,- Kč. Interpretaci celních orgánů a soudu, podle níž globální celní záruka ve výši 37.000.000,- Kč se vztahuje na každý jednotlivý celní dluh, považuje za interpretaci, která je v rozporu se smyslem "globálního zajištění celního dluhu" i s příslušnými ustanoveními celního zákona. Současně stěžovatel požádal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Ca 206/2000-32, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele, směřující proti rozhodnutí CŘ č. j. 592/01/2000 zásah do práv, jichž se v návrhu stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud, který přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí celního orgánu v souladu s ustanoveními hlavy druhé, části páté občanského soudního řádu, se s námitkami uplatněnými v žalobě v celém rozsahu vypořádal. Jeho výklad a aplikace §256 celního zákona, ve znění platném před 1. červencem 1997 - o závazku ručitele, jehož globální celní záruka byla přijata, plnit celní dluh za celního dlužníka, je v souladu s obsahem cílů a poslání označeného zákona i s obsahem usnesení Ústavního soudu ze dne 27. února 2001, sp. zn. Pl ÚS 54/2000, v němž jmenovaný soud vyslovil, že celní záruka, sloužící ke zjednodušení dovozu zboží do ČR a k zajištění výběru cla - celního dluhu, který vzniká nebo by mohl vzniknout tímto dovozem, se vztahuje na každý jednotlivý dovoz s příslušnými operacemi.
Pro výše uvedené byl návrh shledán v celém rozsahu zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 1. listopadu 2001