ECLI:CZ:US:2005:3.US.351.05
sp. zn. III. ÚS 351/05
Usnesení
III. ÚS 351/05
Ústavní soud rozhodl dne 6. září 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P. P., zastoupeného JUDr. Františkem Maderem, advokátem v Ostravě - Porubě, Spojů 835/2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2005, sp. zn. 30 Nt 202/2005, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. června 2005, sp. zn. 3 To 71/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální podmínky podle zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2005 (30 Nt 202/2005-41) a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. června 2005 (3 To 71/2005) a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. června 2005 (3 To 71/2005) byla zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2005 (30 Nt 202/2005-41), jímž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že odborný znalecký posudek vypracovaný dřívějšími znalci v porovnání s aktuálním znaleckým posudkem prim. MUDr. H. je naprosto odlišný, v důsledku čehož došlo k chybnému posouzení duševního stavu stěžovatele v původním řízení. Navrhl proto zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o povolení obnovy, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelem tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení povolí tehdy, pokud vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zjevném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Uvedený výčet důvodů pro povolení obnovy je taxativní.
V této souvislosti lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o ní nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele; takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť obecné soudy návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně projednaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatele souladné s taxativně vymezenými podmínkami povolení obnovy řízení (§278 odst. 1 tr. ř.), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nedošlo. Stížnostní soud (Vrchní soud v Olomouci) dospěl k závěru, že znalecké posudky nejsou v žádném rozporu, naopak závěry (nového) znalce MUDr. H. potvrzují zjištění učiněná znalci MUDr. H. D., PhDr. I. S. a MUDr. K. S. v původním řízení, nešlo tedy o nové skutečnosti, které by odůvodnily povolit obnovu řízení.
Z výše rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů posouzen jako zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a jako takový odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2005