ECLI:CZ:US:2012:3.US.3592.11.1
sp. zn. III. ÚS 3592/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky A. B., zastoupené JUDr. Ludvíkem Hynkem, advokátem v Praze 1, Václavské nám. 37, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2011 č. j. 62 Co 284/2011-138 a výroku III usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. března 2011, č. j. 42 C 230/2010-24, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. dubna 2011 č. j. 42 C 230/2010-30 a ze dne 18. července 2011, č. j. 42 C 230/2010-97, spolu s návrhem na zaplacení nákladů řízení před Ústavním soudem, za účasti České republiky - České obchodní inspekce, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 24. listopadu 2011, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. prosince 2011, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2011 č. j. 62 Co 284/2011-138 a výroku III usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. března 2011, č. j. 42 C 230/2010-24, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. dubna 2011 č. j. 42 C 230/2010-30 a ze dne 18. července 2011, č. j. 42 C 230/2010-97.
Stěžovatelka má za to, že napadanými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").
Pro skutkovou základnu je určující, že stěžovatelka se domáhala náhrady platu z neplatného rozvázání pracovního poměru na České republice - České obchodní inspekci. Prvoinstanční soud zastavil řízení poté, co stěžovatelka vzala svou žalobu zpět, žalobkyni vrátil soudní poplatek a dále ji zavázal nahradit žalovanému (vedlejšímu účastníku) náklady řízení ve výši 58 740 Kč do patnácti dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce (výrok III). O nákladech řízení rozhodl podle zásady procesního zavinění. Proti usnesení podala stěžovatelka odvolání, a to pouze do výroku III, o nákladech řízení. Připustila, že žalobu vzala zpět s ohledem na výsledek jiného sporu, podle jejího názoru však soud prvního stupně pochybil, když žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl zastoupen advokátkou Mgr. K. Stěžovatelka argumentovala mimo jiné tím, že žalovaný je organizační složkou státu, která disponuje vlastními právníky, přičemž v daném případě se jednalo o zpětvzetí žaloby bez potřeby zvláštních právních úkonů či konzultací. Stěžovatelka uvedla, že vedlejší účastník (žalovaný) má právo nechat se zastupovat v soudních sporech advokátem, po žalobkyni však v takovémto případě nelze spravedlivě požadovat, aby hradila žalovanému náklady řízení, neboť tyto nebyly účelně vynaloženy.
Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a uvedl, že není pochyb o tom, že žalovaný má k dispozici kvalifikovaný právní útvar, nicméně je třeba vzít v úvahu, že v daném případě šlo o posouzení poměrně specifických právních otázek, pokud jde o náhradu mzdy z titulu tvrzeného neplatného skončení pracovního poměru výpovědí, které vyžaduje často podrobnou znalost nejen zákonné úpravy, ale i platné judikatury. Zastoupení advokátem je proto dle přesvědčení odvolacího soudu v daném případě zcela namístě.
Ústavní soud vyzval účastníky řízení i vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
Obvodní soud pro Prahu 2 odkázal na obsah spisu a k věci se dále nevyjádřil. Dále pak souhlasil s tím, aby bylo upuštěno od případného ústního jednání podle ust. §4 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Městský soud v Praze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a uvedl, že usnesení je zcela v souladu s občanským soudním řádem i judikaturou Ústavního soudu citovanou v odůvodnění. Stěžovatelka dle názoru soudu druhého stupně v podstatě jen opakuje argumentaci, s níž se Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí vypořádal, žádné jiné důvody neuvádí. Právo stěžovatelky na spravedlivý proces upravené v čl. 36 odst. 1 Listiny dle názoru obecného soudu porušeno nebylo. Městský soud v Praze dále souhlasil, aby bylo upuštěno od případného ústního jednání podle ust. §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Vedlejší účastník řízení Česká republika - Česká obchodní inspekce (dále jen "ČOI") uvedla, že disponuje právním útvarem, ve kterém je zaměstnáno sedm zaměstnanců s vysokoškolským právnickým vzděláním. Tito zaměstnanci se úzce specializují především na oblast správního trestání [přípravu návrhů na rozhodnutí ve druhém stupni správního řízení o odvolání proti rozhodnutí krajských inspektorátů ČOI (nápad přibližně 30 případů měsíčně) a zastupovaní před správními soudy v řízeních o žalobách proti těmto rozhodnutím], zpracovávání stanovisek a odpovědí na dotazy vztahující se k dozorové činnosti ČOI. Pokud jde o agendu pracovněprávních sporů o náhradu platu, v současné době je vedeno třináct soudních řízení se sedmi žalobci jako důsledek výpovědí z roku 2007. Všechny tyto případy spolu věcně souvisejí a jedná se o značně obsáhlou a specializovanou právní agendu (např. pokud jde o prokazování, resp. rozporování výše požadované náhrady apod.) Vedlejší účastník se domnívá, že za situace, kdy se organizační složka státu dostane do situace, kdy je mimořádně nucena čelit takto obsáhlé žalobní agendě v poměrně specializované oblasti, která nijak nesouvisí s činností, pro kterou byla zřízena a kterou běžně vykonává, je zcela na místě, pokud využije služeb externí advokátní kanceláře, která se na tuto oblast specializuje. Nedomnívá se ani, že by v takovém případě organizační složka státu měla nejprve žádat nadřízený orgán o uvolnění personální kapacity, která by jí s řešenou věcí pomohla, nebo žádat o pomoc, radu, konzultaci či zastupování Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, tedy orgán, který není nijak specializovaný na oblast pracovněprávních sporů. Vedlejší účastník souhlasil, aby bylo upuštěno od případného ústního jednání podle ust. §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není součástí soustavy obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud tedy není v žádném případě soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Jak Ústavní soud shrnul svou judikaturu, týkající se otázky nákladů řízení, "je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby ... rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti" (k tomu srov. nález sp. zn. III. ÚS 607/04 ze dne 16. 2. 2006, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
V přezkoumávané věci tato skutečnost nenastala.
Z uvedeného vyplývá, že na straně žalované vystupovala ČOI, tj. orgán státní správy podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu, věnující se vysoce specializovaným činnostem. Vedlejší účastník sice uvedl, že disponuje právním oddělením, nicméně právní oddělení je vysoce specializováno na určité, zákonem o české obchodní inspekci (zák. č. 64/1986 Sb., o české obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů) vymezené činnosti.
Ústavní soud se již v minulosti zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, přičemž pro rozhodování o nákladech řízení formuloval určité ústavněprávní limity. Konstatoval, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku a doménou obecných soudů, do nichž mu zásadně nepřísluší zasahovat. Samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je zpravidla oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Obdobně bude soud chránit základní práva a svobody, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva - jehož náprava není úkolem Ústavního soudu - nýbrž toto vybočení by naopak mělo charakter zřejmého rozporu s principy spravedlnosti, zejména pak v důsledku extrémního nerespektování pravidel upravujících řízení (viz nálezy sp. zn. II. ÚS 198/07 ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. I. ÚS 1671/08 ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. IV. ÚS 323/05 ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. I. ÚS 1126/07 ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Vedlejší účastník ČOI byla před obecnými soudy účastníkem sporu, který netvořil relativně běžnou agendu, což výslovně obecné soudy ve své rozhodovací činnosti zohlednily, když uvedly, že je třeba vzít v úvahu, že v daném případě šlo o posouzení poměrně specifických právních otázek, pokud jde o náhradu mzdy z titulu tvrzeného neplatného skončení pracovního poměru výpovědí, které vyžaduje často podrobnou znalost nejen zákonné úpravy, ale i judikatury.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Protože byla ústavní stížnost odmítnuta, nelze rozhodnout, že náklady na zastoupení stěžovatelky hradí zcela nebo zčásti stát (§83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu