ECLI:CZ:US:2002:3.US.488.02
sp. zn. III. ÚS 488/02
Usnesení
III. ÚS 488/02
Ústavní soud rozhodl dne 10. října 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele S. spol. s r. o., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. května 2002, sp. zn. 10 Ca 60/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel, který se domáhal zrušení označeného rozsudku, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho názoru jde o rozhodnutí, učiněné v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na námitky uplatněné v odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, na postup finančních úřadů v daňovém řízení a vyslovil přesvědčení, že důvody pro vyměření nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty za období červenec 1999 ve výši 97.846,-Kč a vyměření daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 1999 ve výši 23.721,-Kč, nebyly dány. Vyslovil dále námitky proti postupu soudu, který výrokem stížností napadeného rozsudku rozhodl o spojení žalob vedených pod sp. zn. 10 Ca 60/2002 a 10 Ca 64/2002 ke společnému projednání a rozhodnutí, současně pak o zamítnutí žaloby, když o spojení řízení mělo být rozhodnuto usnesením.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 60/2002-50, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Ve věci spojení žalob ke společnému projednání a rozhodnutí postupoval soud v souladu s §112 odst. 1 obč. soudního řádu, přičemž zahrnutí výroku o spojení řízení do rozsudku není v rozporu s §157 odst. 1 cit. právního předpisu. Označený soud přezkoumal napadená rozhodnutí finančních orgánů dle §249 odst. 2 obč. soudního řádu a ve vyčerpávajícím a přiléhavém odůvodnění
svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalobcem, když současně vyložil obsah §19 odst. 2 zák. č. 588/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovící povinnosti plátce prokazovat nárok na odpočet daně, jakož i podstatu zásad daňového řízení, zakotvených v zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2002