ECLI:CZ:US:2000:3.US.520.99
sp. zn. III. ÚS 520/99
Usnesení
III. ÚS 520/99
Ústavní soud rozhodl dne 23. 3. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. E., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti postupu Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové, Krajského státního zastupitelství tamtéž a Vrchního státního zastupitelství v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností, která po stránce formální splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení [§30, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel postup Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ve věci vedené pod čj.
ČVS: KVV-148/10-97, resp. KZv 36/97, a tvrdil, že postupem Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové, Krajského státního zastupitelství tamtéž a Vrchního státního zastupitelství v Praze dochází k porušování čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod spatřuje stěžovatel zejména v tom, že jeho obhájci není umožňována účast u úkonů trestního řízení, které se konají v zahraničí, a stejně tak není řádně vyrozumíván o úkonech přípravného řízení, které se konají před vyšetřovatelem Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové. V závěru své ústavní stížnosti pak stěžovatel dovozuje, že pokud mu nebyla v zahraničí umožněna účast na provedeném úkonu, který se bezprostředně týkal jeho klienta, jde o porušení Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci a za jakých podmínek lze jejich rozhodnutí považovat za zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (k tomu srov. např. III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 10, Praha, 1995). Obdobně Ústavní soud ve své judikatuře vyložil, kdy a za jakých okolností shledává svoji pravomoc zasáhnout do dosud pravomocně neskončeného řízení vedeného před obecnými soudy nebo do řízení před jinými orgány veřejné moci(k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 62/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., č. 78, Praha, 1996).; stručně shrnuto: pokud nebylo pravomocně skončeno řízení vedené před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) podle daných procesních předpisů (v dané věci trestního řádu) a stěžovatel v rámci tohoto řízení a následného přezkumu nadřízeným orgánem tvrzených porušení základních práv a svobod nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, není z ústavněprávního hlediska dán důvod pro ingerenci Ústavního soudu, neboť je plně v kompetenci obecných soudů, aby v rámci instančního přezkumu se zabývaly vznesenými námitkami, a to v rámci řízení, které bude před nimi probíhat a tato tvrzená porušení práv stěžovatele jako obviněného (zejména tvrzené porušení práva na obhajobu) v souladu s ust.
§2 odst. 6 tr. ř. posoudily v rámci konečného rozhodnutí věci.
Ústavní stížnost stěžovatele je proto zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno a rovněž ze samotné povahy stěžovatelových tvrzení v ústavní stížnosti rozvedených; nezbylo proto než rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tak, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 23. března 2000