ECLI:CZ:US:2006:3.US.626.05
sp. zn. III. ÚS 626/05
Usnesení
III. ÚS 626/05
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele CARGO PRAGUE, spol. s r. o., IČ 49827910, Jesenice u Prahy, Průběžná 135, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Dlouhá 16, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2005 č. j. 29 Co 320/2005-76, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení odvolací soud, který změnil rozsudek soudu I. stupně, jímž byla žaloba zamítnuta a sám této žalobě vyhověl, porušil jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na důkazy, na základě nichž Okresní soud Praha-západ žalobu, podanou žalobcem V. H. - o zaplacení částky 20.000,- Kč, zamítl, když vzal za prokázané, že on jako žalovaný opodstatněně uplatnil svou pohledávku za žalobcem a tu soud proto uznal k započtení. S ohledem na změnu výroku soudu I. stupně rozhodnutím odvolacího soudu dále citoval nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 765/2002, v němž je mj. uvedeno, že "podle §221 odst. 1 obč. soudního řádu, nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud je zruší. Změna právního náhledu odvolacího soudu je tudíž důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní". Vzhledem k tomu, že stížností napadené rozhodnutí měnilo rozsudek soudu I. stupně a důvodem této změny byla změna právního náhledu, neposkytl mu odvolací soud možnost vyjádřit se k této změně právního náhledu a předložit důkazy, jako žalovaný nebyl také o změně dle §118 odst. 2 obč. soudního řádu soudem řádně poučen.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal žalobcem napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle §212 obč. soudního řádu, jakož i řízení jemu předcházející, a důvodně je změnil tak, že odvolateli, tj. žalobci, vyhověl a žalovanému, tj. stěžovateli, uložil povinnost zaplatit mu částku 20.000,- Kč s přísl. a nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů. Toto své rozhodnutí učinil soud II. stupně po opětovném provedení a zhodnocení důkazů, na základě nichž opodstatněně konstatoval, že nárok žalobce prokázán byl, avšak důvodnost uplatněné obrany žalovaného nikoliv, když mu vůči žalobci nárok na náhradu škody pro nepřistavení vozidla k nakládce nevznikl a nevznikl mu tedy ani nárok na započtení tvrzené a vyčíslené škody proti pohledávce žalobce. Nutno dodat, že v samotném odvolání žalobce namítal nesprávné posouzení skutkového stavu včetně nesprávného právního posouzení věci, když žalovaným tvrzenou výši finanční újmy soud I. stupně považoval za škodu zaviněnou žalobcem a tuto proti jeho pohledávce započetl. Z obsahu odvolání bylo tedy pro žalovaného zřejmé, co bude předmětem přezkumu odvolacího řízení a měl tak možnost k věci se vyjádřit, případně navrhnout důkazy. Proto ani v postupu odvolacího soudu nebyl zásah do práv stěžovatele shledán. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu II. stupně lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 28. února 2006