ECLI:CZ:US:2001:3.US.633.2000
sp. zn. III. ÚS 633/2000
Usnesení
III. ÚS 633/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti mjr. JUDr. Z. V., zastoupeného Mgr. V. H., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2000, č. j. 28 Ca 259/99-80, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2000, č. j. 28 Ca 259/99-80, v odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že se postupem a rozhodnutím orgánů veřejné moci cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 6, čl. 9 odst. 1, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a 4, čl. 37 odst. 3 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhl zrušení §32 až 39 a zrušení hlavy deváté zákona č. 186/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále zrušení §250q odst. 1 občanského soudního řádu. Poukázal také na průběh řízení před soudem, který nebral zřetel na jeho návrhy k doplnění dokazování, vzal za své skutková zjištění, vycházející z vyjádření zástupce žalovaného.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a) §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 259/99 a jeho rozsudku ze dne 6. září 2000 porušení práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledáno nebylo. Jmenovaný soud přezkoumal napadené rozhodnutí Policie České republiky, Správy Středočeského kraje ze dne 18. června 1999, č. 105/99, v souladu se zásadami, stanovenými §249 odst. 2 s §250i odst. 1 občanského soudního řádu. V odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami, vznesenými stěžovatelem proti rozhodnutí, kterým mu byl uložen kázeňský trest za spáchání kázeňského přestupku podle §32 odst. 1 zák. č. 186/1992
Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro porušení základních povinností policisty, uvedených v §28 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, jakož i proti postupu žalovaného, který nevyhověl jeho odvolání. Poněvadž odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze je výstižné a vyčerpávající, lze na ně v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poněvadž byl návrh odmítnut, není stěžovatel osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení zákona či jeho jednotlivé části [§64 odst. 1 písm. d), §74 a §43 odst. l písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 8. března 2001