ECLI:CZ:US:2006:3.US.642.05
sp. zn. III. ÚS 642/05
Usnesení
III. ÚS 642/05
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. T. J., zastoupeného Mgr. René Zeiselem, advokátem v Brně, Jamborova 25, proti průtahům v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 11/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 4. 12. 2005, doplněnou podáním ze dne 25. 12. 2005 a 28. 4. 2006, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že Krajský soud v Brně průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 52 T 11/2002 porušil jeho základní právo zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a aby uvedenému soudu uložil nepokračovat v průtazích tohoto řízení a neprodleně mu doručit písemné vyhotovení rozsudku ze dne 6. 9. 2005. K tomu stěžovatel uvedl, že do dnešního dne, a to i přes stížnost již dříve adresovanou Krajskému soudu v Brně, neobdržel písemné vyhotovení tohoto rozsudku, a proto nemůže uplatnit opravné prostředky.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný.
Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel v ústavní stížnosti zmiňuje, že podal stížnost ke Krajskému soudu v Brně. V případě, že se jejím prostřednictvím nedomohl nápravy, měl možnost podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Tento návrh je nutno, jak plyne z judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 319/04, ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu dosud nepubl.), považovat za procesní prostředek ochrany práv ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z ústavní stížnosti však neplyne, že by této možnosti stěžovatel využil a předmětný návrh podal (viz §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2006