ECLI:CZ:US:2003:3.US.679.02
sp. zn. III. ÚS 679/02
Usnesení
III. ÚS 679/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2002, sp. zn. 6 To 116/02, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2002, sp. zn. 1 T 7/02, spojené s návrhem na uložení předběžného opatření a na úhradu nákladů zastoupení státem, mimo ústní jednání dne 27. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně vadnou ústavní stížností stěžovatel ve své vazební věci napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2002 (6 To 116/02) a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2002 (1 T 7/02) a tvrdil, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva obsažená v čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3 a 4, čl. 5, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 13, čl. 15 odst. 1, čl. 31, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 39, čl. 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 a 3, čl. 6 odst. 3 písm. b), čl. 13, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 protokolu č. 4 k této Úmluvě tím, že označené obecné soudy, stručně shrnuto, nepřijaly "nabídku záruky složenou matkou obžalovaného V. Ch. a družkou M. D.". Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl nálezem tak, že napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, jak jsou vpředu označena, se ruší a nařizuje se nepokračovat v omezování jeho osobní svobody a okamžité propuštění z vazby. Současně navrhl odložení vykonatelnosti podle §79 odst. 2 a
§80 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona), a aby náklady právního zastoupení uhradil stát.
Formální vady, které spočívaly v tom, že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona) a k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 4 zákona), byly stěžovateli vytknuty výzvou (č. l. 25 spisu Ústavního soudu), kterou stěžovatel převzal dle doručenky
29. listopadu 2002, a současně mu byla k jejich odstranění stanovena 30denní lhůta. Stěžovatel byl ve výzvě výslovně poučen, že neodstraní-li tyto vady, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta.
Na základě žádosti stěžovatele byla poskytnutá lhůta k odstranění vad prodloužena do 24. ledna 2003 (č. l. 27 spisu Ústavního soudu).
Ani v takto stanovené lhůtě stěžovatel jak plnou moc právního zástupce, tak i kopii rozhodnutí o posledním opravném prostředku nepředložil, a proto bylo o jeho návrhu pro neodstranění vytknutých vad rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. a) zákona], který současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro stěžovatelem navržený odklad vykonatelnosti podle §79 odst. 2 a §80 odst. 1 zákona a pro přiznání náhrady nákladů zastoupení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 27. ledna 2003