ECLI:CZ:US:2004:3.US.775.02
sp. zn. III. ÚS 775/02
Usnesení
III. ÚS 775/02
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele MUDr. I. I., zastoupeného JUDr. Z. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2002 sp. zn. 10 Co 555/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení postupem soudu bylo zasaženo do základních práv daných mu Ústavou České republiky - čl. 1, čl. 10 a čl. 90, Listinou základních práv a svobod - čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod - čl. 6 a čl. 14, jakož i Mezinárodním paktem o občanských a politických právech - čl. 26. Poukázal na okolnosti, za nichž došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem, k nimž uplatnil restituční nárok dle zák. č. 403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a na jednání o vydání nemovitostí vedená s povinným, který oprávněnost osob ani rozsah uplatněného nároku nezpochybňoval, dohodu s ním však neuzavřel - v roce 1997 sdělil, že restituční nárok považuje za promlčený, za takový jej označily i soudy obou stupňů, aniž vzaly zřetel na chování povinného. Proto výklad promlčecí lhůty stanovené v §101 obč. zákona nutno hodnotit jako účelový a v rozporu se základními právy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně opodstatněně shledal, že Okresní soud v Klatovech ve věci sp. zn. 10 C 57/2000 rozsudkem ze dne 30. dubna 2002 důvodně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí, ke kterým uplatnil restituční nárok. Soudy obou stupňů správně vyložily běh lhůty k uplatnění nároku na vydání věci žalobou u soudu a s ohledem na obsah §5 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, a na zjištění, že navrhovatel podal žalobu k soudu až dne 14. března 2000, tj. po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty, běžící ode dne účinnosti označeného zákona, správně také shledaly námitku promlčení uplatněnou žalovaným za důvodnou. Lze dodat, že s těmito právními závěry soudů se ztotožnil také Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení ze dne 18. června 2003 sp. zn. 28 Cdo 1023/2003, jímž však dovolání proti rozsudku soudu II. stupně odmítl jako nepřípustné.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2004