ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1072.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1072/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobců a) Ing. P. K. , a b) Š. K. , zastoupených Mgr. Janem Tomsem, advokátem se sídlem v Ostravě–Michálkovicích, Petřvaldská 200/99, proti žalovanému P. N. , zastoupenému Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská třída 936/21, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 65/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2015, č. j. 57 Co 342/2014-640, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20.303,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Tomse, advokáta se sídlem v Ostravě-Michálkovicích, Poděbradova 23/740.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného (dále též „dovolatel“) proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále též „odvolací soud“) není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Je tomu tak – s ohledem na dovolatelem v dovolání vymezené právní otázky – z následujících důvodů.
K dovolatelem tvrzenému porušení zásady dvojinstančnosti řízení ze strany odvolacího soudu nutno uvést, že dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního řízení a už vůbec ne ústavní zásadou vztahující se k občanskému soudnímu řízení. Odvolací soud proto nemůže odmítnout provést za odvolacího řízení jakýkoliv důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu věci jen s poukazem na „zásadu dvojinstančnosti občanského soudního řízení“, jestliže mu ustanovení §213 odst. 2, 3 nebo 4 o. s. ř. ukládá povinnost takový důkaz provést, vyplývá-li taková povinnost z postupu podle §220 odst. 3 o. s. ř. nebo jestliže může zopakovat důkaz nebo doplnit dokazování o dosud neprovedený důkaz, i když mu zákon v tomto směru povinnost při dokazování neukládá. Právo na spravedlivý proces je podle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva (oproti představě dovolatelů) naplněno tehdy, je-li věc posouzena alespoň v jednom stupni orgánem, který naplňuje požadavek nezávislosti a nestrannosti ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [srov. např. Delcourt v. Belgie, rozsudek ze dne 17. ledna 1970, Série A, č. 11, odst. 25, nebo Butkevičius v. Litva, rozsudek ze dne 26. března 2002, č. 48297/99, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2002-II, odst. 43, rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ve věcech sp. zn. III. ÚS 150/03, sp. zn. IV. ÚS 299/2005, sp. zn. II. ÚS 2826/07, ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11, nebo rozsudky Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 33 Cdo 199/2012, ze dne 19. prosince 2012, ze dne 19. prosince 2012, sp. zn. 25 Cdo 464/2011, ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 21 Cdo 292/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014; všechna zde označená rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách (pokud jde o rozhodnutí Ústavního soudu) http://nalus.usoud.cz nebo (pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu) na internetových stránkách http://nsoud.cz ).
Lze tedy uzavřít, že v namítaném směru se odvolací soud od uvedené judikatury neodchýlil.
Rovněž nákladový výrok dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, vycházející ze závěru, že v daném typu řízení je třeba za tarifní hodnotu považovat hodnotu výše peněžitého plnění v řízení, o jehož obnovu jde, vychází z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchylovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 25 Cdo 3090/2005, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 85/2013).
Za ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu je nepochybně třeba považovat rozhodnutí dovolacího soudu, které obsahuje předmětný právní názor na řešení příslušné právní otázky, a jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, neboť právě takové rozhodnutí vyjadřuje (většinový) názor občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, přičemž uvedenou publikací je splněn (formální) předpoklad pro sjednocení rozhodovací praxe obecných soudů [soudní praxi se dává na vědomí, že v publikovaném rozhodnutí vyložený právní názor, jehož gros je obsaženo v tzv. právní větě, jež předchází vlastnímu textu rozhodnutí, obsahuje (většinový) názor (v tomto případě) občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jemuž se musí podřídit i rozhodovací praxe tzv. malých (tříčlenných) senátů, ledaže by byl zvolen postup předvídaný v §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích a přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, upravující předložení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu [dospěl-li (tříčlenný) senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí (tříčlenného senátu) Nejvyššího soudu] .
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání učiněný prostřednictvím jejich advokáta), které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta (vycházeje z tarifní hodnoty 500.000,- Kč) ve výši 10.300,- Kč podle §1 odst. 2, věty první, §6 odst. 1, §7 bod 6., §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. d), §12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. [s ohledem na zastupování dvou osob náleží advokátovi žalobců za každého z nich mimosmluvní odměna snížená o 20 %], tj. 2 x 8.480,- Kč, celkem tedy 16.480,- Kč vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 cit. advokátního tarifu), tj. celkem (16.480,- Kč + 300,- Kč) 16.780,- Kč, a z částky 3.523,80 Kč představující 21 % daně z přidané hodnoty (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 20.303,80 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu