ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1418.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1418/2019-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Tomáše Mottla v právní věci žalobců a) P. K. , narozeného XY, bytem v XY, b) M. D. , narozeného XY, bytem v XY, c) A. H. , narozeného XY, bytem v XY, všech zastoupených Mgr. Janem Švarcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, d) J. Š. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 535/15, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 40 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 14/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, č. j. 30 Co 404/2018-107, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, č. j. 30 Co 404/2018-107, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 10. 2018, č. j. 12 C 14/2017-98, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobci se domáhali náhrad nemajetkové újmy a škody každý ve výši 10 000 000 Kč. Ty měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího jak v postupu žalované (jejích organizačních složek) při vyjednávání a při aplikaci získaných informací vojensko-zpravodajského charakteru, tak i v požadování úplatku při vyjednávání, jehož důsledkem mělo být prodloužení zadržování žalobců neznámými osobami na blíže neurčeném území mimo Českou republiku.
2. Žalobci během řízení napadli odvoláním zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2018, č. j. 12 C 14/2017-64, ve věci samé. Tentýž soud k podanému odvolání vyměřil (se lhůtou 15 dnů) každému ze žalobců usneseními ze dne 24. 4. 2018, č. j. 12 C 14/2017-77 [žalobce a)], č. j. 12 C 14/2017-78 [žalobce b)], č. j. 12 C 14/2017-79 [žalobce c)], č. j. 12 C 14/2017-80 [žalobce d)], poplatek za odvolání „podle položky č. 22 bodu 2. ve spojení s položkou 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků 100 000 Kč“ a poučil je, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3 10. 2018, č. j. 12 C 14/2017-98, podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZoSP“), zastavil předmětné odvolací řízení ve věci samé, neboť v záhlaví uvedení žalobci nezaplatili soudní poplatek z odvolání, vyměřený ve výroku specifikovanými usneseními, ve stanovených lhůtách (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
4. Soud prvního stupně nevyhotovil odůvodnění usnesení s odkazem na §169 odst. 2 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též "o. s. ř.").
5. Dovoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
6. Odvolací soud shledal správným postup soudu prvního stupně, kterým ve věci poplatkové povinnosti za odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2018, č. j. 12 C 14/2017-64, postupoval podle zákona č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb., tj. ve znění účinném od 30. 9. 2017. Dovodil, že „ve smyslu přechodného ustanovení čl. IV. zák. č. 296/2017 Sb. na řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 549/1991 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože v této věci se posuzuje otázka poplatkové povinnosti za odvolací řízení (za podané odvolání), je třeba ve smyslu uvedeného přechodného ustanovení zvažovat, kdy bylo zahájeno odvolací řízení. Naopak není významné, kdy bylo zahájeno řízení o žalobě. Odvolací řízení bylo zahájeno podaným odvoláním, tj. dnem 23. 3. 2018, tedy po dni účinnosti zákona č. 296/2017 Sb.“ Tento závěr dle odvolacího soudu „nebyl shledán protiústavním ani Ústavním soudem ve věci sp. zn. I. ÚS 2639/2018“.
7. Odvolací soud uzavřel, že „[P]odle zákona není řízení v této věci osvobozeno od soudního poplatku (§11 odst. 1 písm. n/ bylo zrušeno), proto žalobce stíhá povinnost soudní poplatek za odvolání zaplatit. Správně byli tedy soudem prvního stupně žalobci vyzváni k úhradě soudního poplatku za odvolání a správně také soud prvního stupně řízení po té, když žalobci ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradili, podle ustanovení §9 odst. 1 zákona zastavil.“
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku I napadli žalobci a), b), c), všichni zastoupení advokátem, který je zároveň žalobcem d), a žalobce d), splňující požadavek právního vzdělání ve smyslu §241 o. s. ř. (dále jen dovolatelé), dovoláním, v němž navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému řízení.
9. Dovolatelé namítali, že dále uvedená otázka procesního práva má být dovolacím soudem posouzena jinak, než v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018. Jednalo se o otázku, zda zákonem přiznané osvobození řízení od soudních poplatků, ve kterém se projednává náhrada škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, a kdy řízení v prvním stupni bylo zahájeno před účinností zákona č. 296/2017 Sb., platí i pro řízení odvolací zahájené podáním odvolání v době po účinnosti zmíněného zákona.
10. Dle dovolatelů mělo být zohledněno jejich legitimní očekávání, že „budou osvobozeni od soudního poplatku nejen za podání žaloby, ale i za případné podání odvolání“, neboť správný výklad čl. VI zákona č. 296/2017 Sb. je ten, že na řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 549/1991 Sb. ve znění do 29. 9. 2017 i po tomto datu. Svoji argumentaci postavili také na analogii s aplikací §138 o. s. ř. [ve spojení s §11 odst. 1 písm. n) a §11 odst. 3 písm. b) ZoSP], kdy soudem „přiznané osvobození od soudních poplatků platí pro všechny soudní poplatky až do pravomocného skončení řízení, tedy i pro poplatky za odvolání.“ Konečně také odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 1995, sp. zn. IV. ÚS 215/94, dle kterého ke znakům právního státu patří princip právní jistoty, ochrany důvěry občanů v právo a zákaz retroaktivního výkladu právních norem.
11. Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání zcela ztotožnila se závěry odvolacího soudu jak po skutkové, tak i po právní stránce, přičemž sama odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, ve kterém Nejvyšší soud dovodil (oddělení) samostatnost řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím pro účely poplatkové povinnosti. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl, a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Formální náležitosti dovolání
12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.).
13. Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, řádně zastoupenými ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
IV. Přípustnost dovolání
14. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
15. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Ačkoliv dovolací soud neshledává důvod odchýlit se od své dosavadní rozhodovací praxe představované dovolateli označeným usnesením sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, dovolání je přesto přípustné (dovolací soud není vázán formálním vymezením předpokladů přípustnosti dovolání), neboť odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, zda odvolání ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem podle zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném od 30. 9. 2017 podléhá poplatkové povinnosti, odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, byť tato byla změněna teprve po vydání napadeného rozhodnutí.
V. Důvodnost dovolání
17. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, takové však dovolací soud neshledal.
18. Dovolání je důvodné.
19. Podle §9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
20. Podle §11 odst. 1 písm. n) ZoSP, ve znění účinném do 29. 9. 2017, platilo, že od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.
21. Podle čl. V bodu 6. zákona č. 296/2017 Sb. se zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, mění tak, že v §11 odst. 1 se písmeno n) zrušuje.
22. Podle čl. VI zákona č. 296/2017 Sb. se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 30. 9. 2017 ve smyslu čl. XII) použije zákon č. 549/1991 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
23. Ke konci roku 2018 se ustálila rozhodovací praxe obecných soudů, reprezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ), v závěru, že za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, doručené soudu po 29. 9. 2017, je-li předmětem odvolacího řízení náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se vybere poplatek podle položky 22 bod 1 písm. a) sazebníku zákona o soudních poplatcích ve znění od 30. 9. 2017.
24. Po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu však Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz), dospěl s podrobnější argumentací k závěru, že „novela zákona o soudních poplatcích provedená zákonem č. 296/2017 Sb., se právní úpravy odvolání nijak nedotkla, a rovněž důvodová zpráva dopady do sféry odvolacího řízení nikde v textu neobsahuje. V zájmu ústavního práva na přístup k soudu je proto třeba podle Ústavního soudu učinit závěr, že nevyplývá-li ze zákonné změny ani zjevného úmyslu zákonodárce vůle zpoplatnit odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, je třeba setrvat na tradičním závěru, že jde o návrh nezpoplatněný“ (uvedený závěr je argumentován zejména v bodech 21 až 23 označeného nálezu). K témuž závěru se Ústavní soud znovu přihlásil i v nálezu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18.
25. Tento závěr, s ohledem na závaznost vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu, která jsou podle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazná pro všechny orgány i osoby, posléze převzal i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1508/2019, od kterého nemá důvod se nyní odchylovat.
26. Jakkoliv byl výše citovaný závěr Ústavního a Nejvyššího soudu přijat až poté, co v nyní projednávané věci rozhodl odvolací soud, musí být uvedený závěr aplikován také v projednávané věci, neboť při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení jakož i případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti.
27. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, nebo v odborné literatuře Kühn, Z. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn. In Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191-197), což ovšem není případ právě projednávané věci.
28. Lze proto uzavřít, že zůstalo-li i po účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. odvolací řízení s ohledem na povahu uplatněného nároku nezpoplatněno, pak skutečnost, že žalobci nezaplatili soudní poplatek za odvolání, i přes (nesprávnou) výzvu soudu prvního stupně, nemohla být zákonným důvodem pro zastavení odvolacího řízení. Dospěl-li odvolací soud, byť v souladu s tehdy ustálenou rozhodovací praxí, k jinému závěru, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
VI. Závěr
29. Protože je z výše vyložených důvodů usnesení odvolacího soudu (potvrzující zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku) nesprávné, dovolací soud jej podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. také toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
30. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
31. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rámci nového konečného rozhodnutí (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu