ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1882.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1882/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení 2 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 49/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2015, č. j. 58 Co 429/2015-21, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 10. 2015, č. j. 10 C 49/2014-16, neustanovil žalobci zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů. Soud prvního stupně uvedl, že pro ustanovení advokáta jako zástupce účastníka zákon předpokládá, že tento postup vyžadují zájmy účastníka (musí jít o řízení složité, a to jak skutkově, tak právně). Soud musí vycházet i z požadavků hospodárnosti takovéhoto postupu, kdy je na místě zvažovat i hodnotu nákladů zastoupení ustanoveným advokátem, které se odvozuje v tomto případě od žalobcem požadované náhrady škody. Podle soudu prvního stupně je žalobce dostatečným způsobem orientován jak z hlediska skutkové, tak i právní argumentace i procesních postupů. Žalobci je zřejmé, čeho chce žalobou dosáhnout, přičemž pro vylíčení skutkových důvodů nepotřebuje právní zastoupení. Žalobce dosáhl důchodového věku, ale důchodové dávky mu vypláceny nejsou. Pobírá příspěvek na bydlení ve výši 2 731 Kč. Vlastní nemovitosti v katastrálním území Čáslav. Neuvedl žádné zdravotní, ani jiné důvody, pro které není zaměstnán a nepobírá důchodové dávky.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 14. 12. 2015, č. j. 58 Co 429/2015-21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce žádné skutečnosti rozhodné pro ustanovení zástupce netvrdí. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti (konkrétně z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 3. 2015, č. j. 31 C 488/2014-5, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2015) známo, že je žalobce vlastníkem nemovitostí. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2014, č. j. 51 Co 479/2013-152, byla žalobci přiznána částka 242 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce zaslal nedostatečně vyplněné „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, přičemž některé podstatné údaje zatajil (vlastnické právo k nemovitostem a přiznanou částku 242 000 Kč s příslušenstvím). Odvolací soud dále dospěl k závěru, že u žalobce jde o svévolné uplatňování práva, neboť neustálým vyvoláváním stovek soudních sporů (v nichž je převážně neúspěšný, resp. které končí odmítnutím žaloby) nad únosnou míru zatěžuje kapacitu obecných soudů všech stupňů i soudu Ústavního. Nelze je tedy hodnotit jinak, než jako obstrukční a litigiózní (sudičské). Takový výkon práva se příčí dobrým mravům. Ustanovení zástupce není třeba k ochraně zájmů žalobce, neboť právě s ohledem na množství jím vyvolaných sporů stejného charakteru je v problematice přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu dostatečně orientován. Žalobce byl opakovaně poučen o náležitostech žalob či jiných podání, o povinnosti tvrzení i důkazní. Sám odkazuje na judikaturu soudů týkající se zmíněného nároku. Žalobce je schopen hájit si své zájmy sám.
Proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu podal žalobce „návrh dle §236 o. s. ř.“, tj. dovolání ze dne 24. 1. 2016 (č. l. 25), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o přiznání bezplatné právní pomoci.
Usnesením ze dne 23. 2. 2016, č. j. 10 C 49/2014-26, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu doplnil o náležitosti uvedené v §241a občanského soudního řádu, a současně žalobce poučil, že nebude-li dovolání doplněno do deseti dnů od doručení tohoto usnesení, soud předloží spis dovolacímu soudu, který dovolání odmítne.
Usnesením ze dne 23. 2. 2016, č. j. 10 C 49/2014-27, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, a současně žalobce poučil, že nebude-li do patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tyto výzvy nijak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
V usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uvedl, že:
1/ Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
2/ Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
3/ Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle ustanovení §138 odst. 1 věty první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013).
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce k Nejvyššímu soudu podává desítky dovolání, jež byla v naprosté většině odmítána nebo řízení o nich zastavováno. Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu, nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. V takové situaci nemůže žalobce ovšem očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese veškeré náklady jeho chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jím svévolně vyvolávaných sporů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 830/2016, a též usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
S ohledem na výše uvedené se dovolací soud ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že v případě žalobce jde o svévolné uplatňování práva. Nejvyšší soud se dále nezabýval ostatními závěry soudu odvolacího, neboť nebyla splněna již první podmínka uvedená v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř.
Žalobce tak nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu