ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3183.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 3183/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Outulný, a.s. , se sídlem v Brně, Bohunická 133/50, PSČ 619 00, identifikační číslo osoby 26230992, zastoupené JUDr. Martinem Buršíkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 79/9, proti žalované VERTIKAL PLUS s.r.o. , se sídlem v Brně, Rybkova 23, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25325281, zastoupené JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1936/19, o 147 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 ECm 10/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. května 2012, č. j. 4 Cmo 122/2012-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 809 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Martina Buršíka.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil vyhovující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2011, č. j. 4 ECm 10/2010-83, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 147 000 Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Dovolatelkou formulované otázky nesplňují kritéria uvedená v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., a proto nejsou způsobilé otevřít přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
K otázce vymezené dovolatelkou, zda lze Všeobecné stavební obchodní podmínky považovat za nedílnou součást smlouvy o dílo č. HX SK-01/2006 uzavřené mezi ní jako zhotovitelkou a žalobkyní jako objednatelkou, dovolací soud uvádí, že podle zjištění soudů obou stupňů byly předmětné všeobecné stavební obchodní podmínky součástí smlouvy, neboť v ní byly označeny jako její příloha. Námitka dovolatelky, že smlouva neobsahuje výslovný odkaz na tyto obchodní podmínky, neobstojí, neboť tím, že je smlouva činí svou přílohou (součástí), na ně zároveň odkazuje. Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud v tomto směru vyložil a aplikoval ustanovení §273 odst. 1 obchodního zákoníku v rozporu se soudní judikaturou (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 1998, sp. zn. 5 Cmo 318/97, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 10, ročník 1998, str. 259, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 3216/2007 a ze dne 12. srpna 2011, sp. zn. 23 Cdo 1517/2010, jež jsou veřejnosti dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz ), a proto řešení dovolatelkou předestřené otázky nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohlo založit ani „posouzení otázky přípustnosti vtělení tzv. vyvratitelné domněnky do obsahu smluvního vztahu.“ Je tomu tak proto již z toho důvodu, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na nevyvratitelné domněnce, kterou měl podle dovolatelky „vtělit“ do obsahu smluvního vztahu, nýbrž na tom, že žalovaná svá tvrzení o včasném odstranění vad neprokázala, přičemž bylo mezi účastnicemi sjednáno, že den vyřízení reklamace je den, kdy objednatel potvrdí vyřízení reklamace.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají (s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo – s účinností od 7. května 2013 – nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12) ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 6 980 Kč podle §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1 a §7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 529 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 3. června 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu