ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3873.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 3873/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně N. K. , zastoupené JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, PSČ 150 00, proti žalované Rolnická společnost, a. s. , se sídlem v Pavlovicích 72, PSČ 258 01, identifikační číslo osoby 46356053, zastoupené JUDr. Evou Halířovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Kroftova 329/1, PSČ 150 00, o zaplacení částky 574.962 Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 73/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. srpna 2012, č. j. 7 Cmo 516/2011-143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.920 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. července 2011, č. j. 50 Cm 73/2007-121, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 574.962 Kč s úrokem z prodlení (jako náhrady ušlého zisku za zmařenou obchodní transakci - prodej akcií žalované) není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, ani podle ustanovení 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož o situaci předjímanou v tomto ustanovení se v souzené věci nejedná (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak). Dovolání tedy může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), tedy tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud (jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Právní otázku splňující kritéria stanovená v §237 odst. 3 o. s. ř. dovolatelka v souzené věci neotevírá.
Právní závěr, že „jakákoliv třetí osoba de facto může svým chováním zapříčinit nerealizaci jakéhokoliv právního úkonu, v tomto případě koupi akcií“, který dovolatelka odvolacímu soudu přičítá, tento soud neučinil (a neučinil jej ani soud prvního stupně). Na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá, nejedná se tudíž o otázku, která je pro napadené rozhodnutí určující.
Dovolatelka prosazuje názor, že je tu „zjevná spojitost“ mezi „výzvou akcionářů“ (správně dopisem žalované) ze dne 1. července 2006, smlouvou o prodeji akcií uzavřenou mezi dovolatelkou a společností M.A.F. STAVKOM, s. r. o. (dále též jen „společnost“) dne 1. srpna 2006 a následným odstoupením od této smlouvy ze strany společnosti, a argumentuje skutečnostmi, které společnost v odstoupení od smlouvy uvedla jako jeho důvod. Přehlédla zřejmě, že napadené rozhodnutí je založeno právě na závěru, že společnost od smlouvy odstoupit (platně) nemohla, protože důvody odstoupení stanovené zákonem naplněny nebyly a jiné důvody odstoupení strany ve smlouvě nesjednaly, odstoupení od smlouvy tudíž nevyvolalo žádné právní důsledky, smlouva (byla-li platně uzavřena) nadále trvala (nezanikla) a dovolatelka se mohla domáhat svých práv z této smlouvy vůči společnosti. Z toho pak odvolací soud dovodil, že dovolatelkou tvrzená ztráta vznikla v důsledku jednání společnosti, jež (neplatně) odstoupila od smlouvy, a též v důsledku jednání samotné dovolatelky (její nečinnosti), která platnost odstoupení nezpochybnila. Mezi vznikem žalobkyní tvrzené škody, jež jí měla vzniknout odstoupením od smlouvy, a dopisem žalované ze dne 1. července 2006 příčinnou souvislost neshledal.
Otázka, pro jejíž řešení by bylo napadené rozhodnutí možno shledat zásadně právně významným, není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolatelkou namítaná procesní pochybení odvolacího soudu otázky zásadního právního významu neotevírají. O situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva, takže zahrnuje právní otázku, se tu nejedná (srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV ÚS 1464/10, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována) a dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pod který je možno argumentaci dovolatelky podle jejího obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem, o. s. ř.).
Na rámec uvedeného lze ostatně dodat, že odvolací soud se vytýkaných procesních pochybení nedopustil. Zcela zřetelně vyložil, proč neprovedl důkaz výslechem jednatele společnosti, přičemž jeho důvodům nelze ničeho vytknout. Poučení o tom, že by dovolatelka měla uplatnit právo ze smlouvy vůči společnosti, by bylo poučením o hmotném právu, k němuž soud nejen že není povinen, nýbrž ani tak učinit nesmí, aniž by se dopustil závažného procesního pochybení zasahujícího do ústavou chráněných základních práv (porušení rovnosti stran sporu).
V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Žalované tak náleží mimosmluvní odměna v částce 10.620 Kč podle ustanovení §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. ledna 2014, neboť úkon byl učiněn 10. října 2014, (srov. čl. II vyhlášky č. 390/2013 Sb.), a náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu ve výši 10.920 Kč je dovolatelka povinna žalované zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky (§243c odst. 1 ve spojení s §149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu